Vyučuj křesťanské morálce sebe i druhé

„Ty však, který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ?“ (ŘÍMANŮM 2:21)

1, 2. Co tě vede ke studiu Bible?

EXISTUJE mnoho důvodů, proč bys měl studovat Boží slovo. Pravděpodobně si přeješ poznat fakta, která jsou v něm obsažena, tedy fakta o lidech, událostech, místech a dalších věcech. Přeješ si poznat naukové pravdy, proti nimž stojí náboženské omyly, jako je například nauka o Trojici nebo pekelném ohni. (Jan 8:32) Jistě chceš také lépe poznat Jehovu, abys ho mohl více napodobovat a chodit před ním ve spravedlnosti. (1. Královská 15:4, 5)

² S tím souvisí další důležitý důvod, proč studovat Boží slovo. Je totiž třeba vyzbrojit se, abys mohl vyučovat druhé — své blízké, známé i ty, které snad ještě neznáš. Praví křesťané v tomto směru nemají volbu. Ježíš svým učedníkům řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20)

3, 4. Proč je chvályhodné, když podle Ježíšova příkazu vyučuješ druhé?

³ Studovat Bibli s touhou vyučovat druhé je chvályhodné a může to být zdrojem trvalého uspokojení. Na profesi učitelů se již dlouhou dobu pohlíží s respektem. Dílo Encarta Encyclopedia uvádí: „Mnozí dospělí Židé se na učitele dívali jako na průvodce k záchraně a vybízeli děti, aby učitele ctili ještě  více než své rodiče.“ Obzvláště chvályhodné je, když křesťané studiem Bible vyučují sebe a pak druhé.

⁴ „Učitelské profesi se věnuje více lidí než jakémukoli jinému povolání. Na celém světě je mezi muži i ženami asi 48 milionů učitelů.“ (The World Book Encyclopedia) Učiteli ve škole je svěřena mysl mladých lidí, a může je ovlivnit na mnoho dalších let. Ještě větší dopad ale má, když jednáš podle Ježíšova příkazu a vyučuješ druhé — můžeš je totiž ovlivnit s ohledem na věčnost. Přesně tuto myšlenku vyzdvihl apoštol Pavel, když vybízel Timotea: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16) Ano, tvé vyučování může přinést záchranu.

5. Proč je křesťanské vyučování tím nejdůležitějším odvětvím vyučování?

⁵ K tomu, abychom vyučovali sebe a pak druhé, nám dává oprávnění a pokyn ta nejvyšší Autorita, Svrchovaný Panovník celého vesmíru. To samo o sobě dodává tomuto druhu vyučování na významu ve srovnání s jinými oblastmi vyučování, ať se jedná o vyučování základních předmětů, pracovních postupů, nebo dokonce lékařských oborů. Ke křesťanskému vyučování patří to, že se zájemce osobně naučí napodobovat Božího syna, Krista Ježíše, a vyučovat druhé, aby dělali totéž. (Jan 15:10)

Proč bys měl vyučovat sebe?

6, 7. (a) Proč musíme nejprve vyučovat sebe? (b) V jakém smyslu selhali Židé v prvním století jako učitelé?

⁶ Proč je řečeno, že nejprve musíme vyučovat sebe? Protože nemůžeme dobře vyučovat druhé, pokud nezačneme u sebe. Pavel tuto skutečnost zdůraznil v podnětné pasáži, která byla důležitá pro tehdejší Židy a která je závažným poselstvím i pro křesťany dnes. Pavel se zeptal: „Ty však, který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ? Ty, který kážeš: ‚Nekraď‘, kradeš? Ty, který říkáš: ‚Necizolož‘, cizoložíš? Ty, který vyjadřuješ ošklivost k modlám, vylupuješ chrámy? Ty, který se pyšníš zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?“ (Římanům 2:21–23)

⁷ Pavel se ve svých řečnických otázkách zmiňuje o dvou přestupcích, ke kterým se přímo vyjadřuje Deset přikázání: Nepokradeš a nezcizoložíš. (2. Mojžíšova 20:14, 15) Někteří  Židé v Pavlově době byli hrdí na to, že měli Boží Zákon. Byli ‚ústně poučeni ze Zákona a přesvědčeni, že jsou vůdci slepých, světlem těm, kdo jsou ve tmě, a učitelé nemluvňat‘. (Římanům 2:17–20) Byli však mezi nimi pokrytci, kteří tajně kradli nebo se dopouštěli cizoložství. To zneuctívalo jak Zákon, tak i jeho Autora v nebesích. Je zřejmé, že nebyli způsobilí vyučovat druhé, protože ve skutečnosti nevyučovali ani sebe.

