Stále projevujme dobrotu

„Ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ (EFEZANŮM 5:9)

1. Jak dnes miliony lidí dávají najevo, že se ztotožňují se slovy Žalmu 31:19?

NEJZNAMENITĚJŠÍM dobrým skutkem, jaký může člověk udělat, je oslavovat Jehovu. Miliony lidí to dnes dělají tak, že Boha chválí za jeho dobrotu. My, Jehovovi věrně oddaní svědkové, se z celého srdce ztotožňujeme se žalmistou, který zpíval: „Jak hojná je tvá dobrota, kterou chováš jako poklad pro ty, kdo se tě bojí!“ (Žalm 31:19)

2, 3. Co by se mohlo stát, kdyby naše dílo činění učedníků nebylo podepřeno znamenitým chováním?

² Uctivá bázeň před Jehovou nás podněcuje, abychom ho chválili za jeho dobrotu. Také nás vede k tomu, abychom ‚chvalořečili Jehovovi, žehnali mu a dávali na vědomí slávu jeho kralování‘. (Žalm 145:10–13) Proto se horlivě účastníme díla kázání o Království a činění učedníků. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Naše kazatelská činnost musí být samozřejmě podepřena znamenitým chováním. Jinak bychom mohli na Jehovovo svaté jméno uvést pohanu.

³ Mnoho lidí tvrdí, že uctívá Boha, ale jejich chování neodpovídá měřítkům stanoveným v jeho inspirovaném Slově. O těch lidech, kteří nežili v souladu se svým tvrzením, že jednají dobře, apoštol Pavel napsal: „Ty..., který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ? Ty, který kážeš: ‚Nekraď‘, kradeš? Ty, který říkáš: ‚Necizolož‘, cizoložíš? ... ‚Kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy‘, právě jak je to napsáno.“ (Římanům 2:21, 22, 24)

4. Jak působí naše dobré chování?

⁴ Nechceme uvést pohanu na Jehovovo jméno, ale naopak se snažíme oslavovat ho svým dobrým chováním. Na lidi mimo křesťanský sbor to působí pozitivně. Kromě jiného nám to pomáhá umlčet naše odpůrce. (1. Petra 2:15) Důležitější však je skutečnost, že naše dobré chování přitahuje lidi k Jehovově organizaci a otevírá jim cestu k tomu, aby Jehovovi přinášeli chválu a získali věčný život. (Skutky 13:48)

5. O kterých otázkách bychom nyní měli uvažovat?

⁵ Jak se přesto, že jsme nedokonalí, můžeme vyvarovat jednání, které by zneuctilo Jehovu a o které by ti, kdo hledají pravdu, mohli klopýtnout? Co dělat, aby se nám dařilo projevovat dobrotu?

Ovoce světla

6. Co zahrnují ‚neplodné skutky, které patří tmě‘, ale jaké ovoce by mělo být patrné mezi křesťany?

⁶ Jakožto křesťané zasvěcení Bohu máme něco, co nám pomáhá vyvarovat se ‚neplodných skutků, které patří tmě‘. Ty zahrnují takové jednání zneuctívající Boha, jako je lhaní, krádeže, utrhačná řeč, nevhodné zmínky o sexu, hanebné chování, oplzlé žertování  a opilství. (Efezanům 4:25, 28, 31; 5:3, 4, 11, 12, 18) Do takových skutků se nezaplétáme, ale ‚dále chodíme jako děti světla‘. Apoštol Pavel říká, že „ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy“. (Efezanům 5:8, 9) Tím, že chodíme ve světle, jsme schopni projevovat dobrotu. Ale co to je za světlo?

7. Co musíme dělat, abychom dále přinášeli ovoce v podobě dobroty?

⁷ Jsme sice nedokonalí, ale přesto můžeme projevovat dobrotu, jestliže chodíme v duchovním světle. „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě,“ zpíval žalmista. (Žalm 119:105) Jestliže chceme stále přinášet „ovoce světla“ prostřednictvím „každého druhu dobroty“, musíme soustavně využívat duchovní světlo, které je obsaženo v Božím slově, je pečlivě zkoumáno v křesťanských publikacích a o kterém se pravidelně mluví na našich shromážděních. (Lukáš 12:42; Římanům 15:4; Hebrejcům 10:24, 25) Musíme také věnovat zvláštní pozornost příkladu a učení Ježíše Krista, který je ‚světlem světa‘ a „odleskem [Jehovovy] slávy“. (Jan 8:12; Hebrejcům 1:1–3)

Jedno z ovoce ducha

8. Díky čemu můžeme dobrotu projevovat?

⁸ Duchovní světlo nám v projevování dobroty nepochybně pomáhá. Tuto vlastnost jsme schopni projevovat také díky tomu, že jsme vedeni Božím svatým duchem neboli činnou silou. Dobrota patří k ‚ovoci ducha‘. (Galaťanům 5:22, 23) Jestliže se vedení Jehovovým svatým duchem podvolíme, bude nám tento duch pomáhat, abychom přinášeli jeho znamenité ovoce v podobě dobroty.

