Stále chodí v pravdě

„Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. JANA 4)

1. Na co zaměřuje pozornost ‚pravda dobré zprávy‘?

JEHOVA schvaluje pouze ty, kdo ho uctívají „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Lidé, kteří poslouchají pravdu, přijímají celý soubor nauk založených na Božím slově. Tato ‚pravda dobré zprávy‘ zaměřuje pozornost na Ježíše Krista a na ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti prostřednictvím Království. (Galaťanům 2:14) Na ty, kdo dávají přednost nepravdě, Bůh nechává „působit omyl“. Záchranu mohou lidé získat tehdy, jestliže mají víru v dobrou zprávu a chodí v pravdě. (2. Tesaloničanům 2:9–12; Efezanům 1:13, 14)

2. Za co byl apoštol Jan zvláště vděčný a jaký vztah měl ke Gaiovi?

² Hlasatelé Království jsou „spolupracovníky v pravdě“. Pevně se drží pravdy a chodí v ní stejně jako kdysi apoštol Jan a jeho přítel Gaius. Právě na Gaia myslel Jan, když napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 3–8) I kdyby snad letitý Jan osobně Gaia k pravdě nepřivedl, mohl — vzhledem ke svému pokročilému věku, křesťanské zralosti a otcovské náklonnosti — považovat tohoto zjevně mladšího muže za jedno ze svých duchovních dětí.

Pravda a křesťanské uctívání

3. Proč se první křesťané shromažďovali a jaký užitek jim to přinášelo?

³ První křesťané poznávali pravdu tak, že se shromažďovali v rámci sborů, často v soukromých domácnostech. (Římanům 16:3–5) Tak získávali povzbuzení a vzájemně se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům. (Hebrejcům 10:24, 25) Tertullianus (asi 155 až po 220 n. l.) se o těch, kdo se ke křesťanství hlásili v pozdějších dobách, vyjádřil takto: „Scházíme se, abychom si z Božích písem [četli]... Víru živíme svatými hlasy, posilujeme svou naději, upevňujeme důvěru.“ (Apologeticum, Obrana křesťanů, 39. kapitola)

4. Jakou úlohu má při křesťanských shromážděních zpěv?

⁴ Je zřejmé, že součástí shromáždění prvních křesťanů byl zpěv. (Efezanům 5:19; Kolosanům 3:16) Profesor Henry Chadwick píše, že kritik Celsus žijící v druhém století považoval melodické zpěvy těch, kdo se hlásili ke křesťanství, za „tak nádherné, že jejich citový náboj raději odmítal“. Profesor Chadwick dodává: „Prvním křesťanským pisatelem, který rozebíral otázku, jaký druh hudby je pro křesťany vhodný, byl Kléméns Alexandrijský. Poukazuje na to, že by tato hudba neměla mít nic  společného s erotickou taneční hudbou.“ (The Early Church, Raná církev, strany 274 a 275) První křesťané tedy zjevně při svých shromážděních zpívali, a tak i svědkové Jehovovi často zpívají písně, které jsou založeny na Bibli a mezi nimiž jsou i nádherné chvalozpěvy oslavující Boha a Království.

5. (a) Jak bylo v prvních křesťanských sborech poskytováno duchovní vedení? (b) Jakým způsobem praví křesťané uplatňují Ježíšova slova zaznamenaná u Matouše 23:8, 9?

⁵ V prvních křesťanských sborech dozorci učili pravdě a služební pomocníci svým spoluvěřícím různými způsoby pomáhali. (Filipanům 1:1) Duchovní vedení poskytoval vedoucí sbor, který se spoléhal na Boží slovo a na svatého ducha. (Skutky 15:6, 23–31) Náboženské tituly se nepoužívaly, protože Ježíš svým učedníkům přikázal: „Vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho, nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, neboť jeden je váš Otec, Ten nebeský.“ (Matouš 23:8, 9) V těchto a mnoha dalších ohledech existují paralely mezi prvními křesťany a svědky Jehovovými.

Kázání pravdy vede k pronásledování

6, 7. Jaké zacházení musí křesťané snášet, přestože ohlašují pokojné poselství?

