Kristus vede svůj sbor

„Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (MATOUŠ 28:20)

1, 2. (a) Co vzkříšený Ježíš slíbil svým následovníkům, když jim dával příkaz, aby činili učedníky? (b) Jakým způsobem Ježíš aktivně vedl křesťanský sbor v prvním století?

PŘED tím, než Ježíš Kristus, náš vzkříšený Vůdce, vystoupil do nebe, objevil se svým učedníkům a řekl: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 23:10; 28:18–20)

² Ježíš své učedníky nejen pověřil dílem, jež zachraňuje životy a při němž jsou činěni další učedníci, ale také jim slíbil, že zůstane s nimi. Dějiny raného křesťanství, zaznamenané v biblické knize Skutky, dokládají nade vší pochybnost, že Kristus na základě autority, jež mu byla dána, nově založený sbor opravdu vedl. Svým následovníkům poslal slíbeného ‚pomocníka‘ — svatého ducha —, který je posiloval a který vedl jejich činnost. (Jan 16:7; Skutky 2:4, 33; 13:2–4; 16:6–10) Vzkříšený Ježíš podporoval své učedníky také s pomocí andělů, jimž velí. (Skutky 5:19; 8:26; 10:3–8, 22; 12:7–11; 27:23, 24; 1. Petra 3:22) Kromě toho náš Vůdce poskytoval křesťanskému sboru vedení i tím, že zařídil, aby způsobilí muži sloužili jako vedoucí sbor. (Skutky 1:20, 24–26; 6:1–6; 8:5, 14–17)

3. O jakých otázkách bude řeč v tomto článku?

³ Ale jak je to dnes, v „závěru systému věcí“? Jak Ježíš Kristus vede dnešní křesťanský sbor? A jak můžeme dávat najevo, že toto vedení přijímáme?

Pán má věrného otroka

4. (a) Kdo je „věrný a rozvážný otrok“? (b) Co Pán tomuto otroku svěřil do péče?

⁴ Když Ježíš předkládal proroctví o znamení své přítomnosti, řekl: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas? Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že tak činí! Vpravdě vám říkám: Ustanoví  ho nade vším svým majetkem.“ (Matouš 24:45–47) Zmíněný „pán“ je náš Vůdce, Ježíš Kristus, který nade všemi svými pozemskými zájmy ustanovil ‚věrného a rozvážného otroka‘ — sbor pomazaných křesťanů na zemi.

5, 6. (a) Co znázorňuje „sedm zlatých svícnů“ a „sedm hvězd“, jež apoštol Jan spatřil ve svém vidění? (b) Na co poukazuje skutečnost, že „sedm hvězd“ je v Ježíšově pravici?

⁵ Biblická kniha Zjevení ukazuje, že věrný a rozvážný otrok je pod přímým dohledem Ježíše Krista. Apoštol Jan totiž ve vidění ‚Pánova dne‘ spatřil „sedm zlatých svícnů a uprostřed svícnů někoho podobného synu člověka“, jenž „měl v pravici sedm hvězd“. Ježíš toto vidění Janovi vysvětlil slovy: „Pokud jde o posvátné tajemství sedmi hvězd, které jsi viděl na mé pravici, a sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd znamená anděly sedmi sborů a sedm svícnů znamená sedm sborů.“ (Zjevení 1:1, 10–20)

⁶ „Sedm zlatých svícnů“ znázorňuje všechny sbory pravých křesťanů, které existují v „Pánově dnu“, jenž začal v roce 1914. A co „sedm hvězd“? Zpočátku symbolizovaly všechny duchem zplozené, pomazané dozorce, kteří o tyto sbory pečovali v prvním století. * Dozorci byli v Ježíšově pravici — tedy pod jeho dohledem a vedením. Ano, Kristus Ježíš vedl kolektivní třídu otroka. Dnes však pomazaných dozorců není příliš mnoho. Jakým způsobem tedy Kristus poskytuje vedení více než 93 000 sborů svědků Jehovových po celém světě?

7. (a) Jakým způsobem Ježíš zajišťuje ve sborech po celém světě vedení prostřednictvím vedoucího sboru? (b) Proč lze říci, že křesťanští dozorci jsou jmenováni svatým duchem?

