Patříte k lidem, které Bůh miluje?

„Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem.“ (JAN 14:21)

1, 2. (a) Jak Jehova projevil lidstvu svou lásku? (b) Co Ježíš zavedl večer 14. nisanu roku 33 n. l.?

JEHOVA miluje své lidské stvoření. Svět lidí miluje „tak velice ... že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) S blížící se Slavností na památku Kristovy smrti by si praví křesťané měli stále více uvědomovat, že Jehova ‚nás miluje a že vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy‘. (1. Jana 4:10)

² Večer 14. nisanu roku 33 n. l. se Ježíš a jeho dvanáct apoštolů shromáždili v jedné horní místnosti v Jeruzalémě, aby oslavili Pasach, který byl připomínkou osvobození Izraelitů z Egypta. (Matouš 26:17–20) Potom, co oslavili tento židovský svátek, Ježíš poslal pryč Jidáše Iškariotského a zavedl večeři, která se měla stát křesťanskou Slavností na památku Kristovy smrti. * Ježíš použil nekvašený chléb a červené víno jako symboly připomínající jeho tělo a krev, a spolu se zbývajícími jedenácti apoštoly povečeřel toto jídlo společenství. Podrobnosti o tom, jak Ježíš v průběhu večeře postupoval, uvádějí Matouš, Marek a Lukáš, pisatelé synoptických evangelií, a také apoštol Pavel, který ji nazval ‚Pánova večeře‘. (1. Korinťanům 11:20; Matouš 26:26–28; Marek 14:22–25; Lukáš 22:19, 20)

3. V jakých významných ohledech se Janova zpráva o posledních hodinách, které Ježíš strávil se svými učedníky v oné horní místnosti, liší od ostatních evangelií?

³ Je zajímavé, že apoštol Jan se o kolování chleba a vína nezmínil; možná proto, že v době, kdy své evangelium napsal (asi v roce 98 n. l.), byl tento postup mezi prvními křesťany běžný. (1. Korinťanům 11:23–26) Pouze Jan nám však pod inspirací sdělil některé důležité informace o tom, co Ježíš řekl a co udělal krátce předtím a krátce potom, co Slavnost na památku své smrti zavedl. Tyto vzrušující podrobnosti tvoří celých pět kapitol Janova evangelia, a ty nenechávají nikoho na pochybách, pokud jde o to, jaké lidi Bůh miluje. Prozkoumejme tedy 13. až 17. kapitolu Janova evangelia.

Učme se z příkladu Ježíšovy lásky

4. (a) Jakým způsobem Jan zdůraznil převládající námět Ježíšovy schůzky s jeho učedníky, při níž zavedl Památnou slavnost? (b) Co je jedním z hlavních důvodů, proč Jehova miluje Ježíše?

⁴ V těchto kapitolách obsahujících rady, které dal Ježíš svým následovníkům na rozloučenou, vystupuje do popředí jeden námět — totiž láska. Různé tvary slov „láska“ nebo „milovat“ se v tomto úseku Janova evangelia objevují 31krát. Ježíšova hluboká láska k jeho Otci Jehovovi i k jeho učedníkům není nikde v Písmu tak zřetelná jako právě v těchto kapitolách. Ježíšovu lásku k Jehovovi lze sice vypozorovat ze všech evangelií popisujících jeho život, ale pouze Jan zaznamenává to, že Ježíš doslova řekl: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31) Ježíš také prohlásil, že Jehova miluje  jeho, a zároveň vysvětlil proč. Řekl: „Právě jako si Otec zamiloval mne a já jsem si zamiloval vás, zůstaňte v mé lásce. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15:9, 10) Ano, Jehova miluje svého Syna pro jeho naprostou poslušnost. To je opravdu vynikající poučení pro všechny následovníky Ježíše Krista.

