Otázky čtenářů

Co znamená výrok uvedený v Hebrejcům 12:4: „Ještě nikdy [jste] neodporovali až do krve.“?

Výraz ‚odporovat až do krve‘ znamená jít až do krajnosti a zemřít, doslova prolít svou krev.

Apoštol Pavel věděl, že v důsledku své víry někteří hebrejští křesťané již ‚vytrvali ve velkém zápolení v utrpeních‘. (Hebrejcům 10:32, 33) Zdá se, že Pavel zdůraznil tuto skutečnost použitím metafory, když poukázal na boj v řeckých atletických závodech, k nimž mohl patřit závod v běhu, zápas, box, hod diskem a hod oštěpem. Podle slov uvedených v Hebrejcům 12:1 tedy nabádal spolukřesťany: „Odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“

O tři verše dále, v Hebrejcům 12:4, Pavel patrně přechází od představy závodu v běhu k představě boxerského zápasu. (Obojí je uvedeno v 1. Korinťanům 9:26.) Ve starověku si boxeři ovazovali pěsti a zápěstí koženými řemeny. Řemeny mohly být pobity „olovem, železem nebo kovovými cvočky, takže boxeři mohli utrpět vážná zranění“. Při takových brutálních zápasech tekla krev, a někdy mohlo dojít dokonce i k usmrcení.

Hebrejští křesťané rozhodně měli dost příkladů věrných Božích služebníků, kteří vytrpěli pronásledování a s nimiž se zacházelo brutálně, dokonce až do jejich usmrcení, tedy „až do krve“. Povšimněme si, v jakém kontextu Pavel upozornil na to, co všechno ve starověku věrní Boží služebníci prožili:

„Byli kamenováni, byli zkoušeni, byli rozřezáváni pilou, umírali pobiti mečem, chodili v ovčích kůžích, v kozích kůžích, zatímco byli v nouzi, v souženích a špatně se s nimi zacházelo.“ Potom Pavel poukázal na Zdokonalovatele naší víry, Ježíše: „Snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 11:37; 12:2)

Mnozí Boží služebníci skutečně ‚odporovali až do krve‘, to znamená až do smrti. Jejich boj nebyl jen vnitřním zápasem proti hříchu v podobě nedostatku víry. Byli věrně oddáni i tehdy, když byli brutálně týráni, a zůstali věrní až do smrti.

Novější členové jeruzalémského sboru, kteří se možná stali křesťany teprve později, když už kruté pronásledování, k němuž docházelo v minulosti, pominulo, se nikdy do takových mimořádných zkoušek nedostali. (Skutky 7:54–60; 12:1, 2; Hebrejcům 13:7) Ale i zkoušky daleko méně těžké působily na některé křesťany tak, že se cítili ‚unavení a ochablí ve svých duších‘ a nechtěli už v závodu pokračovat. (Hebrejcům 12:3) Bylo třeba, aby postupovali ke zralosti. Tím by se zlepšovala jejich schopnost vytrvávat za všech okolností, i kdyby byli tělesně týráni až do té míry, že by byla prolita jejich krev. (Hebrejcům 6:1; 12:7–11)

V dnešní době mnozí křesťané ‚odporovali až do krve‘ a byli popraveni, protože se jako křesťané nechtěli dopustit žádných kompromisů. Slova Pavla v Hebrejcům 12:4 by v nás neměla vyvolávat zděšení, ale můžeme v nich vidět ukázku toho, jak daleko jsme rozhodnuti jít, abychom zůstali věrně oddáni Bohu. Později v témž dopise Hebrejcům Pavel napsal: „Mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme přijatelně prokazovat Bohu posvátnou službu se zbožnou bázní a s posvátnou úctou.“ (Hebrejcům 12:28)