Jaký je váš názor na smrt?

KAŽDÝ den žijeme ve stínu smrti, bez ohledu na to, jak zdraví či bohatí snad jsme. Smrt nás může postihnout, když přecházíme ulici, stejně jako když ležíme v posteli. Při takových katastrofách, jako byly například teroristické útoky 11. září 2001 v New Yorku a Washingtonu, si uvědomujeme, že „poslední nepřítel“ — smrt — kosí své oběti bez ohledu na jejich postavení a věk, a někdy si jich během několika minut vyžádá tisíce. (1. Korinťanům 15:26)

Přesto se zdá, že někteří lidé jsou smrtí přímo fascinováni. Zdá se, že nic nemůže natolik zvýšit prodej novin nebo přilákat tolik televizních diváků jako zprávy o smrti, zejména o smrti mnoha lidí, kteří zemřeli za strašlivých okolností. Mohou to být informace o válkách, přírodních katastrofách, zločinech nebo nemocích — a vypadá to tak, že se lidé nemohou podobných zpráv nabažit. O tom, že smrt přitahuje pozornost, svědčí zarážející způsoby, jimiž lidé veřejně projevují své city, rozjitřené smrtí nějaké známé nebo slavné osoby.

To vše jsou nepopíratelné skutečnosti. Lidé jsou smrtí fascinováni — totiž smrtí druhých. Myšlence na vlastní smrt se však vyhýbají. Naše vlastní smrt — to je námět, o němž většina z nás není schopna hluboce uvažovat.

Proč konfrontace se smrtí vyvolává myšlenkový zmatek?

Myšlenka na naši vlastní smrt je pro každého z nás odpudivá, a bude to tak vždy. Proč? Protože nám Bůh vštípil silnou touhu žít věčně. „Lidem dal do srdce i touhu po věčnosti,“ říká Kazatel 3:11 podle Ekumenického překladu. Skutečnost, že smrt je nevyhnutelná, tedy v lidech vyvolává vnitřní konflikt, trvalý pocit disharmonie. Aby lidé tento vnitřní konflikt vyřešili a aby uspokojili svou přirozenou touhu žít dál, vymysleli nejrůznější náboženské představy, od nauky o nesmrtelnosti duše až po víru v převtělování.

Smrt je v každém případě událost, která vyvolává znepokojení a obavy, a strach ze smrti je všeobecným jevem. Proto nás nijak nepřekvapuje, že s myšlenkou na smrt se lidé těžko vyrovnávají. Jedním z důvodů je to, že při smrti vychází najevo, jak marný byl život člověka, který usiloval jen o bohatství a o moc.

Umírání v cizím prostředí?

Lidé nevyléčitelně nemocní nebo smrtelně zranění mohli v minulosti zpravidla zemřít doma, v prostředí, které dobře znali a ve  kterém se cítili dobře. To bylo obvyklé v biblických dobách, a v některých kulturách je to zvykem až dodnes. (1. Mojžíšova 49:1, 2, 33) V takových případech se členové rodiny obvykle scházejí, a rozhovoru se pak účastní i děti. Každý člen rodiny proto cítí, že ve svém zármutku není sám, a je pro něj útěchou, že odpovědnost i žal sdílí celá rodina.

Naprosto jiná situace je ve společnosti, kde rozhovor o smrti je tabu, protože se považuje za morbidní, a kde je vyloučena účast dětí, neboť se předpokládá, že by to pro ně bylo „citově příliš náročné“. V dnešní době bývají okolnosti umírání v mnoha směrech odlišné, a lidé často umírají spíše osamělí. Většinou by si ovšem přáli zemřít doma, pokojně a v láskyplné péči své rodiny, ale tvrdou realitou je, že většinou umírají v nemocnici, obvykle izolováni od druhých a v bolestech, napojeni na děsivou sestavu nejmodernějších přístrojů. Naproti tomu miliony lidí umírají anonymně — jsou to bezejmenné oběti genocidy, hladu, AIDS, občanských válek nebo naprosté chudoby.

Námět k přemýšlení

Bible nás od uvažování o smrti neodrazuje. Kazatel 7:2 nám naopak říká: „Je lépe jít do domu truchlení, než jít do domu hostiny, protože to je konec všeho lidstva.“ Setkání s realitou smrti nás může přimět k tomu, abychom odhlédli od svých každodenních starostí a činností a zamysleli se nad krátkostí života. Náš život tak může získat hlubší smysl. Potom se nestane, že bychom se životem jen protloukali nebo že bychom život promarnili.

Jaký názor na smrt máte vy? Zamysleli jste se někdy nad tím, že by mohl skončit i váš vlastní život, a prozkoumali jste své pocity, názory, naděje a obavy, jež s tím souvisejí?

Podstatu smrti není člověk schopen vysvětlit ani pochopit, stejně jako nemůže vysvětlit ani pochopit podstatu života. Spolehlivou autoritou v tomto směru je pouze náš Stvořitel. U něho je „zdroj života“ a jemu „patří cesty ze smrti“. (Žalm 36:9; 68:20) Jestliže tedy některé všeobecně rozšířené názory na smrt prozkoumáme ve světle Božího slova, pocítíme útěchu a povzbuzení, ačkoli se to může zdát překvapivé. Poznáme totiž, že smrt nemusí znamenat konec všeho.

[Praporek na straně 4]

Uvědomíme-li si, že bychom mohli zemřít, náš život může získat hlubší smysl