Skutečný Ježíš

JEŽÍŠ se od svých apoštolů dozvěděl, co si o něm lidé myslí, a pak se jich zeptal: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ V Matoušově evangeliu je zaznamenána odpověď apoštola Petra: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ (Matouš 16:15, 16) Jiní si mysleli totéž. Natanael, který se později stal jedním z apoštolů, Ježíšovi řekl: „Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi Král Izraele.“ (Jan 1:49) Sám Ježíš mluvil o tom, že má důležitou úlohu: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ (Jan 14:6) Při různých příležitostech o sobě mluvil jako o ‚Božím Synovi‘. (Jan 5:24, 25; 11:4) A pravdivost tohoto tvrzení prokazoval zázračnými skutky, dokonce tím, že křísil mrtvé.

Odůvodněné pochybnosti?

Jsou však zprávy, které o Ježíšovi podávají evangelia, skutečně spolehlivé? Popisují Ježíše takového, jaký skutečně byl? Zesnulý Frederick F. Bruce, profesor biblické kritiky a exegeze na Manchesterské univerzitě v Anglii, napsal: „Obvykle není možné dokázat historickými argumenty pravdivost každé podrobnosti ve starověkých spisech, ať v Bibli nebo jinde. Stačí mít rozumnou důvěru v celkovou spolehlivost pisatele; jestliže ta je zaručena, je tu a priori pravděpodobnost, že podrobnosti jsou pravdivé. ... Nový zákon není méně historicky spolehlivý jen proto, že jej křesťané přijímají jako ‚posvátnou‘ literaturu.“

Profesor James R. Edwards, religionista na Jamestown College v Severní Dakotě ve Spojených státech, zkoumal pochybnosti související s tím, jak je Ježíš vykreslen v evangeliích, a pak napsal: „Můžeme s jistotou prohlásit, že v evangeliích je zachován soubor různorodých a významných dokladů o tom, kým Ježíš opravdu byl. ... Na otázku, proč evangelia popisují Ježíše tak, jak jej popisují, lze logicky odpovědět, že Ježíš takový skutečně byl. V evangeliích je věrně zachováno to, čím se vryl do paměti svých následovníků, totiž že od Boha dostal autoritu a moc jako Boží Syn a Služebník.“ *

Pátrání po Ježíšovi

Co lze říci o nebiblických zprávách týkajících se Ježíše Krista? Jakou mají hodnotu? Řada zmínek o Ježíšovi je obsažena v dílech Tacita, Suetonia, Flavia Josepha, Plinia Mladšího a několika dalších klasických spisovatelů. V díle The New Encyclopædia Britannica (1995) je o nich řečeno: „Tyto na sobě  nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali, že Ježíš byl historickou osobou. Poprvé o tom vznikly spory koncem osmnáctého století, a to z nepřiměřených důvodů, a trvaly i v devatenáctém století a na začátku století dvacátého.“

S politováním je třeba říci, že dnešní učenci, kteří pátrají po „skutečném“ či „historickém“ Ježíšovi, jako by skryli jeho skutečnou osobnost pod vrstvami nepodložených spekulací, zbytečných pochybností a neopodstatněného teoretizování. V určitém smyslu se proviňují tím, že vytvářejí báje, a dopouštějí se právě toho, z čeho falešně obviňují pisatele evangelií. Někteří se dychtivě snaží posílit svou vlastní prestiž a spojit své jméno s nějakou překvapivou novou teorií do té míry, že svědectví o Ježíšovi ani poctivě nezkoumají. „Ježíš“, kterého nakonec vytvoří, je výplodem jejich badatelské představivosti.

Ti, kdo chtějí najít skutečného Ježíše, jej mohou najít v Bibli. Luke Johnson, profesor Nového zákona a dějin raného křesťanství na Candlerově teologické fakultě Emoryho univerzity, tvrdí, že výzkum, který se soustřeďuje na Ježíše jako na historickou osobu, většinou přehlíží důvody, proč je v Bibli zpráva o Ježíšovi uvedena. Připouští, že může být zajímavé zkoumat sociální, politické, antropologické a kulturní okolnosti související s Ježíšovým životem a jeho dobou. Dodává však, že objevit — jak říkají učenci — historického Ježíše „je sotva cílem Písma“, které se „více zabývá popisem Ježíšovy povahy“, jeho poselství a jeho úlohy jakožto Vykupitele. Jakou tedy měl Ježíš ve skutečnosti povahu a jaké bylo jeho poselství?

