Měla by být víra založena na rozumu?

„Příliš mnoho ‚zbožných‘ lidí se věnuje náboženství právě proto, aby nemuseli uvažovat,“ píše děkan jednoho teologického semináře ve Spojených státech. „Chtějí jednoduše všechno přijímat ‚vírou‘,“ dodává.

Z TOHO vyplývá, že většina lidí, kteří se hlásí k nějakému náboženství, o svém náboženském přesvědčení příliš neuvažuje a nepřemýšlí ani o tom, zda má jejich víra spolehlivý základ. Není tedy nic překvapujícího, že mnozí lidé nejsou ochotni o náboženství mluvit.

S politováním je třeba říci, že některé zvyky, jako je používání náboženských obrazů či soch nebo mechanické opakování modliteb, logické uvažování ani nepodporují. Ovšem právě tyto zvyky ve spojení s monumentální architekturou, bohatě zdobenými barevnými okny chrámů a úchvatnou hudbou jsou pro miliony lidí tím jediným, co považují za své náboženství. Některé církve sice tvrdí, že základem jejich víry je Bible, ale jejich poselství — vyjádřené slovy „věř v Ježíše a budeš spasen“ — k vážnému studiu Bible nevybízí. Jiné církve se věnují kázání evangelia sociálního nebo politického. K čemu to všechno vede?

O situaci v Severní Americe jeden religionista napsal: „Křesťanství ... směřuje k povrchnosti [a] o víře jeho stoupenci nevědí téměř nic.“ Jistý pracovník, který se zabýval průzkumem veřejného mínění, šel ještě dál a o Američanech řekl, že to je „národ biblických analfabetů“. Totéž by ovšem mohlo být řečeno také o jiných zemích, v nichž převládá takzvané křesťanství. A mnohá nekřesťanská náboženství rovněž odrazují své členy od uvažování a místo logického, konstruktivního myšlení zdůrazňují monotónní zpěvy, rituální modlitby a různé formy meditace, které souvisejí s mysticismem.

Ovšem lidé, kteří se nijak nestarají o přesnost nebo pravdivost svých náboženských názorů, jiné věci ve svém každodenním životě často promýšlejí velmi pečlivě. Než si například koupí nové auto — jež jednoho dne stejně skončí ve šrotu —, provedou důkladný průzkum, ale o svém náboženství řeknou: „Když stačilo mým rodičům, stačí i mně.“ Nezdá se vám to podivné?

Jestliže se skutečně zajímáme o to, abychom se líbili Bohu, neměli bychom se vážně zamyslet nad tím, zda naše náboženské názory týkající se Boha odpovídají skutečnosti? Apoštol Pavel mluvil o tom, že jistí zbožní lidé v jeho době měli „horlivost pro  Boha, ale ne podle přesného poznání“. (Římanům 10:2) Takové lidi bychom mohli přirovnat k člověku, kterého si někdo najme jako malíře pokojů. Malíř se sice usilovně snaží dům vymalovat, ale protože nevěnuje pozornost pokynům majitele, použije jiné barvy. Takový malíř je možná se svým dílem spokojen, ale bude se jeho práce líbit i majiteli domu?

Jaké uctívání je tedy Bohu přijatelné? Bible odpovídá: „To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:3, 4) Někteří lidé si snad myslí, že v těch mnoha dnešních náboženstvích nelze takové poznání najít. Ale zamysleme se nad jednou otázkou: Jestliže je Boží vůlí, aby lidé přišli k přesnému poznání pravdy, jednal by Bůh tak nespravedlivě, že by před nimi pravdu zakryl? Bible ukazuje, že by to neudělal. Říká naopak: „Jestliže po [Bohu] budeš pátrat, dá se ti najít.“ (1. Paralipomenon 28:9)

Jak se Bůh dává poznat těm, kdo ho upřímně hledají? Odpověď najdeme v následujícím článku.