Přejít k článku

Přejít na obsah

Pocit bezpečí dnes — Život v bezpečí navždy

Pocit bezpečí dnes — Život v bezpečí navždy

Pocit bezpečí dnes — Život v bezpečí navždy

PROČ se tak často stává, že o bezpečí usilujeme marně, a pokud ho přece dosáhneme, bývá jen dočasné? Nemohlo by se stát, že to, čemu říkáme bezpečí, je založeno jen na naší představivosti — spíše na tom, co bychom si přáli, než na tom, co je dosažitelné? Kdybychom podlehli takovému sebeklamu, žili bychom ve světě iluzí.

Díky představivosti můžeme v mysli opustit životní realitu se všemi jejími nejistotami a vstoupit do vysněného světa, který je nádherný a v němž panuje bezpečí — a tento sen si pak nechceme nechat ničím pokazit. Často však do takového vysněného světa náhle vstoupí problémy skutečného života. Nemilosrdně zmaří všechny příjemné pocity, a snílek se probudí do tvrdé reality.

Podívejme se blíže na jeden ze způsobů, jak lidé hledají bezpečí — totiž přestěhováním se do jiného prostředí. Například velkoměsto — může vypadat lákavě a vyvolává představu bezstarostného života, velkého výdělku i krásného bydlení. Ano, zdálo by se, že tak lze dosáhnout vytouženého bezpečí. Je však tato představa realistická?

Přestěhovat se za lepším?

V rozvojových zemích působí velkoměsta přitažlivě díky reklamě, která podněcuje lidskou chtivost a představivost. Organizace, které takovou reklamu používají, nemusí mít vždy zájem o vaše bezpečí, ale jde jim spíše o to, aby měly odbyt pro své zboží. Problémy skutečného života překrývají tím, že ve svých reklamách ukazují úspěšné lidi žijící v bezpečí. Tím se představa bezpečí spojí s povědomím o výrobku, který tyto organizace propagují, a s představou velkoměsta.

Uveďme si příklad. Úřady v jednom západoafrickém městě umístily na reklamních tabulích velkoplošné plakáty, které názorně ukazovaly, že kouření není nic jiného než spalování těžce vydělaných peněz. Tyto billboardy byly součástí kampaně, která varovala občany před kouřením. Výrobci a prodavači cigaret na to reagovali jinými billboardy, na kterých byli kuřáci rafinovaně znázorňováni v situacích, v nichž vypadají šťastní a úspěšní. Navíc jedna firma, která vyrábí cigarety, poslala některé ze svých zaměstnanců v nápadných uniformách a módních baseballových čepicích do ulic, aby rozdávali cigarety mladým lidem. Měli je vybízet, aby „si to vyzkoušeli“. Mnozí z těchto mladých lidí přišli z vesnic, vůbec netušili, čemu rafinovaná reklama slouží, a této nabídce podlehli. Potom se stali těžkými kuřáky. Tito mladí vesničané odešli do velkoměsta ve snaze najít bezpečí, aby mohli podporovat své rodiny nebo aby zbohatli. Ale sami si pak „spalovali“ velkou část peněz, které by mohli využít lépe.

Představa, že život ve velkoměstě znamená úspěch, se ovšem nešíří jen prostřednictvím obchodní reklamy. Mohou ji také rozšiřovat lidé, kteří se odstěhovali do velkoměsta a stydí se vrátit do své rodné vesnice. Nechtějí vypadat jako neúspěšní, a proto se chlubí svým údajným bohatstvím a výsledky, kterých ve městě dosáhli. Při bližším zkoumání jejich domnělého postavení však vyjde najevo, že jejich nynější způsob života není o nic lepší než jejich dřívější život na vesnici; bojují s finančními problémy, stejně jako většina ostatních obyvatel města.

Zejména ve velkých městech se stává, že ti, kdo tam přišli hledat bezpečí, vzápětí padnou za oběť bezohledným lidem. Proč? Především proto, že ještě neměli čas najít důvěrné přátele a od svých rodin jsou daleko. Nemají tedy nikoho, kdo by jim pomohl, aby se vyvarovali nástrah hmotařského městského života.

