Chodit po Jehovových stezkách přináší bohatou odměnu

BYL jsi někdy na horské túře? Pokud ano, pravděpodobně ses cítil jako na střeše světa. Jak nádherné bylo dýchat svěží vzduch, kochat se širokým rozhledem, vpíjet se do té krásy kolem! Tam někde dole byl svět se svými problémy, ale z výšky ti už asi nepřipadaly tak důležité.

Většina lidí sice má takové zážitky jen zřídka, ale pokud jsi křesťanem, který se zasvětil Bohu, možná už nějaký čas po horách chodíš — totiž v duchovním smyslu. Podobně jako starověký žalmista ses už jistě modlil: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám.“ (Žalm 25:4) Vzpomínáš si, jaké to bylo, když jsi poprvé vystoupil na horu Jehovova domu a začal jsi chodit po výšinách? Jistě sis brzy uvědomil, že se při chůzi po těchto vyvýšených stezkách čistého uctívání cítíš v bezpečí a že máš radost. Začal jsi pociťovat to, o čem zpíval žalmista: „Šťastný je lid, který zná radostný křik. Jehovo, stále chodí ve světle tvého obličeje.“ (Žalm 89:15)

V horském terénu však turista někdy musí zdolávat dlouhé, příkré svahy. Začínají ho bolet nohy a pociťuje únavu. Také při naší službě Bohu někdy musíme překonávat těžkosti. V poslední době se nám možná jde poněkud obtížněji. Co dělat, aby se nám vrátila životní síla a radost? Nejdříve si musíme uvědomit, že Jehovovy cesty jsou nesrovnatelně vyšší než cokoli jiného.

Vyvýšené Jehovovy zákony

Jehovovy cesty jsou ‚vyšší než lidské cesty‘ a jeho uctívání bylo ‚pevně založeno nad vrcholkem hor a pozvednuto nad pahorky‘. (Izajáš 55:9; Micheáš 4:1) Jehovova moudrost je „moudrost shora“. (Jakub 3:17) Jeho zákony jsou vyšší než všechny ostatní. Například v době, kdy Kananejci měli ve zvyku provádět krutý rituál v podobě obětování dětí, Jehova dal Izraelitům zákony, které byly morálně vyvýšené a vyznačovaly se soucitem. Jehova jim řekl: „Nebudeš zacházet s poníženým stranicky a nebudeš dávat přednost osobě někoho velkého. ... Cizí usedlík ... by se měl pro vás stát jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:15, 34)

Další příklady Jehovova ‚majestátního zákona‘ ukázal o patnáct století později Ježíš. (Izajáš 42:21) V Kázání na hoře řekl svým učedníkům: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují; abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 5:44, 45) „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete  také podobně činit jim,“ dodal. „To je vlastně význam Zákona a Proroků.“ (Matouš 7:12)

Tyto vyvýšené zákony působí na srdce vnímavých lidí a podněcují je k napodobování Boha, kterého uctívají. (Efezanům 5:1; 1. Tesaloničanům 2:13) Zamysleme se nad tím, jaké změny nastaly u Pavla. První zpráva o něm říká, že „schvaloval ... vraždu“ Štěpána a že ‚jednal surově se sborem‘. O pouhých několik let později už s tesalonickými křesťany jednal jemně, jako „když kojící matka něžně chová své vlastní děti“. Díky Božímu vyučování se Pavel změnil z pronásledovatele ve starostlivého křesťana. (Skutky 8:1, 3; 1. Tesaloničanům 2:7) Jistě byl vděčný za to, že Kristovo vyučování přetvořilo jeho osobnost. (1. Timoteovi 1:12, 13) Jak může taková vděčnost pomáhat i nám, abychom dále chodili po Jehovových vyvýšených stezkách?

Choďme po Jehovových stezkách vděčně

Turisté, kteří chodí po horách, vychutnávají nádherný výhled, který se jim z vyvýšených míst naskýtá. Také se učí pozorně si všímat malých věcí, které vidí u cesty — neobvyklého kamene, krásné květiny, nebo dokonce divokého zvířete, které snad zahlédnou. V duchovním ohledu musíme být také vnímaví, abychom si s oceněním všímali různých darů — velkých i malých — které dostáváme, když chodíme s Bohem. Jestliže si tyto věci uvědomujeme, mohou pro nás být zdrojem povzbuzení, a namáhavé plahočení se potom změní ve svěží chůzi. Společně s Davidem pak můžeme říci: „Zrána způsob, abych slyšel tvou milující laskavost, vždyť v tebe jsem vložil důvěru. Dej mi na vědomí cestu, kterou bych měl chodit.“ (Žalm 143:8)

Mary, která chodí po Jehovových stezkách už mnoho let, říká: „Když pozoruji Jehovovo stvoření, vidím v něm nejen jeho složitou stavbu, ale i Boží láskyplnou osobnost. Zvíře, pták, nějaký hmyz — každý z nich je fascinujícím malým světem. Stejně obšťastňující jsou i duchovní pravdy, které se během let stále více objasňují.“

Jak můžeme své ocenění prohlubovat? Především nesmíme nic z toho, co pro nás Jehova dělá, považovat za samozřejmé. „Ustavičně se modlete,“ napsal apoštol Pavel. „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ (1. Tesaloničanům 5:17, 18; Žalm 119:62)

K vděčnosti nám pomáhá osobní studium. Křesťany v Kolosech apoštol Pavel nabádal: „Choďte dále ve spojení s [Kristem Ježíšem], ... a překypujte vírou při díkůvzdání.“ (Kolosanům 2:6, 7) Když čteme Bibli a o přečtené látce uvažujeme, posiluje se naše víra a přibližujeme se k Autorovi Bible. Na stránkách této knihy jsou poklady, které nás mohou podněcovat k tomu, abychom ‚překypovali díkůvzdáním‘.

