Hlasatelé království vyprávějí

Svědectví novodobých mučedníků ve Švédsku

ŘECKÉ slovo, které znamená „svědek“, je martys, a z něj pochází český knižní výraz „martyr“ neboli mučedník. Označuje „toho, kdo vydává svědectví svou smrtí“. Mnozí křesťané v prvním století vydávali svědectví o Jehovovi tím, že za svou víru zemřeli.

Podobně i ve dvacátém století tisíce svědků Jehovových zemřelo rukou Hitlerových pochopů za to, že v politických a nacionalistických sporech zůstali neutrální. Tito novodobí mučedníci také poskytují mohutné svědectví. Právě to se v nedávné době stalo ve Švédsku.

Ve spojitosti s padesátým výročím konce druhé světové války zahájila švédská vláda celostátní osvětovou kampaň, v níž se pojednávalo o holocaustu. Projekt se nazýval Živé dějiny. K účasti byli přizváni svědkové Jehovovi a měli zde pojednávat o tom, co prožili.

Svědkové Jehovovi proto uspořádali výstavu nazvanou Zapomenuté oběti holocaustu. Tato výstava byla nejdříve instalována ve sjezdovém sále svědků Jehovových ve městě Strängnäs. Byli zde přítomni svědkové, kteří holocaust přežili, a vyprávění jejich zážitků si hned první den vyslechlo více než 8 400 návštěvníků. Do konce roku 1999 byla výstava instalována ve více než 100 muzeích a veřejných knihovnách po celém Švédsku a zhlédlo ji asi 150 000 návštěvníků. Mezi nimi byla celá řada vládních představitelů, kteří se o tom, co viděli, vyjádřili s uznáním.

Žádná jiná konkrétní událost související s činností svědků Jehovových ve Švédsku nevzbudila tak velkou pozornost sdělovacích prostředků a nevyvolala tak příznivou odezvu. Mnozí návštěvníci se ptali: „Proč jste nám o svých zážitcích z holocaustu neřekli už dávno?“

Jeden ze sborů, na jejichž území se výstava konala, zaznamenal po jejím ukončení třicetiprocentní vzrůst v počtu domácích biblických studií! Jeden svědek pozval na výstavu svého spolupracovníka. Kolega pozvání s radostí přijal a přivedl s sebou svou přítelkyni. Tato přítelkyně potom řekla, že nechápe, jak mohou lidé mít tak pevnou víru, že se raději nechají popravit, než by podepsali dokument, jímž by se zřekli své víry. To vedlo k dalším rozpravám a s touto ženou bylo zahájeno biblické studium.

Ve dvacátém století jednali tito věrní mučedníci stejně, jako jednali mučedníci v prvním století. Odvážně totiž vydávali svědectví, že Jehova je jediný pravý Bůh, který je hoden naší neochvějné víry a věrné oddanosti. (Zjevení 4:11)

[Podpisek obrázku na straně 13]

Vězeň v koncentračním táboře: Państwowe Muzeum Oświęcim-Brzezinka, s laskavým svolením USHMM Photo Archives