Pověry — Ovládají váš život?

S POVĚRAMI se můžeme setkat všude na světě. Někde je lidé považují za součást kulturního dědictví. Jinde je pokládají za něco nepodstatného, co může život zpestřit. V západních zemích se pověry neberou příliš vážně. Na jiných místech — například v Africe — mohou mít na život lidí značný vliv.

Na pověrách je založena velká část africké kultury. Pověry a mystika, například magie, fetiše a uctívání předků, jsou mnohdy hlavním námětem afrických filmů, rozhlasových pořadů a literárních děl. Proč mají pověry takový vliv? A jaký je jejich původ?

Z čeho pověry pramení?

Kořenem mnoha pověr je strach z duchů, například z duchů zemřelých. Lidé si různé události vykládají jako pokusy těchto duchů varovat živé, škodit jim nebo pomáhat.

S pověrami také úzce souvisí uzdravování a léčebné postupy. Moderní léčebné postupy jsou však pro většinu lidí v rozvojových zemích velmi drahé a mnohdy nedostupné. Proto mnozí lidé, když potřebují léčebnou péči nebo se snaží předcházet nemocem, raději se uchýlí ke zvykům svých předků, ke spiritismu a k pověrám. Také se snadněji než s lékařem domluví se šamanem, který zná jejich zvyky a mluví jejich dialektem. Pověry jsou tedy hluboce zakořeněné.

Pověrčiví lidé jsou přesvědčeni, že nemoci a neštěstí nejsou dílem náhody, nýbrž jsou způsobeny silami z duchovní říše. Šamani mohou tvrdit, že mrtví předkové se z nějakého důvodu zlobí. Nebo spiritistická média naznačují, že určitého člověka postihla nemoc nebo neštěstí proto, že ho někdo proklel s pomocí nepřátelského šamana.

Pověrečné představy se v různých místech na světě velmi liší a jejich rozšíření závisí na místní kultuře, legendách a podmínkách. Společným jmenovatelem těchto představ je však víra v to, že lidé musí usmířit někoho nebo něco z neviditelné duchovní říše.

Neškodné, nebo nebezpečné?

Většina rodin by narození dvojčat považovala za výjimečnou a radostnou událost. Pověrčiví lidé si to však mohou vyložit jako znamení. V některých oblastech západní Afriky se narození dvojčat pokládá za narození božstev, a dvojčata jsou proto uctívána. Rodina si vyrobí jejich sošky a těm musí obětovat jídlo, a to i kdyby jedno z dvojčat zemřelo. Ale v jiných oblastech lidé považují narození  dvojčat za takovou kletbu, že někteří rodiče přinejmenším jedno z nich zabijí. Proč? Jsou totiž přesvědčeni, že pokud dvojčata zůstanou naživu, jednoho dne své rodiče zavraždí.

Z podobných příkladů vyplývá, že některé pověry sice mohou vypadat zajímavě a neškodně, ale jiné mohou být škodlivé, nebo dokonce životu nebezpečné. Když se nějaká nevinná událost nesprávně vyloží, může mít katastrofální následky.

Pověrčivost je ve skutečnosti určitou formou náboženského přesvědčení. Vezmeme-li v úvahu nebezpečné stránky pověr, je zcela na místě otázka: Kdo vlastně má prospěch z pověrečných představ a zvyků?

Kdo stojí v pozadí?

Navzdory tomu, o čem svědčí doklady, mají někteří lidé sklon popírat existenci Satana a zlých duchů. K čemu by však vedlo, kdybychom v době války odmítali uznat existenci nebezpečného nepřítele? Jistě by to mělo katastrofální následky. Totéž platí v boji proti nadlidským duchovním tvorům. Apoštol Pavel totiž napsal: ‚Zápasíme proti ničemným duchovním silám.‘ (Efezanům 6:12)

Přestože zlé duchovní tvory nevidíme, opravdu existují. Bible popisuje, jak jedna neviditelná duchovní osoba komunikovala s Evou, první ženou. Při této komunikaci použila hada, podobně jako břichomluvec používá loutku. To vedlo ke vzpouře proti Bohu. (1. Mojžíšova 3:1–5) Tato duchovní osoba je v Bibli označena jako „ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Satanovi se podařilo svést ke vzpouře i jiné anděly. (Juda 6) Tito ničemní andělé se stali démony, Božími nepřáteli.