8. V jakém smyslu možná někteří Židé v Pavlově době ‚vylupovali chrámy‘?

⁸ Pavel se zmínil o vykrádání chrámů. Dělali někteří Židé něco takového doslova? Co tím Pavel myslel? Poctivě řečeno, vzhledem ke stručnosti této pasáže nemůžeme podat jednoznačné vysvětlení. Městský tajemník v Efezu o nějakou dobu dříve prohlásil, že Pavlovi společníci nejsou „chrámovými lupiči“. Jak vyplývá z tohoto vyjádření, přinejmenším někteří lidé se domnívali, že Židy bylo možné z takové věci nařknout. (Skutky 19:29–37) Používali snad pro svou osobní potřebu cenné věci, které pocházely z pohanských chrámů zpustošených dobyvateli či náboženskými fanatiky, nebo s takovými věcmi obchodovali? Podle Božího Zákona měly být zlaté a stříbrné modly zničeny, a ne ponechány k osobnímu používání. (5. Mojžíšova 7:25) * Pavel tedy možná mluvil o Židech, kteří ignorovali Boží příkaz, protože používali věci pocházející z pohanských chrámů nebo z těchto věcí měli zisk.

9. Které špatné praktiky související s chrámem v Jeruzalémě se mohly rovnat vylupování chrámu?

⁹ Na druhou stranu Josephus vyprávěl o skandálu, který v Římě způsobili čtyři Židé, přičemž jejich vůdce byl učitelem Zákona. Tato čtveřice přesvědčila jednu Římanku, židovskou proselytku, aby věnovala zlaté a jiné drahé předměty jako příspěvek na chrám v Jeruzalémě. Když ale od ní ty věci získali, použili je pro sebe — což se rovnalo vyloupení chrámu. * Jiní mohli vylupovat Boží chrám v tom smyslu, že předkládali vadné oběti a podporovali chamtivé obchodování v areálu chrámu, čímž z něho dělali „lupičskou jeskyni“. (Matouš 21:12, 13; Malachiáš 1:12–14; 3:8, 9)

Vyučuj křesťanskou morálku

10. Co je hlavní myšlenka Pavlových slov zaznamenaných v Římanům 2:21–23?

¹⁰ Jak se zmiňuje Pavel, v prvním století docházelo k závažným přestupkům, například ke krádežím, cizoložství nebo vylupování chrámů. Nedopusťme však, aby nám unikla hlavní myšlenka. Pavel se zeptal: „Ty však, který vyučuješ jiného, sám sebe nevyučuješ?“ Je zajímavé, že příklady, které pak následovaly, souvisely s morálkou. Apoštol se zde nezaměřoval na biblické nauky nebo na historii. Pavlova slova o tom, že bychom měli vyučovat sebe i druhé, souvisela s křesťanskou morálkou.

11. Proč bys měl při studiu Božího slova věnovat pozornost křesťanské morálce?

¹¹ Máme-li uplatňovat poučení z Římanům 2:21–23, musíme se poučovat o křesťanské morálce z Božího slova, jednat v souladu s tím, co se dozvídáme, a pak učit druhé, aby jednali také tak. Proto si při studiu Bible pozorně všímej míst, kde jsou vyjádřena Jehovova měřítka, na nichž je morálka pravých křesťanů postavena. Rozjímej o radách a poučení, které v Bibli nacházíš. To, co se naučíš, pak odvážně uplatňuj. K uplatňování budeš opravdu potřebovat odvahu spojenou s rozhodností. Nedokonalí lidé si snadno najdou výmluvy a důvody, proč je v určité situaci přípustné, či  dokonce potřebné křesťanskou morálku přehlížet. Je možné, že Židé, o kterých Pavel mluvil, byli odborníky na výmluvy či svádění druhých. Pavlova slova však ukazují, že člověk nemůže snižovat či přehlížet křesťanskou morálku podle toho, jak se mu zlíbí.