5. Jak Ježíš projevil lásku svým učedníkům?

⁵ Ježíšovu hlubokou lásku k jeho následovníkům vyzdvihuje Jan už na samém začátku své zprávy o Ježíšově poslední večeři s apoštoly. Jan napsal: „Nyní, protože před svátkem pasach věděl, že přišla jeho hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci, Ježíš, jenž miloval své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.“ (Jan 13:1) Toho památného večera jim dal nezapomenutelné poučení o tom, že by měli láskyplně sloužit druhým. Svým apoštolům totiž umyl nohy. To bylo něco, co měl být ochoten udělat pro Ježíše a pro své bratry každý z nich, ale oni s tím váhali. Proto Ježíš tento úkol pokorně vykonal sám a potom svým učedníkům řekl: „Jestliže jsem vám ... umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.“ (Jan 13:14, 15) Praví křesťané by tedy měli být ochotni sloužit svým bratrům a mělo by jim to přinášet štěstí. (Matouš 20:26, 27, poznámka pod čarou; Jan 13:17)

Řiďme se novým přikázáním

6, 7. (a) Jakou důležitou informaci uvádí Jan, pokud jde o zavedení Památné slavnosti? (b) Jaké nové přikázání dal Ježíš svým učedníkům a co na něm bylo nového?

⁶ Jan se ve své zprávě o tom, co se v noci 14. nisanu odehrálo v oné horní místnosti, jako jediný konkrétně zmiňuje o odchodu Jidáše Iškariotského. (Jan 13:21–30) Uvedeme-li tuto zprávu do souladu s ostatními evangelii, vidíme, že Ježíš zavedl Slavnost na památku své smrti až po tom, co jeho zrádce odešel. Pak Ježíš dlouho mluvil se svými věrnými apoštoly a dal jim řadu rad a pokynů na rozloučenou. Vzhledem k tomu, že se chystáme zúčastnit Památné slavnosti, měli bychom se velmi zajímat o to, co Ježíš tehdy řekl, a to tím spíše, že jistě chceme patřit k lidem, které Bůh miluje.

⁷ Již první pokyn, který Ježíš po zavedení Památné slavnosti dal svým učedníkům, byl něčím novým. Prohlásil totiž: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Co bylo na tomto přikázání nového? To Ježíš ten večer o něco později vysvětlil slovy: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 15:12, 13) Mojžíšský Zákon přikazoval Izraelitům, aby ‚milovali své bližní jako sami sebe‘. (3. Mojžíšova 19:18) Ježíšovo přikázání šlo ale dál. Křesťané mají milovat jeden druhého, právě jako Kristus miloval je, a proto mají být ochotni obětovat ve prospěch svých bratrů dokonce i svůj život.

8. (a) Co znamená obětavá láska? (b) Jakým způsobem dnes projevují obětavou lásku svědkové Jehovovi?

⁸ Období Památné slavnosti je pro nás  vhodnou příležitostí, abychom se jako jednotlivci i jako sbor prozkoumali a zjistili, zda skutečně projevujeme tento charakteristický rys pravého křesťanství, totiž lásku podobnou té Kristově. Tato obětavá láska by mohla znamenat — a někdy již opravdu znamenala —, že křesťan raději nasadí svůj život, než by zradil své bratry. Většinou však znamená, že jsme ochotni obětovat své osobní zájmy, a to s cílem pomáhat našim bratrům i druhým lidem a sloužit jim. Vynikajícím příkladem byl v tomto ohledu apoštol Pavel. (2. Korinťanům 12:15; Filipanům 2:17) Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známi svou obětavostí, tím, že pomáhají svým bratrům i lidem ve svém okolí, a tím, že se snaží sdělovat biblickou pravdu svým bližním. * (Galaťanům 6:10)

Vztah, kterého si máme vážit

9. Co s radostí děláme, abychom si zachovali náš drahocenný vztah k Bohu a jeho Synu?

⁹ Nic pro nás nemůže být cennější než to, aby nás Jehova a jeho Syn, Ježíš Kristus, milovali. Chceme-li se však z jejich lásky těšit, musíme něco dělat. Tu poslední noc, kdy byl se svými učedníky, Ježíš řekl: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem, a budu ho milovat a jasně se mu ukáži.“ (Jan 14:21) Jelikož si vážíme svého vztahu k Bohu a jeho Synu, s radostí posloucháme jejich přikázání. K nim patří i nové přikázání, abychom projevovali obětavou lásku, a také nařízení, které dal Kristus po svém vzkříšení — totiž to, „abychom kázali lidem a dávali důkladné svědectví“ a snažili se ‚činit učedníky‘ z těch, kdo dobrou zprávu přijmou. (Skutky 10:42; Matouš 28:19, 20)

