S věrnou oddaností se podřizujme Bohem ustanovené autoritě

„Jehova je náš Soudce, Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král.“ (IZAJÁŠ 33:22)

1. V čem byl starověký Izrael tak výjimečný?

V ROCE 1513 př.n.l. byl vytvořen izraelský národ. V té době neměl hlavní město, vlastní území ani lidského krále. Jeho příslušníci byli donedávna otroky. Tento nový národ byl však výjimečný ještě v jiném ohledu. Měl neviditelného Soudce, Zákonodárce a Krále, a tím byl Jehova Bůh. (2. Mojžíšova 19:5, 6; Izajáš 33:22) Něco takového nemohl o sobě prohlašovat žádný jiný národ.

2. O jaké otázce týkající se organizace Izraele bychom měli uvažovat a proč je důležité získat na ni odpověď?

² Vzhledem k tomu, že Jehova je Bohem pořádku a také pokoje, dá se očekávat, že jakýkoli národ, kterému vládne, bude dobře organizován. (1. Korinťanům 14:33) To v případě Izraele rozhodně platilo. Jak ale mohl neviditelný Bůh řídit pozemskou, viditelnou organizaci? Uvažujme o tom, jakým způsobem Jehova vládl tomuto starověkému národu. Všímejme si zejména toho, jak Jehova svým jednáním s Izraelem zdůraznil, že je velmi důležité s věrnou oddaností se podřizovat Bohem ustanovené autoritě.

Jak Jehova vládl starověkému Izraeli

3. Pomocí jakých praktických opatření Jehova vedl svůj lid?

³ Přestože Jehova vládl Izraeli jako neviditelný Král, jmenoval také své viditelné zástupce. Byli to náčelníci, hlavy kmenů a starší muži, kteří sloužili lidu jako rádci a soudci. (2. Mojžíšova 18:25, 26; 5. Mojžíšova 1:15) Musíme si však uvědomit, že řešit právní záležitosti bezchybně, totiž s rozlišovací schopností a s porozuměním, byli tito odpovědní muži schopni jedině díky Božímu vedení. Byli nedokonalí a nedokázali číst v srdci ostatních Božích ctitelů. Nicméně bohabojní soudci byli schopni svým spoluvěřícím dávat  prospěšné rady, protože tyto rady byly založeny na Jehovově Zákoně. (5. Mojžíšova 19:15; Žalm 119:97–100)

4. Jaké sklony museli věrní izraelští soudci držet na uzdě a proč?

⁴ Úloha soudce však vyžadovala víc než jen znát Zákon. Vzhledem k tomu, že starší muži byli nedokonalí, museli držet na uzdě své nežádoucí sklony, například sobectví, stranickost nebo chamtivost, které mohly ovlivnit jejich soud. Mojžíš jim řekl: „Nebudete v soudu straničtí. Měli byste vyslechnout maličkého stejně jako velkého. Nezaleknete se kvůli nějakému muži, neboť soud patří Bohu“. Když tedy izraelští soudci soudili, zastupovali Boha. Byla to opravdu výsada vzbuzující posvátnou úctu! (5. Mojžíšova 1:16, 17)

5. Pomocí jakých opatření Jehova pečoval o svůj lid, kromě toho, že ustanovil soudce?

⁵ Jehova zajišťoval uspokojování duchovních potřeb svého lidu i pomocí dalších opatření. Ještě před tím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, Jehova jim přikázal, aby postavili svatostánek, středisko pravého uctívání. Také ustanovil kněze, kteří měli vyučovat Zákon, předkládat zvířecí oběti a vždy ráno a večer pálit kadidlo. Bůh jmenoval Mojžíšova staršího bratra Árona prvním izraelským veleknězem a pověřil Áronovy syny, aby svému otci pomáhali plnit jeho povinnosti. (2. Mojžíšova 28:1; 4. Mojžíšova 3:10; 2. Paralipomenon 13:10, 11)

6, 7. (a) V čem spočívala spolupráce kněží a ostatních Levitů? (b) Jaké poučení pro nás vyplývá z toho, že Levité vykonávali různé úkoly? (Kolosanům 3:23)

⁶ Uspokojování duchovních potřeb několika milionů lidí byl obrovský úkol, a kněží bylo poměrně málo. Proto bylo zajištěno, aby jim pomáhali další příslušníci kmene Levi. Jehova řekl Mojžíšovi: „Dáš Levity Áronovi a jeho synům. Jsou daní, dáni z izraelských synů jemu.“ (4. Mojžíšova 3:9, 39)

⁷ Levité byli dobře organizováni. Byli rozděleni na tři skupiny — na Geršonovce, Kehatovce a Merariovce —, z nichž každá měla své úkoly. (4. Mojžíšova 3:14–17, 23–37) Mohlo se sice zdát, že některé z těchto úkolů jsou důležitější než ostatní, ale ve skutečnosti byly důležité všechny. Práce Kehatovců úzce souvisela s péčí o posvátnou truhlu smlouvy a zařízení svatostánku. Nicméně úžasné výsady měli všichni Levité, ať už byli nebo nebyli z rodiny Kehatovců. (4. Mojžíšova 1:51, 53) Žel, ne všichni si svých výsad vážili. Místo toho, aby se s věrnou oddaností podřizovali Bohem ustanovené autoritě, začali v sobě živit nespokojenost a nechali se ovládnout pýchou, ctižádostí a žárlivostí. Jedním z takových Levitů byl Korach.