 Skutečný Ježíš

Evangelia — čtyři biblické zprávy o Ježíšově životě — ukazují člověka, který se velmi dobře dovedl vcítit do pocitů druhých lidí. Lítost a soucit podněcovaly Ježíše k tomu, aby pomáhal lidem, kteří byli nemocní, slepí a jinak postižení. (Matouš 9:36; 14:14; 20:34) Smrt jeho přítele Lazara a zármutek, který kvůli tomu pociťovaly Lazarovy sestry, působily na Ježíše tak, že ‚zasténal a dal průchod slzám‘. (Jan 11:32–36) Ano, evangelia ukazují širokou škálu Ježíšových citů — pochopení pro člověka postiženého malomocenstvím, nelíčenou radost z úspěchu jeho učedníků, rozhořčení nad necitelnými dogmatiky a zármutek nad tím, že Jeruzalém zavrhuje Mesiáše.

Když Ježíš vykonal nějaký zázrak, často poukazoval na to, jakou úlohu při tom měl člověk, v jehož prospěch byl zázrak vykonán: „Tvá víra tě uzdravila.“ (Matouš 9:22) O Natanaelovi pochvalně řekl: „To je pravý a bezelstný Izraelita.“ (Jan 1:47, Slovo na cestu) Když jedna žena dala najevo svou vděčnost darem, jejž někteří z přihlížejících považovali za přemrštěný, Ježíš tuto ženu hájil a řekl o ní, že na její štědrost se bude dlouho vzpomínat. (Matouš 26:6–13) Svým následovníkům byl skutečným přítelem a láskyplným společníkem a „miloval je až do konce“. (Jan 13:1; 15:11–15)

Evangelia také ukazují, že Ježíš u většiny lidí, s nimiž se setkal, rychle rozpoznal, co potřebují nebo jak smýšlejí. Bez ohledu na to, zda mluvil se ženou u studny, s náboženským učitelem v zahradě nebo s rybářem u jezera, vždy působil přímo na jejich srdce. Sotva s těmito lidmi začal Ježíš mluvit, mnozí z nich mu svěřovali své nejniternější myšlenky. Jeho slova v nich vyvolávala živou odezvu. Lidé v Ježíšově době se osobám zastávajícím význačné postavení spíše vyhýbali, ale k Ježíšovi se naopak sbíhali. Byli s ním rádi a v jeho společnosti se cítili příjemně. Děti se vedle něj chovaly nenuceně, a když Ježíš dal dítě za příklad, nespokojil se jen s tím, že by to dítě postavil před své učedníky, ale toto dítě dokonce „objal“. (Marek 9:36; 10:13–16) Ano, evangelia popisují Ježíše jako osobnost tak charismatickou, že lidé s ním zůstali tři dny, jen aby poslouchali jeho poutavá slova. (Matouš 15:32)

Ježíš žil mezi nedokonalými, hříšnými lidmi a kázal jim, a i přesto, že sám byl dokonalý, nebyl k těmto lidem příliš kritický ani se k nim nechoval arogantně či pánovitě. (Matouš  9:10–13; 21:31, 32; Lukáš 7:36–48; 15:1–32; 18:9–14) Neměl na lidi přemrštěné nároky. K jejich břemenům nic nepřidával. Řekl naopak: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte ... a já vás občerstvím.“ Kristovi učedníci se přesvědčili o tom, že je „mírné povahy a ponížený v srdci“ a že Ježíšovo jho je příjemné a jeho náklad je lehký. (Matouš 11:28–30)

V tom, jak evangelia popisují Ježíšovu povahu, vyniká jasný tón pravdy. Nebylo by snadné, aby si čtyři jednotlivci vymysleli nějakou neobyčejnou postavu a aby potom shodně vykreslili její obraz ve čtyřech odlišných vyprávěních. Kdyby tato postava ve skutečnosti nikdy neexistovala, bylo by téměř nemožné, aby ji čtyři různí pisatelé popisovali shodně.

Historik Michael Grant klade otázku, jež vede k zamyšlení: „Jak to, že bez výjimky v celé tradici evangelií vyniká pozoruhodně vyhraněný portrét přitažlivého mladého muže, který se nenuceně, bez sebemenší stopy sentimentality, nepřirozenosti nebo falešného studu, pohybuje mezi ženami všeho druhu — včetně žen rozhodně špatné pověsti —, portrét muže, který si za všech okolností zachoval ryzí charakter?“ Logická odpověď je, že takový muž skutečně existoval a že jednal tak, jak to je popsáno v Bibli.