Josué se pasti v podobě kouření vyhnul. Také si uvědomil, že úspěšně zvládnout náročný život ve městě je zcela nad jeho síly. V jeho případě mu město mohlo nabídnout jedině bláhové, nesplněné sny. Poznal, že mu město skutečné bezpečí neposkytuje a že on sám vlastně do města nepatří. Přemohl ho pocit marnosti, méněcennosti a neúspěchu. Josué nakonec svou hrdost potlačil a vrátil se do vesnice.

Bál se, že se mu lidé budou smát. Jeho rodina a jeho skuteční přátelé ho však přijali s otevřenou náručí. Díky vřelosti, která panovala v jeho rodině, díky tomu, že poměry v jejich vesnici dobře znal, a díky lásce svých přátel v křesťanském sboru se brzy začal cítit daleko bezpečněji než ve velkém městě, kde se mnoha lidem jejich sen změní v noční můru. A když Josué se svým otcem začal usilovně pracovat na polích, ke svému překvapení nakonec pro sebe i pro svou rodinu vydělal víc peněz, než kolik by obnášel jeho čistý příjem, kdyby byl ve městě.

Peníze — v čem je vlastně problém?

Získáte snad pocit bezpečí díky penězům? Liz, která pochází z Kanady, říká: „V mládí jsem si myslela, že peníze člověka zbaví starostí.“ Zamilovala se do muže, který byl bohatý. Zanedlouho se vzali. Cítila se pak v bezpečí? Liz pokračuje: „Když jsem se vdala, měli jsme krásný dům, dvě auta, naše finanční situace byla taková, že jsme si mohli koupit prakticky všechno a mohli jsme si také dovolit cestování i rekreaci. A přesto mi peníze dělaly starosti, i když to snad zní podivně.“ Má pro to vysvětlení: „Bylo toho tolik, co jsme mohli ztratit. Zdá se, že čím víc člověk má, tím méně se cítí v bezpečí. Peníze nás nezbavily ani starostí, ani úzkosti.“

Pokud máte pocit, že nemáte tolik peněz, abyste se cítili zabezpečeni, zeptejte se sami sebe: V čem vlastně spočívá můj problém? Mám skutečně málo peněz, nebo s penězi špatně hospodařím? O své minulosti Liz vypráví: „Teď si uvědomuji, že když jsem byla ještě malá, problémem v naší rodině bylo špatné hospodaření s penězi. Kupovali jsme věci na úvěr, a proto jsme se stále topili v dluzích. To vyvolávalo úzkost.“

Liz a její manžel dnes sice mají méně peněz, ale cítí se daleko bezpečněji. Když poznali pravdu z Božího slova, přestali si všímat lákavých řečí o penězích. Začali naslouchat Boží moudrosti, k níž patří i tento výrok: „Pokud jde o toho, kdo mi naslouchá, ten bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“ (Přísloví 1:33) Přáli si, aby jejich život měl hlubší smysl, než jaký může poskytnout tučné konto v bance. Liz a její manžel dnes pracují jako misionáři v jedné vzdálené zemi a učí lidi, bohaté i chudé, že Jehova Bůh brzy na celé zemi zajistí skutečné bezpečí. Tato činnost jim poskytuje hluboké uspokojení a vyrovnanost, jež jdou ruku v ruce s vyšším smyslem života a s mimořádnými hodnotami. Finanční zisk takové uspokojení nikdy nepřinese.

Pamatujme na tuto základní pravdu: Mít bohatství u Boha je daleko cennější než mít bohatství hmotné. V celém Svatém Písmu se klade důraz ne na hmotné bohatství, ale na dobré postavení před Jehovou. To si můžeme zachovat tehdy, jestliže stále ve víře konáme Boží vůli. Kristus Ježíš nás povzbudil, abychom se snažili být ‚bohatí vůči Bohu‘ a abychom si ukládali „poklad v nebesích“. (Lukáš 12:21, 33)

Postavení — čeho chcete dosáhnout?

