Jehova je největším příkladem dobroty
Jehova je největším příkladem dobroty
„Chvalořečte Jehovovi vojsk, neboť Jehova je dobrý.“ (JEREMJÁŠ 33:11)
1. Proč jsme podněcováni chválit Boha za jeho dobrotu?
JEHOVA BŮH je dobrý v absolutním smyslu. „Jak velká je ... jeho dobrota!“ zvolal prorok Zecharjáš. (Zecharjáš 9:17) Ano, dobrota je patrná ve všem, co Bůh udělal, aby zemi připravil k našemu potěšení. (1. Mojžíšova 1:31) Nikdy nebudeme schopni pochopit všechny složité zákony, které Bůh uvedl v činnost, když stvořil vesmír. (Kazatel 3:11; 8:17) Ale i to málo, co známe, nás podněcuje, abychom Boha za jeho dobrotu chválili.
2. Jak byste definovali dobrotu?
2 Co vlastně je dobrota? Je to mravní znamenitost neboli ctnost. Znamená však víc než jen neexistenci veškeré špatnosti. Dobrota patří k ovoci ducha, a je tedy kladnou vlastností. (Galaťanům 5:22, 23) Dobrotu projevujeme tehdy, když ve prospěch druhých lidí konáme dobro a prospěšné skutky. Je pravda, že v tomto systému věcí mohou některé společenské kruhy považovat za dobré to, co jiné pokládají za špatné. Máme-li však zažívat pokoj a štěstí, musí pro to, co je dobré, existovat jedno měřítko. Kdo ho může oprávněně stanovit?
3. Co je v 1. Mojžíšově 2:16, 17 ukázáno, pokud jde o měřítko pro to, co je dobré?
3 Měřítko pro to, co je dobré, stanovuje Bůh. Na začátku lidských dějin Jehova přikázal prvnímu člověku: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Ano, jestliže lidé mají poznat, co je dobré a co špatné, musí se obracet na svého Stvořitele.
Nezasloužený projev dobroty
4. Co Bůh dělal pro lidstvo od chvíle, kdy Adam zhřešil?
4 Vyhlídky lidstva na věčné štěstí v dokonalosti byly ohroženy ve chvíli, kdy Adam zhřešil a odmítl uznat Boží právo stanovit měřítka pro to, co je dobré. (1. Mojžíšova 3:1–6) Dříve než se však Adamovi potomci narodili jakožto dědici hříchu a smrti, Bůh předpověděl, že přijde dokonalé Semeno. Jehova promlouval k ‚prahadu‘, Satanu Ďáblovi, když prohlásil: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (Zjevení 12:9; 1. Mojžíšova 3:15) Jehovovým záměrem bylo vyplatit hříšné lidstvo. Jehova nám projevil nezaslouženou dobrotu tím, že udělal opatření k záchraně těch, kdo projevují víru ve výkupní oběť jeho drahého Syna. (Matouš 20:28; Římanům 5:8, 12)
5. Proč dokážeme projevovat určitou míru dobroty, i když jsme zdědili špatný sklon srdce?
5 Kvůli Adamovu hříchu jsme samozřejmě zdědili špatný sklon srdce. (1. Mojžíšova 8:21) Je však radostné, že určitou míru dobroty nám Jehova pomáhá projevovat. Jestliže pokračujeme v tom, co jsme se naučili z jeho cenných svatých spisů, nejenže nás to ‚činí moudrými k záchraně‘ a ‚vyzbrojuje nás to pro každé dobré dílo‘, ale také nám to umožňuje dělat to, co je dobré v Božích očích. (2. Timoteovi 3:14–17) Chceme-li však mít z biblického poučování užitek a chceme-li projevovat dobrotu, musíme mít stejný postoj jako žalmista, který zpíval: „[Jehovo,] jsi dobrý a činíš dobro. Vyučuj mě svým předpisům.“ (Žalm 119:68)
Jehovova dobrota je velebena
6. Jaká slova byla obsažena v písni, kterou Levité zpívali potom, co král David nechal přenést truhlu smlouvy do Jeruzaléma?
6 David, král starověkého Izraele, uznával Boží dobrotu a hledal Boží vedení. Řekl: „Dobrý a přímý je Jehova. Proto poučuje hříšníky o cestě.“ (Žalm 25:8) K poučování, které Bůh zprostředkoval Izraelitům, patřilo deset důležitých zákonů — Deset přikázání —, které byly napsány na dvou kamenných tabulkách a uchovávány v posvátné truhle zvané truhla smlouvy. Když David nechal truhlu přenést do izraelského hlavního města Jeruzaléma, zpívali Levité píseň, která obsahovala tato slova: „Vzdávejte díky Jehovovi, neboť je dobrý, neboť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ (1. Paralipomenon 16:34, 37–41) Muselo být opravdu nádherné slyšet z úst levitských zpěváků tato slova.
