Kdo za to nese vinu — vy sami, anebo vaše geny?

VĚDCI se usilovně snaží dokázat, že příčiny alkoholismu, homosexuality, promiskuity, násilí i jiných zvrácených způsobů jednání, a dokonce i smrti jsou genetické. Jak by se nám ulevilo, kdyby se ukázalo, že za své činy vůbec nemůžeme, že jsme pouze obětí své genetické výbavy! Lidé se zpravidla snaží vinu za své chyby svádět na nějaké okolnosti nebo na někoho jiného — taková už je lidská povaha.

Jestliže jsou příčinou problémů geny, je podle názoru vědců možné pomocí genového inženýrství genetickou výbavu změnit a nežádoucí vlastnosti odstranit. Novou hybnou silou ve snaze o dosažení tohoto cíle se staly nedávné úspěchy při mapování úplného lidského genomu.

Tento scénář je však založen na předpokladu, že příčinou všech našich hříchů a omylů je naše genetická výbava. Našli vědci opravdu dostatek dokladů toho, že vinu nesou naše geny? Je zřejmé, že odpověď na tuto otázku bude mít hluboký vliv na to, jaký si utvoříme názor sami na sebe a na naši budoucnost. Zmíněnými doklady se ještě budeme zabývat, ale předtím se zaměříme na to, jaké poučení lze získat z informací o původu člověka.

Jak to všechno začalo

Zprávu o tom, jak se první lidé, Adam a Eva, v zahradě Eden dopustili hříchu, lidé většinou znají nebo o ní alespoň slyšeli. Byli snad Adam s Evou již od počátku vytvořeni s nějakým skutečným genetickým defektem, s nějakou konstrukční vadou, která by u nich vyvolávala sklon k hříchu a neposlušnosti?

Jejich Stvořitel, Jehova Bůh, jehož všechny skutky jsou dokonalé, prohlásil své vrcholné stvoření na zemi za „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31; 5. Mojžíšova 32:4) Dalším důkazem toho, že byl se svým dílem spokojen, bylo to, že první lidské dvojici požehnal a že těmto lidem přikázal, aby byli plodní, naplnili zemi lidskými tvory a pečovali o jeho pozemské tvorstvo — to by jistě neudělal někdo, kdo by si dílem svých rukou nebyl jist. (1. Mojžíšova 1:28)

O stvoření první lidské dvojice nám Bible říká: „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ (1. Mojžíšova 1:27) To neznamená, že se lidé měli podobat Bohu svým tělesným vzezřením, vždyť „Bůh je Duch“. (Jan 4:24) Spíše to znamená, že lidští tvorové byli obdařeni vlastnostmi, které se podobaly vlastnostem Božím — a také smyslem pro mravnost neboli svědomím. (Římanům 2:14, 15) Měli také  svobodnou vůli, a proto byli schopni věci hodnotit a rozhodovat o svém jednání.

Naši první předkové však nebyli ponecháni bez vedení. Byli naopak varováni před důsledky nesprávného jednání. (1. Mojžíšova 2:17) Skutečnosti tedy svědčí o tom, že když byl Adam postaven před morální rozhodnutí, zvolil to, co se mu v dané chvíli zdálo prospěšné nebo výhodné. Nebral v úvahu svůj vztah ke Stvořiteli ani dlouhodobé následky svého jednání a připojil se ke své manželce v jejím provinění. Později se také pokoušel svalit vinu na Jehovu, když řekl, že ho žena, kterou mu dal Jehova, svedla. (1. Mojžíšova 3:6, 12; 1. Timoteovi 2:14)

Způsob, jak Bůh reagoval na hřích Adama a Evy, je velmi poučný. Bůh se nepokoušel opravit nějaký jejich genetický „defekt“. Naopak, protože jim předem řekl, jaké následky bude mít jejich jednání, postupoval pak v souladu s touto výstrahou. To nakonec vedlo k jejich smrti. (1. Mojžíšova 3:17–19) Tato dávná událost nám pomáhá lépe porozumět povaze lidského chování. *

Co svědčí o tom, že viníkem není naše genetická výbava

Už dlouho se vědci snaží najít jak genetické příčiny lidských nemocí a lidského chování, tak genovou terapii. To je velmi náročný úkol. Po desetileté práci šesti týmů se sice podařilo izolovat gen Huntingtonovy choroby, ale vědci dosud nevědí, jak tento gen chorobu vyvolává. V článku pojednávajícím o tomto výzkumu časopis Scientific American ovšem citoval biologa Evana Balabana z Harvardovy univerzity, který prohlásil, že „objevit geny, jež souvisejí s poruchami chování, je daleko těžší“.

