‚Velkolepé Boží věci‘ podněcují k jednání

„Slyšíme je, jak mluví našimi jazyky o velkolepých Božích věcech.“ (SKUTKY 2:11)

1, 2. Co úžasného se stalo v Jeruzalémě o Letnicích roku 33 n.l.?

JEDNOHO jarního rána roku 33 n.l. se učedníci Ježíše Krista, muži i ženy, sešli v jednom domě v Jeruzalémě a zažili něco úžasného. „Náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně... a všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky.“ (Skutky 2:2–4, 15)

² Před domem se shromáždilo velké množství lidí. Mezi nimi byli Židé pocházející z jiných zemí, „uctiví muži“, kteří přišli do Jeruzaléma na oslavu Letnic. Byli ohromeni, protože slyšeli, jak učedníci mluví rodným jazykem jednotlivých cizinců, a to „o velkolepých Božích věcech“. Jak to bylo možné, když všichni učedníci byli Galilejci? (Skutky 2:5–8, 11)

3. Co důležitého apoštol Petr sdělil o Letnicích zástupu?

³ Jedním z těch Galilejců byl apoštol Petr. Ten řekl, že před několika týdny jistí nespravedliví lidé zavraždili Ježíše Krista. Bůh však svého Syna vzkřísil. Následně se Ježíš objevil mnoha svým učedníkům, k nimž patřil i Petr a další Ježíšovi následovníci, kteří potom byli o Letnicích v Jeruzalémě. Před pouhými deseti dny Ježíš vystoupil do nebe. Právě on vylil svatého ducha na své učedníky. Mělo to pro lidi, kteří se účastnili svátku Letnic, nějaký přínos? Jistěže ano. Ježíšova smrt jim umožnila, aby dosáhli odpuštění svých hříchů a obdrželi „velkorysý dar svatého ducha“, pokud v Ježíše budou projevovat víru.  (Skutky 2:22–24, 32, 33, 38) Jak na tyto ‚velkolepé Boží věci‘, o kterých se během Letnic mluvilo, přihlížející reagovali? A jak nám tyto události pomáhají, abychom si vážili své služby Jehovovi?

Podníceni k činnosti

4. Které Joelovo proroctví se splnilo v den Letnic roku 33 n.l.?

⁴ Když učedníci obdrželi svatého ducha, neztráceli čas a dobrou zprávu o záchraně ihned začali oznamovat druhým. Nejprve mluvili s mnoha lidmi, kteří se v Jeruzalémě toho jarního rána shromáždili. Tímto kázáním se splnilo pozoruhodné proroctví, které o osm století dříve zaznamenal Joel, syn Petuelův: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Pokud jde o vaše starce, ti budou snít sny. Pokud jde o vaše mladé muže, ti uvidí vidění. A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha... před příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ (Joel 1:1; 2:28, 29, 31; Skutky 2:17, 18, 20)

5. V jakém smyslu prorokovali křesťané v prvním století? (Viz poznámku pod čarou.)

⁵ Znamenalo to snad, že Bůh vzbudí celou generaci proroků, muže i ženy — podobně jako to bylo v případě Davida, Joela a Debory —, a použije je k předpovídání budoucích událostí? Ne. Křesťanští ‚synové a dcery, sluhové a služky‘ prorokovali v tom smyslu, že byli Jehovovým duchem podněcováni k tomu, aby oznamovali ‚velkolepé věci‘, které Bůh již udělal a které ještě udělá. Sloužili tedy jako mluvčí Nejvyššího. * Jak ale na to zástupy přihlížejících reagovaly? (Hebrejcům 1:1, 2)

6. K čemu byli podníceni mnozí lidé ze zástupu, když vyslechli Petrovu řeč?

⁶ Potom, co si lidé v zástupu vyslechli Petrovo vysvětlení, mnozí z nich byli podníceni k činnosti. „Přijali jeho slovo srdcem, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší.“ (Skutky 2:41) Vzhledem k tomu, že to byli rodilí Židé a židovští proselyté, měli již určité poznání Písma. Na základě tohoto poznání a své víry v to, co se dozvěděli od Petra, mohli být pokřtěni „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. (Matouš 28:19) Po křtu se pak dále „věnovali učení od apoštolů“. Zároveň se o svou nově získanou víru začali dělit s druhými. „Den co den byli jednomyslně stále přítomni v chrámu, ... chválili Boha a získávali přízeň u všech lidí.“ Tato kazatelská činnost vedla k tomu, že „Jehova dále denně připojoval ty, kdo byli zachraňováni“. (Skutky 2:42, 46, 47) V mnoha zemích, z nichž noví věřící pocházeli, rychle vznikaly křesťanské sbory. K tomuto rozmachu nepochybně přispělo to, že tito lidé po svém návratu domů horlivě kázali „dobrou zprávu“. (Kolosanům 1:23)