7. Co se stalo po přemístění truhly do Nejsvětější a po Šalomounově modlitbě k zasvěcení?
7 Stejná slova chvály se dostala do popředí při zasvěcení Jehovova chrámu, který postavil Davidův syn Šalomoun. Potom, co byla truhla smlouvy umístěna do Nejsvětější v nově postaveném chrámu, začali Levité chválit Jehovu, „neboť je dobrý, vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“. Při této příležitosti se chrám zázračně naplnil oblakem symbolizujícím Jehovovu slavnou přítomnost. (2. Paralipomenon 5:13, 14) Po Šalomounově modlitbě k zasvěcení „samotný oheň sestoupil z nebes a začal stravovat zápalný obětní dar a oběti“. Když to „všichni izraelští synové“ viděli, „okamžitě se na dláždění hluboce poklonili tváří k zemi a vrhli se k zemi a děkovali Jehovovi, ‚neboť je dobrý, vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas‘“. (2. Paralipomenon 7:1–3) Po čtrnáctidenním svátku se Izraelité vrátili do svých domovů, ‚radostní a s dobrým pocitem v srdci nad dobrotou, kterou vykonal Jehova vůči Davidovi a vůči Šalomounovi a vůči svému lidu Izraeli‘. (2. Paralipomenon 7:10)
8, 9. (a) Jak nakonec jednali Izraelité, přestože zpočátku chválili Jehovu za jeho dobrotu? (b) Co o Jeruzalému předpověděl Jeremjáš a jak se toto proroctví splnilo?
8 Izraelité, žel, nežili dál v souladu se svými písněmi chvály určenými Bohu. Lid Judy za čas ‚oslavoval Jehovu pouze svými rty‘. (Izajáš 29:13) Místo aby se obyvatelé Judy přizpůsobili Božím měřítkům pro to, co je dobré, začali dělat to, co je špatné. A v čem jejich špatnost spočívala? Začali se proviňovat modlářstvím, nemravností, útlakem chudých a dalšími závažnými hříchy. Kvůli tomu byl v roce 607 př. n. l. Jeruzalém zničen a obyvatelé Judy odvedeni jako zajatci do Babylónu.
9 Bůh tak svůj lid ukáznil. Prostřednictvím proroka Jeremjáše však předpověděl, že v Jeruzalémě přesto bude slyšet hlas těch, kdo říkají: „Chvalořečte Jehovovi vojsk, neboť Jehova je dobrý, vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas!“ (Jeremjáš 33:10, 11) A to se také stalo. V roce 537 př. n. l., tedy po 70 letech, kdy byla země zpustošená, se židovský ostatek vrátil do Jeruzaléma. (Jeremjáš 25:11; Daniel 9:1, 2) V místě, kde na hoře Moria stával chrám, Židé znovu postavili oltář a začali tam předkládat oběti. Základ chrámu položili ve druhém roce po svém návratu. To byla opravdu radostná doba. „Když stavitelé položili základ Jehovova chrámu,“ napsal Ezra, „potom kněží v úředním oblečení, s trubkami, a Levité, synové Asafa, s činely, se postavili, aby chválili Jehovu podle pokynu izraelského krále Davida. A začali odpovídat chválením a vzdáváním díků Jehovovi, ‚neboť je dobrý, vždyť jeho milující laskavost Izraeli je na neurčitý čas‘.“ (Ezra 3:1–11)
10. Kterým významným vyjádřením začíná a končí 118. žalm?
10 Podobné vyjádření chvály týkající se Jehovovy dobroty se vyskytuje v řadě žalmů. K nim patří také 118. žalm, který se zpíval v izraelských domácnostech na závěr jídla Pasach. Tento Žalm začíná a končí slovy: „Vzdávejte díky Jehovovi, neboť je dobrý; vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“ (Žalm 118:1, 29) To mohla být poslední slova chvály, která Ježíš Kristus zpíval se svými věrnými apoštoly v tu noc, kdy v roce 33 n. l. zemřel. (Matouš 26:30)
„Způsob, prosím, abych viděl tvou slávu“
11, 12. Jaké prohlášení Mojžíš uslyšel, když mu bylo umožněno spatřit záblesk Boží slávy?
