Skončí někdy problémy lidstva?

„ČTVRTINA světové populace žije v bídě, 1,3 miliardy lidí musí vystačit s méně než jedním americkým dolarem na den, miliarda lidí je negramotných, 1,3 miliardy lidí nemá přístup ke zdravotně nezávadné pitné vodě, miliarda lidí každý den hladoví.“ Tak vypadá stav světa podle jedné zprávy, která byla sestavena v Irsku.

To je důkazem žalostné skutečnosti, že najít trvalé řešení problémů světa se vymyká lidským možnostem. Ještě tragičtější se tyto problémy jeví ve chvíli, kdy si uvědomíme, že převážná většina lidí, o nichž pojednává výše uvedená zpráva, jsou bezbranné ženy a děti. Cožpak není úděsné, že i dnes, ve 21. století, jsou lidská práva „denně pošlapávána, a to u tolika lidí, že to vůbec nelze vyčíslit“? (The State of the World’s Children 2000)

„Nový svět během jediné generace“

Dětský fond Organizace spojených národů vyjádřil důvěru, že „atmosféra zoufalství, . . . v níž na celé zemi žije mnoho utýraných lidí, může být rozptýlena“. Tato organizace říká, že hrozné poměry, kterým jsou nyní vystaveny miliardy těchto nešťastných lidí, „nejsou ani nevyhnutelné, ani nezměnitelné“. Dokonce vyzvala „všechny lidi, aby vytvořili nový svět během jediné generace“. Vyjádřila naději, že to bude svět, v němž bude celé lidstvo „zbaveno chudoby a diskriminace, zbaveno násilí a nemocí“.

Tyto názory se opírají o skutečnost, že lidé, kterým leží na srdci blaho druhých a kteří se snaží zmírnit kruté následky „zdánlivě nekonečné řady konfliktů a krizí“, vykonávají už dnes obrovské množství práce. Například v posledních patnácti letech Projekt na pomoc černobylským dětem „pomohl zmírnit utrpení stovek dětí postižených různými druhy rakoviny, jež jsou důsledkem radioaktivního spadu“. (The Irish Examiner, 4. dubna 2000) Velké i malé humanitární organizace jistě velmi usnadňují život nespočetným obětem válek a přírodních katastrof.

Ovšem pracovníci, kteří se aktivně podílejí na takových humanitárních akcích, se dívají na věci realisticky. Vědí, že problémy, jimž musí čelit, „jsou daleko rozsáhlejší a daleko hlubší než před pouhými deseti lety“. David Begg, vedoucí pracovník irské charitativní organizace Concern, říká, že když byl Mosambik postižen katastrofálními záplavami, „personál, podporovatelé a dárci reagovali vynikajícím způsobem“. Dodává však: „Prudce rostoucí rozsah takových katastrof ale sami nemůžeme zvládnout.“ O humanitární pomoci v Africe upřímně říká: „Těch několik jiskřiček naděje, které ještě jsou, prosvítá jen slabě.“ Mnozí pozorovatelé by asi řekli, že tato slova přesně vystihují i celosvětovou situaci.

Můžeme tedy realisticky doufat, že se dožijeme toho vytouženého ‚nového světa v jediné generaci‘? Humanitární akce jsou sice opravdu chvályhodné, ale je jistě rozumné uvažovat o tom, zda existuje ještě nějaká jiná naděje na spravedlivý a pokojný nový svět. V následujícím článku bude ukázáno, že takovou naději předkládá Bible.

 [Podpisek na straně 2]

Strana 3, děti: UN/DPI, fotografie od Jamese Bua