Proč se dát pokřtít?

„Jděte ... a čiňte učedníky z lidí všech národů [a] křtěte je.“ (MATOUŠ 28:19)

1, 2. (a) Za jakých okolností se někteří lidé nechali pokřtít? (b) Jaké otázky vyvstávají v souvislosti s křtem?

FRANCKÝ král Karel Veliký nutil v letech 775–777 n. l. poražené Sasy, aby se nechávali hromadně pokřtít. „Přinutil je přijmout formální křesťanství,“ napsal historik John Lord. Potom, co se ruský kníže Vladimír I. roku 987 n. l. oženil s princeznou řeckopravoslavného vyznání, i on nařídil, že se jeho poddaní musejí stát „křesťany“. Pod trestem smrti přikázal, aby všichni byli hromadně pokřtěni.

² Byly tyto křty správné? Má křest nějaký hlubší smysl? Měl by se vůbec někdo dát pokřtít?

Jakým způsobem má být člověk pokřtěn?

3, 4. Proč pokropení ani polití hlavy vodou není vhodným křesťanským křtem?

³ Když Karel Veliký a Vladimír I. nutili lidi, aby podstoupili křest, nebylo to v souladu s Božím slovem. Křest lidí, kteří nejsou vyučováni biblické pravdě — bez ohledu na to, zda jsou při něm pokropeni, zda je jim na hlavu vylita voda nebo zda jsou ponořeni —, nepřináší žádný užitek.

⁴ Uvažujme o tom, co se odehrálo, když roku 29 n. l. Ježíš z Nazaretu přišel k Janu Křtiteli. Jan právě křtil lidi v Jordánu. Lidé přišli k Janovi za tímto účelem dobrovolně. Nechával je snad pouze stát v řece a při tom jim pokaždé vylil trochu vody na hlavu nebo je pokropil? Co se stalo, když Jan křtil Ježíše? Matouš píše, že potom, co byl Ježíš pokřtěn, „ihned vystoupil z vody“. (Matouš 3:16) Nejprve byl pod vodou — byl do Jordánu ponořen. Také zbožný etiopský eunuch byl pokřtěn v „nějaké vodě“. Ke křtu Ježíše a jeho učedníků byl tedy zapotřebí vodní tok nebo nádrž, protože jejich křest spočíval v úplném ponoření. (Skutky 8:36)

5. Jakým způsobem křtili lidi první křesťané?

 ⁵ Řecká slova překládaná jako „křtít“, „křest“ a podobně se vztahují na ponoření neboli potopení pod vodu. Dílo Smith’s Bible Dictionary vysvětluje: „Řádný křest doslova znamená ponoření.“ Určité překlady Bible se proto o Janovi zmiňují jako o ‚tom, kdo ponořuje‘ nebo ‚kdo potápí‘. (Matouš 3:1, Rotherham; Diaglott, meziřádkový překlad) Augustus Neander ve své knize History of the Christian Religion and Church, During the Three First Centuries (Dějiny křesťanského náboženství a církve během prvních tří století) píše: „Křest se původně prováděl ponořením.“ Významné francouzské dílo Larousse du XX^e Siècle (Paříž, 1928) uvádí: „První křesťané byli křtěni ponořením do vody všude, kde byla voda.“ A New Catholic Encyclopedia říká: „Je očividné, že v rané církvi se křtilo ponořením.“ (1967, svazek II, strana 56) Když se tedy dnes někdo dává pokřtít jako svědek Jehovův, činí tento krok dobrovolně, a to úplným ponořením do vody.

Nový důvod ke křtu

6, 7. (a) Jaký účel měly křty, jež prováděl Jan? (b) Jaký nový význam měl křest, který prováděli Ježíšovi následovníci?

⁶ Křty, jež prováděl Jan, měly jiný účel než ty, které konali Ježíšovi následovníci. (Jan 4:1, 2) Lidé, jež pokřtil Jan, dávali tímto krokem veřejně najevo, že činili pokání z hříchů proti Zákonu. * (Lukáš 3:3) Ale křest, který prováděli Ježíšovi následovníci, měl poněkud jiný význam. O Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr vybídl své posluchače: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů.“ (Skutky 2:37–41) Petr sice mluvil k Židům a proselytům, ale neřekl, že křest symbolizuje pokání z hříchů proti Zákonu, a ani netvrdil, že křest v Ježíšově jménu znázorňuje smytí hříchů. (Skutky 2:10)

⁷ Petr tehdy použil první z ‚klíčů království‘. K jakému účelu? K tomu, aby posluchačům vysvětlil, že mají příležitost vejít do nebeského Království. (Matouš 16:19) Židé zavrhli Ježíše jako Mesiáše, a proto novou podmínkou toho, aby dosáhli Božího odpuštění, bylo jejich pokání a projevování víry v Ježíše. Tuto víru mohli dát veřejně najevo tak, že byli ve jménu Ježíše Krista ponořeni do vody. Tím symbolizovali své osobní zasvěcení Bohu prostřednictvím Krista. Všichni, kdo dnes touží mít Boží schválení, musí projevovat podobnou víru, zasvětit se Jehovovi Bohu a podstoupit křesťanský křest, kterým dají najevo, že se bezvýhradně zasvětili Nejvyššímu Bohu.

