Zlaté pravidlo — Všeobecně platná poučka

„Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12)

TATO slova pronesl téměř před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus ve svém slavném Kázání na hoře. V průběhu následujících staletí se o tomto prostém výroku často mluvilo a psalo. Byl například vyzdvihován jako „samotné jádro Písma“, jako „souhrn povinností, které má křesťan ke svému bližnímu,“ a jako „základní etická zásada“. Vstoupil do všeobecného povědomí natolik, že je často označován jako Zlaté pravidlo.

Myšlenka Zlatého pravidla se však rozhodně neomezuje pouze na takzvaný křesťanský svět. Této etické zásadě v té či oné podobě učil judaismus, buddhismus i řecká filozofie. Dobře známý — zejména mezi obyvateli Dálného východu — je výrok, který pronesl Konfucius, filozof uctívaný v Orientu jako největší mudrc a učitel. V knize Hovory Konfuciovy, jedné z konfuciánských Čtyř knih, nacházíme tuto myšlenku vyjádřenou třikrát. Na otázky studentů Konfucius dvakrát odpověděl: „Co nechceš, aby ti činili druzí, nečiň ty jim.“ Při jiné příležitosti se jeho žák C’kung chlubil: „Co nechci, aby druzí činili mně, to nechci ani já činit jim.“ Učitel ho však zchladil slovy: „Ano, ale ještě toho nejsi schopen.“

Vidíme tedy, že Konfuciovo prohlášení je negativní obdobou výroku, který později vyslovil Ježíš. Zřetelný rozdíl je v tom, že podle Zlatého pravidla, jak je vyjádřil Ježíš, je třeba aktivně prokazovat druhým lidem dobro. Představme si, že by se lidé ve svém jednání řídili tímto Ježíšovým pozitivním výrokem — že by pečovali o druhé a pomáhali jim a že by podle tohoto zákona žili denně. Co myslíte, nebyl by dnešní svět lepší? Nepochybně ano.

Nezáleží na tom, zda je toto pravidlo vyjádřeno ve smyslu pozitivním či negativním nebo má nějakou jinou podobu. Důležité je, že lidé pocházející z rozdílného prostředí v různých dobách a na různých místech tomuto pravidlu velmi důvěřovali, a důvěřují mu dodnes. Je z toho vidět, že poučka, kterou Ježíš vyjádřil v Kázání na hoře, je univerzální a dotýká se života lidí kdekoli a kdykoli.

 Položte si otázky: ‚Chtěl bych, aby se mnou lidé jednali uctivě, čestně a poctivě? Chtěl bych žít ve světě, v němž by nebyly rasové předsudky, zločinnost a války? Chtěl bych žít v rodině, ve které by každý projevoval zájem o pocity a blaho druhých?‘ Kdo by vůbec tyto možnosti odmítl? Krutou skutečností však je, že v takových podmínkách žije pouze velmi málo lidí. A že by jednou takové poměry nastaly — v něco takového se většina lidí neodvažuje ani doufat.

Zlaté pravidlo ztratilo svůj lesk

V průběhu dějin byly páchány zločiny proti lidskosti, a lidská práva při nich byla naprosto ignorována. Příkladem je obchod s africkými otroky, nacistické vyhlazovací tábory, nucená práce dětí a brutální genocida, ke které dochází na mnoha místech. Úděsný seznam by ovšem mohl být mnohem delší.

V dnešním vysoce ztechnizovaném světě se lidé zaměřují hlavně sami na sebe. Když jde o výhody nebo o údajná práva, jen málokdo myslí na druhé. (2. Timoteovi 3:1–5) Proč tolik lidí podlehlo sobectví, krutosti a necitelnosti, a proč jsou zaměřeni jen sami na sebe? Není to snad proto, že ačkoli je Zlaté pravidlo všeobecně známé, přesto je odmítáno jako nerealistické, jako přežitek zašlé morálky? S politováním je třeba říci, že takový názor na Zlaté pravidlo mají i mnozí lidé, kteří údajně věří v Boha. A všechno nasvědčuje tomu, že se lidé budou zaměřovat sami na sebe ještě víc.

Proto si musíme zodpovědět několik velmi důležitých otázek: Co znamená žít podle Zlatého pravidla? Řídí se jím dnes ještě někdo? A nastane někdy doba, kdy budou v souladu se Zlatým pravidlem žít všichni lidé? Pravdivé odpovědi na tyto otázky se dočtete v následujícím článku.

[Obrázek na straně 3]

Konfucius a jiní myslitelé učili různé obměny Zlatého pravidla