Výzkum, jehož cílem bylo dokázat, že lidské chování souvisí s určitými geny, neměl úspěch. Například ve zprávě o tom, jak se vědci snažili odhalit genetické příčiny depresí, bylo v časopise Psychology Today řečeno: „Údaje o výskytu a sledování hlavních duševních chorob jasně ukazují, že příčiny těchto chorob nemohou být čistě genetické.“ Dále je zde uveden příklad: „Pouze u jednoho procenta Američanů, kteří se narodili před rokem 1905, se ve věku do 75 let projevila deprese. O půl století později bylo depresí postiženo šest procent Američanů, a to ve věku do 24 let!“ V závěru této zprávy se uvádí, že k tak nápadným změnám v tak krátkém čase mohou vést pouze příčiny vnější nebo sociální.

Co se z těchto a mnoha dalších studií dozvídáme? Geny sice mohou při formování  naší osobnosti hrát určitou roli, ale působí zde zřejmě i jiné vlivy. Jedním důležitým činitelem jsou naše životní podmínky, které se v poslední době nápadně změnily. V pojednání o populární zábavě, která se dnes nabízí mládeži, se v knize Boys Will Be Boys (Kluci jsou zkrátka kluci) uvádí, že děti si sotva mohou vytvořit zdravé morální zásady, jestliže „než dorostou, stráví desetitisíce hodin sledováním televizních pořadů a filmů, v nichž jsou lidé přepadáni, stříleni, bodáni, kucháni, sekáni, stahováni z kůže nebo trháni na kusy, a když děti vyrůstají obklopeni hudbou, která oslavuje znásilňování, sebevraždu, drogy, alkohol a fanatismus“.

Je zřejmé, že Satan, „panovník tohoto světa“, ovlivnil životní podmínky tak, aby podporovaly nízké lidské žádosti. A kdo může říci, že takové prostředí nepůsobí silně na každého z nás? (Jan 12:31; Efezanům 6:12; Zjevení 12:9, 12)

Základní příčina lidských těžkostí

Jak jsme již viděli, problémy lidstva začaly hříchem první lidské dvojice. K čemu to vedlo? Generace Adamových potomků sice za Adamův hřích nemohou, nicméně všichni se narodili se zděděným životním údělem v podobě hříchu, nedokonalosti a smrti. Bible to vysvětluje těmito slovy: „Proto právě jako skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

Nedokonalost je pro člověka bezesporu nevýhodou. Nezbavuje ho však veškeré morální zodpovědnosti. Bible ukazuje, že lidé, kteří uvěří v Jehovovo opatření k získání života a kteří přizpůsobí svůj život Božím měřítkům, budou mít jeho schválení. Jehova projevil lidem svou milující laskavost tím, že učinil milosrdné opatření k vyplacení lidstva, aby to, co Adam ztratil, mohlo být tak říkajíc koupeno zpět. Tímto opatřením je výkupní oběť jeho dokonalého Syna, Ježíše Krista, který řekl: „Bůh ... tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16; 1. Korinťanům 15:21, 22)

Apoštol Pavel vyjádřil hlubokou vděčnost za toto opatření. Napsal: „Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt? Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:24, 25) Pavel věděl, že kdyby následkem slabosti podlehl hříchu, mohl by na základě výkupní oběti Ježíše Krista prosit Boha o odpuštění. *

Podobně jako tomu bylo v prvním století, i dnes mnozí lidé, kteří kdysi žili velmi špatným životem nebo byli ve zdánlivě beznadějné situaci, získali přesné poznání biblické pravdy, učinili potřebné změny a mohou obdržet Boží požehnání. Změny, které museli udělat, nebyly snadné, a mnozí musí bojovat se svými špatnými sklony až dodnes. S Boží pomocí však jsou schopni zachovávat svou ryzost a služba Jehovovi jim působí radost. (Filipanům 4:13) Podívejme se na jeden příklad toho, jak může člověk od základu změnit svůj život, aby se líbil Jehovovi.