⁶ První křesťané sice oznamovali pokojné poselství o Království, ale přesto byli pronásledováni stejně jako předtím Ježíš. (Jan 15:20; 17:14) Historik John L. von Mosheim nazval první křesťany „skupinou lidí, kteří byli naprosto neškodní a neútoční a kterým ani nepřišlo na mysl, že by chtěli ohrozit blaho státu“. Doktor Mosheim konstatoval, že „Římany dráždila jednoduchost uctívání, kterému se křesťané věnovali a které se v ničem nepodobalo posvátným obřadům jakéhokoli národa“. Dodal: „Neměli žádné oběti, chrámy, obrazy, sochy, věštírny ani kněžské řády. To samo o sobě stačilo k tomu, aby se proti nim postavila lůza, která si představovala, že se bez těchto věcí žádné náboženství neobejde. Proto byli křesťané považováni za jakési ateisty. Lidé obvinění z ateismu byli podle římských zákonů prohlašováni za škůdce lidské společnosti.“

⁷ Kněží, řemeslníci a jiní lidé, pro něž bylo modlářství zdrojem příjmu, podněcovali  obyvatelstvo proti křesťanům, kteří se modlářských praktik neúčastnili. (Skutky 19:23–40; 1. Korinťanům 10:14) Tertullianus napsal: „Myslí si, že křesťané jsou příčinou každé pohromy, každého neštěstí. Rozlije-li se Tiber za městské hradby, nezavlaží-li Nil pole, nedá-li nebe vláhu, je-li zemětřesení, nastal-li hlad, mor, ihned vykřikují: ‚Pusťte na křesťany lva.‘“ Praví křesťané ‚se střeží před modlami‘ bez ohledu na následky. (1. Jana 5:21)

Pravda a náboženské svátky

8. Proč se ti, kdo chodí v pravdě, nezapojují do oslav Vánoc?

⁸ Ti, kdo chodí v pravdě, se vyhýbají nebiblickým svátkům, protože ‚světlo nemá žádné podílnictví s tmou‘. (2. Korinťanům 6:14–18) Nedrží například Vánoce, které se slaví 25. prosince. The World Book Encyclopedia připouští, že „přesné datum Kristova narození nikdo nezná“. The Encyclopedia Americana (vydání z roku 1956) uvádí: „Saturnálie — svátek, který Římané slavili uprostřed prosince — se staly vzorem pro mnohé vánoční zábavy.“ M’Clintockova a Strongova Cyclopædia konstatuje: „Slavení vánoc nepramení z božského ustanovení ani nemá původ v N[ovém] Z[ákoně].“ A kniha Daily Life in the Time of Jesus (Každodenní život v Ježíšově době) říká: „Stáda ... trávila zimu pod střechou; a již jen z toho můžeme vidět, že tradiční datum Vánoc je stěží správné, protože evangelium říká, že pastýři byli na polích.“ (Lukáš 2:8–11)

9. Proč Jehovovi služebníci v minulosti neslavili Velikonoce a proč je neslaví ani dnes?

⁹ Velikonoce se údajně slaví na připomínku Kristova vzkříšení, ale spolehlivé zdroje je uvádějí do spojitosti s falešným uctíváním. The Westminster Dictionary of the Bible říká, že Velikonoce byly „původně jarní slavností k poctě teutonské bohyně světla a jara, která byla v anglosaském jazyce známa jako Eastre“ nebo Eostre. Ať je to jakkoli, Encyclopædia Britannica (11. vydání) uvádí: „V Novém zákoně není žádná zmínka o zachovávání velikonočního svátku.“ První křesťané Velikonoce neslavili a neslaví je ani Jehovův lid dnes.

10. Jakou slavnost Ježíš zavedl a kdo ji správně zachovává?

¹⁰ Ježíš svým následovníkům nepřikázal, aby si připomínali jeho narození nebo jeho vzkříšení. V souvislosti se svou obětní smrtí však zavedl Památnou slavnost. (Římanům 5:8) Ano, to je jediná událost, kterou si měli učedníci podle jeho příkazu připomínat. (Lukáš 22:19, 20) Této každoroční slavnosti se také říká Pánova večeře a svědkové Jehovovi ji slaví i v dnešní době. (1. Korinťanům 11:20–26)

Pravda ohlašována po celé zemi

11, 12. Jak ti, kdo chodí v pravdě, podporují svou kazatelskou činnost?

¹¹ Ti, kdo pravdu znají, považují za výsadu, že mohou věnovat svůj čas, energii a jiné prostředky na dílo, při němž je kázána dobrá zpráva. (Marek 13:10) První křesťané podporovali kazatelskou činnost svými dobrovolnými dary. (2. Korinťanům 8:12; 9:7) Tertullianus napsal: „I když máme jakýsi druh pokladny, neukládá se do ní poplatek, cosi zač si možno koupit víru. Měsíčně tam ukládá skromný poplatek každý, kdo chce, jestli chce a jestli může. Nikdo není nucen, přináší to každý dobrovolně.“ (Apologeticum, 39. kapitola)

¹² Také celosvětové kazatelské dílo, při němž svědkové Jehovovi ohlašují Království, je podporováno dobrovolnými dary. Svědkové Jehovovi i vděční zájemci považují za výsadu finančně podporovat tuto činnost. I zde existuje podobnost mezi prvními křesťany a svědky Jehovovými.