Nezbytnost přesného poznání

8. Proč křesťanský křest nemůže podstoupit každý?

⁸ Křesťanský křest nemůže podstoupit každý. Ježíš svým následovníkům nařídil: „Jděte ... a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Dříve než jsou lidé pokřtěni, musí být ‚vyučováni, aby zachovávali všechno, co Ježíš svým učedníkům přikázal‘. Proto vynucený křest těch, kdo nemají víru založenou na přesném poznání Božího slova, je bezcenný a je v rozporu s pověřením, které dal Ježíš svým pravým následovníkům. (Hebrejcům 11:6)

9. Co znamená být pokřtěn „ve jménu Otce“?

⁹ Co znamená být pokřtěn „ve jménu Otce“? Znamená to, že uchazeč o křest uznává postavení a autoritu našeho nebeského Otce. Takový člověk tedy uznává, že Jehova Bůh je náš Stvořitel, Svrchovaný Panovník a že je „Nejvyšší nad celou zemí“. (Žalm 83:18; Izajáš 40:28; Skutky 4:24)

10. Co znamená být pokřtěn ‚ve jménu Syna‘?

¹⁰ Být pokřtěn ‚ve jménu Syna‘ znamená uznávat postavení a autoritu Ježíše jakožto  Božího jediného zplozeného Syna. (1. Jana 4:9) Ti, kdo splňují požadavky pro křest, přijímají Ježíše jako toho, jehož prostřednictvím Bůh opatřil „výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28; 1. Timoteovi 2:5, 6) Uchazeči o křest musí také uznávat Synovo ‚nadřazené postavení‘, do něhož jej Bůh vyvýšil. (Filipanům 2:8–11; Zjevení 19:16)

11. Jaký význam má to, když je někdo pokřtěn ‚ve jménu svatého ducha‘?

¹¹ Jaký význam má to, když je někdo pokřtěn ‚ve jménu svatého ducha‘? To ukazuje, že daný uchazeč o křest uznává svatého ducha jako Jehovovu činnou sílu, kterou Bůh různými způsoby používá v souladu se svým záměrem. (1. Mojžíšova 1:2; 2. Samuelova 23:1, 2; 2. Petra 1:21) Ti, kdo splňují požadavky ke křtu, uznávají, že svatý duch jim pomáhá porozumět ‚hlubokým Božím věcem‘, vykonávat dílo kázání o Království a projevovat ovoce ducha — ‚lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání‘. (1. Korinťanům 2:10; Galaťanům 5:22, 23; Joel 2:28, 29)

Jak důležité je činit pokání a obrátit se

12. Jak je křesťanský křest spojen s pokáním?

¹² S výjimkou křtu bezhříšného Ježíše je křest symbolem, který je v souladu s Boží vůlí spojen s pokáním. Když činíme pokání, pociťujeme hlubokou lítost neboli zkroušenost kvůli něčemu, co jsme udělali nebo co jsme naopak opomněli udělat. Židé v prvním století, kteří se chtěli líbit Bohu, museli činit pokání ze svých hříchů proti Kristu. (Skutky 3:11–19) Někteří korintští věřící pohanského původu činili pokání ze smilstva, modlářství, krádeží a dalších závažných hříchů. Díky svému pokání však byli „čistě umyti“ v Ježíšově krvi, „posvěceni“ neboli odděleni pro službu Bohu a ve jménu Krista byli Božím duchem „prohlášeni za spravedlivé“. (1. Korinťanům 6:9–11) Pokání je nezbytným krokem k tomu, aby člověk získal čisté svědomí a aby mu Bůh dal úlevu od pocitu viny vyvolaného hříchem. (1. Petra 3:21)

13. Co v souvislosti s křtem znamená obrácení?

¹³ Dříve než se někdo dá pokřtít jako Jehovův svědek, musí se obrátit. Obrácení je dobrovolný krok, který svobodně činí ten, kdo se upřímně rozhodl následovat Krista Ježíše. Takový člověk zavrhuje svůj dřívější nesprávný způsob jednání a činí rozhodnutí, že bude dělat to, co je správné v Božích očích. Hebrejská i řecká slovesa, která se v Písmu vztahují k obrácení, znamenají obrátit se nebo otočit se. Tento krok spočívá v tom, že se člověk odvrátí od nesprávného způsobu jednání a obrátí se k Bohu. (1. Královská 8:33, 34) Obrácení vyžaduje „skutky, které přísluší pokání“. (Skutky 26:20) K tomu je zapotřebí, abychom opustili falešné uctívání, jednali v souladu s Božími přikázáními a prokazovali Jehovovi výlučnou oddanost. (5. Mojžíšova 30:2, 8–10; 1. Samuelova 7:3) Obrácení s sebou přináší změnu myšlení, cílů a sklonů. (Ezekiel 18:31) Člověk se ‚obrací‘, když své bezbožné rysy nahrazuje novou osobností. (Skutky 3:19; Efezanům 4:20–24; Kolosanům 3:5–14)