Pokud máte dojem, že bezpečí můžete dosáhnout tak, že budete šplhat vzhůru po společenském žebříčku, položte si otázku: Kdo na tomto žebříčku skutečně dosáhl bezpečí? Jak vysoko ještě musím vyšplhat, abych se do bezpečí dostal? Úspěšná kariéra vám může poskytnout klamný pocit bezpečí, a výsledkem může být zklamání nebo ještě něco horšího — nešťastný pád.

Konkrétní zkušenosti ukazují, že dobré jméno u Boha poskytuje daleko větší bezpečí než dobré jméno u lidí. Jedině Jehova může dát lidem dar věčného života. Podmínkou k tomu je, aby naše jméno bylo někde zapsáno — ne v nějakém seznamu významných osobností, ale v Boží knize života. (2. Mojžíšova 32:32; Zjevení 3:5)

Jestliže odhlédnete od svých toužebných přání, jak hodnotíte svou nynější situaci a co vlastně očekáváte od budoucnosti? Neexistuje žádný člověk, který by měl všechno. Jeden moudrý křesťan o tom řekl: „Musel jsem se naučit, že v životě člověk nemůže mít všechno, že si musí vybrat jen jedno, nebo druhé.“ Nyní by bylo vhodné přečíst si rámeček „Co se vypráví v Beninu“.

Odpovězte si tedy na otázky: Co považuji za důležitý cíl ve svém životě? Která cesta k mému cíli je nejkratší? Nevydal jsem se snad po dlouhé a nejisté objížďce? Nemohl bych toho, po čem toužím a co je reálné, dosáhnout cestou méně komplikovanou?

Ježíš poukázal na to, že na rozdíl od ceny, kterou mají duchovní věci, je cena hmotných věcí pouze relativní. Potom řekl, že si máme zachovávat „prosté“ neboli „zaostřené“ oko. (Matouš 6:22; poznámka pod čarou) Jasně vysvětlil, že tím hlavním v životě jsou duchovní hodnoty a cíle, které se soustřeďují na Boží jméno a Království. (Matouš 6:9, 10) Jiné věci jsou méně důležité, takže nejsou v centru pozornosti.

Některé dnešní fotoaparáty se automaticky zaostřují na předměty blízké i vzdálené. Máte k něčemu takovému sklon i vy? Je téměř všechno, nač se díváte, „v centru“ vašeho zájmu? Považujete to za důležité, žádoucí a z pohledu vašeho toužebného přání za dosažitelné? Jestliže to tak je — třeba i jen do jisté míry —, pak se může stát, že se Království, jež je pro křesťany tak důležité, ve změti jiných věcí poutajících vaši pozornost jednoduše ztratí. Ježíš důrazně radil: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

V bezpečí nyní i navždy

Všichni asi toužíme po něčem lepším pro sebe i pro své milované. Jsme však nedokonalí, žijeme v nedokonalém světě a délka našeho života je omezená, a proto si musíme uvědomit, že ve skutečnosti můžeme dosáhnout jen omezeného množství věcí. Před několika tisíciletími jeden z pisatelů Bible napsal: „Vrátil jsem se, abych viděl pod sluncem, že závod nepatří rychlým ani bitva mocným ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kdo mají porozumění, dokonce ani přízeň těm, kdo mají poznání; všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ (Kazatel 9:11)

Někdy nás může každodenní lopota pohltit natolik, že ztratíme ze zřetele důležitější věci — kdo vlastně jsme a co potřebujeme, abychom se cítili opravdu v bezpečí. Před několika tisíci lety byla zapsána tato moudrá slova: „Kdo miluje peníze, penězi se nenasytí, kdo miluje hojnost, nevynáší mu to: i to je marnost. Spánek pracujícího je sladký, ať pojedl málo nebo moc; ale bohatému nedá jeho nasycení spát.“ (Kazatel 5:9, 11, Jeruzalémská bible, [5:10, 12, Překlad nového světa]) V čem tedy spočívá vaše bezpečí?

Jestliže se vaše situace v nějakém směru podobá nerealistickému snění, kterému se oddával Josué, můžete své plány změnit? Ti, kdo vás mají skutečně rádi, vám budou nápomocni, stejně jako Josuovi byli nápomocni jeho příbuzní a jeho přátelé v křesťanském sboru. Ve skromném prostředí, mezi lidmi, kteří vás mají rádi, se možná budete cítit ve větším bezpečí než ve velkoměstě, mezi lidmi, kteří by vás chtěli využívat.