 Pravda a osobní chování

13. Kterou Petrovu radu týkající se chování berou svědkové Jehovovi vážně?

¹³ První křesťané chodili v pravdě, a proto jednali podle rady apoštola Petra: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) Svědkové Jehovovi si tato slova berou k srdci.

14. Jaký je křesťanský názor na nemravnou zábavu?

¹⁴ Dokonce i v době, kdy odpadlictví už zapouštělo kořeny, se lidé, kteří se hlásili ke křesťanství, vyhýbali nemravné zábavě. Profesor církevních dějin W. D. Killen napsal: „Ve druhém a třetím století bylo v každém větším městě střediskem společenského dění divadlo. Herci byli obvykle lidé velmi volných mravů a jejich představení živila zvrhlé choutky lidí tehdejšího věku. ... Všichni praví křesťané pohlíželi na divadlo s odporem. ... Odvraceli se od jeho oplzlostí. Skutečnost, že pohanští bohové a bohyně byli při představení ústředními postavami, urážela náboženské přesvědčení křesťanů.“ (The Ancient Church, Starověká církev, strany 318 a 319) Oplzlým a úpadkovým formám zábavy se Ježíšovi praví následovníci vyhýbají i dnes. (Efezanům 5:3–5)

Pravda a ‚nadřazené autority‘

15, 16. Co jsou ‚nadřazené autority‘ a jak na ně pohlížejí ti, kdo chodí v pravdě?

¹⁵ Přestože se křesťané v rané době vyznačovali znamenitým chováním, většina římských císařů si o nich vytvořila nesprávný úsudek. Historik E. G. Hardy uvádí, že císařové je považovali za „jaksi opovrženíhodné nadšence“. Korespondence mezi Pliniem Mladším, místodržitelem Bithýnie, a císařem Traianem svědčí o tom, že vládnoucí třídy pravou podstatu křesťanství obvykle neznaly. Jaký tedy mají křesťané názor na stát?

¹⁶ Stejně jako Ježíšovi první následovníci, i svědkové Jehovovi jsou vládním „nadřazeným autoritám“ relativně podřízeni. (Římanům 13:1–7) Pokud dojde ke střetu mezi požadavkem lidí a vůlí Jehovy Boha, svědkové zaujmou tento postoj: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Kniha After Jesus—The Triumph of Christianity (Triumf křesťanství v době po Ježíšovi) uvádí: „Křesťané se sice nepodíleli na uctívání císaře, ale také to nebyli žádní buřiči a jejich náboženství, byť z pohanského  hlediska podivné a někdy až urážlivé, říši nijak neohrožovalo.“

17. (a) Kterého panství se zastávali první křesťané? (b) Jakým způsobem praví Kristovi následovníci uplatňují ve svém životě slova z Izajáše 2:4?

¹⁷ První křesťané se zastávali Božího Království. Tak se podobali patriarchům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteří projevovali víru v ono zaslíbené ‚město, jehož původcem je Bůh‘. (Hebrejcům 11:8–10) Ježíšovi následovníci se řídili vzorem svého Pána, a nebyli proto „částí světa“. (Jan 17:14–16) ‚Překovali své meče v radlice‘, a tak usilovali o pokoj. (Izajáš 2:4) Válečných konfliktů a bojů mezi lidmi se tedy neúčastnili. Církevní historik Geoffrey F. Nuttall si povšiml zajímavé paralely. Prohlásil: „Připouštíme to sice neradi, ale postoj, jaký měli první křesťané k válce, se velmi podobá postoji lidí, kteří si říkají svědkové Jehovovi.“

18. Proč se žádná vláda nemusí svědků Jehovových bát?

¹⁸ První křesťané byli neutrální a podřizovali se „nadřazeným autoritám“, a proto nijak neohrožovali žádné politické subjekty. Totéž platí o svědcích Jehovových. Jeden severoamerický žurnalista napsal: „Člověk musí mít bigotní a paranoidní fantazii, aby věřil tomu, že svědkové Jehovovi představují pro jakékoli politické zřízení nějakou hrozbu; jejich činnost je tak vzdálena jakéhokoli rozvratnictví a jsou tak mírumilovní, jak jen nějaká náboženská společnost vůbec může být.“ Informovaní činitelé vědí, že se svědků Jehovových bát nemusí.

