Jak skončí veškerá zdravotní postižení

PŘEDSTAVTE si, jak oči slepých vidí, uši hluchých dobře slyší, jazyk němých radostně prozpěvuje a nohy chromých jsou pevné a schopné chůze! Nemluvíme zde o nějakých převratných výsledcích lékařského výzkumu, ale o tom, co se stane, až ve prospěch lidstva zasáhne sám Bůh. Bible předpovídá: „V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí.“ (Izajáš 35:5, 6) Proč však lze s jistotou říci, že se toto úžasné proroctví splní?

Především proto, že Ježíš Kristus za svého pozemského života skutečně uzdravoval lidi ze všech druhů nemocí a zdravotního postižení. Další významnou okolností je to, že většina jeho zázraků byla provedena před očima mnoha svědků — dokonce i jeho nepřátel. Ano, nejméně v jednom případě skeptičtí odpůrci případ uzdravení důkladně prozkoumali, protože chtěli poškodit Ježíšovu dobrou pověst. Byli však velmi zklamáni, protože jediné, čeho dosáhli, bylo potvrzení Ježíšova zázraku. (Jan 9:1, 5–34) Když Ježíš vykonal další nepopiratelný zázrak, tito lidé si nevěděli rady. Řekli: „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení?“ (Jan 11:47) Prostí lidé ovšem nereagovali tak necitlivě, a mnozí v Ježíše uvěřili. (Jan 2:23; 10:41, 42; 12:9–11)

Ježíšovy zázraky — předzvěst celosvětového uzdravení

Svými zázraky Ježíš dokázal víc než jen to, že je Mesiáš a Boží Syn. Tyto zázraky také poskytly podklad pro víru v biblické sliby, že přijde doba, kdy bude poslušné lidstvo uzdraveno. K takovým slibům patří například proroctví obsažené ve 35. kapitole Izajáše, z níž bylo citováno v úvodním odstavci. U Izajáše 33:24 čteme o tom, že bohabojní lidé budou uzdraveni: „Žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ Ve Zjevení 21:4 je uveden podobný slib: „Setře jim [Bůh] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci [dnešní těžkosti a utrpení] pominuly.“

O splnění těchto proroctví se lidé pravidelně modlí, když opakují Ježíšovu vzorovou modlitbu. V ní je mimo jiné řečeno: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak na zemi.“ (Matouš 6:10, Ekumenický překlad)  Ano, Boží vůle se týká i země a lidstva. Třebaže Bůh ty různé nemoci a všechny druhy zdravotního postižení z určitého důvodu připouští, brzy budou odstraněny. Boží „podnož“ nebudou kazit navždy. (Izajáš 66:1) *

Uzdraveni bezbolestně a bezplatně

Bez ohledu na to, jakým neduhem lidé trpěli, Ježíš je uzdravil bezbolestně, ihned a bezplatně. Je přirozené, že se zpráva o tom rozšířila rychlostí blesku. Brzy „k němu přistoupily velké zástupy a měly s sebou lidi, kteří byli chromí, zmrzačení, slepí, němí a mnozí jinak postižení, a takřka mu je házeli k nohám, a on je léčil“. Jak na to lidé reagovali? Matouš jako očitý svědek o tom ve své zprávě říká: „Zástup byl ... ohromen, když viděli, jak němí mluví a chromí chodí a slepí vidí, a oslavovali Boha Izraele.“ (Matouš 15:30, 31)

Povšimněme si, že Ježíš nepostupoval tak, že by si osoby, které hodlal uzdravit, ze zástupu pečlivě vybral — takový trik totiž používají šarlatáni. Naopak, nemocní zde byli přítomni společně s mnoha svými příbuznými a přáteli, a ti ‚je takřka házeli Ježíšovi k nohám, a on je léčil‘. Podívejme se nyní znovu na několik konkrétních příkladů, z nichž je patrná Ježíšova schopnost uzdravovat.