11 Jehovova dobrota a Jehovova milující laskavost byly poprvé dány do souvislosti staletí před tím, než žil Ezra. Krátce potom, co Izraelité uctívali v pustině zlaté tele a provinilci byli potrestáni, prosil Mojžíš Jehovu: „Způsob, prosím, abych viděl tvou slávu.“ Jehova si uvědomoval, že Mojžíš nemůže spatřit jeho tvář, a přesto žít, a proto řekl: „Sám způsobím, aby před tvým obličejem přešla všechna má dobrota.“ (2. Mojžíšova 33:13–20)
12 Jehovova dobrota přešla před Mojžíšovým obličejem příštího dne na hoře Sinaj. Mojžíš tehdy spatřil záblesk Boží slávy a slyšel toto prohlášení: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu, a přivede trest za provinění otců na syny a na vnuky, na třetí generaci a na čtvrtou generaci.“ (2. Mojžíšova 34:6, 7) Tato slova ukazují, že Jehovova dobrota souvisí s Jehovovou milující laskavostí a s dalšími stránkami Jehovovy osobnosti. Když o nich budeme uvažovat, pomůže nám to projevovat dobrotu. Zamysleme se nejdříve nad vlastností, o níž se v tomto úžasném prohlášení o Boží dobrotě mluví dvakrát.
„Bůh ... hojný v milující laskavosti“
13. Která vlastnost je v prohlášení o Boží dobrotě uvedena dvakrát a proč je to vhodné?
13 „Jehova [je] Bůh ... hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce.“ Význam hebrejského slova překládaného jako „milující laskavost“ je také „věrná láska“. Je to jediná vlastnost, která je v prohlášení, jež Bůh sdělil Mojžíšovi, uvedena dvakrát. To je opravdu příhodné, protože láska je Jehovovou nejvýznamnější vlastností. (1. Jana 4:8) Tuto vlastnost zdůrazňuje známé vyjádření chvály Jehovovi: „Neboť je dobrý; vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas.“
14. Kdo zejména zažívá Boží dobrotu a milující laskavost?
14 Jedním z projevů Jehovovy dobroty je to, že je „hojný v milující laskavosti“. To je patrné zejména z toho, jakou něžnou péči poskytuje svým věrným lidským služebníkům, kteří mu zasvětili svůj život. (1. Petra 5:6, 7) Svědkové Jehovovi mohou potvrdit, že Jehova ‚zachovává milující laskavost‘ ve vztahu k těm, kdo ho milují a slouží mu. (2. Mojžíšova 20:6) Národ přirozeného Izraele přestal zažívat Jehovovu milující laskavost neboli věrnou lásku, protože zavrhl Božího Syna. Ale Boží dobrota a oddaná láska k věrným křesťanům ze všech národů bude trvat navždy. (Jan 3:36)
Jehova je milosrdný a milostivý
15. (a) Jak začíná prohlášení, které Mojžíš slyšel na hoře Sinaj? (b) Co v sobě zahrnuje milosrdenství?
15 Prohlášení, které Mojžíš slyšel na hoře Sinaj, začalo těmito slovy: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý.“ Hebrejské slovo překládané jako „milosrdenství“ se může vztahovat na „útroby“ a má úzkou souvislost s výrazem pro „lůno“. Milosrdenství se tedy týká něžného soucitu, který člověk pociťuje hluboko ve svém nitru. Zahrnuje však více než jen opravdovou lítost. Mělo by nás podněcovat, abychom udělali něco, čím bychom zmírnili utrpení druhých. Láskyplní křesťanští pastýři například považují za potřebné být milosrdní k ostatním věřícím, a když je to vhodné, ‚projevovat milosrdenství s veselou myslí‘. (Římanům 12:8; Jakub 2:13; Juda 22, 23)
16. Proč je možné říci, že Jehova je milostivý?
16 Bůh svou dobrotu projevuje také milostivostí. Milostivý člověk bere „výrazný ohled na pocity druhého“ a projevuje ‚přízeň a vlídnost zejména těm, kdo jsou v nižším postavení‘. Jehova je nejznamenitějším příkladem milostivosti, a to v tom, jak jedná se svými věrnými služebníky. Prostřednictvím svých andělů Bůh například milostivě posílil letitého proroka Daniela, a také informoval pannu Marii o výsadě, že se jí narodí Ježíš. (Daniel 10:19; Lukáš 1:26–38) Jakožto Jehovův lid jistě oceňujeme, jak milostivě na nás Jehova působí prostřednictvím stránek Bible. Za tento projev jeho dobroty ho chválíme a snažíme se být milostiví ve svém jednání s druhými lidmi. Když ti, kdo jsou duchovně způsobilí, usměrňují některého spoluvěřícího „v duchu mírnosti“, snaží se být něžní a milostiví. (Galaťanům 6:1)