⁷ Stejně jako v prvním století i dnes slouží malá skupina způsobilých mužů z řad pomazaných dozorců jako vedoucí sbor, který zastupuje kolektivního věrného a rozvážného otroka. Náš Vůdce používá dnešní vedoucí sbor ke jmenování způsobilých mužů — ať duchem pomazaných či nikoli — do postavení starších v jednotlivých sborech. V tomto ohledu hraje klíčovou úlohu svatý duch, k jehož používání dostal Ježíš autoritu od Jehovy. (Skutky 2:32, 33) Zmínění dozorci musí totiž především splňovat požadavky uvedené v Božím slově, jež bylo svatým duchem inspirováno. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9; 2. Petra 1:20, 21) Doporučování a jmenování vždy následuje po modlitbě a probíhá pod vedením svatého ducha. Kromě toho jmenovaní bratři dávají najevo, že pěstují ovoce tohoto ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Pavlova rada „dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce,“ se proto vztahuje na všechny starší, ať jsou pomazaní či nikoli. (Skutky 20:28) Tito jmenovaní muži dostávají pokyny od vedoucího sboru a ochotně pečují o sbor jako pastýři. V tomto smyslu je tedy Kristus s námi a aktivně sbor vede.

8. Jakým způsobem Kristus používá anděly k vedení svých následovníků?

⁸ K vedení svých dnešních následovníků Ježíš používá také skutečné anděly. Podle podobenství o pšenici a plevelu měl v ‚závěru systému věcí‘ přijít čas žně. Koho měl Pán použít ke sklízení? Kristus vysvětlil: „Ženci jsou andělé.“ Dodal: „Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kdo se dopouštějí nezákonnosti.“ (Matouš 13:37–41) Kromě toho existuje hojnost dokladů o tom, že Kristus s pomocí andělů dnes řídí dílo, při němž praví křesťané hledají upřímné lidi — stejně jako tomu bylo v případě Filipa, jehož kroky jeden z andělů zavedl k etiopskému eunuchovi. (Skutky 8:26, 27; Zjevení 14:6)

9. (a) Prostřednictvím čeho vede Kristus dnešní křesťanský sbor? (b) O jaké otázce bychom měli uvažovat, chceme-li mít užitek z vedení poskytovaného Kristem?

 ⁹ Vědomí, že Ježíš Kristus poskytuje svým dnešním následovníkům vedení prostřednictvím vedoucího sboru, svatého ducha a svých andělů, nám dává pocit jistoty. I kdyby se stalo, že někteří z Jehovových ctitelů budou kvůli pronásledování či z podobných důvodů odděleni od vedoucího sboru, Kristus jim stále bude poskytovat vedení prostřednictvím svatého ducha a činnosti andělů. Nicméně Kristovo vedení nám přináší užitek jen tehdy, když je přijímáme. Jak tedy můžeme dávat najevo, že to opravdu děláme?

„Poslouchejte ... a buďte poddajní“

10. Jak můžeme jmenovaným starším ve sboru projevovat úctu?

¹⁰ Náš Vůdce dává sborům „dary v podobě lidí“ — „některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele“. (Efezanům 4:8, 11, 12) Svým postojem a jednáním vůči nim dáváme jasně najevo, zda Kristovo vedení přijímáme. Je zcela namístě, abychom ‚ukazovali, že jsme vděční‘ za duchovně způsobilé muže, které dal Kristus. (Kolosanům 3:15) Ti si zasluhují také naši úctu. „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti,“ napsal apoštol Pavel. (1. Timoteovi 5:17) Jak můžeme svou vděčnost a úctu k těmto starším mužům neboli dozorcům ve sboru dávat najevo? Pavel odpovídá: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní.“ (Hebrejcům 13:17) Ano, máme je poslouchat a být vůči nim poddajní neboli se jim podřizovat.

11. Proč naše úcta k opatření v podobě sborových starších odhaluje, zda žijeme v souladu se svým křtem?

¹¹ Náš Vůdce je dokonalý. To však o ‚darech v podobě lidí‘ neplatí. Proto možná občas chybují. Přesto je ale nezbytné, abychom Kristovu uspořádání zůstali věrně oddáni. Žít v souladu se svým zasvěcením a křtem totiž znamená uznávat legitimitu duchem pomazané autority ve sboru a ochotně se jí podřizovat. Náš křest ‚ve jménu svatého ducha‘ je veřejným prohlášením, že svatého ducha uznáváme a že si uvědomujeme jeho úlohu v Jehovových záměrech. (Matouš 28:19) Takový křest tedy znamená, že s tímto duchem spolupracujeme a nijak nebráníme jeho působení mezi Kristovými následovníky. Vzhledem k tomu, že svatý duch hraje důležitou úlohu při doporučování a jmenování starších, žili bychom skutečně v souladu se svým zasvěcením, kdybychom sborové starší nepodporovali?

