Bůh je oslavován na filipínských horách

Jestliže si pod jménem Filipíny představujete ostrovní zemi, pak máte pravdu. Je to však také země majestátních hor. Pokud jde o tamní svědky Jehovovy, jejich kazatelská činnost ve městech a v nížinách přináší výsledky poměrně snadno a rychle. Ovšem v horských oblastech je to něco úplně jiného.

NÁDHERNÉ hory, jimiž se tato ostrovní země vyznačuje, nápadně kontrastují s písečnými plážemi, korálovými útesy, rybářskými vesničkami a rušnými městy v nížinách. Ovšem dostat se do těchto hor s ‚dobrou zprávou‘ o Božím Království je obtížné. (Matouš 24:14)

Filipínské ostrovy se rozkládají v oblasti, kde na sebe narážejí dvě litosférické desky. Deformací zemské kůry v této oblasti vznikly na větších ostrovech strmé horské hřebeny. Těch více než 7 100 ostrovů, z nichž se skládá filipínské souostroví, leží v západním oblouku tichomořského „Ohnivého kruhu“. Jsou proto posety sopkami, jež významně přispívají k tomu, že krajina má horský ráz. Obyvatelé tohoto členitého horského terénu žijí často odříznuti od světa. Přístup k nim je obtížný, protože zde je poměrně málo cest vhodných pro motorová vozidla.

Svědkové Jehovovi vědí, že bez ohledu na takové překážky je třeba dostat se k ‚lidem všeho druhu‘. (1. Timoteovi 2:4) Na Filipínách proto usilovně pracují v duchu slov zapsaných u Izajáše 42:11, 12: „Ať obyvatelé skalního útesu v radosti volají. Z vrcholku hor ať lidé nahlas volají. Ať připisují Jehovovi slávu a na ostrovech ať vyprávějí dokonce o jeho chvále.“

Na kazatelskou službu mezi obyvateli zdejších horských oblastí se svědkové Jehovovi začali soustřeďovat před více než padesáti lety. Po druhé světové válce tato činnost zintenzivněla díky tomu, že sem přišli misionáři. Biblickou pravdu přijalo mnoho místních obyvatel, a ti ji pak  pomohli rozšířit do vesnic vysoko v horách. Výsledky byly znamenité. Například v horách Centrální Kordillera, které leží na severu ostrova Luzon, je více než 6 000 zvěstovatelů dobré zprávy. Jsou to většinou domorodci, například Ibaloiové, Ifugaové a Kalingové.

V horách však jsou ještě další těžko dostupná místa. Na jejich obyvatele se ovšem nezapomíná. Jak se podařilo některé z nich vyhledat a jak reagovali?

Pravá víra místo tradice

V horské oblasti provincie Abra na nejsevernějším filipínském ostrově Luzon žijí Tinggianové. Jejich jméno možná pochází ze starobylého malajského slova tinggi, jež znamená „hora“. To je skutečně výstižné. Tito lidé také označují sami sebe a svůj jazyk jménem Itneg. Věří v boha, kterého nazývají Kabunian, a jejich každodenní život je velmi ovlivněn pověrami. Jestliže se například někdo chystá někam jít a kýchne, je to zlé znamení. Musí počkat několik hodin, dokud špatné účinky neodezní.

V roce 1572 přinesli Španělé do této oblasti katolicismus, ale pravému křesťanství Tinggiany nenaučili. Ti, kdo se stali katolíky, dále věřili v Kabuniana a řídili se domorodými zvyky. Přesné poznání o Bibli se k těmto lidem poprvé dostalo ve třicátých letech dvacátého století, když svědkové Jehovovi začali v těchto horách šířit poselství o Království. Mnozí upřímní Tinggianové pak začali „z vrcholku hor“ chválit Jehovu.