12. Jak se dobré či nesprávné chování dotýká pověsti Jehovy Boha a proč je užitečné mít tuto skutečnost na paměti?

¹² Apoštol obrátil pozornost na hlavní důvod, proč bychom měli poznávat a také uplatňovat biblickou morálku. Nesprávné jednání Židů vrhalo špatné světlo na Jehovu: „Ty, který se pyšníš zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha? Vždyť ‚kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy‘.“ (Římanům 2:23, 24) Totéž platí i dnes. Pokud přehlížíme křesťanskou morálku, ostouzíme její Zdroj. A naopak, pokud se Božích měřítek pevně držíme, přináší to Jehovovi čest. (Izajáš 52:5; Ezekiel 36:20) Budeš-li na to pamatovat, může se tak posílit tvé odhodlání nepolevit ani v době, kdy budeš vystaven pokušení nebo situacím, ve kterých by se mohlo zdát, že přehlížení křesťanské morálky je tím nejsnazším či nejpohodlnějším způsobem jednání. Pavlova slova nás však učí ještě něčemu jinému. Samotné vědomí, že tvé jednání staví Boha do určitého světla, nestačí. I ti, které vyučuješ, by měli vidět, že způsob, jak uplatňují mravní měřítka, která poznávají, Jehovu buď ctí, nebo ostouzí. Nejde jen o to, že křesťanská morálka přispívá ke spokojenosti a chrání zdraví. Jde také o to, že se dotýká pověsti Toho, kdo tuto morálku zavedl a kdo ji prosazuje. (Žalm 74:10; Jakub 3:17)

13. (a) Jak nám Bible pomáhá jednat mravně? (b) Vyjádři podstatu rady v 1. Tesaloničanům 4:3–7.

¹³ Morálka působí i na druhé. To je možné poznat z příkladů v Božím slově, které poukazují na hodnotu uplatňování Božích mravních měřítek a na výsledky, které zase přináší neposlušnost. (1. Mojžíšova 39:1–9, 21; Jozue 7:1–25) V souvislosti s mravností je v Bibli také možné najít tuto výstižnou radu: „To, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou v posvěcení a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách, jaké též mají ty národy, které neznají Boha; aby nikdo nešel tak daleko, že by škodil a zasahoval v této záležitosti do práv svého bratra. . . . Bůh nás totiž nepovolal s připuštěním nečistoty, ale ve spojitosti s posvěcením.“ (1. Tesaloničanům 4:3–7)

14. Jakou otázku by sis mohl položit v souvislosti s radou v 1. Tesaloničanům 4:3–7?

¹⁴ Prakticky každý člověk na základě této pasáže dojde k závěru, že sexuální nemravnost je v rozporu s křesťanskou morálkou. Je však možné jít ještě nad rámec této samozřejmé skutečnosti. V některých textech jsou myšlenky, které je možné do hloubky probádat a kterým je možné věnovat se při rozjímání. Výsledkem je pak hlubší pochopení. Můžeš přemýšlet například o tom, co měl Pavel na mysli, když řekl, že smilstvo může člověka dovést „tak daleko, že by škodil a zasahoval v této záležitosti do práv svého bratra“. O jaká práva jde a jak by tě lepší porozumění této věci podpořilo v rozhodnutí zachovávat křesťanskou morálku? Jak by tě výsledky takového výzkumu mohly lépe vybavit pro to, abys dokázal vyučovat druhé a pomohl jim ctít Boha?

Studium s ohledem na vyučování druhých

15. Které nástroje bys při osobním studiu mohl používat ke svému poučení?

¹⁵ K tomu, aby svědkové Jehovovi mohli prozkoumat otázky, které vznikají, když vyučují sebe i druhé, používají různé nástroje. Jedním takovým nástrojem, který je k dispozici v mnoha jazycích, je Index publikací Watch Tower Society. Pokud ti je dostupný, můžeš ho používat k tomu, abys v biblických publikacích  svědků Jehovových nalezl potřebné informace. Můžeš hledat podle námětů nebo podle biblických textů. Dalším nástrojem, který je svědkům Jehovovým k dispozici v mnoha hlavních jazycích, je Watchtower Library. Tento počítačový program na CD-ROM obsahuje obrovskou sbírku publikací v elektronické formě. Program uživateli umožňuje vyhledávat různá témata a pojednání o biblických textech. Pokud máš oba tyto nástroje nebo alespoň jeden z nich k dispozici, používej je pravidelně, když studuješ Boží slovo, abys mohl vyučovat druhé.

16, 17. (a) Kde je možné najít poučné komentáře o právech zmíněných v 1. Tesaloničanům 4:6? (b) Jakými způsoby může smilstvo zasáhnout do práv druhých?

¹⁶ Vezměme si jako příklad výše uvedený text 1. Tesaloničanům 4:3–7. Vznikla otázka o právech. O čí práva šlo? A jak bylo možné do nich zasahovat? Díky zmíněným studijním pomůckám pravděpodobně najdeš k těmto veršům řadu poučných komentářů, z nichž některé budou pojednávat dokonce i o právech, o kterých Pavel píše. Takové komentáře najdeš v Hlubším pochopení Písma, ve 2. svazku, na straně 696 a ve Strážné věži číslo 5 z roku 1990, na straně 27.