Ježíš i jeho učedníci vyháněli démony z lidí. (Marek 1:34; Skutky 16:18) Duchové nejsou mrtví předkové, protože mrtví si „neuvědomují naprosto nic“. (Kazatel 9:5) Tito duchové jsou vzpurní andělé, kteří byli svedeni Satanem. Kontakt s nimi ani jejich vliv bychom neměli brát na lehkou váhu, protože nás chtějí ‚pohltit‘, stejně jako jejich vůdce, Satan Ďábel. (1. Petra 5:8) Jejich cílem je  odvést nás od jediné naděje lidstva — od Božího Království.

Jednu z metod, které Satan a jeho démoni používají, Bible odhaluje těmito slovy: „Sám Satan se stále proměňuje v anděla světla.“ (2. Korinťanům 11:14) Satan by nám rád namluvil, že nám může nabídnout nějaký lepší způsob života. Proto se někdy může zdát, že s pomocí ničemných duchů získáme krátkodobé výhody. Nemohou nám však nabídnout žádné trvalé řešení. (2. Petra 2:4) Nikomu nedokážou dát věčný život, a navíc sami budou brzy zničeni. (Římanům 16:20) Věčný život, pravé štěstí a nejlepší možnou ochranu před ničemnými duchy nám může poskytnout jedině náš Stvořitel. (Jakub 4:7)

To, že lidé hledají pomoc prostřednictvím spiritistických praktik, Bůh odsuzuje. (5. Mojžíšova 18:10–12; 2. Královská 21:6) Těmito praktikami lidé totiž koketují s nepřítelem, spolčují se s Božími zrádci. Kdybyste se řídili horoskopy, dotazovali se kmenového kouzelníka nebo občas z pověrčivosti jednali určitým způsobem, připustili byste, aby ničemní duchové ovládali vaše rozhodování. Bylo by to stejné, jako kdybyste se připojili k jejich vzpouře proti Bohu.

Kde je možné najít ochranu?

V Nigeru žije muž jménem Ade, * s nímž studoval Bibli celodobý zvěstovatel z řad svědků Jehovových. Když se ho zvěstovatel zeptal, proč má ve svém obchodě talisman, Ade vysvětlil: „Člověk se setkává s mnoha nepřáteli.“ Zvěstovatel mu ukázal, že skutečnou ochranu může lidem poskytnout jedině Jehova. Přečetl Žalm 34:7, kde je uvedeno: „Anděl Jehovy táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vyprošťuje je.“ Na základě toho Ade usoudil: „Jestliže skutečnou ochranu mi může poskytnout Jehova, potom ten talisman vyhodím.“ Od té doby uplynulo mnoho let  a nyní Ade slouží jako sborový starší a celodobý zvěstovatel. Žádný z jeho nepřátel mu neublížil.

Bible ukazuje, že ať jsme nebo nejsme pověrčiví, každého z nás postihuje čas a nepředvídané události. (Kazatel 9:11) Jehova nás však zlými věcmi nikdy nezkouší. (Jakub 1:13) Smrt a nedokonalost jsou způsobeny hříchem zděděným po Adamovi. (Římanům 5:12) Proto každý občas onemocní a také může udělat chybu, která má tragické následky. Bylo by tedy nesprávné všechny nemoci a těžkosti připisovat působení ničemných duchů. Takový názor by nás mohl vést k tomu, že bychom se snažili tyto duchy nějak usmířit. * Když onemocníme, měli bychom vyhledat vhodnou lékařskou péči, a ne se radit s ‚lhářem a otcem lži‘, Satanem Ďáblem. (Jan 8:44) Statistiky ukazují, že lidé v zemích, kde bují pověrečné zvyky zděděné po předcích, nežijí déle ani lépe než lidé v jiných zemích. Je tedy zřejmé, že pověry nepřispívají k lepšímu zdraví.

Bůh je mocnější než jakýkoli ničemný duch a záleží mu na tom, abychom byli šťastní. „Jehovovy oči jsou totiž upřeny na spravedlivé a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě.“ (1. Petra 3:12) Modlete se tedy k němu o ochranu a moudrost. (Přísloví 15:29; 18:10) Snažte se porozumět jeho Svatému slovu, Bibli. Přesné poznání Bible je nejlepší ochranou, jakou můžeme mít. Pomůže nám zjistit, proč nás postihují zlé věci a jak můžeme získat přízeň Všemohoucího Boha.