Boží slovo vykonává moc

7. (a) Co dnes přitahuje do Jehovovy organizace lidi ze všech národů? (b) Na základě čeho lze podle vás očekávat další vzrůst, a to jak celosvětově, tak v naší zemi? (Viz poznámku pod čarou.)

⁷ A co by dnes měli dělat ti, kdo touží stát se Božími služebníky? I oni musí důkladně studovat Boží slovo. Díky tomu poznávají, že Jehova je Bohem, který je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojžíšova 34:6; Skutky 13:48) Dozvídají se o tom, že Jehova ve své laskavosti opatřil výkupné prostřednictvím Ježíše Krista, jehož prolitá krev je může očistit od všeho hříchu. (1. Jana 1:7) Také s oceněním poznávají, že Božím záměrem je „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Jejich láska k Původci těchto ‚velkolepých věcí‘ se prohlubuje, takže jsou podněcováni k tomu, aby o těchto drahocenných pravdách kázali druhým. Potom zasvětí svůj život Jehovovi, stanou se jeho pokřtěnými služebníky a dále rostou „v přesném poznání Boha“ *. (Kolosanům 1:10b; 2. Korinťanům 5:14)

8–10. (a) Jak zážitek jedné křesťanky dokládá, že Boží slovo „vykonává moc“? (b) Co se z této zkušenosti můžeme naučit o Jehovovi a o tom, jak jedná se svými služebníky? (2. Mojžíšova 4:12)

⁸ Poznání, které Boží služebníci získávají prostřednictvím studia Bible, není povrchní. Toto poznání působí na jejich srdce, mění jejich způsob myšlení a stává se součástí jejich osobnosti. (Hebrejcům 4:12) Uvažujme o příkladu ženy jménem Camille, která pracovala jako pečovatelka o letité lidi. Mezi těmi, o něž se starala, byla také Martha, která patřila ke svědkům Jehovovým. Martha měla těžkou demenci, a proto potřebovala stálý dohled. Muselo se jí připomínat, aby se najedla, a dokonce i to, aby při jídle polykala. Jak ale uvidíme, jedna věc jí v mysli nesmazatelně zůstala.

⁹ Jednoho dne Martha viděla, že Camille kvůli nějakým osobním problémům pláče. Objala Camille a nabídla jí, že s ní bude studovat Bibli. Byla však Martha vzhledem ke svému stavu schopná vést biblické studium? Ano, byla. Na svého velkolepého Boha nezapomněla a z paměti se jí nevytratily ani drahocenné pravdy, které se kdysi dozvěděla z Bible, přestože mnoho jiných věcí si už nepamatovala. Při studiu vždycky řekla, aby Camille přečetla odstavec, vyhledala nevypsané biblické texty, přečetla příslušnou otázku a pak na ni odpověděla. Tímto způsobem Martha navzdory svým omezením postupovala nějakou dobu, a Camille prohlubovala své poznání Bible. Martha si uvědomovala, že Camille potřebuje společenství i dalších lidí, kteří chtějí sloužit Bohu. Proto jí dala své studentské šaty a boty, aby Camille byla vhodně oblečena, až poprvé půjde na shromáždění do sálu Království.

¹⁰ Marthino přesvědčení, její příklad a láskyplný zájem na Camille hluboce zapůsobily. Dospěla k závěru, že to, co se jí Martha snaží naučit z Bible, musí být velmi důležité, protože téměř všechno ostatní Martha zapomněla. Když byla Camille později přeložena do jiného ústavu, uvědomila si, že je čas jednat. Při první vhodné příležitosti se vydala do sálu Království. Vzala si na sebe šaty a boty, které dostala od Marthy, a požádala o biblické studium. Ve studiu dělala pěkné pokroky a časem byla pokřtěna.

Podněcování k dodržování Jehovových měřítek

11. Jakým dalším způsobem, kromě toho, že jsme horliví v kazatelské službě, dáváme najevo, že na nás poselství o Království hluboce působí?