¹⁷ Pokud uvedené zdroje prozkoumáš, uvidíš, že potvrzují pravdivost Pavlových slov. Smilník hřeší proti Bohu a vystavuje se nebezpečí, že dostane nějakou nemoc. (1. Korinťanům 6:18, 19; Hebrejcům 13:4) Muž, který smilní, zasahuje různými způsoby do práv ženy, se kterou hřeší. Připravuje ji o čisté mravní postavení a o dobré svědomí. Pokud je svobodná, zasahuje do jejího práva vstoupit do manželství jako panna. Také tím poškodí jejího budoucího manžela, který má právo očekávat, že pannou skutečně bude. Zraněni budou rodiče té ženy, a pokud je vdaná, také její manžel. Nemravný muž připraví svou vlastní rodinu o právo na čistou mravní pověst. Pokud je členem křesťanského sboru, přinese na něho pohanu a poničí jeho pověst. (1. Korinťanům 5:1)

18. Jaký užitek ti přináší, když se při studiu Bible zaměřuješ na křesťanskou morálku?

¹⁸ Nenapomáhají snad tyto komentáře o právech k objasnění významu tohoto textu? Takové studium má rozhodně velkou hodnotu. Vyučuješ při něm sám sebe. Roste v tobě přesvědčení o pravdivosti a působivosti Božího poselství. Posiluješ své odhodlání zachovávat křesťanskou morálku bez ohledu na to, jaké pokušení se může objevit. A uvědom si, oč účinněji můžeš vyučovat druhé. Můžeš jim například předat hlubší pochopení slov v 1. Tesaloničanům 4:3–7, čímž zvýšíš porozumění svých posluchačů a jejich ocenění pro křesťanskou morálku. Tvé studium tak může pomoci tobě i mnoha dalším lidem, aby ctili Boha. A to jsme se zmínili jen o jednom příkladu z Pavlova dopisu Tesaloničanům. Existují mnohé další rysy křesťanské morálky a také mnohé další odpovídající biblické příklady a rady, které můžeš studovat, uplatňovat a vyučovat.

19. Proč je důležité, abys jednal v souladu s křesťanskou morálkou?

¹⁹ Není pochyb o tom, že jednat v souladu s křesťanskou morálkou je moudré. Jakub 3:17 říká, že „moudrost shora“, tedy od samotného Jehovy Boha, je „především cudná“. Tento výrok jednoznačně předpokládá poslušnost Božích mravních měřítek. Jehova  vyžaduje, aby ti, kdo ho jakožto učitelé Bible zastupují, dávali sami dobrý příklad „v cudnosti“. (1. Timoteovi 4:12) Životní vzor takových učedníků, jako byl Pavel a Timoteus, to potvrzuje — skutečně se nemravnosti vyhýbali. Pavel dokonce napsal: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování, ani pošetilé řeči, ani oplzlé žertování.“ (Efezanům 5:3, 4)

20, 21. Proč souhlasíš s tím, co je napsáno v 1. Jana 5:3?

²⁰ Mravní měřítka předložená v Božím slově jsou sice jasná a konkrétní, ale nejsou břemenem, které by člověka skličovalo. To bylo zřejmé Janovi, který žil z apoštolů nejdéle. Po desetiletí svého života jednal v souladu s křesťanskou morálkou, a tak věděl, že není škodlivá. Naopak, prokázala se jako dobrá a užitečná. Jan to zdůraznil slovy: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.“ (1. Jana 5:3, Ekumenický překlad)

²¹ Všimni si ale zajímavé skutečnosti. Jan neříká, že poslouchat Boha a dodržovat křesťanskou morálku je nejlepší způsob života jen proto, že nás to chrání před problémy a škodlivými následky, které by jinak přišly. Ukazuje, že je třeba to vidět ze správného hlediska. Nejprve totiž řekl, že poslušnost je projevem naší lásky k Jehovovi Bohu, vzácnou příležitostí projevit mu svou lásku. Vyučovat sebe i druhé lidi lásce k Bohu si opravdu žádá to, abychom přijímali a uplatňovali jeho vyvýšená měřítka. Ano, znamená to vyučovat křesťanské morálce sebe i druhé.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

• Proč před tím, než začneme vyučovat druhé, musíme nejprve vyučovat sebe?

• Jak se naše chování dotýká Jehovovy pověsti?

• Komu možná smilník zasahuje do práv?

• Co jsi rozhodnut dělat v souvislosti s křesťanskou morálkou?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 22]

„Jeho přikázání nejsou těžká“