10. Z jakého drahocenného vztahu se mohou těšit pomazaní i „jiné ovce“?

¹⁰ Později během té noci věrný apoštol Jidáš (Tadeáš) položil Ježíšovi jednu otázku, a ten na ni odpověděl slovy: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek.“ (Jan 14:22, 23) Obzvláště úzký vztah k Jehovovi a jeho Synu mají pomazaní křesťané, kteří jsou povoláni vládnout s Kristem v nebi. Z tohoto důvěrného vztahu se těší dokonce již v době, kdy jsou ještě na zemi. (Jan 15:15; 16:27; 17:22; Hebrejcům 3:1; 1. Jana 3:2, 24) Jejich společníci, „jiné ovce“, kteří mají naději na věčný život na zemi, však mají ke svému ‚jednomu pastýři‘, Ježíši Kristu, i ke svému Bohu, Jehovovi, také drahocenný vztah — za předpokladu, že jsou poslušní. (Jan 10:16; Žalm 15:1–5; 25:14)

„Nejste částí světa“

11. Jaké vážné varování dal Ježíš svým učedníkům?

¹¹ Během té poslední schůzky s věrnými učedníky, kterou měl před svou smrtí, Ježíš dále uvedl vážné varování — jestliže Bůh  někoho miluje, svět bude takového člověka nenávidět. Ježíš totiž prohlásil: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mě nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše.“ (Jan 15:18–20)

12. (a) Proč Ježíš své učedníky varoval, že je svět bude nenávidět? (b) O čem bychom všichni měli před blížící se Památnou slavností uvažovat?

¹² Ježíš toto varování dal proto, aby těch jedenáct apoštolů ani ostatní praví křesťané nebyli nenávistí světa sklíčeni nebo aby se kvůli ní nevzdali. Ježíš to vysvětlil slovy: „To jsem k vám mluvil, abyste neklopýtli. Lidé vás vyženou ze synagógy. Vskutku, přichází hodina, kdy si každý, kdo vás zabije, bude představovat, že Bohu prokázal posvátnou službu. To však budou dělat, protože nepoznali ani Otce, ani mě.“ (Jan 16:1–3) Jeden biblický slovník uvádí, že určitý tvar slovesa, které se překládá jako ‚přivést ke klopýtnutí‘, znamená „způsobit, že člověk začne nedůvěřovat tomu, komu by důvěřovat měl, nebo opouštět toho, koho by měl poslouchat; způsobit odpadnutí“. S blížící se Památnou slavností bychom všichni měli uvažovat o životě věrných Božích služebníků — jak z minulosti, tak z dnešní doby — a napodobovat jejich příklad, který dali tím, že ve zkoušce zůstali pevní. Nepřipusťme, abychom Jehovu a Ježíše kvůli odporu či pronásledování opustili, ale naopak buďme rozhodnuti jim důvěřovat a poslouchat je.

13. O co Ježíš v modlitbě ke svému Otci prosil ve prospěch svých následovníků?

¹³ Před odchodem z oné horní místnosti v Jeruzalémě Ježíš ve své závěrečné modlitbě svému Otci řekl: „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:14–16) Můžeme si být jisti, že Jehova bdí nad těmi, které miluje, a dává jim sílu, aby zůstali od světa odděleni. (Izajáš 40:29–31)

Zůstaňme v Otcově lásce i v lásce jeho Syna

14, 15. (a) K čemu se v protikladu ke ‚zvrhlé révě‘ přirovnal Ježíš? (b) Kdo tvoří „ratolesti“ této ‚pravé révy‘?

¹⁴ V důvěrném rozhovoru, který v noci 14. nisanu vedl se svými věrnými učedníky, se Ježíš přirovnal k ‚pravé révě‘, a to v protikladu ke ‚zvrhlé révě‘ nevěrného Izraele. Řekl: „Já jsem pravá réva a můj Otec je pěstitel.“ (Jan 15:1) O staletí dříve zaznamenal Jeremjáš slova, která Jehova adresoval svému odpadlému lidu: „Já jsem tě předtím zasadil jako vybranou červenou révu... Jak ses tedy vůči mně proměnila ve zvrhlé odnože cizozemské  révy?“ (Jeremjáš 2:21) A prorok Ozeáš napsal: „Izrael je zvrhlá réva. Stále nese ovoce sám pro sebe. ... Jejich srdce se stalo pokryteckým.“ (Ozeáš 10:1, 2)