9. Jak můžeme jednat v souladu s Ježíšovými slovy zapsanými u Lukáše 11:9–13?

⁹ Naše silná touha líbit se Jehovovi projevováním ovoce ducha v podobě dobroty by nás měla podněcovat, abychom jednali v souladu s Ježíšovými slovy: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno. Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno. Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, který, jestliže syn prosí o rybu, mu snad podá hada místo ryby? Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra? Proto jestliže vy, ačkoli jste [nedokonalí, a tudíž poměrně] ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (Lukáš 11:9–13) Jednejme tedy podle Ježíšovy rady a modleme se o Jehovova ducha, abychom jeho ovoce v podobě dobroty mohli stále projevovat.

‚Stále čiňme dobré‘

10. Které stránky Jehovovy dobroty jsou uvedeny ve 2. Mojžíšově 34:6, 7?

¹⁰ Díky duchovnímu světlu z Božího slova a pomocí Božího svatého ducha můžeme ‚stále činit dobré‘. (Římanům 13:3) Prostřednictvím pravidelného čtení Bible se dozvídáme stále více o tom, jak můžeme napodobovat Jehovovu dobrotu. V předchozím článku jsme uvažovali o těch stránkách Boží dobroty, jež jsou uvedeny v prohlášení určeném Mojžíšovi a zapsaném ve 2. Mojžíšově 34:6, 7. Tam čteme: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu.“ Bližší  prozkoumání těchto projevů Jehovovy dobroty nám pomůže ‚stále činit dobré‘.

11. Jak by na nás mělo působit vědomí, že Jehova je milosrdný a milostivý?

¹¹ Toto Boží prohlášení nás upozorňuje na to, jak potřebné je napodobovat Jehovu tím, že i my budeme milosrdní a milostiví. „Šťastní jsou milosrdní,“ řekl Ježíš, „protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Matouš 5:7; Lukáš 6:36) Vědomí, že Jehova je milostivý, nás podněcuje k tomu, abychom i my jednali milostivě a příjemně s ostatními lidmi, mimo jiné i s těmi, kterým kážeme. To je v souladu s Pavlovou radou: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6)

12. (a) Jak bychom měli jednat s druhými, když víme, že Bůh je pomalý k hněvu? (b) K jakému jednání nás podněcuje Jehovova milující laskavost?

¹² Bůh je pomalý k hněvu, a proto nás naše touha ‚stále činit dobré‘ podněcuje, abychom snášeli drobné chyby spoluvěřících a zaměřovali se na jejich dobré vlastnosti. (Matouš 7:5; Jakub 1:19) Jehovova milující laskavost nás pohání, abychom projevovali věrnou lásku, a to i za těch nejobtížnějších okolností. To je opravdu velmi žádoucí. (Přísloví 19:22)

13. Jak bychom měli jednat, chceme-li zrcadlit to, že Jehova je ‚hojný v pravdě‘?

¹³ Náš nebeský Otec je ‚hojný v pravdě‘, a proto se snažíme ‚doporučovat se jako jeho služebníci pravdivou řečí‘. (2. Korinťanům 6:3–7) K sedmi věcem, které jsou Jehovovi odporné, patří „falešný jazyk“ a „falešný svědek, který šíří lži“. (Přísloví 6:16–19) Naše touha líbit se Bohu nás tedy vede k tomu, abychom ‚odložili faleš a mluvili pravdu‘. (Efezanům 4:25) Kéž nikdy nepřestaneme projevovat dobrotu tímto důležitým způsobem.

14. Proč bychom měli odpouštět?

¹⁴ Boží prohlášení určené Mojžíšovi by nás také mělo podnítit k tomu, abychom odpouštěli, protože Jehova je ochotný odpouštět. (Matouš 6:14, 15) Jehova samozřejmě trestá nekajícné hříšníky. Pokud tedy jde o zachování duchovní čistoty sboru, musíme se držet Božích měřítek pro to, co je dobré. (3. Mojžíšova 5:1; 1. Korinťanům 5:11, 12; 1. Timoteovi 5:22)

‚Přísně se střežme‘

15, 16. Jak nám Pavlova rada zapsaná v Efezanům 5:15–19 pomáhá, abychom dál projevovali dobrotu?