Jedním z nich je Lingbaoan. Kdysi byl v této oblasti váženým kmenovým náčelníkem a intenzivně podporoval tinggianskou kulturu. „Věrně jsem se řídil tinggianskými tradicemi. Jestliže byl nějaký člověk zabit, po jeho pohřbu jsme tančili a hráli jsme na gongy. Také jsme obětovali zvířata. Věřili jsme  v Kabuniana, a já jsem o biblickém Bohu nevěděl nic.“ A to se Lingbaoan hlásil ke katolíkům.

Do tohoto území přišli kázat svědkové Jehovovi. Setkali se s Lingbaoanem a povzbudili ho, aby četl Bibli. Tento muž si vzpomíná, jak to na něj zapůsobilo: „Bible mě přesvědčila, že Jehova je pravý Bůh.“ Jeden ze svědků s ním potom Bibli studoval, a Lingbaoan se rozhodl, že bude sloužit pravému Bohu. Zanechal svého dřívějšího způsobu života a vzdal se také svého postavení, které měl jako vůdce kmene. Tento jeho krok velmi rozzlobil místního kněze a Lingbaoanovy dřívější přátele. Lingbaoan se však rozhodl, že se bude řídit pravdou, kterou nalezl v Bibli. Nyní slouží ve sboru jako starší.

Sedm dní a šest nocí

V některých územích provincie Abra se dnes lidé setkávají s dobrou zprávou celkem pravidelně. Jiná místa však jsou příliš odlehlá a svědectví se do nich dostane jen příležitostně. Před nějakým časem se zvěstovatelé do jedné z těchto oblastí vypravili. Skupina 35 svědků se vydala kázat do nepřiděleného území v provincii Abra, a to do Tinegu, kde se nekázalo celých 27 let.

Tato kazatelská výprava byla pěší a trvala sedm dnů. Představte si, že přecházíte po visutých mostech přes hluboké řeky, celé hodiny putujete přes horské hřebeny a všechny své zásoby si přitom nesete sami — jen abyste mohli kázat dobrou zprávu těm, kdo mají málo příležitostí ji slyšet. Čtyři ze šesti nocí strávili účastníci pod širým nebem na svěžím horském vzduchu.

Otužilí členové této výpravy sice měli s sebou jídlo, ale zásoby na celou cestu nosit nemohli. Nebyl to však žádný problém, protože lidé jim velmi rádi poskytovali jídlo výměnou za biblické publikace. Svědkové dostali mnoho domácích potravin, ryb a srnčího masa. Museli sice překonat různé obtíže, ale členové skupiny shodně říkali: „Pociťovali jsme překypující radost, a to stálo za všechny ty oběti.“

Za sedm dnů tito kazatelé vydali svědectví v deseti vesnicích, rozšířili 60 knih, 186 časopisů, 50 brožur a mnoho traktátů. Sedmdesáti čtyřem skupinám lidí ukázali, jak se vede biblické studium. V městečku Tineg se na přání místních úředníků a některých význačných občanů konalo sborové shromáždění, jehož se účastnilo 78 osob. Většina přítomných byli učitelé a policisté. Doufejme, že se ještě mnoho dalších Tinggianů připojí k těm, kdo „volají“ z vrcholků hor a chválí Jehovu.

Něco lepšího než zlato

Na některých filipínských ostrovech, které leží jižněji, našli Španělé zlato. Tak vzniklo jméno Mindoro, což je zkrácený tvar španělského výrazu mina de oro neboli „zlatý důl“. Ale to, co lze na těchto ostrovech najít dnes, je daleko lepší než zlato — jsou to lidé, kteří chtějí sloužit pravému Bohu Jehovovi.

V odlehlém lesnatém vnitrozemí ostrovů Mindoro žije asi 125 000 členů domorodého  kmene Mangyanů. Žijí prostě, tvoří téměř uzavřenou společnost a mají vlastní jazyk. Většinou pěstují animismus a polyteismus a věří v různé přírodní duchy.