Jestliže žijete v blahobytu, podobně jako Liz a její manžel, mohli byste tomu přizpůsobit svůj životní styl a věnovat víc času a energie lidem, a to bohatým i chudým? Mohli byste jim pomáhat, aby se dozvěděli o Království, jehož prostřednictvím získají pravé bezpečí?

Pokud už stoupáte po společenském či firemním žebříčku, budete se možná chtít zamyslet nad tím, co vás k tomu vede. Snad díky tomu máte různé vymoženosti, které přispívají k radosti ze života. Jste však schopni stále zaměřovat svou pozornost na Království, jež přinese trvalé bezpečí? Pamatujte na Ježíšova slova: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Zapojíte-li se do různých činností v křesťanském sboru, přinese vám to uspokojení a budete se cítit v bezpečí.

Ti, kdo plně důvěřují v Jehovu a v jeho Království, prožívají obšťastňující pocit bezpečí už dnes a těší se na to, že bezpečí, jež zavládne v budoucnosti, bude dokonalé. Žalmista řekl: „Jehovu si stále stavím před sebe. Je po mé pravici, a proto nebudu přiveden k potácení. Proto se mé srdce opravdu raduje, a má sláva je nakloněna k radosti. Také mé vlastní tělo bude přebývat v bezpečí.“ (Žalm 16:8, 9)

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Co se vypráví v Beninu

Je to příběh, který se vypráví v mnoha obměnách. V Beninu v západní Africe nedávno jeden starý vesničan vyprávěl mladším tuto verzi.

Rybář se na své piroze vrací domů. Setkává se s ním zahraniční odborník, který rozumí obchodním záležitostem a který v této rozvojové zemi pracuje. Odborník se rybáře ptá, proč se vrací tak brzy. Rybář odpovídá, že sice mohl lovit ryby déle, ale že jich má pro svou rodinu už dost.

„A co vlastně děláte, když máte tolik času?“ ptá se odborník.

Rybář odpovídá: „No, trochu rybařím. Hraju si se svými dětmi. Když je horko, všichni odpočíváme. Večer společně pojíme. Potom se třeba sejdu s přáteli, trochu si zamuzicírujeme a tak.“

Odborník ho přerušuje: „Podívejte se, já jsem vystudoval vysokou školu, takové věci jsem se učil a chci vám pomoci. Měl byste lovit ryby déle. Vydělal byste si víc a brzy byste si mohl koupit člun, který by byl větší než tahle piroga. S větším člunem byste si vydělal ještě víc a brzy byste mohl mít z rybářských lodí celou flotilu.“

„A co potom?“ ptá se rybář.

„Už byste nemusel prodávat ryby přes nějakého zprostředkovatele, ale mohl byste jednat přímo s továrnou nebo byste si mohl továrnu na zpracování ryb založit sám. Mohl byste odejít ze své vesnice a přestěhovat se do Cotonou, do Paříže či do New Yorku a všechno byste mohl řídit odtamtud. Mohl byste dokonce uvažovat o obchodování na burze a vydělat miliony.“

„Jak dlouho by to všechno trvalo?“ ptá se rybář.

„Asi tak patnáct až dvacet let,“ odpovídá odborník.

„A co pak?“ pokračuje rybář.

„Pak vás právě začne život bavit,“ vysvětluje odborník. „Potom byste už nemusel vůbec pracovat. Mohl byste se odstěhovat ze všeho toho ruchu a žít v nějaké odlehlé vesničce.“

„A dál?“ ptá se rybář.

„Potom budete mít čas trochu si zarybařit, pohrát si se svými dětmi, a když bude horko, budete odpočívat. Pak povečeříte s rodinou a třeba se sejdete s přáteli a trochu si zamuzicírujete.“

[Obrázky na straně 7]

Budeme v bezpečí, dosáhneme-li vyššího postavení?

[Obrázky na straně 8]

Vaši spolukřesťané mají skutečný zájem o vaše bezpečí