12. Jaké příklady neúcty k autoritě uvádí Juda a co se z nich můžeme naučit?

¹² V Písmu jsou uvedeny příklady, z nichž se můžeme naučit, jakou cenu má poslušnost a poddajnost. Když se učedník Juda zmiňoval o těch, kdo mluvili utrhačně o jmenovaných  mužích ve sboru, poukázal na tři varovné příklady. Napsal: „Běda jim, protože šli stezkou Kainovou, řítili se za odměnou po mylné dráze Balámově a zahynuli ve vzpurné řeči Korachově!“ (Juda 11) Kain ignoroval Jehovovu láskyplnou radu a svévolně se vydal cestou vražedné nenávisti. (1. Mojžíšova 4:4–8) Balám, ačkoli byl opakovaně Bohem varován, přesto se kvůli finanční odměně pokoušel proklít Boží lid. (4. Mojžíšova 22:5–28, 32–34; 5. Mojžíšova 23:5) Korach měl sice v Izraeli vynikající odpovědné postavení, ale to mu bylo málo. Roznítil vzpouru proti nejmírnějšímu člověku na zemi, Božímu služebníku Mojžíšovi. (4. Mojžíšova 12:3; 16:1–3, 32, 33) Kaina, Baláma i Koracha však postihlo neštěstí. Tyto příklady jsou pro nás opravdu jasným poučením o tom, jak důležité je naslouchat radám těch, jež Jehova používá v různých odpovědných postaveních, a projevovat jim úctu.

13. Jaké požehnání získávají podle slov proroka Izajáše ti, kdo se podřizují opatření v podobě starších?

¹³ Kdo z nás by nechtěl mít užitek ze znamenitého opatření, které náš Vůdce zavedl, aby jeho prostřednictvím zajistil dohled nad křesťanským sborem? Prorok Izajáš předpověděl, jaké požehnání toto opatření přinese. Řekl: „Pohleďte, král bude vládnout pro spravedlnost; a knížata, ta budou panovat jako knížata pro právo. A každý se prokáže být jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.“ (Izajáš 32:1, 2) Takovým ochranným ‚úkrytem‘ a ‚skrýší‘ má být každý starší. I kdyby nám tedy připadalo obtížné podřizovat se autoritě, snažme se  být vůči Bohem stanovené autoritě ve sboru poslušní a poddajní a také se o to modleme.

Jak se Kristu jakožto Vůdci podřizují starší

14, 15. Jakým způsobem dávají ti, kdo ve sboru poskytují vedení, najevo, že se podřizují Kristu jako Vůdci?

¹⁴ Řídit se Kristovým vedením musí všichni křesťané, zejména však sboroví starší. Dozorci neboli starší mají ve sboru určitou míru autority. Nesnaží se ale být ‚pány nad vírou svých spoluvěřících‘ tím, že by řídili jejich život. (2. Korinťanům 1:24) Starší si totiž berou k srdci Ježíšova slova: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není.“ (Matouš 20:25–27) Když starší plní své povinnosti, upřímně se snaží sloužit druhým.

¹⁵ Křesťané jsou nabádáni: „Pamatujte na ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, ... a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Hebrejcům 13:7) To se od křesťanů nevyžaduje proto, že by starší byli jejich vůdci. Ježíš přece řekl: „Váš Vůdce je jeden, Kristus.“ (Matouš 23:10) Křesťané však mají napodobovat víru starších, protože ti jsou napodobiteli našeho skutečného Vůdce, Krista. (1. Korinťanům 11:1) Uvažujme nyní o několika oblastech, v nichž se starší snaží ve svém vztahu k ostatním členům sboru napodobovat Krista.

16. Jak Ježíš jednal se svými následovníky, i když mu byla dána velká autorita?

¹⁶ Přestože Ježíš ve všech ohledech převyšoval nedokonalé lidi a od svého Otce dostal autoritu, jakou neměl žádný člověk, se svými učedníky jednal se skromností. Neoslňoval posluchače svým poznáním. Svým následovníkům projevoval soucit, byl k nim citlivý a bral v úvahu jejich lidské potřeby. (Matouš 15:32; 26:40, 41; Marek 6:31) Nikdy od svých učedníků nevyžadoval víc, než mohli dát, ani na ně nenakládal víc, než mohli snést. (Jan 16:12) Ježíš byl „mírné povahy a ponížený v srdci“. Není tedy divu, že pro mnoho lidí byl zdrojem občerstvení. (Matouš 11:28–30)