‚Musíte se také snažit zabezpečit si kněžství?‘

8. (a) Kdo byl Korach? (b) Co Koracha možná vedlo k tomu, že se začal na kněze dívat z čistě lidského hlediska?

⁸ Korach nebyl hlavou kmene Levi ani žádné z rodin Kehatovců. (4. Mojžíšova 3:30, 32)  Mezi Izraelity byl však uznávaným náčelníkem. V souvislosti se svými povinnostmi se možná pohyboval v blízkosti Árona a jeho synů. (4. Mojžíšova 4:18, 19) Na vlastní oči viděl projevy nedokonalosti těchto mužů, a proto si mohl říkat: ‚Takovýmhle kněžím se mám podřizovat? Vždyť jsou tak nedokonalí! Není to dlouho, co Áron udělal zlaté tele. A k čemu to vedlo? Náš lid se dopustil modlářství. A teď je Mojžíšův bratr Áron veleknězem! To je ale nadržování! Nebo Áronovi synové, Nadab a Abihu. Projevili přece ke svým služebním výsadám tak hrubou neúctu, že je Jehova musel usmrtit!‘ * (2. Mojžíšova 32:1–5; 3. Mojžíšova 10:1, 2) Ať už si Korach říkal cokoli, je zřejmé, že se na kněze začal dívat z lidského hlediska. To ho dovedlo ke vzpouře proti Mojžíšovi a Áronovi, a v konečném důsledku proti Jehovovi. (1. Samuelova 15:23; Jakub 1:14, 15)

9, 10. Jaké obvinění vznesli proti Mojžíšovi Korach a ostatní vzbouřenci, a na základě čeho měli vědět, že takové jednání je pošetilé?

⁹ Vzhledem k tomu, že Korach byl vlivný muž, nebylo pro něj těžké získat na svou stranu další Izraelity, kteří smýšleli podobně. Spolu s Datanem a Abiramem našel 250 stoupenců, kteří byli náčelníky shromáždění. Společně přišli za Mojžíšem a Áronem a řekli: „Všichni, celé shromáždění, jsou svatí, a Jehova je v jejich středu. Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“ (4. Mojžíšova 16:1–3)

¹⁰ Vzbouřenci dobře věděli, že by neměli zpochybňovat Mojžíšovu autoritu. Krátce před tím totiž stejným způsobem jednali Áron a Miriam. Ti použili dokonce podobnou argumentaci jako Korach. Jak čteme ve 4. Mojžíšově 12:1, 2, ptali se: „Mluvil Jehova jen skrze jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás?“ Jehova pak Mojžíšovi, Áronovi a Miriam přikázal, aby přišli ke vchodu do stanu setkání, kde jim oznámí, koho vybral za vůdce. Potom jim Jehova jasně řekl: „Kdyby byl nějaký váš prorok pro Jehovu, dal bych se mu poznat ve vidění. Mluvil bych k němu ve snu. Ne tak můj sluha Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům.“ Následně Jehova na nějakou dobu postihl Miriam malomocenstvím. (4. Mojžíšova 12:4–7, 10)

11. Jak Mojžíš reagoval na Korachovu vzpouru?

¹¹ Korach a ti, kdo se přiklonili na jeho stranu, o této události jistě věděli. Jejich vzpoura byla neomluvitelná. Přesto se Mojžíš trpělivě snažil s nimi rozmlouvat. Vybízel je k tomu, aby si více vážili svých výsad: „Je to pro vás tak malá věc, že vás Bůh Izraele oddělil z izraelského shromáždění, aby vás představil sobě?“ Rozhodně to nebyla „malá věc“. Levité měli skutečně velké výsady. Co víc si mohli přát? Dále Mojžíš odhalil, o co jim vlastně šlo. „Musíte se tedy také snažit zabezpečit si kněžství?“ * (4. Mojžíšova 12:3; 16:9, 10) A jak na tuto vzpouru proti Bohem ustanovené autoritě zareagoval Jehova?