¹⁵ Chceme-li dál projevovat dobrotu, i přes to, že jsme obklopeni zlem, musíme být naplněni Božím duchem a dávat pozor, jak chodíme. Proto Pavel vybízel křesťany v Efezu: „Přísně se ... střežte, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné. Proto se přestaňte stávat nerozumnými, ale dále si uvědomujte, jaká je Jehovova vůle. Také se neopíjejte vínem, v němž  je prostopášnost, ale neustále se naplňujte duchem a mluvte k sobě v žalmech a chválách Boha a v duchovních písních a zpívejte a doprovázejte se hudbou Jehovovi ve svém srdci.“ (Efezanům 5:15–19) Tato rada je pro nás jistě vhodná, protože žijeme v kritických posledních dnech. (2. Timoteovi 3:1)

¹⁶ Jestliže chceme dál projevovat dobrotu, musíme se přísně střežit, abychom chodili jako ti, kdo projevují zbožnou moudrost. (Jakub 3:17) Musíme se vyvarovat závažných hříchů a musíme být naplněni svatým duchem a nechat se jím vést. (Galaťanům 5:19–25) Když uplatňujeme duchovní poučování, které dostáváme na křesťanských shromážděních, krajských a oblastních sjezdech, můžeme stále dělat to, co je dobré. Slova, která Pavel napsal Efezanům, nám mohou také připomínat, že na většině našich shromáždění máme užitek z procítěného zpěvu ‚duchovních písní‘, z nichž mnohé jsou zaměřeny na duchovní vlastnosti, například dobrotu.

17. Čím si vážně nemocní křesťané mohou být jisti, jestliže jim jejich okolnosti brání pravidelně navštěvovat shromáždění?

¹⁷ A co naši spoluvěřící, kteří křesťanská shromáždění nemohou navštěvovat pravidelně, protože trpí nějakou vleklou chorobou? Možná se cítí zdrceni, poněvadž Jehovu nemohou vždy uctívat v přímém spojení se svými duchovními bratry a sestrami. Mohou si však být jisti, že Jehova chápe jejich okolnosti a že je zachová ve světle, dá jim svého svatého ducha a pomůže jim dál dělat to, co je dobré. (Izajáš 57:15)

18. Co nám pomůže projevovat dobrotu?

¹⁸ Chceme-li projevovat dobrotu, musíme dávat pozor na to, s kým se stýkáme, a odvracet se od těch, kdo jsou „bez lásky k dobru“. (2. Timoteovi 3:2–5; 1. Korinťanům 15:33) Když takové rady uplatňujeme, pomáhá nám to, abychom ‚nezarmucovali Božího svatého ducha‘ tím, že bychom jednali v rozporu s jeho vedením. (Efezanům 4:30) Pomocí v konání toho, co je dobré, je nám také pěstování blízkého vztahu k lidem, kteří svým životem dokládají, že milují dobrotu a že se nechávají vést Jehovovým svatým duchem. (Amos 5:15; Římanům 8:14; Galaťanům 5:18)

Dobrota přináší znamenité výsledky

19–21. Uveďte příklady, které ukazují, jaké výsledky má projevování dobroty.

¹⁹ Pokud budeme chodit v duchovním světle, podřizovat se vedení poskytovanému Božím duchem a budeme dávat pozor na to, jak chodíme, pomůže nám to vyhýbat se tomu, co je špatné, a ‚stále činit dobré‘. To může přinést znamenité výsledky. Uvažujme o příkladu Zongezila, který je svědek Jehovův a který žije v Jižní Africe. Když šel Zongezile jednou ráno do školy, zjišťoval si, kolik dělají jeho skromné úspory. Lístek z bankomatu chybně uváděl, že na jeho účet přibylo 42 000 randů (6 000 dolarů). Pracovník bankovní bezpečnostní služby a další lidé ho nabádali, aby si peníze vybral a uložil v jiné bance. Za to, že si žádné z těch peněz nevybral, ho pochválili pouze manželé, u kterých Zongezile bydlel.