Slepota: Když byl Ježíš v Jeruzalémě, způsobil, že muž, který byl ‚od narození slepý‘, získal zrak. Tohoto muže ve městě znali jako slepého žebráka. Jistě si tedy umíme představit ten rozruch a údiv, když lidé spatřili toho člověka, jak chodí a vidí. Radost z toho ovšem neměli všichni. Někteří členové významné a vlivné židovské sekty farizeů se cítili dotčeni, protože Ježíš nějaký čas předtím odhalil jejich ničemnost. Ze všech sil se tedy snažili najít nějaké důkazy, že se Ježíš dopustil podvodu. (Jan 8:13, 42–44; 9:1, 6–31) Proto vyslýchali nejprve toho uzdraveného muže, potom jeho rodiče a nakonec ještě jednou toho muže. Při tomto výslechu se však Ježíšův zázrak pouze potvrdil, a oni se rozzlobili. Uzdravený muž nechápal, jak je možné, že tito náboženští pokrytci jednají tak zvrhle, a proto řekl: „Odedávna nebylo nikdy slyšet, že někdo otevřel oči od narození slepého. Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by učinit vůbec nic.“ (Jan 9:32, 33) Ten muž upřímně a logicky vysvětlil důvod pro svou víru, a farizeové ‚ho vyhodili‘, což znamená, že tohoto bývalého slepce vyhnali ze synagogy. (Jan 9:22, 34)

Hluchota: Když byl Ježíš v Dekapoli, v území na východ od Jordánu, lidé k němu „přivedli muže hluchého a s vadou řeči“. (Marek 7:31, 32) Ježíš nejenže tohoto člověka uzdravil, ale dal také najevo, že plně chápe jeho pocity. Uprostřed zástupu by se totiž ten hluchý muž mohl cítit nepříjemně. Bible nám říká, že ho Ježíš vzal „soukromě stranou od zástupu“ a uzdravil ho. Lidé, kteří to na vlastní oči viděli, „víc než mimořádně žasli“ a řekli: „Všechno udělal dobře. Dokonce působí, aby hluší slyšeli a oněmělí mluvili.“ (Marek 7:33–37)

Ochrnutí: Když byl Ježíš v Kafarnaum, lidé k němu přinesli ochrnutého muže ležícího na lůžku. (Matouš 9:2) Ve verších 6 až 8 čteme, co se stalo: „[Ježíš] řekl ... ochrnutému: ‚Vstaň, zvedni své lůžko a jdi domů.‘ A on vstal a odešel domů. Při pohledu na to postihl zástupy strach, a oslavovaly Boha, který dal lidem takovou autoritu.“ Také tento zázrak byl vykonán v přítomnosti Ježíšových učedníků i jeho nepřátel. Povšimněme si, že jeho učedníci, kteří na rozdíl od Ježíšových nepřátel nebyli zaslepeni nenávistí ani předsudky, ‚oslavovali Boha‘ za to, čeho byli svědky.

Nemoci: „Přišel k [Ježíšovi] také malomocný, snažně ho dokonce na kolenou prosil a říkal mu: ‚Jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.‘ Byl tím pohnut lítostí, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: ‚Chci. Buď očištěn.‘ Malomocenství z něho okamžitě zmizelo.“ (Marek 1:40–42) Povšimněme si, že Ježíš  s uzdravením tohoto člověka nijak neotálel. Uzdravil jej, protože s ním měl opravdový soucit. Představte si sami sebe na místě tohoto malomocného. Co byste asi cítili, kdybyste byli okamžitě a bezbolestně vyléčeni z hrozné choroby, která postupně deformovala vaše tělo, a kvůli které jste byli považováni za vyvržence lidské společnosti? Jistě chápete, proč jiný malomocný po svém zázračném uzdravení „padl na tvář u Ježíšových nohou a děkoval mu“. (Lukáš 17:12–16)

Zranění: Poslední zázrak, který Ježíš provedl před tím, než byl vzat do vazby a přibit na kůl, bylo zahojení zranění. Apoštol Petr impulsivně vystoupil proti lidem, kteří se chystali odvést Ježíše, a ‚jelikož měl meč, vytasil jej a udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho‘. (Jan 18:3–5, 10) Paralelní zpráva u Lukáše nám říká, že se Ježíš „dotkl ... ucha a uzdravil ho“. (Lukáš 22:50, 51) Tento laskavý skutek byl opět vykonán před zrakem Ježíšových přátel i nepřátel — v tomto případě lidí, kteří jej přišli zajmout.

