Loajalita — Komu ji projevovat?

„Naše vlast: ...kéž je vždy v právu; ale ať je v právu nebo neprávu, je to naše vlast.“ Stephen Decatur, námořní důstojník Spojených států, 1779–1820.

BEZVÝHRADNOU loajalitu vůči své zemi považují mnozí lidé za svou svatou povinnost. Jiní by možná přeformulovali slova Stephena Decatura takto: ‚Mé náboženství kéž je vždy v právu, ale ať je v právu nebo neprávu, je to mé náboženství.‘

Realisticky vzato, loajalita vůči určité zemi nebo určitému náboženství se od nás často očekává podle toho, kde jsme se narodili. Rozhodnutí, komu bychom měli být věrně oddáni, je však příliš důležité, než aby to bylo ponecháno náhodě. Jestliže ovšem chceme kriticky prozkoumat, vůči komu nebo čemu jsme loajální na základě své výchovy, musíme být odvážní a počítat s obtížemi.

Zkoušky loajality

Jedna žena, která vyrostla v Zambii, říká: „Zbožná jsem byla už od svého mládí. Byla jsem vedena k tomu, abych se každodenně modlila v naší rodinné svatyni, dodržovala náboženské svátky a pravidelně chodila do chrámu. Mé náboženství a s ním spojené uctívání byly úzce spjaty s naší kulturou, životem v naší obci a s naší rodinou.“

 Ale když této ženě bylo kolem dvaceti let, začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a brzy se rozhodla, že změní náboženství. Projevila tím nedostatek loajality?

Zlatko vyrostl v Bosně a nějaký čas bojoval ve válce, která postihla jeho zemi. Také on začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. Dnes už nechce pozvednout zbraň proti nikomu. Je snad neloajální?

Odpověď na tyto otázky závisí na tom, z jakého hlediska se člověk na věc dívá. Žena, o které zde byla zmínka, říká: „Změnit náboženství, to v naší obci znamenalo, že na člověku ulpí neodpustitelné stigma. Považovalo se to za projev neloajálnosti, za zradu rodiny a společnosti.“ Stejně i Zlatkovi bývalí spolubojovníci považovali za zrádce každého, kdo odmítl bojovat na jejich straně. Ale jak žena ze Zambie, tak Zlatko jsou přesvědčeni o tom, že k jejich jednání je vede loajalita jiného druhu — totiž věrná oddanost Bohu. Důležitější je tedy otázka: Jak se Bůh dívá na ty, kdo mu chtějí být věrně oddáni?

Pravá loajalita — Projev lásky

Král David řekl Jehovovi Bohu: „S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ (2. Samuelova 22:26) Hebrejské slovo, jež je zde přeloženo výrazem ‚věrná oddanost‘, znamená laskavost, která se s láskou pevně drží někoho nebo něčeho, dokud není účel takového sepětí splněn. Jehova Bůh má k těm, kdo mu jsou věrně oddáni, podobně blízký vztah, jaký má matka ke svému kojenci. O svých věrných služebnících ve starověkém Izraeli Jehova řekl: „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha? I tyto ženy mohou zapomenout, a přece já sám na tebe nezapomenu.“ (Izajáš 49:15) Lidé, pro něž věrná oddanost Bohu znamená víc než cokoli jiného, si mohou být jisti jeho láskyplnou péčí.

Věrná oddanost Jehovovi je založena na lásce. Podněcuje nás, abychom milovali to, co miluje Jehova a nenáviděli ničemné věci, které nenávidí Jehova. (Žalm 97:10) Jehovovou nejvýznačnější vlastností je láska, a proto věrná oddanost neboli loajalita k Bohu nám pomáhá, abychom s druhými nejednali bez lásky. (1. Jana 4:8) Jestliže tedy věrná oddanost Bohu vede někoho k tomu, že změní své náboženské názory, nemusí to znamenat, že tento člověk přestal milovat svou rodinu.