Cestu nám usnadňuje také to, že sloužíme společně s našimi bratry. Žalmista o sobě řekl: „Jsem společníkem všech, kdo se tě opravdu bojí.“ (Žalm 119:63) K nejradostnějším chvílím v našem životě patří čas strávený ve společnosti našich bratrů na křesťanských sjezdech nebo při jiných příležitostech. Uvědomujeme si, že naše drahá celosvětová křesťanská rodina existuje díky Jehovovi a jeho vyvýšeným cestám. (Žalm 144:15b)

K tomu, abychom měli sílu chodit dále po vyvýšených Jehovových stezkách, nám pomáhá nejen ocenění, ale také smysl pro zodpovědnost.

Choďme po Jehovových stezkách zodpovědně

Turisté, kteří mají smysl pro zodpovědnost, si uvědomují, že musí být při chůzi obezřetní, aby nezabloudili, nebo aby se nedostali příliš blízko k příkrému srázu. Jehova uznává, že máme svobodnou vůli, a proto nám poskytuje značnou míru svobody a umožňuje nám do jisté míry projevovat iniciativu. Taková svoboda však předpokládá, že budeme při plnění svých křesťanských povinností uplatňovat smysl pro zodpovědnost.

Uveďme si příklad: Jehova svým služebníkům důvěřuje, že budou zodpovědně plnit své povinnosti. Neurčuje, kolik energie a času bychom měli věnovat křesťanským činnostem, ani v jaké výši bychom měli přispívat finančně či jinak. I pro nás však platí výzva, kterou napsal apoštol Pavel Korinťanům: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci.“ (2. Korinťanům 9:7; Hebrejcům 13:15, 16)

K zodpovědnému křesťanskému dávání patří i to, že sdělujeme druhým dobrou zprávu. Smysl pro zodpovědnost projevujeme také tím, že dáváme peněžní dary na celosvětové kazatelské dílo. Gerhardt, který je sborovým starším, vysvětluje, že když se s manželkou vrátili z jednoho sjezdu ve východní Evropě, začali přispívat podstatně většími dary. „Viděli jsme, že naši bratři tam mají v hmotném ohledu velice málo, ale naši biblickou literaturu přitom nesmírně oceňují,“ říká. „A tak jsme se rozhodli, že chceme bratry, kteří žijí v jiných zemích a mají nouzi, podporovat co nejvíc.“

Co dělat, abychom byli vytrvalejší

Vysokohorská turistika vyžaduje energii a odolnost. Turisté trénují při každé příležitosti, a mnozí se na dlouhé túry připravují tím, že chodí na kratší vycházky. Podobně i Pavel doporučil, abychom se stále věnovali teokratické činnosti a udržovali se v dobré duchovní kondici. Řekl, že ti, kdo chtějí ‚chodit hodni Jehovy‘ a ‚být posilováni‘, mají „dále přinášet ovoce v každém dobrém díle“. (Kolosanům 1:10, 11)

K vytrvalosti pomáhá turistovi mimo jiné silná motivace. Proč? Jestliže má turista před sebou neustále určitý cíl, například dostat se na vzdálenou horu, má stále důvod jít dál. A když dospěje k určitým orientačním bodům, může podle nich posoudit, jakou vzdálenost na cestě k vytčenému cíli už urazil. Když si uvědomí, co všechno do té chvíle překonal, cítí uspokojení.

Stejně působí naše naděje na věčný život — udržuje nás v činnosti a podněcuje nás. (Římanům 12:12) Když chodíme po Jehovových cestách a přitom si určujeme křesťanské cíle a dosahujeme jich, můžeme pociťovat uspokojení. A když pohlédneme zpět na svou mnohaletou věrnou službu nebo pozorujeme, v čem jsme už změnili svou osobnost, máme opravdu radost. (Žalm 16:11)

Turisté, kteří před sebou mají dlouhou cestu a potřebují šetřit energií, si při chůzi udržují rovnoměrné tempo. Podobné to je i v našem případě. K dobrému postupu, který nám pomůže soustředěně směřovat k cíli, patří pravidelná účast na shromáždění a v kazatelské službě. Pavel vybídl spolukřesťany: „Choďme dále řádně podle téhož postupu.“ (Filipanům 3:16)

Po Jehovových stezkách ovšem nejdeme sami. „Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům,“ píše Pavel. (Židům 10:24, Ekumenický překlad) Dobré duchovní společenství nám pomůže, abychom snadněji drželi krok se svými spoluvěřícími. (Přísloví 13:20)

A nakonec nesmíme zapomenout na jednu velmi důležitou věc, že totiž sílu dostáváme od Jehovy. Ti, jejichž síla je v Jehovovi, „půjdou dál od životní energie k životní energii“. (Žalm 84:5, 7) Někdy sice musíme stoupat velmi obtížným terénem, ale s Jehovovou pomocí to zvládneme.