Soudce Izraele zasahuje

12. Na čem záviselo to, zda si Izraelité udrží dobrý vztah k Bohu?

¹² Když Jehova dával Izraelitům Zákon, řekl jim, že budou-li poslušní, stanou se „svatým národem“, a že zůstanou svatými, dokud se budou podřizovat Jehovovu uspořádání. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Když nyní vypukla otevřená vzpoura, bylo načase, aby Soudce a Zákonodárce Izraele zasáhl. Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celé tvé shromáždění, buďte zítra zde před Jehovou, ty a oni a Áron. A každý si vezměte svou nádobu na oheň, a dáte na ně kadidlo, a každý předloží svou nádobu  na oheň před Jehovou, dvě stě padesát nádob na oheň, a ty a Áron každý svou nádobu na oheň.“ (4. Mojžíšova 16:16, 17)

13. (a) Proč bylo od vzbouřenců opovážlivé, že předložili před Jehovou kadidlo? (b) Jak Jehova naložil se vzbouřenci?

¹³ Podle Božího zákona mohli kadidlo předkládat jenom kněží. Pouhá představa, že by kadidlo před Jehovou předkládal Levita, který nebyl knězem, měla rebely přivést k vystřízlivění. (2. Mojžíšova 30:7; 4. Mojžíšova 4:16) V případě Koracha a jeho stoupenců to však neplatilo. Druhého dne Korach „sebral [proti Mojžíšovi a Áronovi] celé shromáždění u vchodu do stanu setkání“. Zpráva uvádí: „Jehova nyní mluvil k Mojžíšovi a Áronovi a řekl: ‚Oddělte se ze středu tohoto shromáždění, abych je v mžiku zahubil.‘“ Mojžíš a Áron však prosili Jehovu, aby lid zachoval naživu. Jejich prosba byla vyslyšena. Pokud jde ovšem o Koracha a jeho stoupence, ‚oheň začal stravovat těch dvě stě padesát mužů obětujících kadidlo‘. (4. Mojžíšova 16:19–22, 35) *

14. Proč Jehova pevně zakročil proti izraelskému shromáždění?

¹⁴ Izraelité, kteří viděli, jak Jehova proti vzbouřencům zakročil, si z toho kupodivu nevzali poučení. „Příští den začalo celé shromáždění izraelských synů reptat proti Mojžíšovi a Áronovi a říkat: ‚Vy, vy jste usmrtili Jehovův lid.‘“ Izraelité se tedy postavili na stranu spiklenců. Nakonec Jehovovi došla trpělivost. Nikdo — dokonce ani Mojžíš s Áronem — už nemohl ve prospěch lidu nic udělat. Jehova postihl neposlušné metlou, „a počet mrtvých od té metly dosáhl čtrnácti tisíc sedmi set, kromě těch zemřelých kvůli Korachovi“. (4. Mojžíšova 16:41–49)

15. (a) Proč měli Izraelité bez váhání uznat vedoucí postavení Mojžíše a Árona? (b) Jaké poučení o Jehovovi můžeme z této zprávy načerpat?

¹⁵ Tito lidé vůbec nemuseli přijít o život. Stačilo, kdyby se jen trochu zamysleli. Mohli například uvažovat: ‚Kdo riskoval svůj život, když předstoupil před faraóna? Kdo za Izraelity žádal, aby byli osvobozeni? Kdo byl po osvobození Izraele jako jediný vybídnut, aby vystoupil na horu Choreb a mluvil s Božím andělem tváří v tvář?‘ Svými pozoruhodnými skutky Mojžíš a Áron nade vší pochybnost dokázali, že jsou Jehovovi věrně oddáni a že milují izraelský lid. (2. Mojžíšova 10:28; 19:24; 24:12–15) Jehova neměl žádné potěšení z toho, že musel vzbouřence usmrtit. Když však bylo zjevné, že Izraelité chtějí ve své vzpouře pokračovat, rozhodně zasáhl. (Ezekiel 33:11) Tyto události mají pro nás velký význam. Proč to můžeme říci?

Dnešní sdělovací prostředek

16. (a) Co mělo být pro Židy v prvním století dokladem, že vedoucí postavení Jehova svěřil Ježíšovi? (b) Proč a kým Jehova nahradil levitské kněžstvo?

¹⁶ Jehova je dnes neviditelným Soudcem, Zákonodárcem a Králem nového „národa“. (Matouš 21:43) Tento „národ“ začal existovat v prvním století n.l. V té době byl svatostánek, jenž byl postaven v Mojžíšových dnech, již nahrazen nádherným chrámem v Jeruzalémě, ve kterém stále působili Levité. (Lukáš 1:5, 8, 9) V roce 29 n.l. však začal existovat jiný, totiž duchovní chrám, v němž je veleknězem Ježíš Kristus. (Hebrejcům 9:9, 11) A tak znovu vyvstala otázka týkající se Bohem ustanovené autority. Prostřednictvím koho Jehova tento nový „národ“ povede? Ježíš dokázal, že je bezvýhradně oddaný Bohu. Miloval lidi. Prováděl také mnoho zázračných znamení. Většina Levitů však, podobně jako jejich  tvrdošíjní předkové, Ježíše zavrhla. (Matouš 26:63–68; Skutky 4:5, 6, 18; 5:17) Levitské kněžstvo Jehova nakonec nahradil zcela jiným, totiž královským kněžstvem. Toto kněžstvo působí až dodnes.

