Dbát o čistotu — Co to vlastně znamená?

V OSMNÁCTÉM a devatenáctém století panovaly v Evropě a ve Spojených státech otřesně nehygienické poměry, a proto učení, které kázali tehdejší misionáři, by bylo možno nazvat „naukou o tom, jak dbát o čistotu“. V této nauce se tvrdilo, že špína je totéž co hřích a že člověk, který dbá o čistotu, se přibližuje k Bohu. Snad právě proto byla všeobecně uznávána zásada, že „čistota jde hned za zbožností“.

Tento názor převzala Armáda spásy, kterou založili William a Catherine Boothovi. Kniha Health and Medicine in the Evangelical Tradition (Zdraví a medicína v evangelické tradici) uvádí, že jedním z jejich prvních hesel bylo „Mýdlo, polévka a spása“. Když Louis Pasteur a jiní přírodovědci prokázali nespornou souvislost mezi nemocemi a bakteriemi, začaly být programy na zlepšení veřejného zdraví sledovány s větším úsilím a na vědeckém podkladě.

Byl zrušen požadavek, aby před soudem svědkové líbali Bibli, a ve školách a na nádražích přestal být používán společný šálek na pití. Byly dokonce snahy nahradit při bohoslužbách společný kalich jednotlivými pohárky. Ano, těmto prvním průkopníkům se zřejmě do značné míry opravdu podařilo ovlivnit názor lidí na čistotu. Postoj lidí se změnil natolik, že podle slov jedné spisovatelky se lidé „do čistoty zamilovali“.

 Je však zřejmé, že se „do čistoty zamilovali“ jen povrchně. Podnikaví obchodníci zanedlouho udělali z obyčejného mýdla kosmetický výrobek. Na zákazníky začala působit rafinovaná reklama, která je měla přesvědčit, že ten, kdo používá určité výrobky sloužící k osobní hygieně, dosáhne společenského postavení, které mu druzí budou jen závidět. Tuto iluzi stále pěstuje v lidech i televize. Málokdy je totiž vidět, že by úspěšní, atraktivní lidé, kteří vystupují v reklamách a v televizních seriálech, doma uklízeli, že by zametali dvůr, vynášeli odpadky, nebo že by po svých kočkách a psech odstraňovali výkaly.

Někteří lidé se domnívají, že práce v domácnosti a různé druhy činnosti spojené s úklidem nepřinášejí žádný finanční zisk, zatímco výdělek v zaměstnání jim umožňuje krýt životní náklady. A proč by se vlastně měli starat o životní prostředí, jestliže z toho neplyne žádná hmotná odměna? A tak si dnes někteří lidé myslí, že dbát o čistotu znamená pouze dbát o osobní hygienu.

Jak se na zachovávání čistoty dívá Bůh

Je nesporné, že díky zmíněným prvním snahám naučit lidi, aby dbali o čistotu, se životní podmínky skutečně zlepšily. A je to pochopitelné, protože ten, kdo dbá o čistotu, projevuje tím vlastnost, kterou má náš svatý a čistý Bůh Jehova a která od něj pochází. Jehova nás učí, abychom jednali ke svému dobru tím, že se stáváme svatými a čistými v celém svém chování. (Izajáš 48:17; 1. Petra 1:15)

Jehova Bůh nám v tomto směru dává příklad. Čistota a také jiné Boží neviditelné vlastnosti jsou jasně patrné v Božím viditelném stvoření. (Římanům 1:20) Vidíme, že stvoření samo o sobě nepůsobí žádné trvalé znečištění. Země se svými mnohými ekologickými cykly se vyznačuje podivuhodným samočištěním a je připravena tak, aby na ní lidé žili v čistotě a ve zdraví. Takové čisté dílo musí mít Konstruktéra, jehož smýšlení je čisté. Z toho tedy můžeme vyvozovat, že ctitelé Boha mají být čistí ve všech oblastech svého života.

Čtyři oblasti čistoty

Bible poukazuje na čtyři oblasti, v nichž by se Boží ctitelé měli snažit o čistotu. Prozkoumejme tedy každou z nich.

Čistota duchovní. Tato čistota může být považována za nejdůležitější ze všeho, protože s ní souvisí naše vyhlídka na věčný život. Tento druh čistoty však je často nejvíce zanedbáván. Krátce řečeno, být duchovně čistý znamená nikdy nepřekročit Bohem stanovenou hranici mezi uctíváním pravým a falešným, protože každý způsob falešného uctívání Bůh považuje za nečistý. Apoštol Pavel napsal: „‚Vyjděte ... z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘“, „‚a já vás přijmu.‘“ (2. Korinťanům 6:17) Také učedník Jakub mluví v tomto směru jednoznačně: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: ... zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jakub 1:27)

Bůh dal jasně najevo, že neschvaluje směšování falešného uctívání se svým pravým uctíváním. K falešnému uctívání často patří nečisté praktiky, ohavné modly a odporní bohové. (Jeremjáš 32:35) Praví křesťané jsou proto vybízeni, aby se jakéhokoli spojení s nečistým uctíváním vyvarovali. (1. Korinťanům 10:20, 21; Zjevení 18:4)

Čistota mravní. I v této oblasti Bůh jasně ukazuje, kde je hranice mezi jednáním čistým a nečistým. Svět jako celek se dostal do stavu, který je popsán v Efezanům 4:17–19: „Jsou myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu... Nechali za sebou všechen mravní smysl, oddali se nevázanému chování, aby chamtivě páchali kdejakou nečistotu.“ Takové nemravné smýšlení se projevuje mnoha způsoby, otevřeně, ale i lstivě, a křesťané proto musí být ostražití.