¹¹ Dnes je na celém světě více než šest milionů svědků Jehovových, kteří podobně  jako Martha, a nyní už i Camille, kážou ‚dobrou zprávu o království‘. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Stejně jako na křesťany v prvním století, i na ně hluboce působí ‚velkolepé Boží věci‘. Váží si toho, že mají výsadu nosit Jehovovo jméno a že jim Jehova dává svého ducha. Proto se ze všech sil snaží ‚chodit hodni Jehovy, aby se mu plně líbili‘, a v každé oblasti svého života uplatňovat Boží měřítka. To mimo jiné znamená řídit se Božími měřítky, která se týkají oblékání a celkového vzhledu. (Kolosanům 1:10a; Titovi 2:10)

12. Jaké konkrétní rady vztahující se k oblékání a celkovému vzhledu nacházíme v 1. Timoteovi 2:9, 10?

¹² Jehova opravdu stanovil měřítka, která se vztahují na úpravu našeho zevnějšku. Na některé z těchto Božích požadavků poukázal apoštol Pavel slovy: „Toužím, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky.“ * Co se z těchto slov dozvídáme? (1. Timoteovi 2:9, 10)

13. (a) Co znamená vyjádření ‚dobře upravené šaty‘? (b) Proč můžeme říci, že Jehovova měřítka jsou rozumná?

¹³ Pavel ukazuje, že křesťané by se měli zdobit „dobře upravenými šaty“. Jejich oblečení by nemělo být ležérní ani zanedbané. Těmto rozumným měřítkům mohou odpovídat všichni — i ti, kdo mají omezené prostředky —, pokud budou dbát na to, aby  jejich oblečení bylo čisté, úhledné a společensky přijatelné. Například, když se svědkové v jedné jihoamerické zemi chtějí zúčastnit oblastního sjezdu, musí každý rok absolvovat mnohakilometrovou cestu džunglí a pak několikahodinovou plavbu na kánoi. Není nijak neobvyklé, jestliže někdo z nich cestou spadne do řeky nebo si o větev roztrhne oděv. Když tedy cestovatelé dorazí na místo konání sjezdu, často vypadají poněkud neupraveně. Proto si vždy vyhradí čas na to, aby si přišili knoflíky, opravili zipy a aby vyprali a vyžehlili oblečení, ve kterém půjdou na sjezd. Váží si toho, že se mohou sytit u Jehovova stolu, a tak chtějí být vhodně oblečeni.

14. (a) Co znamená být oblečen „se skromností a zdravou myslí“? (b) Jak dáváme svým oblečením najevo, že jsme lidmi, kteří mají ‚hlubokou úctu k Bohu‘?

¹⁴ Pavel dále ukázal, že bychom se měli oblékat „se skromností a zdravou myslí“. To znamená, že náš vzhled by neměl působit okázale, extravagantně či vyzývavě, neměli bychom podléhat módním výstřelkům ani nosit odhalující oblečení. Zároveň bychom se měli oblékat způsobem, který zrcadlí ‚hlubokou úctu k Bohu‘. To je jistě pro každého z nás podnět k zamyšlení. Projevovat v oblékání hlubokou úctu k Bohu však neznamená oblékat se vhodně jen tehdy, když jdeme na sborové shromáždění, a při jiných příležitostech si s oblečením nelámat hlavu. Uctivý postoj bychom měli svým zevnějškem dávat najevo vždy, protože křesťany a Božími služebníky jsme 24 hodin denně. Je jasné, že oblečení, ve kterém chodíme do zaměstnání nebo do školy, bude odpovídat činnosti, kterou vykonáváme. Přesto by naše oblečení mělo působit skromně a důstojně. Pokud bude z našeho oblečení vždy patrné, že věříme v Boha, nebudeme kvůli svému vzhledu na rozpacích, když budeme chtít někomu vydat neformální svědectví. (1. Petra 3:15)

„Nemilujte svět“

15, 16. (a) Proč je důležité, abychom svým oblékáním a celkovým vzhledem nenapodobovali svět? (1. Jana 5:19) (b) Proč bychom neměli podléhat módním vlnám?

