Kdy je moudré utéci

CHARAKTERISTICKÝM rysem dnešního světa je sebevědomá odvaha, konfrontace znepřátelených stran a také pokušení. Ten, kdo před něčím takovým uteče, je všeobecně považován za slabocha nebo zbabělce. Může se dokonce stát i terčem posměchu.

Bible však jasně ukazuje, že jsou chvíle, kdy útěk je projevem moudrosti a odvahy. Potvrdil to Ježíš Kristus. Než totiž vyslal své učedníky do kazatelské služby, řekl jim: „Až vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného.“ (Matouš 10:23) Ano, Ježíšovi učedníci se měli snažit před svými pronásledovateli uprchnout. Neměli se snažit obracet lidi na víru násilím — způsobem, který by připomínal křižácké tažení. Přinášeli poselství pokoje. (Matouš 10:11–14; Skutky 10:34–37) Křesťané se tedy neměli nechat vyprovokovat, ale měli uprchnout. Od toho, co bylo zdrojem provokace, se měli vzdálit. Tím si zachovali dobré svědomí a také svůj drahocenný vztah k Jehovovi. (2. Korinťanům 4:1, 2)

Nápadný protiklad najdeme v biblické knize Přísloví. Ta vypráví o jednom mladém muži, který před pokušením neuprchl, ale naopak šel za prostitutkou „jako býk, který přichází až na porážku“. K čemu to vedlo? K neštěstí, protože podlehl pokušení, při kterém mu šlo o samotnou duši. (Přísloví 7:5–8, 21–23)

Co kdybyste se ocitli v pokušení dopustit se sexuální nemravnosti nebo kdyby vám hrozilo nějaké jiné nebezpečí? Podle Božího slova by bylo vhodné utéci — okamžitě se z toho místa vzdálit. (Přísloví 4:14, 15; 1. Korinťanům 6:18; 2. Timoteovi 2:22)