Křesťané uctívají duchem a pravdou
Křesťané uctívají duchem a pravdou
„Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (JAN 4:24)
1. Jaký způsob uctívání se Bohu líbí?
JEHOVŮV jediný zplozený Syn, Ježíš Kristus, jasně ukázal, jaké uctívání se líbí jeho nebeskému Otci. V průběhu povzbuzujícího rozhovoru se Samaritánkou u studny nedaleko města Sychar prohlásil: „Uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože záchrana pochází ze Židů. Přichází však hodina, a je již nyní, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ (Jan 4:22–24) Jak máme tato slova chápat?
2. Na čem Samaritáni zakládali své uctívání?
2 Samaritáni měli nesprávné náboženské názory. Byli přesvědčeni, že inspirováno bylo pouze prvních pět knih Svatého Písma, a přijímali je pouze ve své vlastní revizi známé jako samaritánský Pentateuch. Samaritáni ve skutečnosti Boha neznali, zatímco Židům bylo svěřeno poznání z Písma. (Římanům 3:1, 2) Věrní Židé i jiní věrní lidé se mohli těšit z Jehovovy přízně. Co k tomu ale bylo zapotřebí?
3. Co je zapotřebí k tomu, abychom Boha uctívali „duchem a pravdou“?
3 Co měli Židé, Samaritáni a jiní lidé starých dob dělat, aby se líbili Jehovovi? Měli ho uctívat „duchem a pravdou“. A to se vyžaduje i od nás. Naše služba Bohu jistě nesmí být bezduchá, ale má být horlivá a má nás k ní podněcovat srdce plné lásky a víry. Ovšem uctívat Boha duchem znamená zejména to, že na nás působí Boží svatý duch a my se jím dáváme vést. Je třeba, abychom studiem a uplatňováním Božího slova uvedli svého ducha neboli své smýšlení do souladu s duchem Božím. (1. Korinťanům 2:8–12) Má-li být naše uctívání Jehovovi přijatelné, musí být spojeno s pravdou. Musí odpovídat tomu, co o Bohu a jeho záměrech zjevuje Boží slovo, Bible.
Pravdu je možné nalézt
4. Jaký názor na pravdu mají někteří lidé?
4 Někteří znalci filozofie dospěli k názoru, že lidstvo nikdy nemůže dosáhnout absolutní pravdy. Například švédský spisovatel Alf Ahlberg napsal: „Mnohé filozofické otázky jsou takové, že na ně není možné s konečnou platností odpovědět.“ Někteří lidé říkají, že pravda je pouze relativní. Je tomu ale skutečně tak? Ježíš takový názor nezastával.
5. Proč Ježíš přišel do světa?
5 Představme si, že jsme svědky jednoho rozhovoru. Je začátek roku 33 n. l. a Ježíš stojí před římským místodržitelem Pontským Pilátem. Ježíš Pilátovi říká: „Proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ A Pilát se ptá: „Co je pravda?“ Na Ježíšovo další vyjádření však nečeká. (Jan 18:36–38)
6. (a) Jak je pravda definována? (b) Jaké pověření dal Ježíš svým následovníkům?
6 „Pravda“ je definována jako „shoda tvrzení se skutečností, správný názor, skutečný stav, skutečnost“. (Slovník spisovné češtiny) Vydával však Ježíš svědectví o pravdě v tomto obecném smyslu? Ne. Ježíš měl na mysli zcela konkrétní pravdu. Pověřil své následovníky, aby tuto pravdu oznamovali. Řekl jim totiž: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Před koncem tohoto systému věcí měli Ježíšovi praví následovníci oznamovat ‚pravdu dobré zprávy‘ po celé zemi. (Galaťanům 2:14) To se mělo dít v souladu s Ježíšovými slovy: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Ty, kdo učí všechny národy pravdě, tedy poznáme podle důležitého rysu — podle toho, že káží dobrou zprávu o Království.