Poznání Boha přináší užitek

Klíčem k získání skutečné ochrany není nevědomost a pověrčivost, nýbrž přesné poznání Jehovy a jeho záměrů. To je patrné z toho, co se v Beninu přihodilo jednomu muži, který se jmenuje Jean. V jeho rodině byly pověry hluboce zakořeněny. Žena, které se narodil syn, musela podle kmenových zvyků zůstat hned po porodu devět dní v chýši, jež sloužila k tomuto účelu. V případě, že porodila dceru, musela v té chýši zůstat sedm dní.

V roce 1975 Jeanova manželka porodila krásného chlapečka, kterému dali jméno Marc. Vzhledem k tomu, co Jean a jeho manželka znali z Bible, nechtěli mít nic společného s ničemnými duchy. Přemohl je strach? Podlehli tlaku, aby podle pověrečného zvyku matka zůstala v chýši? Ne, kmenovou pověrou se neřídili. (Římanům 6:16; 2. Korinťanům 6:14, 15)

Uškodilo to nějak Jeanově rodině? Od té doby uplynula řada let a Marc je nyní služebním pomocníkem v místním sboru svědků Jehovových. Markovi rodiče jsou šťastni, že se nenechali ovlivnit pověrou a nepřišli tak o duchovní požehnání. (1. Korinťanům 10:21, 22)

Praví křesťané se musí vyhýbat temným pověrečným zvyklostem a přijímat duchovní světlo od Stvořitele, Jehovy, a jeho Syna, Ježíše Krista. Takové jednání jim přináší pokoj mysli, který vyplývá z vědomí, že dělají to, co je v Božích očích správné. (Jan 8:32)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 5]

Některé pověry, kterým běžně věří lidé v různých zemích světa

• Jídelní hůlky zabodnuté v misce rýže jsou znamením smrti

• Vidět sýčka za dne přináší neštěstí

• Když při nějakém obřadu zhasne svíčka, znamená to, že jsou nablízku zlí duchové

• Když upadne deštník na podlahu, znamená to, že v domě dojde k vraždě

• Položit klobouk na postel přináší neštěstí

• Vyzvánění zvonů zahání démony

• Když někdo sfoukne všechny svíčky na narozeninovém dortu na první pokus, splní se mu nějaké přání

• Když někdo opře koště o postel, umožní tím zlým duchům v koštěti, aby postel očarovali

• Přeběhne-li vám černá kočka přes cestu, znamená to neštěstí

• Když někdo upustí vidličku, znamená to, že na návštěvu přijde nějaký muž

• Obrázek slonů pověšený naproti dveřím přináší štěstí

• Podkova zavěšená nade dveřmi zaručuje štěstí

• Břečťan pnoucí se po zdi domu je ochranou před zlem

• Projít pod žebříkem opřeným o zeď přináší smůlu

• Rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí

• Když rozsypete pepř, znamená to, že se pohádáte s nejlepším přítelem

• Rozsypaná sůl přináší neštěstí, pokud si jí špetku nehodíte přes levé rameno

• Když necháte houpací křeslo houpat se prázdné, pozvete tím démony, aby se do něj posadili

• Nechat boty ležet podrážkou vzhůru přináší smůlu

• Když někdo zemře, musí se otevřít okna, aby duše mohla vyletět ven

[Rámeček na straně 6]

Vymanila se ze spárů pověr

Když svědkové Jehovovi kázali v jedné oblasti v Jižní Africe, u jedněch dveří jim otevřela žena oblečená v úboru, který nosí sangoma (kouzelnice). Svědkové chtěli tedy odejít, ale žena trvala na tom, aby jí své poselství řekli. Jeden ze svědků přečetl 5. Mojžíšovu 18:10–12, aby jí ukázal, jaký názor na spiritistické praktiky má Bůh. Kouzelnice si jejich poselství vyslechla a přijala nabídku biblického studia. Řekla, že pokud se studiem Bible přesvědčí, že kouzelnické praktiky jsou v rozporu s tím, co chce Jehova, pak s nimi přestane.

Když prostudovala 10. kapitolu knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji, pochopila, co o kouzelnických praktikách říká Bible, spálila všechny své kouzelnické pomůcky a začala chodit na shromáždění do sálu Království. Kromě toho uzavřela zákonné manželství, přestože už sedmnáct let se svým manželem nežila. Dnes jsou oba oddanými, pokřtěnými Jehovovými svědky.

[Obrázek na straně 6]

„Sangoma“ zjišťuje z rozházených kostí příčinu pacientových problémů

[Obrázky na straně 7]

Přesné poznání Boha přináší skutečnou ochranu a štěstí