Když jim chybí potraviny nebo nějaké jiné potřebné věci, někteří Mangyanové přicházejí dolů do pobřežních oblastí a hledají zde práci. To udělal i Pailing, který patří k Mangyanům, z podkmene Batangan. Vyrostl mezi svými soukmenovci v horských lesích a řídil se batanganským náboženstvím a místními zvyky. Obvyklým oblečením těchto lidí byla pouhá bederní rouška. Když si Batanganové chtěli zajistit dobrou úrodu, museli podle své náboženské tradice zabít kuře, jeho krev nechat kapat do vody a přitom se modlit.

Takové tradice už Pailing nedodržuje. Proč ne? Když přišel do nížiny, našel si práci u několika rodin svědků Jehovových. V jedné z těchto rodin využili situace, a Pailing se od nich dozvěděl o biblické pravdě. Reagoval dobře, a když slyšel, jaký záměr má Jehova se zemí a s lidmi, velmi se mu to líbilo. Dostal možnost chodit do základní školy a zároveň studovat Bibli. Když bylo Pailingovi 24 let, stal se svědkem Jehovovým a byl pokřtěn. Ve třiceti letech chodil druhým rokem na střední školu, a ta se stala jeho kazatelským obvodem. Nyní mu říkají Rolando (jméno používané v nížině).

Jestliže se s Rolandem setkáte, uvidíte, že je pěkně oblečený a usměvavý. Slouží jako celodobý kazatel a jako služební pomocník v jednom z mindorských sborů. Rolando se nedávno vrátil do hor, ne však proto, aby společně s Batangany pěstoval jejich tradice, ale aby se s těmito lidmi podělil o životodárné biblické pravdy.

Touží po vlastním sálu Království

Provincie Bukidnon — což v cebuánštině znamená „horalé“ — leží na jihu, na ostrově Mindanao. Je to hornatý kraj, v němž jsou kaňony, říční údolí a náhorní roviny. V tomto úrodném kraji se pěstuje ananas, kukuřice, káva, rýže a banány. Žijí zde horské kmeny Talaandigů a Higaononů. Také tito lidé se musí dozvědět o Jehovovi. Velmi zajímavým způsobem se k tomu nedávno naskytla příležitost nedaleko města Talakag.

Svědkové, kteří šli do hor, zde sice zažili chladné počasí, ale setkali se s vřelým přijetím. Místní lidé se hlásili k víře ve všemohoucího Boha, Otce, ale neznali jeho jméno. Většinu času trávili v lese, a se svědky Jehovovými se proto nyní setkali poprvé. Dozvěděli se o Božím jménu a také o Božím nádherném záměru ve spojitosti s Královstvím. Velmi se jim to líbilo, a svědkové se proto rozhodli, že jejich vesnici navštíví znovu.

Těchto návštěv bylo víc. Místní lidé pak nabídli pozemek, na němž měl být postaven „dům“ svědků Jehovových. Svědkové nabídku rádi přijali. Pozemek ležel nad silnicí, na vrcholku kopce, který byl v tom území nejvyšší. Dům byl postaven ze dřeva, bambusu a palmových listů. Stavba byla dokončena za tři měsíce a deset dnů. Na průčelí budovy byl výrazný nápis „Sál Království — svědkové Jehovovi“. Představte si to: sál Království postavený ještě před založením sboru!

Potom se tam přistěhoval jeden sborový starší, který je celodobým služebníkem, a také jeden služební pomocník. Společně se svědky z okolních míst se snažili dosáhnout toho, aby zde byl založen sbor. To se uskutečnilo v srpnu roku 1998. Nyní tento sál Království slouží malému sboru, který pomáhá horalům, aby se dozvídali o biblických pravdách.

Jehova skutečně pozoruhodným způsobem použil své ochotné služebníky, aby na Filipínách rozšířili pravdu o Království i v těžko dostupných horách. Připomíná nám to slova zapsaná u Izajáše 52:7, kde čteme: „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu.“

[Mapy na straně 11]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ABRA

MINDORO

BUKIDNON

[Podpisek]

Zeměkoule: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázky na straně 10]

Má-li se kázat v horách, je třeba celé hodiny putovat drsným horským terénem

[Obrázek na straně 10]

Křest v horském potoce