¹⁵ Izrael nenesl ovoce pravého uctívání, ale naopak odpadl a nesl ovoce sám pro sebe. Tři dny před poslední schůzkou se svými věrnými učedníky Ježíš řekl pokryteckým židovským vůdcům: „Říkám [vám]: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:43) Tímto novým národem je ‚Boží Izrael‘, který je tvořen 144 000 pomazaných křesťanů, jež jsou přirovnáni k ‚ratolestem pravé révy‘, Krista Ježíše. (Galaťanům 6:16; Jan 15:5; Zjevení 14:1, 3)

16. K čemu Ježíš nabádal jedenáct věrných apoštolů a co můžeme říci o věrném ostatku v tomto čase konce?

¹⁶ Ježíš jedenácti apoštolům přítomným v oné horní místnosti dále řekl: „Odstraňuje na mně každou ratolest, která nepřináší ovoce, a čistí každou, která ovoce přináší, aby přinášela více ovoce. Zůstaňte ve spojení se mnou a já ve spojení s vámi. Právě jako ratolest nemůže přinášet ovoce sama o sobě, pokud nezůstane na révě, stejně nemůžete ani vy, pokud nezůstanete ve spojení se mnou.“ (Jan 15:2, 4) Z novodobých dějin Jehovova lidu je zřejmé, že věrný ostatek pomazaných křesťanů až dosud zůstává ve spojení s jejich Hlavou, Kristem Ježíšem. (Efezanům 5:23) Tito pomazaní podstoupili přečišťování. (Malachiáš 3:2, 3) Od roku 1919 přinášejí hojnost ovoce Království — nejprve ostatní pomazané křesťany a od roku 1935 stále se rozrůstající „velký zástup“ jejich společníků. (Zjevení 7:9; Izajáš 60:4, 8–11)

17, 18. (a) Která Ježíšova slova pomáhají pomazaným křesťanům i jiným ovcím zůstat v Jehovově lásce? (b) V jakém ohledu nám pomůže to, když se zúčastníme Památné slavnosti?

¹⁷ Na všechny pomazané křesťany i na jejich společníky se vztahují další Ježíšova slova: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci. Právě jako si Otec zamiloval mne a já jsem si zamiloval vás, zůstaňte v mé lásce. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, právě jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15:8–10)

¹⁸ V Boží lásce chceme zůstat všichni, a to nás podněcuje k tomu, abychom byli produktivními křesťany. To znamená, že využíváme každou příležitost kázat ‚dobrou zprávu o království‘. (Matouš 24:14) Také se ve svém osobním životě ze všech sil snažíme projevovat „ovoce ducha“. (Galaťanům 5:22, 23) Účast na Památné slavnosti jistě upevní naše rozhodnutí přinášet toto ovoce i nadále, protože si na ní připomeneme, jak velká je Boží a Kristova láska k nám. (2. Korinťanům 5:14, 15)

19. O jaké další pomoci bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Potom, co Ježíš zavedl Památnou slavnost, slíbil, že jeho Otec pošle jeho věrným následovníkům ‚pomocníka, svatého ducha‘. (Jan 14:26) To, jak tento duch pomáhá pomazaným křesťanům i jiným ovcím zůstat v Jehovově lásce, prozkoumáme v následujícím článku.

[Poznámky pod čarou]

Otázky k opakování

• Jaké praktické poučení o láskyplné službě druhým dal Ježíš svým učedníkům?

• V jakém ohledu je období Památné slavnosti vhodnou příležitostí k sebezkoumání?

• Proč by nás Ježíšovo varování, že svět bude jeho následovníky nenávidět a pronásledovat, nemělo přivést ke klopýtnutí?

• Kdo je „pravá réva“? Kdo tvoří její „ratolesti“ a co se od nich očekává?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Ježíš dal svým apoštolům nezapomenutelné poučení o tom, že mají láskyplně sloužit druhým

[Obrázky na straně 16 a 17]

Kristovi učedníci poslouchají jeho přikázání, aby projevovali obětavou lásku