¹⁵ Další radu týkající se našeho oblékání a celkového vzhledu nacházíme v 1. Jana 2:15, 16. Tam čteme: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“

¹⁶ To je opravdu aktuální rada. V době, kdy na nás tlak vrstevníků působí silněji než kdykoli předtím, nesmíme připustit, aby nám svět diktoval, jak se máme oblékat. Styl oblékání a úprava zevnějšku v posledních letech  stále upadají. Spolehlivým měřítkem toho, co je vhodné pro křesťany, nemusí být ani pravidla oblékání běžná mezi obchodníky a lidmi jiných odborných profesí. Z toho vyplývá další důvod, proč bychom si měli stále uvědomovat, že chceme-li žít podle Božích měřítek, a tak ‚ve všem zdobit učení našeho Zachránce, Boha‘, nesmíme se „utvářet podle tohoto systému věcí“. (Titovi 2:10; Římanům 12:2)

17. (a) Co bychom měli brát v úvahu, když si chceme koupit něco na sebe nebo si vybíráme styl oblečení? (b) Proč by se hlava rodiny měla zajímat o to, jak se členové rodiny oblékají a jak jsou upraveni?

¹⁷ Než si koupíme něco na sebe, měli bychom si položit otázky: ‚Proč se mi styl tohoto oblečení líbí? Bývá spojován s nějakou populární osobností — s někým, koho obdivuji? Je takový styl charakteristický pro určité skupiny, které propagují nezávislý či rebelský způsob života, nebo pro členy pouličních part?‘ Při výběru společenského oblečení bychom měli zaměřit pozornost ještě na něco jiného. Jedná-li se o šaty nebo sukni, důležitá je také délka a střih. Pokud si tedy chceme koupit společenské oblečení, mělo by být vhodné a důstojné, a ne přiléhavé, vyzývavé či ležérní. Položme si otázku: ‚Nepřivedu takovým oblečením někoho ke klopýtání?‘ (2. Korinťanům 6:3, 4) Proč by nám na tom mělo záležet? Protože Bible říká: „Ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ (Římanům 15:3) Muž, který je hlavou křesťanské rodiny, se musí zajímat o to, jak se členové jeho rodiny oblékají a jak jsou upraveni. Úcta ke slavnému Bohu, kterého uctívá, by ho měla podněcovat k tomu, aby jim — kdykoli to bude nutné — dal bez váhání důraznou a zároveň láskyplnou radu. (Jakub 3:13)

18. Co vás podněcuje k tomu, abyste dbali na své oblékání a úpravu zevnějšku?

¹⁸ Původcem poselství, které lidem přinášíme, je Jehova, a ten je zosobněním důstojnosti a svatosti. (Izajáš 6:3) Bible nás vybízí, abychom byli „napodobiteli Boha jako milované děti“. (Efezanům 5:1) Svým oblékáním a celkovým vzhledem můžeme na našeho nebeského Otce vrhat buď dobré, nebo špatné světlo. Nepochybně chceme Jehovovo srdce rozradostňovat. (Přísloví 27:11)

19. Jaký užitek vyplývá z toho, že ‚velkolepé Boží věci‘ oznamujeme druhým?

¹⁹ Jak se díváte na ‚velkolepé Boží věci‘, které znáte? To, že jsme poznali pravdu, je skutečně velká výsada. Na základě toho, že projevujeme víru v prolitou krev Ježíše Krista, jsou nám odpouštěny hříchy. (Skutky 2:38) Díky tomu můžeme mít před Bohem volnost řeči. Na rozdíl od lidí, kteří nemají žádnou naději, nemáme hrůzu ze smrti. Naopak máme jistotu, že se splní to, co slíbil Ježíš, totiž že jednoho dne „všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) To, že nám Jehova Bůh všechny tyto věci odhalil, je projevem jeho laskavosti. Kromě toho nám dává svého ducha. Vděčnost za všechny tyto dary by nás měla podněcovat k tomu, abychom se řídili Jehovovými vysokými měřítky a abychom jej horlivě chválili tím, že tyto ‚velkolepé věci‘ oznamujeme druhým.

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Jaké ‚velkolepé věci‘ slyšeli lidé o Letnicích roku 33 n.l. a jak na to reagovali?

• Co to znamená být učedníkem Ježíše Krista a jak se jím dnes člověk stává?

• Proč je pro nás důležité dbát na to, jak chodíme oblečeni a upraveni?

• Co všechno bychom měli brát v úvahu, chceme-li, aby naše oblečení odpovídalo Božím měřítkům?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Petr oznámil, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých

[Obrázky na straně 17]

Lze o vás říci, že svým celkovým vzhledem přispíváte k dobrému jménu Boha, kterého uctíváte?

[Obrázky na straně 18]

Křesťanští rodiče se musí zajímat o to, jak se členové jejich rodiny oblékají a jak jsou upraveni