Hlasatelé Království vyprávějí

„Voláte jiné číslo“

LESLIE a Caroline, které žijí v Johannesburgu v Jižní Africe, se střídaly při telefonickém vydávání svědectví lidem žijícím v areálu pro penzisty, do něhož není volný přístup. Zastihly doma jen málo lidí, a ti se o jejich křesťanské poselství příliš nezajímali. Pro Caroline tedy bylo povzbuzením, když jedna paní zvedla sluchátko.

„Je tam paní B—?“ zeptala se Caroline.

„Není,“ odpověděl někdo laskavým hlasem, „já jsem paní G—. Voláte jiné číslo.“

Caroline vycítila v jejím hlase vřelost, a proto řekla: „To nevadí, ráda bych vám vysvětlila, co jsem chtěla říci paní B—.“ Potom jí vyprávěla o tom, jaké požehnání přinese lidstvu Boží Království, které brzy přijde. Domluvily se, že Caroline té ženě přinese brožuru Co od nás Bůh vyžaduje?, a potom se paní G— zeptala: „Mimochodem, jakého jste vyznání?“

„Jsme svědkové Jehovovi,“ odpověděla Caroline.

„Tak to ne, tohle náboženství ne! Byla bych raději, kdybyste ke mně nechodila.“

„Ale paní G—,“ řekla Caroline, „teď jsem vám tady dvacet minut vyprávěla o té nejkrásnější naději, jakou máme, a říkala jsem vám na základě Bible, co všechno Boží Království brzy udělá pro lidstvo. A vám se to tak líbilo, dokonce jste byla nadšená, a chtěla jste se dozvědět víc. Co vlastně o svědcích Jehovových víte? Kdybyste byla nemocná, šla byste snad k nějakému řemeslníkovi? Co kdybyste dovolila, abych vám o víře svědků Jehovových řekla něco já?“

Chvíli bylo ticho, a potom paní odpověděla: „Asi máte pravdu. Tak tedy přijďte. Ale pamatujte si, mne v žádném případě neobrátíte!“

„Paní G—, já bych vás rozhodně nemohla obrátit, ani kdybych chtěla,“ odpověděla Caroline. „To může udělat jedině Jehova.“

Návštěva, při které byla předána brožura, proběhla dobře a paní G— (Betty) souhlasila s další návštěvou. Když k ní Caroline přišla znovu, Betty vyprávěla, že se o svých rozpravách se svědky Jehovovými zmínila ženám, s nimiž sedává u stolu v jídelně. Spráskly ruce a zvolaly: „To snad ne! Ti lidé přece ani nevěří v Ježíše Krista!“

Caroline ihned připomněla Betty hlavní myšlenku jejich poslední rozmluvy o Božím Království.

„Kdo bude Králem?“ zeptala se.

„No přece Ježíš,“ odpověděla Betty.

„Ovšem,“ řekla Caroline. Potom jí vysvětlila, že svědkové Jehovovi věří v Ježíše jakožto Božího Syna, ale že Ježíš není Bohu roven a není částí žádné Trojice. (Marek 13:32; Lukáš 22:42; Jan 14:28)

Po několika dalších návštěvách se ukázalo, že Betty sice smýšlí pozitivně a radostně, ale že je velmi nemocná. Má rakovinu a bojí se smrti. „Škoda, že jsem o těchto věcech neslyšela už před lety a že nemám vaši víru,“ řekla. Caroline ji utěšovala biblickými texty, které popisují smrt jako hluboký spánek, z něhož se člověk může probudit při vzkříšení. (Jan 11:11, 25) Pro Betty to znamenalo velké povzbuzení a nyní má radost z pravidelného biblického studia. Jedině kvůli tomu, že se jí zhoršuje zdraví, se nemůže účastnit shromáždění v sále Království.

Caroline říká: „Je mi jasné, že toto dílo řídí andělé. Betty byla na ‚jiném čísle‘, a představte si, je jí 89 let!“ (Zjevení 14:6)