17. Jak by měli starší ve vztahu k ostatním členům sboru projevovat skromnost podobně jako Kristus?

¹⁷ Jestliže skromnost projevoval Vůdce, Kristus, oč více by ji měli projevovat ti, kdo poskytují vedení ve sboru. Ano, měli by dávat pozor, aby žádnou autoritu, jež jim byla svěřena, nezneužili. A nesmějí se pokoušet dělat na druhé dojem „výstřední řečí“. (1. Korinťanům 2:1, 2) Musejí se naopak snažit, aby druhé vyučovali biblické pravdě, a to jednoduše a upřímně. Kromě toho se starší snaží být rozumní v tom, co od druhých očekávají, a berou ohled na potřeby druhých. (Filipanům 4:5) Mají na paměti, že každý má určitá omezení, a proto je berou v úvahu i u svých bratrů. (1. Petra 4:8) Nejsou snad pro nás pokorní a mírní dozorci opravdovým občerstvením? Jistěže jsou.

18. Co se starší mohou naučit z toho, jak Ježíš jednal s dětmi?

¹⁸ Ježíš byl přístupný, a to dokonce i k méně významným lidem. Uvažujme o tom, jak  zareagoval, když jeho učedníci některým lidem vytýkali, že ‚k němu přinášejí malé děti‘. Ježíš řekl: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit.“ Potom „bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce“. (Marek 10:13–16) Ježíš jednal vřele a laskavě, a proto se druzí k němu cítili být přitahováni. Lidé z něj neměli obavy. Dokonce i děti se v jeho přítomnosti cítily dobře. Starší jsou tedy také přístupní, a když druhým projevují vřelou náklonnost a laskavost, všichni — včetně dětí — se s nimi cítí příjemně.

19. Co znamená mít „Kristovu mysl“ a jaké úsilí to vyžaduje?

¹⁹ To, do jaké míry jsou starší schopni napodobovat Krista Ježíše, závisí na tom, jak dobře jej znají. „Kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval?“ ptal se Pavel. Potom pokračoval: „Ale my máme Kristovu mysl.“ (1. Korinťanům 2:16) Mít Kristovu mysl znamená znát způsob jeho myšlení a celou šíři jeho osobnosti, takže člověk ví, jak by Ježíš v určité situaci asi jednal. Představte si, jaké by to bylo, kdybyste našeho Vůdce poznali tak dobře. K tomu je zapotřebí věnovat bedlivou pozornost evangeliím a pravidelně studovat Ježíšův život a příklad. Jestliže se starší snaží řídit Kristovým vedením do této míry, potom ostatní členové sboru ochotněji napodobují jejich víru. A starší zase pociťují uspokojení, když vidí, že ostatní následují šlépěje našeho Vůdce.

Stále přijímejme Kristovo vedení

20, 21. K čemu bychom měli být rozhodnuti, zatímco vyhlížíme slíbený nový svět?

²⁰ Je velmi důležité, aby každý z nás Kristovo vedení přijímal i nadále. Jelikož směřujeme ke konci tohoto systému věcí, naše situace je srovnatelná se situací Izraelitů na Moabských pláních v roce 1473 př. n. l. Zatímco stáli na prahu Zaslíbené země, Bůh prostřednictvím proroka Mojžíše prohlásil: „Ty [Jozue] uvedeš tento lid do země, o níž Jehova přísahal jejich praotcům, že jim ji dá.“ (5. Mojžíšova 31:7, 8) Jozue byl ustanoveným vůdcem. Pokud tedy Izraelité chtěli vejít do Zaslíbené země, museli se podřizovat Jozuovu vedení.

²¹ Bible nám říká: „Váš Vůdce je jeden, Kristus.“ Do slíbeného nového světa, v němž bude přebývat spravedlnost, nás proto dovede jedině Kristus. (2. Petra 3:13) Buďme tedy rozhodnuti podřizovat se jeho vedení, a to ve všech oblastech našeho života.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Jakým způsobem Kristus vedl sbor v prvním století?

• Jakým způsobem Kristus vede sbor dnes?

• Proč bychom měli být poddajní vůči těm, kdo ve sboru poskytují vedení?

• V jakých ohledech mohou starší dávat najevo, že Kristus je jejich Vůdce?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Kristus vede svůj sbor a drží dozorce ve své pravici

[Obrázky na straně 16]

„Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní“

[Obrázek na straně 18]

Ježíš jednal vřele a byl přístupný. Křesťanští starší se jej snaží napodobovat