Je nezbytné upřímně se zasvětit

14. Co znamená křesťanské zasvěcení?

¹⁴ Křtu Ježíšových následovníků musí předcházet také upřímné zasvěcení se Bohu. Zasvětit znamená vyčlenit pro nějaký posvátný účel. Tento krok je velmi důležitý. Své rozhodnutí být Jehovovi navždy výlučně oddáni bychom mu proto měli sdělit v modlitbě. (5. Mojžíšova 5:9) Nezasvěcujeme se samozřejmě nějaké práci nebo člověku, ale samotnému Bohu.

15. Proč se uchazeči o křest dávají pokřtít?

¹⁵ Když se člověk zasvětí Bohu prostřednictvím Krista, vyjádří tím rozhodnutí věnovat svůj život plnění Boží vůle popsané v Písmu.  Uchazeči o křest symbolizují své zasvěcení tím, že jsou ponořeni do vody — stejně jako Ježíš dal svým křtem v Jordánu najevo, že se dává Bohu k dispozici. (Matouš 3:13) Stojí za povšimnutí, že Ježíš se při této velmi důležité události modlil. (Lukáš 3:21, 22)

16. Jak můžeme vhodně projevit svou radost, když přihlížíme křtu druhých lidí?

¹⁶ Ježíšův křest byl sice závažnou, ale zároveň radostnou událostí. Totéž platí i o dnešním křesťanském křtu. Když pozorujeme, jak lidé symbolizují své zasvěcení Bohu, můžeme svou radost vyjádřit uctivým potleskem a vřelou pochvalou. Vzhledem k tomu, že křest je posvátným projevem víry, se však vyvarujeme pokřikování, hvízdání a podobných projevů nadšení. Svou radost vyjadřujeme důstojným způsobem.

17, 18. Co křesťanským starším pomáhá určit, zda je někdo způsobilý ke křtu?

¹⁷ Na rozdíl od těch, kdo křtí malé děti pokropením nebo kdo nutí ke křtu masy lidí neznalých Písma, svědkové Jehovovi nikdy nikoho ke křtu nenutí. Duchovně nezpůsobilé lidi nekřtí. Dokonce už před tím, než se někdo stane nepokřtěným zvěstovatelem dobré zprávy, se křesťanští starší ujistí, že dotyčný člověk rozumí základním biblickým naukám, žije v souladu s nimi a že na otázky typu „Opravdu chcete být svědkem Jehovovým?“ odpovídá kladně.

¹⁸ Až na několik výjimek platí, že když se lidé významnou měrou podílejí na kázání o Království a vyjádří touhu být pokřtěni, sejdou se s nimi křesťanští starší, aby se ujistili, že se uchazeči o křest zasvětili Jehovovi a že splňují Boží požadavky pro křest. (Skutky 4:4; 18:8) To, zda uchazeč odpovídá požadavkům pro křest zaznamenaným v Písmu, starší zjistí na základě osobních odpovědí dotyčného člověka na více než sto otázek týkajících se biblických nauk. Někteří uchazeči požadavky nesplňují, a proto nejsou ke křesťanskému křtu připuštěni.

Brání vám něco?

19. Kdo bude vzhledem ke slovům zapsaným u Jana 6:44 tvořit skupinu Ježíšových spoludědiců?

¹⁹ Mnoha lidem, kteří byli přinuceni k hromadnému křtu, bylo možná řečeno, že po smrti půjdou do nebe. Ježíš ale o těch, kdo následují jeho šlépěje, prohlásil: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ (Jan 6:44) Jehova již ke Kristu ‚přitáhl‘ 144 000 těch, kdo budou Ježíšovými spoludědici v nebeském Království. Vynucený křest nikdy nikoho neposvětil pro toto slavné místo v Božím uspořádání. (Římanům 8:14–17; 2. Tesaloničanům 2:13; Zjevení 14:1)