Jak se můžeme dozvědět, co je pravda
7. Jak byste dokázali, že pravda pochází od Jehovy?
7 Duchovní pravda pochází od Jehovy. Například žalmista David Jehovu nazval ‚Bohem pravdy‘. (Žalm 31:5; 43:3) Ježíš uznával, že slovo jeho Otce je pravda, a také prohlásil: „V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:45; 17:17; Izajáš 54:13) Je tedy zřejmé, že ti, kdo hledají pravdu, musí být vyučováni Jehovou, Vznešeným Učitelem. (Izajáš 30:20, 21) Lidé, kteří pátrají po pravdě, musí získat „poznání Boha“. (Přísloví 2:5) A Jehova nám pravdu láskyplně předává různými způsoby, a tak nás vyučuje.
8. Kterými způsoby Bůh předával pravdu?
8 Izraelitům předal Bůh Zákon prostřednictvím andělů. (Galaťanům 3:19) Patriarchům Abrahamovi a Jákobovi slíbil požehnání, což jim sdělil ve snech. (1. Mojžíšova 15:12–16; 28:10–19) Bůh dokonce mluvil z nebes, například když byl pokřtěn Ježíš. Na zemi byla tehdy slyšet tato pamětihodná slova: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:17) Můžeme být také vděčni za to, že Bůh sdělil pravdu i prostřednictvím inspirovaných pisatelů Bible. (2. Timoteovi 3:16, 17) ‚Víru v pravdu‘ tudíž můžeme mít tehdy, jestliže se učíme z Božího slova. (2. Tesaloničanům 2:13)
Pravda a Boží Syn
9. Jak Bůh použil svého Syna k tomu, aby zjevil pravdu?
9 K tomu, aby se lidstvo o pravdě dozvědělo, Bůh použil svého Syna, Ježíše Krista. (Hebrejcům 1:1–3) Žádný člověk nikdy nemluvil o pravdě tak jako Ježíš. (Jan 7:46) Ježíš zjevoval pravdu od Otce i po svém návratu do nebe. Například apoštol Jan dostal „zjevení od Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým otrokům věci, jež se záhy stanou“. (Zjevení 1:1–3)
10, 11. (a) S čím souvisí pravda, o které Ježíš vydal svědectví? (b) Jak Ježíš způsobil, že se pravda stala skutečností?
10 Pontskému Pilátovi Ježíš o sobě řekl, že přišel na zemi, aby vydal svědectví o pravdě. Během své služby Ježíš ukázal, že tato pravda souvisí s ospravedlněním Jehovovy svrchovanosti prostřednictvím Božího Království, v němž bude Kristus Králem. Vydávání svědectví o pravdě však pro Ježíše znamenalo více než jen kázat a vyučovat. Ježíš způsobil, že se pravda stala skutečností, a to tak, že pravdu naplnil. V souladu s tím apoštol Pavel napsal: „Ať vás ... nikdo nesoudí v jídle a pití nebo s ohledem na nějaký svátek nebo zachovávání novoluní či sabatu; ty věci jsou totiž stínem budoucích věcí, ale skutečnost patří Kristu.“ (Kolosanům 2:16, 17)
11 Jedním z případů, kdy se pravda stala skutečností, bylo to, že se Ježíš podle předpovědi narodil v Betlémě. (Micheáš 5:2; Lukáš 2:4–11) Pravda se stala skutečností také splněním Danielových prorockých slov o tom, že Mesiáš se má objevit na konci 69 ‚týdnů let‘. K tomu došlo v roce 29 n. l., přesně podle časového plánu, když se Ježíš dal Bohu k dispozici při křtu a byl pomazán svatým duchem. (Daniel 9:25; Lukáš 3:1, 21, 22) Pravda se dále stala skutečností díky tomu, že Ježíš při své službě šířil světlo o Království. (Izajáš 9:1, 2, 6, 7; 61:1, 2; Matouš 4:13–17; Lukáš 4:18–21) Stala se skutečností také tím, že zemřel a byl vzkříšen. (Žalm 16:8–11; Izajáš 53:5, 8, 11, 12; Matouš 20:28; Jan 1:29; Skutky 2:25–31)
12. Proč Ježíš mohl říci, ‚jsem pravda‘?
12 Ježíš Kristus, na něhož se pravda soustřeďovala, mohl tudíž říci: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ (Jan 14:6) Když se lidé postaví ‚na stranu pravdy‘ tím, že přijmou Ježíšovu úlohu v Božím záměru, jsou duchovně osvobozeni. (Jan 8:32–36; 18:37) Ti lidé, kteří jsou podobní ovcím, přijímají pravdu a ve víře následují Krista, a proto obdrží věčný život. (Jan 10:24–28)