Povzbuzující příběh

„Jako chlapec jsem se učil v internátní škole, a tam jsem se začal podílet na homosexuálních praktikách, ačkoli sám jsem se nikdy za homosexuála nepovažoval. Moji rodiče byli rozvedení, a já jsem prahl po rodičovské  náklonnosti, kterou jsem nikdy nepocítil. Po ukončení školy jsem nastoupil povinnou vojenskou službu. V kasárenské budově, která sousedila s naší, byla skupina homosexuálů. Jejich životní styl se mi zdál žádoucí, a začal jsem se s nimi stýkat. Asi po roce jsem se pak sám začal považovat za homosexuála. Říkal jsem si: ‚Zkrátka takový jsem a nic se s tím nedá dělat.‘

Začal jsem mluvit jejich slangem a chodit do gay klubů, kde byly volně dostupné drogy a alkohol. Na pohled se to všechno zdálo velmi vzrušující a přitažlivé, ale ve skutečnosti to bylo odporné. Hluboko ve svém nitru jsem cítil, že tyto vztahy jsou nepřirozené a že nemají žádnou budoucnost.

V jednom malém městě jsem narazil na sál Království svědků Jehovových, v němž se právě konalo shromáždění. Vešel jsem dovnitř a vyslechl si přednášku, která pojednávala o poměrech v budoucím ráji. Potom jsem mluvil s několika svědky a byl jsem pozván na sjezd. Šel jsem tam, a to, co jsem viděl, pro mě bylo něco úplně nového — viděl jsem tu šťastné rodiny, jak společně uctívají Boha. Začal jsem tedy se svědky Jehovovými studovat Bibli.

To, co jsem se učil z Bible, jsem začal uplatňovat, i když to pro mě bylo velmi těžké. Všech nečistých zvyků jsem se nakonec dokázal zbavit. Po čtrnáctiměsíčním studiu jsem zasvětil svůj život Jehovovi a dal jsem se pokřtít. Poprvé v životě jsem měl skutečné přátele. Od té doby mohu pomáhat druhým, kteří chtějí poznávat biblickou pravdu, a nyní sloužím v křesťanském sboru jako služební pomocník. Jehova mi opravdu požehnal.“

Neseme odpovědnost

Svádět všechnu vinu za naše nesprávné jednání na naše geny k ničemu nevede. Své problémy tím nejen nevyřešíme, ale — jak uvádí časopis Psychology Today — takový přístup nás může naopak „vést k jakési rezignaci, která je základní příčinou mnoha našich problémů. Tyto problémy se potom nezmenšují — naopak to vypadá, jako by jich stále přibývalo.“

Je pravda, že musíme bojovat proti silným negativním vlivům, k nimž patří nejen naše hříšné sklony, ale také Satanovy snahy odvést nás od poslušnosti Boha. (1. Petra 5:8) Je také pravda, že nás mohou v některých směrech ovlivňovat naše geny. Ale rozhodně nejsme bezmocní. Praví křesťané mají mocné spojence — Jehovu Boha, Ježíše Krista, Božího svatého ducha, Boží slovo v podobě Bible a rovněž křesťanský sbor. (1. Timoteovi 6:11, 12; 1. Jana 2:1)

Předtím než izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země, Mojžíš lidem připomněl jejich zodpovědnost před Bohem. Řekl: „Předložil [jsem ti] život a smrt, požehnání a zlořečení; a vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš.“ (5. Mojžíšova 30:19, 20) Stejně i dnes je každý zodpovědný jednotlivec povinen osobně se rozhodnout, zda bude sloužit Bohu a splňovat jeho požadavky. Volba je na vás. (Galaťanům 6:7, 8)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 9]

Měli Adam a Eva sklon k hříchu následkem nějakého genetického defektu?

[Obrázky na straně 10]

Měl by každý člověk přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí?

[Podpisek]

Narkomanka: Godo-Foto

[Obrázek na straně 11]

Snahy najít genetické příčiny lidského chování jsou bezúspěšné

[Obrázek na straně 12]

Uplatňování biblických rad může upřímným lidem pomoci, aby se změnili k lepšímu