19. Co je možné říci o prvních křesťanech a svědcích Jehovových, pokud jde o placení daní?

¹⁹ Jedním ze způsobů, jak první křesťané dávali najevo úctu k „nadřazeným autoritám“, bylo placení daní. Justin Mučedník napsal římskému císaři Antoniovi Piovi (138–161 n. l.), že křesťané platí daně „ochotněji než všichni ostatní lidé“. (První apologie, 17. kapitola) A Tertullianus řekl římským panovníkům, že výběrčí daní by měli ‚děkovat křesťanům‘ za to, s jakou svědomitostí platí daně. (Apologeticum, 42. kapitola) Křesťané měli užitek z Pax Romana neboli Římského  míru, díky němuž existoval zákon a řád, dobré cesty a poměrně bezpečné cestování po moři. Byli si vědomi toho, že jsou společnosti v určitém směru zavázáni, a proto jednali v souladu s Ježíšovými slovy: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Jehovův lid dnes jedná podle této rady a je znám svou poctivostí, například při placení daní. (Hebrejcům 13:18)

Pravda — sjednocující pouto

20, 21. Z čeho je patrné, že první křesťané tvořili pokojné společenství bratrů a že totéž platí o dnešních Jehovových služebnících?

²⁰ První křesťané chodili v pravdě, a proto byli spojeni v pokojném společenství bratrů. Stejné pouto mají mezi sebou dnešní svědkové Jehovovi. (Skutky 10:34, 35) V jednom dopise, který byl uveřejněn v listu The Moscow Times, bylo uvedeno: „[Svědkové Jehovovi jsou] dobře známi jako velmi příjemní, laskaví a mírní lidé, s nimiž lze snadno vycházet, kteří na jiné lidi nikdy nevyvíjejí nátlak a kteří ve vztazích s druhými vždy usilují o pokoj... Nejsou mezi nimi žádní úplatkáři, opilci ani lidé závislí na drogách, a to z jednoduchého důvodu — ve všem, co dělají nebo říkají, se snaží řídit přesvědčením, jež je založeno na Bibli. Kdyby se všichni lidé na světě alespoň snažili žít podle Bible tak, jak to dělají svědkové Jehovovi, náš krutý svět by byl úplně jiný.“

²¹ Dílo Encyclopedia of Early Christianity uvádí: „První církev vnímala sama sebe jako novou lidskou rodinu, ve které mohou dříve nepřátelské skupiny, Židé a pohané, žít v jednotě a pokoji.“ Také svědkové Jehovovi tvoří mírumilovné mezinárodní společenství bratrů — je to skutečně společnost nového světa. (Efezanům 2:11–18; 1. Petra 5:9; 2. Petra 3:13) Když vedoucí bezpečnostní služby v areálu Pretoria Show Grounds v Jižní Africe viděl, jak se svědkové všech ras pokojně sešli na sjezdu, prohlásil: „V několika posledních dnech jsme viděli lidi, z nichž každý je stále slušný a pěkně mluví s druhými — a to všechno svědčí o tom, že členové vaší společnosti jsou kvalitní a že všichni spolu žijí jako jedna šťastná rodina.“

Učitelé pravdy mají požehnání

22. K čemu vede to, že křesťané činí pravdu zjevnou?

²² Pavel a jiní křesťané ‚činili pravdu zjevnou‘ svým chováním a kazatelskou činností. (2. Korinťanům 4:2) Co myslíte, jednají svědkové Jehovovi stejně a učí všechny národy pravdě? Lidé na celém světě přijímají pravé uctívání a ve stále větším počtu proudí k ‚hoře Jehovova domu‘. (Izajáš 2:2, 3) Každý rok se tisíce lidí dávají pokřtít, čímž symbolizují své zasvěcení Bohu. Díky tomu vzniká mnoho nových sborů.

23. Jaký názor máte na ty, kdo učí všechny národy pravdě?

²³ Jehovovi ctitelé sice pocházejí z různého prostředí, ale jsou sjednoceni v pravém uctívání. Láska, kterou projevují, je dokladem toho, že jsou Ježíšovými učedníky. (Jan 13:35) Co myslíte, ‚je Bůh skutečně mezi nimi‘? (1. Korinťanům 14:25) Připojili jste se k těm, kdo učí všechny národy pravdě? Pokud ano, stále projevujte vděčnost za pravdu a kéž je vaší výsadou chodit v ní navždy.

Jak byste odpověděli?

• V čem se svědkové Jehovovi podobají prvním křesťanům, pokud jde o způsob uctívání?

• Který jediný náboženský svátek slaví ti, kdo chodí v pravdě?

• Co jsou ‚nadřazené autority‘ a jaký názor na ně mají křesťané?

• Proč je pravda sjednocujícím poutem?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 21]

Pro ty, kdo chodí v pravdě, jsou křesťanská shromáždění vždy požehnáním

[Obrázky na straně 23]

Ježíš svým následovníkům přikázal, aby zachovávali slavnost na památku jeho obětní smrti

[Obrázek na straně 24]

Stejně jako první křesťané, i svědkové Jehovovi projevují úctu „nadřazeným autoritám“