20. Co může pomoci těm, kdo se ještě nedali pokřtít?

²⁰ Kromě toho se zejména od poloviny 30. let minulého století objevuje velké množství Ježíšových ‚jiných ovcí‘, které mají naději, že přežijí ‚velké soužení‘ a budou věčně žít na zemi. (Zjevení 7:9, 14; Jan 10:16) Tyto osoby splňují požadavky pro křest, protože svůj život přizpůsobily Božímu slovu a protože milují Jehovu ‚celým svým srdcem a celou svou duší, silou a myslí‘. (Lukáš 10:25–28) Někteří lidé si sice uvědomují, že svědkové Jehovovi ‚uctívají Boha duchem a pravdou‘, ale sami ještě nezačali následovat Ježíšův příklad a nedali veřejně najevo svou upřímnou lásku a výlučnou oddanost vůči Jehovovi tím, že by se dali pokřtít. (Jan 4:23, 24; 5. Mojžíšova  4:24; Marek 1:9–11) Pokud se ale budou ohledně tohoto nezbytného kroku opravdově a konkrétně modlit, mohou získat motivaci a odvahu plně se přizpůsobit Božímu slovu, bezvýhradně se zasvětit Jehovovi Bohu a dát se pokřtít.

21, 22. Z jakých důvodů se někteří lidé zdráhají zasvětit Bohu a dát se pokřtít?

²¹ Někteří lidé se zdráhají zasvětit Jehovovi a dát se pokřtít, protože jsou tak pohlceni světskými záležitostmi či honbou za bohatstvím, že na duchovní věci téměř nemají čas. (Matouš 13:22; 1. Jana 2:15–17) Kdyby však změnili své názory a cíle, byli by velmi šťastní. Kdyby se přiblížili k Jehovovi, duchovně by je to obohatilo, zmírnila by se tím jejich úzkost a přineslo by jim to pokoj a uspokojení z toho, že jednají v souladu s Boží vůlí. (Žalm 16:11; 40:8; Přísloví 10:22; Filipanům 4:6, 7)

²² Jiní lidé zase říkají, že milují Jehovu, ale zdráhají se mu zasvětit a dát se pokřtít, protože se domnívají, že se tak vyhnou odpovědnosti. Avšak zodpovídat se Bohu musí každý z nás. Odpovědnost neseme už od doby, kdy jsme uslyšeli Jehovovo slovo. (Ezekiel 33:7–9; Římanům 14:12) Starověcí Izraelité byli jakožto ‚vyvolený lid‘ již od narození členy národa zasvěceného Jehovovi, a proto měli povinnost věrně mu sloužit v souladu s jeho předpisy. (5. Mojžíšova 7:6, 11) Dnes se jako člen takového národa nikdo narodit nemůže, ale pokud jsme získali přesné poznání Písma, musíme s vírou podle něj jednat.

23, 24. Jaké obavy by nikoho neměly odrazovat od křtu?

²³ Dalším důvodem, proč se někteří lidé zdráhají dát se pokřtít, mohou být jejich obavy, že nemají dostatečné poznání. Avšak každý z nás se toho musí ještě hodně naučit, jelikož ‚lidstvo nikdy nezjistí dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce‘. (Kazatel 3:11) Uvažujme o etiopském eunuchovi. Jako proselyta sice měl určité poznání Písma, ale nedokázal odpovědět na každou otázku týkající se Božích záměrů. Potom, co se dozvěděl o Jehovově opatření pro záchranu prostřednictvím  Kristovy výkupní oběti, se však pohotově dal pokřtít ve vodě. (Skutky 8:26–38)

²⁴ Někteří lidé váhají zasvětit se Bohu kvůli svým obavám, že selžou. Sedmnáctiletá Monique přiznává: „Váhám, zda se mám dát pokřtít, protože mám strach, že nedokážu žít v souladu se svým zasvěcením.“ Pokud ale celým srdcem důvěřujeme v Jehovu, on sám ‚napřímí naše stezky‘. Pomůže nám, abychom ‚nadále chodili v pravdě‘ jako jeho věrní a zasvěcení služebníci. (Přísloví 3:5, 6; 3. Jana 4)

25. O jaké otázce bychom dále měli uvažovat?

²⁵ Naprostá důvěra v Jehovu a upřímná láska k němu podněcuje každý rok tisíce lidí k tomu, aby se Jehovovi zasvětili a dali se pokřtít. A všichni zasvěcení Boží služebníci mu jistě chtějí být věrní. Nicméně žijeme v kritických časech, a proto se setkáváme s různými zkouškami víry. (2. Timoteovi 3:1–5) Co nám pomůže, abychom dokázali žít v souladu se svým zasvěcením Jehovovi? O tom bude řeč v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

• Jakým způsobem se provádí křesťanský křest?

• Jaké poznání musí mít ten, kdo chce být pokřtěn?

• Jaké kroky předcházejí křtu těch, kdo se chtějí stát pravými křesťany?

• Proč se někteří lidé zdráhají dát se pokřtít, ale co jim může pomoci?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 14]

Víte, co znamená být pokřtěn ‚ve jménu Otce, Syna a svatého ducha‘?