²⁰ Příští pracovní den ohlásil Zongezile chybu bance. Zjistilo se, že měl podobné číslo účtu jako jeden bohatý podnikatel, který si své peníze omylem uložil na špatný účet. Udivilo ho, že Zongezile žádné jeho peníze neutratil, a zeptal se ho: „K jakému náboženství patříš?“ Zongezile vysvětlil, že je svědkem Jehovovým. Vřele ho pochválili i bankovní úředníci, kteří řekli: „Byli bychom rádi, kdyby všichni lidé byli tak poctiví jako svědkové Jehovovi.“ Ano, poctivé jednání a dobrota mohou vést k tomu, že ostatní lidé oslavují Jehovu. (Hebrejcům 13:18)

²¹ Projevy dobroty nemusí být nijak velkolepé, a přesto mohou mít znamenité výsledky. Ukažme si to na příkladu. Jeden mladý svědek, který slouží jako celodobý evangelista na jednom z ostrovů Samoy, musel jít do místní  nemocnice. Lidé tam čekali na přijetí u lékaře. Svědek si všiml, že jedné starší ženě, která seděla vedle něho, je velmi špatně. Přenechal jí své místo, takže se dostala na řadu dříve. O nějaký čas později potkal svědek tuto starší paní na tržišti. Vzpomněla si na něho a na dobrý skutek, který udělal v nemocnici. „Teď vím, že svědkové Jehovovi opravdu milují své bližní,“ řekla. Dříve tato žena na poselství o Království nereagovala, ale dobrota, kterou jí svědek projevil, na ni měla znamenitý vliv. Přijala nabídku domácího biblického studia a začala přijímat poznání z Božího slova.

22. Co je obzvláště významný způsob, jak ‚stále činit dobré‘?

²² Velmi pravděpodobně i vy můžete vyprávět zážitky, které ukazují, jakou hodnotu má projevování dobroty. Obzvláště významný způsob, jak můžeme ‚stále činit dobré‘, je pravidelně se podílet na ohlašování dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 24:14) Na této činnosti, která je pro nás výsadou, se stále horlivě podílejme a buďme si vědomi toho, že je to jeden ze způsobů, jak konat dobro, zejména těm, kdo reagují příznivě. Nejdůležitější však je to, že naše služba a dobré chování oslavují Jehovu, samotný zdroj dobroty. (Matouš 19:16, 17)

Stále „konejme dobro“

23. Proč je křesťanská služba dobré dílo?

²³ Naše služba je nepochybně dobré dílo. Může vést k naší vlastní záchraně a k záchraně těch, kdo naslouchají biblickému poselství a tak se dostávají na cestu vedoucí k věčnému životu. (Matouš 7:13, 14; 1. Timoteovi 4:16) Když stojíme před nějakým rozhodnutím, pak nás touha dělat to, co je dobré, pravděpodobně dovede k otázce: ‚Jak toto rozhodnutí ovlivní můj podíl na kázání o Království? Je postup, o kterém uvažuji, skutečně dobrý? Umožní mi to pomáhat druhým lidem, aby přijali „věčnou dobrou zprávu“ a aby navázali úzký vztah k Jehovovi Bohu?‘ (Zjevení 14:6) Rozhodnutí, které upřednostňuje zájmy Království, přinese velké štěstí. (Matouš 6:33; Skutky 20:35)

24, 25. Co patří ke způsobům, jak konat dobro ve sboru, a čím si můžeme být jisti, jestliže dobrotu stále projevujeme?

²⁴ Nikdy nepodceňujme prospěšné výsledky, které dobrota přináší. Tuto vlastnost můžeme dál projevovat tím, že podporujeme křesťanský sbor a děláme co možná nejvíce pro jeho zájmy a blaho. Dobré určitě konáme tak, že pravidelně navštěvujeme křesťanská shromáždění a aktivně se jich účastníme. Už to, že tam jsme přítomni, ostatní ctitele povzbuzuje, a v duchovním ohledu je budují i naše dobře připravené komentáře. Dobro konáme také tím, že své hmotné prostředky využíváme na udržování sálu Království a že pomáháme při náležité péči o něj. (2. Královská 22:3–7; 2. Korinťanům 9:6, 7) Ano, „pokud k tomu ... máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře“. (Galaťanům 6:10)

²⁵ Nemůžeme předvídat každou situaci, která si vyžádá, abychom projevili dobrotu. Když se setkáváme s novými problémy, pak hledejme světlo z Písma, modleme se o Jehovova svatého ducha a snažme se co nejlépe plnit jeho dobrou a dokonalou vůli. (Římanům 2:9, 10; 12:2) Můžeme si být jisti, že pokud budeme dál projevovat dobrotu, Jehova nám hojně požehná.

Jak byste odpověděli?

• Jak můžeme vykonat to největší dobro?

• Proč je dobrota označena jako ‚ovoce světla‘?

• Proč je dobrota označena jako ‚ovoce ducha‘?

• Jaké výsledky přináší naše dobré chování?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Boží slovo a Boží svatý duch nám pomáhají projevovat dobrotu

[Obrázky na straně 18]

Projevování dobroty přináší znamenité výsledky