Ano, čím podrobněji zkoumáme Ježíšovy zázraky, tím více rozpoznáváme charakteristické znaky hodnověrnosti. (2. Timoteovi 3:16) A jak již bylo uvedeno, takové studium by mělo posílit naši víru, že Bůh splní svůj slib a uzdraví poslušné lidi. Bible definuje křesťanskou víru jako „jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. (Hebrejcům 11:1) Vidíme tedy, že nás Bůh nevybízí ke slepé lehkověrnosti ani k tomu, abychom si něco jen toužebně přáli — vybízí nás k tomu, abychom měli pevnou víru založenou na dokladech. (1. Jana 4:1) Když získáváme takovou víru, zjišťujeme, že se stáváme duchovně silnějšími, zdravějšími a šťastnějšími. (Matouš 5:3; Římanům 10:17)

Nejdříve musí dojít k uzdravení duchovnímu!

Mnozí lidé jsou sice tělesně zdraví, ale přesto nejsou šťastní. Někteří se dokonce pokoušejí o sebevraždu, protože nemají žádnou naději do budoucnosti nebo mají problémy, které se jim zdají nepřekonatelné. Jsou vlastně postiženi duchovně, což je z Božího stanoviska stav daleko horší než postižení tělesné. (Jan 9:41) Naproti tomu mnozí jiní lidé jako například Christian a Junior, o nichž byla zmínka v předcházejícím článku, se musí vyrovnávat s nějakým zdravotním postižením, a přece žijí šťastným a bohatým životem. Jak je to možné? Jsou totiž zdraví duchovně a čerpají sílu ze spolehlivé naděje založené na Bibli.

Ježíš poukázal na to, že lidé potřebují něco jedinečného. Řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4) Ano, na rozdíl od zvířat potřebují lidé víc než jen hmotnou potravu. Byli jsme stvořeni k Božímu „obrazu“, a proto potřebujeme duchovní pokrm. Tímto pokrmem je na jedné straně poznání o Bohu a o našem místě v Božím záměru, a na druhé straně činění Boží vůle. (1. Mojžíšova 1:27; Jan 4:34) Poznání o Bohu dodává našemu životu smysl a duchovní sílu. Je také základem pro věčný život v pozemském ráji. „To znamená věčný život,“ řekl Ježíš, „že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Stojí za povšimnutí, že když Ježíše jeho současníci oslovovali, neobraceli se na něj jako na „Léčitele“, ale jako na „Učitele“. (Lukáš 3:12; 7:40) Proč? Protože Ježíš učil lidi o tom, co vyřeší lidské problémy natrvalo. Učil o Božím Království. (Lukáš 4:43; Jan 6:26, 27) Tato nebeská vláda v rukou Ježíše Krista bude vládnout nad celou zemí a splní všechny biblické sliby o tom, že dojde k úplnému a trvalému uzdravení spravedlivých lidí a k úplné a trvalé obnově jejich pozemského domova. (Zjevení 11:15) Proto Ježíš ve své vzorové modlitbě spojil prosbu o příchod Božího Království s prosbou, aby se na zemi stala Boží vůle. (Matouš 6:10)

 V případě mnoha lidí, kteří trpí nějakým tělesným postižením a kteří se dozvěděli o této povzbuzující naději, se slzy zármutku změnily v slzy radosti. (Lukáš 6:21) Bůh ovšem zdaleka nezůstane jen při tom, že by odstranil nemoci a zdravotní postižení, ale vymýtí dokonce i základní příčinu lidského utrpení — totiž hřích. Ano, v textech Izajáše 33:24 a Matouše 9:2–7, o nichž zde již byla zmínka, jsou nemoci uvedeny do spojitosti s naším hříšným stavem. (Římanům 5:12) Až tedy bude přemožen hřích, bude se lidstvo konečně těšit ze ‚slavné svobody Božích dětí‘, ze svobody, k níž patří dokonalá mysl a dokonalé tělo. (Římanům 8:21)

Lidé, kteří jsou poměrně zdraví, si často svého zdraví příliš neváží. Ale ti, kdo musí překonávat bolest, jež souvisí se zdravotním postižením, se na věci dívají jinak. Uvědomují si, jak velikou cenu má zdraví a život a jak náhle a neočekávaně se lidský život může změnit. (Kazatel 9:11) Doufáme proto, že ti z našich čtenářů, kteří mají nějaké zdravotní postižení, budou věnovat mimořádnou pozornost Božím podivuhodným slibům, jež jsou zaznamenány v Bibli. Za splnění těchto slibů položil Ježíš svůj život. Můžeme vůbec mít nějakou spolehlivější záruku? (Matouš 8:16, 17; Jan 3:16)

[Poznámka pod čarou]