13. Z jakých tří hledisek budeme zkoumat biblickou pravdu?
13 Soubor pravdy, kterou přinesl Ježíš a jeho inspirovaní učedníci, tvoří pravou křesťanskou víru. Ti, kdo jsou ‚poslušni víry‘, proto „nadále chodí v pravdě“. (Skutky 6:7; 3. Jana 3, 4) Kdo tedy dnes chodí v pravdě? Kdo ve skutečnosti učí pravdě všechny národy? Chceme-li na tyto otázky získat odpověď, musíme se zaměřit na první křesťany a prozkoumat, co Bible říká (1) o náboženských naukách, (2) o způsobu uctívání a (3) o chování.
Pravda a náboženské nauky
14, 15. Jak se na Písmo dívali první křesťané a jaký postoj k němu mají svědkové Jehovovi?
14 První křesťané si velmi vážili Jehovova psaného slova. (Jan 17:17) Bylo pro ně měřítkem v otázce nauk i náboženské praxe. Kléméns Alexandrijský, který žil ve druhém a třetím století, řekl: „Ti, kdo se snaží dosáhnout znamenitosti, nepřestanou po pravdě pátrat, dokud si své náboženské názory neověří v samotném Písmu.“
15 Podobně jako první křesťané, i svědkové Jehovovi si velmi váží Bible. Věří, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování“. (2. Timoteovi 3:16) Zamysleme se tedy nad některými naukami prvních křesťanů a porovnejme je s tím, co se dnešní Jehovovi služebníci dozvěděli díky tomu, že používají Bibli jako svou základní učebnici.
Pravda o duši
16. Co je pravda o duši?
16 První křesťané věřili tomu, co říká Písmo, a proto o duši učili pravdu. Věděli, že když byl člověk stvořen, ‚stal se živou duší‘. (1. Mojžíšova 2:7) Uznávali také, že lidská duše umírá. (Ezekiel 18:4; Jakub 5:20) Rovněž věděli, že ‚mrtví si neuvědomují naprosto nic‘. (Kazatel 9:5, 10)
17. Jak byste vysvětlili, jaká je naděje pro mrtvé?
17 Ježíšovi první učedníci však měli spolehlivou naději, že mrtví, kteří jsou v Boží paměti, budou vzkříšeni, tedy že jim bude vrácen život. Tuto nauku jasně vyjádřil Pavel, když prohlásil: „Mám naději v Boha, ... že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Později Minucius Felix, který se hlásil ke křesťanství, napsal: „Kdo je tak hloupý a bláhový, aby se odvážil tvrdit, že člověk, který byl původně vytvořen Bohem, jím nemůže být udělán znovu?“ Stejně jako první křesťané, i svědkové Jehovovi se zastávají biblické pravdy o lidské duši, o smrti a o vzkříšení. Zamysleme se nyní nad totožností Boha a Krista.
Pravda a Trojice
18, 19. Proč lze říci, že nauka o Trojici není biblická?
18 První křesťané netvrdili, že by Bůh, Kristus a svatý duch tvořili Trojici. The Encyclopædia Britannica uvádí: „V Novém zákoně se nevyskytuje ani slovo Trojice, ani výslovná nauka o ní, a Ježíš a jeho následovníci také nehodlali protiřečit starozákonní Šemě [hebrejské modlitbě]: ‚Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán‘ (Deut. 6:4).“ Křesťané neuctívali římskou triádu ani žádné jiné bohy. Uznávali Ježíšův výrok, že uctíván má být jedině Jehova. (Matouš 4:10) A věřili také Kristovým slovům: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28) Jehovovi svědkové dnes zastávají tytéž názory.