17. (a) Kdo dnes tvoří královské kněžstvo? (b) K čemu Jehova královské kněžstvo používá?

¹⁷ Kdo k tomuto královskému kněžstvu patří dnes? Na tuto otázku odpovídá apoštol Petr ve svém prvním dopise. Tam Petr pomazaným údům Kristova těla napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Z těchto slov jasně vyplývá, že toto „královské kněžstvo“, které Petr také nazval „svatý národ“, tvoří skupina Ježíšových pomazaných následovníků. Ti jsou sdělovacím prostředkem, který Jehova používá k poučování a duchovnímu vedení svého lidu. (Matouš 24:45–47)

18. Jaká spojitost je mezi jmenovanými staršími a královským kněžstvem?

¹⁸ Královské kněžstvo zastupují jmenovaní starší, kteří ve sborech Jehovova lidu na celém světě slouží v odpovědném postavení. Tito muži — bez ohledu na to, zda patří nebo nepatří k pomazaným — si zasluhují naši úctu a upřímnou podporu. Proč? Do jejich postavení je totiž svým svatým duchem jmenoval Jehova. (Hebrejcům 13:7, 17) V jakém smyslu?

19. V jakém smyslu jsou starší jmenováni svatým duchem?

¹⁹ Tito starší muži splňují požadavky uvedené v Božím slově, jež bylo inspirováno Božím duchem. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9) Lze tedy říci, že jsou jmenováni svatým duchem. (Skutky 20:28) Sboroví starší musí dobře rozumět Božímu slovu. Podobně jako Nejvyšší soudce, který je jmenoval, také oni musí nenávidět vše, co by se dalo považovat za stranickost. (5. Mojžíšova 10:17, 18)

20. Čeho si vážíte na sborových starších?

²⁰ Velmi si vážíme namáhavé práce našich starších a nezpochybňujeme jejich autoritu. Důvěřujeme jim, protože věrně slouží Jehovovi, a to v mnoha případech již řadu desetiletí. Zodpovědně si připravují úkoly na sborová shromáždění, spolupracují s námi při kázání ‚dobré zprávy o Království‘, a když to potřebujeme, dávají nám biblické rady. (Matouš 24:14; Hebrejcům 10:23, 25; 1. Petra 5:2) Když jsme nemocní, navštěvují nás, a když truchlíme, tak nás utěšují. S věrnou  oddaností a nesobecky podporují zájmy Království. Jehova jim dává svého ducha. Mají Boží schválení. (Galaťanům 5:22, 23)

21. Co si musí sboroví starší uvědomovat a proč?

²¹ Sboroví starší samozřejmě nejsou dokonalí. Uvědomují si svá omezení, a proto se nepokoušejí panovat nad stádem, které je „Božím dědictvím“. Naopak, považují se za ‚spolupracovníky k radosti svých bratrů‘. (1. Petra 5:3; 2. Korinťanům 1:24) Pokorní a pracovití starší milují Jehovu a vědí, že čím přesněji ho budou napodobovat, tím větší užitek to přinese sboru. Proto se stále snaží rozvíjet takové vlastnosti, jako je láska, soucit a trpělivost, a tak napodobovat Boha.

22. Jak pojednání o Korachovi posílilo vaši víru v Jehovovu viditelnou organizaci?

²² Jsme šťastni, že naším neviditelným Panovníkem je Jehova, naším veleknězem je Ježíš Kristus, vyučují nás členové pomazaného královského kněžstva a rady nám poskytují věrní křesťanští starší. Přestože žádná organizace tvořená lidmi nemůže být dokonalá, jsme rádi, že můžeme Bohu sloužit společně s ostatními věrnými služebníky, kteří se s radostí podřizují Bohem ustanovené autoritě.

[Poznámky pod čarou]

Co jste se naučili?

• Pomocí jakých láskyplných opatření Jehova pečoval o Izraelity?

• Proč byla Korachova vzpoura proti Mojžíšovi a Áronovi neomluvitelná?

• Co se můžeme naučit z toho, jak Jehova naložil se vzbouřenci?

• Jak můžeme dnes dát najevo, že si vážíme Jehovova uspořádání?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Považujete každý úkol v Jehovově službě za výsadu?

[Obrázek na straně 10]

„Pročpak byste se měli pozvedat nad Jehovův sbor?“

[Obrázek na straně 13]

Jmenovaní starší zastupují královské kněžstvo