Bůh pomalý k hněvu
17. Proč jsme Jehovovi vděční za to, že je „pomalý k hněvu“?
17 „Bůh ... pomalý k hněvu.“ Tato slova zdůrazňují ještě jiný rys Jehovovy dobroty. Jehova trpělivě snáší naše chyby a poskytuje nám čas na to, abychom překonali závažné slabosti a udělali duchovní pokrok. (Hebrejcům 5:12–6:3; Jakub 5:14, 15) Z Boží trpělivosti mají užitek i ti, kdo se ještě nestali Božími ctiteli. Stále totiž mají čas na to, aby reagovali na zprávu o Království a činili pokání. (Římanům 2:4) Jehova je trpělivý, ale přesto ho jeho dobrota někdy vede k tomu, aby projevil svůj hněv, jako se to stalo například tehdy, když Izraelité uctívali u hory Sinaj zlaté tele. Bůh svůj hněv brzy projeví ještě významnějším způsobem, až ukončí Satanův ničemný systém. (Ezekiel 38:19, 21–23)
18. Jaký rozdíl je mezi Jehovou a lidskými vůdci, pokud jde o pravdu?
18 „Jehova [je] Bůh ... hojný v ... pravdě.“ Jehova se velmi liší od lidských vládců, kteří dávají velkolepé sliby, ale pak v souladu s nimi nejednají. Naproti tomu se Jehovovi ctitelé mohou spolehnout na všechno, co bylo napsáno v Božím inspirovaném Slově. Vzhledem k tomu, že Bůh je hojný v pravdě, můžeme jeho slibům vždy důvěřovat. Náš nebeský Otec ve své dobrotě věrně odpovídá na naše prosby o duchovní pravdu, a to tím, že ji v hojnosti opatřuje. (Žalm 43:3; 65:2)
19. Jakým vynikajícím způsobem Jehova projevuje dobrotu kajícným hříšníkům?
19 „Jehova [je] Bůh ... promíjející provinění a přestupek a hřích.“ Ve své dobrotě je Jehova ochoten odpouštět kajícným hříšníkům. Jsme jistě velmi vděční, že náš láskyplný nebeský Otec udělal prostřednictvím Ježíšovy oběti opatření pro odpuštění. (1. Jana 2:1, 2) A štěstím nás naplňuje skutečnost, že všichni, kdo projevují víru ve výkupné, se mohou těšit z dobrého vztahu k Jehovovi a mít naději na nekonečný život v Božím slíbeném novém světě. To jsou opravdu vynikající důvody pro to, abychom Jehovu chválili za jeho projevy dobroty vzhledem k lidstvu. (2. Petra 3:13)
20. Jaký důkaz máme pro to, že Bůh nepřehlíží špatnost?
20 „[Jehova] rozhodně nezprostí trestu.“ To je další důvod pro to, abychom Jehovu chválili za jeho dobrotu. Proč? Protože důležitou stránkou dobroty je skutečnost, že v žádném případě nepřehlíží špatnost. Mimoto „při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly“ uvede pomstu „na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu“. Tito lidé „podstoupí soudcovský trest věčného zničení“. (2. Tesaloničanům 1:6–9) Ctitelé Jehovy, kteří přežijí, se pak budou moci plně těšit ze života, a nebudou je rušit bezbožní lidé, kteří jsou „bez lásky k dobru“. (2. Timoteovi 3:1–3)
Napodobujme Jehovovu dobrotu
21. Proč bychom měli projevovat dobrotu?
21 Máme nepochybně mnoho důvodů pro to, abychom chválili Jehovu a děkovali mu za jeho dobrotu. Neměli bychom se snad jakožto Jehovovi služebníci ze všech sil snažit, abychom tuto vlastnost projevovali také? Určitě měli, protože apoštol Pavel vybízel spolukřesťany: „Staňte se ... napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Efezanům 5:1) Náš nebeský Otec projevuje dobrotu neustále a my bychom to měli dělat také.
22. O čem bude pojednávat následující článek?
22 Jestliže jsme Jehovovi zcela zasvětili svůj život, jistě se usilovně snažíme, abychom Jehovovu dobrotu napodobovali. Dělat to, co je dobré, pro nás ale není snadné, protože jsme potomky hříšného Adama. V následujícím článku si však ukážeme, proč i my můžeme dobrotu projevovat. Budeme také uvažovat o různých způsobech, jak bychom Jehovu — největší příklad dobroty — mohli a měli napodobovat.
Jak byste odpověděli?
• Co je dobrota?
• Který biblický výraz zdůrazňuje Boží dobrotu?
• Uveďte některé projevy Jehovovy dobroty.
• Proč bychom měli napodobovat Jehovův příklad dobroty?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 12]
Jehova ukáznil svůj starověký lid, protože ten nežil v souladu se svými vyjádřeními chvály
[Obrázek na straně 12]
Věrný ostatek se vrátil do Jeruzaléma
[Obrázek na straně 13]
Mojžíš slyšel nádherné prohlášení o Boží dobrotě
[Obrázek na straně 15]
Jehovova dobrota je patrná v tom, jak na nás Jehova působí prostřednictvím stránek Bible