 Lidé, kteří milují Boha, vědí, že prostituce, homosexualita, předmanželský sex a pornografie jsou porušením Jehovova měřítka morální čistoty. Ve světské zábavě a módě se však tyto praktiky projevují zcela běžně. Křesťané proto musí dávat pozor, aby takovým tendencím nepodlehli. Jestliže někdo chodí na křesťanská shromáždění nebo na společenská setkání v krátkém, odhalujícím oblečení, zbytečně tím poutá pozornost na své tělo a projevuje nedostatek cudnosti. Takový způsob oblékání vnáší do křesťanského společenství nečisté, světské smýšlení a může vyvolávat u jiných lidí nečisté představy. Křesťané se musí usilovně snažit, aby v této oblasti projevovali „moudrost shora“. (Jakub 3:17)

Čistota duševní. Ve skrytých hlubinách své mysli nesmíme uchovávat žádné nečisté myšlenky. Před nečistým smýšlením varoval Ježíš slovy: „Každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Matouš 5:28; Marek 7:20–23) Tato slova platí také na prohlížení pornografie, sledování pornografických filmů, na čtení, v němž je popisováno oplzlé sexuální jednání, a na poslouchání vtíravých hudebních textů. Křesťané tedy musí dávat pozor, aby se nezabývali nečistými myšlenkami, které člověka poskvrňují a mohou vést k nečistému, nesvatému mluvení a jednání. (Matouš 12:34; 15:18)

Čistota tělesná. Bible poukazuje na úzké spojení mezi svatostí a tělesnou čistotou. Například Pavel napsal: „Milovaní, když tedy máme tyto sliby, očisťme se od každé poskvrny těla a ducha a zdokonalujme svatost v Boží bázni.“ (2. Korinťanům 7:1) Praví křesťané by se proto měli snažit zachovávat tělesnou čistotu a také čistotu a pořádek ve své domácnosti a v okolí, a to do té míry, jak jim to okolnosti dovolují. I tam, kde je vody na mytí a koupání nedostatek, by se křesťané měli ze všech sil snažit, aby byli čistí a upravení.

Zachovávat tělesnou čistotu také znamená vyvarovat se tabáku v jakékoli podobě, a rovněž nestřídmého pití alkoholu a zneužívání drog v jakékoli podobě, protože tím vším se tělo poskvrňuje a poškozuje. Pastýř, o němž pojednává Šalomounova píseň, měl rád příjemnou vůni Šulamitčina oblečení. (Šalomounova píseň 4:11) Jestliže pečujeme o svou tělesnou hygienu, je to projevem lásky k druhým — nechceme nepříjemným tělesným pachem obtěžovat ty, kdo jsou v naší blízkosti. Parfémy a kolínské vody sice mohou být příjemné, ale nemohu nahradit pravidelné koupání a čisté oblečení.

Udržujme si vyrovnaný názor

Pokud jde o zachovávání tělesné čistoty, lidé mohou jít do extrémů. Na jedné straně to může být fanatická péče o čistotu, což  nás může připravit jak o radost ze života, tak o mnoho drahocenného času. Naproti tomu špinavá a neudržovaná domácnost nás může nakonec stát mnoho peněz, jestliže ji chceme uvést do pořádku. Uprostřed mezi těmito dvěma extrémy je praktický, rozumný přístup k tomu, jak udržovat svou domácnost v čistém a upraveném stavu.

Jednoduchost. V domácnostech nebo v místnostech, v nichž je mnoho zbytečností, se těžko uklízí, a v takovém prostoru zaplněném mnoha věcmi může být nečistota na místech, kde bychom ji nečekali. V jednoduchých domácnostech, v nichž nejsou žádné zbytečnosti, zabere uklízení méně času. Bible důrazně doporučuje, abychom žili jednoduše: „Máme-li ... obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:8)

Pořádek. Za čistotu v domácnosti nese zodpovědnost každý její člen. Nepořádek v domácnosti často začíná nepořádkem v jednotlivých místnostech. Pořádek znamená, že všechno má své místo. Například špinavé oblečení by nemělo ležet v ložnici na zemi. Rozházené hračky a nářadí mohou představovat nebezpečí, a to je vážná věc. Mnoho úrazů, k nimž dochází v domácnosti, je způsobeno tím, že lidé jsou nepořádní.

Je tedy jasně patrné, že křesťanský život je neoddělitelně spojen s čistotou. V souvislosti se zbožným způsobem života mluví Izajáš o ‚Cestě svatosti‘. A otevřeně dodává, že „nečistý po ní nepřejde“. (Izajáš 35:8) Ano, jestliže již dnes máme dobrý zvyk dbát o čistotu, dáváme tím zřetelně najevo svou víru v Boží slib, že Bůh brzy očistí zemi a vytvoří na ní ráj. Potom budou všude na této krásné planetě všichni lidé plně odpovídat dokonalým měřítkům čistoty, a tím budou oslavovat Jehovu Boha. (Zjevení 7:9)

[Obrázek na straně 6]

Za čistotu v domácnosti nese zodpovědnost každý její člen

[Obrázek na straně 7]

Země se vyznačuje podivuhodným samočištěním