Skutečný Ježíš a vaše budoucnost

Bible nám podává realistický obraz toho, jaký byl Ježíš v době, kdy žil na zemi. Kromě toho však ukazuje, že Ježíš existoval již před tím, než se stal člověkem, že totiž byl Božím jediným zplozeným Synem, „prvorozeným všeho stvoření“. (Kolosanům 1:15) Před dvěma tisíci lety Bůh přenesl život svého nebeského Syna do lůna židovské panny, aby se jeho Syn narodil jako člověk. (Matouš 1:18) Při své pozemské službě Ježíš oznamoval, že Boží Království je pro sužované lidstvo jedinou nadějí, a školil své učedníky, aby mohli v této kazatelské činnosti pokračovat. (Matouš 4:17; 10:5–7; 28:19, 20)

Dne 14. nisanu (asi 1. dubna) roku 33 n. l. byl Ježíš zatčen, vyslýchán, odsouzen a popraven, a to na základě falešného obvinění z pobuřování. (Matouš 26:18–20; 26:48–27:50) Ježíšova smrt slouží jako výkupné, osvobozuje věřící lidi z jejich hříšného stavu, a tak všem, kdo v Ježíše projevují víru, otevírá cestu k věčnému životu. (Římanům 3:23, 24; 1. Jana 2:2) Šestnáctého nisanu byl Ježíš vzkříšen a krátce nato vystoupil zpět do nebe. (Marek 16:1–8; Lukáš 24:50–53; Skutky 1:6–9) Vzkříšený Ježíš je Jehovovým ustanoveným Králem, a je proto zplnomocněn vykonat Boží původní záměr s člověkem. (Izajáš 9:6, 7; Lukáš 1:32, 33) Ano, Bible ukazuje, že Ježíš je klíčovou postavou při uskutečňování Božích záměrů.

V prvním století přijaly tisíce lidí Ježíše jako toho, kým skutečně byl: jako slíbeného Mesiáše neboli Krista, který byl poslán na zemi, aby ospravedlnil Jehovovu svrchovanost a aby zemřel jako výkupné za lidstvo. (Matouš 20:28; Lukáš 2:25–32; Jan 17:25, 26; 18:37) Kdyby si lidé nebyli jisti jeho totožností, stěží by měli pohnutku stát se Ježíšovými učedníky, protože kvůli tomu museli čelit prudkému pronásledování. Ti lidé se však horlivě a odvážně chopili díla, které jim svěřil, a činili „učedníky z lidí všech národů“. (Matouš 28:19)

Miliony upřímných a poučených křesťanů dnes vědí, že Ježíš není vymyšlená postava. Přijímají ho jako Krále dosazeného na trůn Božího nebeského Království, jako Krále, který se brzy ujme řízení pozemských záležitostí. Zpráva o této božské vládě je vítaná, protože tato vláda slibuje úlevu od problémů, jimiž svět trpí. Praví křesťané oznamují tuto ‚dobrou zprávu o království‘ jiným lidem, a tím dávají najevo, že Krále, kterého vyvolil Jehova, věrně a oddaně podporují. (Matouš 24:14)

Lidé, kteří podporují toto Království pod vládou Krista, Syna živého Boha, se dožijí požehnaných poměrů, jež budou trvat navždy. To může platit i pro vás! Vydavatelé tohoto časopisu vám velmi rádi pomohou skutečného Ježíše poznat.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Co řekli druzí

„Vážím si Ježíše z Nazaretu jakožto jednoho z velkých učitelů, které svět měl. ... Musím Indům říci, že váš život bude neúplný, pokud nebudete s úctou studovat Ježíšovo učení.“ Móhandás K. Gándhí, The Message of Jesus Christ (Poselství Ježíše Krista)

„Postava tak osobitá, tak celistvá, tak bez výjimky důsledná, tak dokonalá, tak lidská — a přece tak nesmírně převyšující veškerou lidskou velikost, ta nemůže být ani podvodem, ani výmyslem. ... Vynalézt Ježíše by mohl pouze někdo větší než Ježíš.“ Philip Schaff, History of the Christian Church (Dějiny křesťanské církve)

„Kdyby několik prostých mužů v jedné generaci vymyslelo tak silnou a přitažlivou osobnost s tak vysokou etikou a natolik podněcující představu o lidském bratrství, byl by to mnohem neuvěřitelnější zázrak než všechny ty, které jsou zaznamenány v evangeliích.“ Will Durant, Caesar and Christ (César a Kristus)

„Zdá se nepochopitelné, že by vznik náboženského hnutí, jež obepíná celý svět, mohl být vyvolán díky neexistující osobě, která by byla vymyšlena jakožto starověký protějšek novodobé obchodní propagace, jestliže se naproti tomu mnozí lidé, jejichž existence je nesporná, o založení různých náboženství snažili neúspěšně.“ Gregg Easterbrook, Beside Still Waters (U tichých vod)

‚Jako literární historik jsem zcela přesvědčen, že ať jsou evangelia čímkoli, rozhodně to nejsou legendy. Na to, aby byla legendami, nejsou dost umělecká. Většina Ježíšova života nám zůstává neznámá, a to by nikdo, kdo tvoří legendu, nepřipustil.‘ C. S. Lewis, God in the Dock (Bůh na lavici obžalovaných)

[Obrázky na straně 7]

Z evangelií poznáváme široký rozsah Ježíšových citů