19 Ježíšovi první následovníci chápali, že mezi Bohem, Kristem a svatým duchem je zřejmý rozdíl. Křtili totiž učedníky (1) ve jménu Otce, (2) ve jménu Syna a (3) ve jménu svatého ducha, a ne ve jménu Trojice. Stejně i svědkové Jehovovi učí biblickou pravdu, a proto rozlišují mezi Bohem, jeho Synem a svatým duchem. (Matouš 28:19)
Pravda a křest
20. Co mají znát uchazeči o křest?
20 Ježíš své následovníky pověřil, aby činili učedníky tím, že budou lidi vyučovat pravdě. Tito lidé jsou způsobilí pro křest tehdy, jestliže získají základní poznání Písma. Například musí uznat postavení a autoritu Otce a jeho Syna, Ježíše Krista. (Jan 3:16) Uchazeči o křest také mají rozumět tomu, že svatý duch není osoba, ale že to je Boží činná síla. (1. Mojžíšova 1:2, poznámka pod čarou)
21, 22. Co myslíte, proč je křest pouze pro věřící?
21 První křesťané křtili pouze ty, kdo byli poučeni, činili pokání a bezvýhradně se zasvětili Bohu, aby konali jeho vůli. Židé a proselyté, kteří se o Letnicích v roce 33 n. l. shromáždili v Jeruzalémě, již znali Hebrejská písma. Když si vyslechli řeč apoštola Petra o Ježíši Mesiášovi, asi 3 000 lidí ‚přijalo jeho slovo srdcem‘ a „byli pokřtěni“. (Skutky 2:41; 3:19–4:4; 10:34–38)
22 Křesťanský křest je pro věřící. Lidé v Samaří přijali pravdu a „když ... uvěřili Filipovi, který oznamoval dobrou zprávu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy“. (Skutky 8:12) Etiopský eunuch, který byl zbožným proselytou a Jehovu znal, nejprve přijal Filipovo vysvětlení o tom, jak se mesiášské proroctví splnilo, a pak se dal pokřtít. (Skutky 8:34–36) Později Petr řekl Kornéliovi a dalším pohanům, že Bohu je „přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost,“ a že každému, kdo věří v Ježíše Krista, budou odpuštěny hříchy. (Skutky 10:35, 43; 11:18) To odpovídá Ježíšovu příkazu ‚činit učedníky a vyučovat je, aby zachovávali všechno, co jim přikázal‘. (Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8) Svědkové Jehovovi se drží stejného měřítka a uznávají, že pokřtěn může být pouze ten, kdo má základní poznání Písma a kdo se zasvětil Bohu.
23, 24. Jaká je správná forma křesťanského křtu?
23 Správnou formou křtu věřících je úplné ponoření do vody. Když byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, „vystoupil z vody“. (Marek 1:10) Etiopský eunuch byl pokřtěn ve ‚vodě‘. Společně s Filipem „sestoupili do vody“ a pak z ní „vystoupili“. (Skutky 8:36–40) Písmo spojuje křest se symbolickým pohřbením, což naznačuje úplné ponoření do vody. (Římanům 6:4–6; Kolosanům 2:12)
24 Dílo The Oxford Companion to the Bible uvádí: „Z novozákonního popisu konkrétních křtů lze vyvodit, že při křtu byl člověk ponořen pod hladinu.“ Podle francouzského díla Larousse du XXe Siècle (Paříž, 1928) „první křesťané byli křtěni ponořením do vody všude, kde byla voda“. A kniha After Jesus—The Triumph of Christianity (Triumf křesťanství v době po Ježíšovi) konstatuje: „Předpokladem [pro křest] bylo vyznání víry, po kterém následovalo úplné ponoření do vody.“
25. Co bude rozebírat příští článek?
25 Zmínili jsme se zde jen o některých biblických naukách a zvyklostech prvních křesťanů. Bylo by však možné uvést i další paralely mezi jejich naukami a naukami svědků Jehovových. V příštím článku budeme rozebírat jiné rysy, podle kterých lze rozpoznat ty, kdo učí lidi pravdě.
Jak byste odpověděli?
• Jaký druh uctívání Bůh vyžaduje?
• Jak se pravda stala skutečností prostřednictvím Ježíše Krista?
• Co je pravda o duši a smrti?
• Jak probíhá křesťanský křest a co se vyžaduje od uchazečů o křest?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 16]
Ježíš řekl Pilátovi: ‚Přišel jsem vydat svědectví o pravdě‘
[Obrázek na straně 17]
Umíš vysvětlit, proč Ježíš řekl: ‚Jsem pravda‘?
[Obrázek na straně 18]
Co je pravda o křesťanském křtu?