Loajalita k Bohu — Síla, která působí k našemu užitku

Žena ze Zambie vysvětluje, proč změnila své náboženské názory: „Na základě studia Bible jsem poznala, že Jehova je pravý Bůh, a vytvořila jsem si k němu osobní vztah. Jehova je úplně jiný než bohové, které jsem uctívala dříve. Jeho vlastnosti, totiž láska, spravedlnost, moudrost a moc, jsou u něj v dokonalé rovnováze. Jehova vyžaduje výlučnou oddanost, a proto jsem musela uctívání ostatních bohů zanechat.

Rodiče mi stále říkali, že jsou se mnou velmi nespokojení a že jim působím zklamání. Bylo to pro mě těžké, protože na jejich uznání mi velice záleží. Ale čím víc jsem poznávala biblickou pravdu, tím jasnější mi bylo, jak se mám rozhodnout. Jehovu jsem nemohla zavrhnout.

Místo toho, abych byla loajální vůči náboženským tradicím, rozhodla jsem se, že budu věrně oddána Jehovovi, ale to neznamená, že nejsem dost loajální vůči své rodině. Svými slovy i svým způsobem jednání se jim snažím dokazovat, že chápu, jak jim je. Kdybych však nebyla věrně oddána Jehovovi, pak by ho možná kvůli tomu moje rodina nepoznala, a tím bych jim skutečně projevila nedostatek loajality.“

Jestliže věrná oddanost Bohu vede někoho k tomu, že zůstává politicky  neutrální a nepozvedne zbraň proti druhým, neznamená to, že takový člověk je zrádcem. Podívejme se, jak svou situaci vysvětluje Zlatko: „Byl jsem sice vychován formálně jako křesťan, ale za manželku jsem si vzal ženu, která nebyla křesťanského náboženství. Když vypukla válka, obě strany ode mne vyžadovaly loajalitu. Byl jsem přinucen rozhodnout se, na které straně budu bojovat. Ve válce jsem bojoval tři a půl roku. S manželkou jsme nakonec uprchli do Chorvatska, a tam jsme se setkali se svědky Jehovovými.

Na základě studia Bible jsme pochopili, že musíme být věrně oddáni především Jehovovi a že Jehova si přeje, abychom milovali své bližní, bez ohledu na to, jakého jsou náboženství nebo jaké jsou rasy. Nyní s manželkou společně uctíváme Jehovu. Poznal jsem také, že není možné, abych bojoval proti svému bližnímu a zároveň byl věrně oddán Bohu.“

Loajalita formovaná přesným poznáním

Jehova je náš Stvořitel, a proto věrná oddanost vůči němu má přednost před loajalitou vůči komukoli nebo čemukoli jinému. (Zjevení 4:11) Věrná oddanost Bohu však musí být formována přesným poznáním, jinak by se mohla přeměnit ve fanatickou a ničivou sílu. Bible nás vybízí, abychom ‚byli obnoveni v síle, která podněcuje naši mysl,‘ a abychom oblékli „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé ... věrné oddanosti“. (Efezanům 4:23, 24) Slavný muž, který napsal tato inspirovaná slova, se odvážil kriticky prozkoumat hodnoty, k jejichž loajálnímu respektování byl vychován. Díky tomu pak provedl ve svém životě užitečné změny.

Ano, v otázce loajality byl Saul vystaven zkoušce, podobně jako mnozí lidé dnes. Saul byl vychován podle přísných rodinných tradic, a vůči náboženství, v němž se narodil, byl mimořádně loajální. Jeho loajalita ho dovedla dokonce tak daleko, že na lidech, kteří s jeho názory nesouhlasili, páchal násilí. Byl nechvalně znám tím, že vnikal do domácností křesťanů a tyto lidi odvlékal pryč, aby byli potrestáni, nebo dokonce usmrceni. (Skutky 22:3–5; Filipanům 3:4–6)

Jakmile však Saul získal přesné poznání Bible, učinil krok, který byl v očích mnoha jeho soukmenovců nemyslitelný. Změnil své náboženství. Saul, později známý jako apoštol Pavel, se rozhodl, že bude věrně oddán Jehovovi, a ne tradici. Věrná oddanost Bohu, založená na přesném poznání, vedla Pavla k tomu, aby byl tolerantní, aby projevoval lásku a aby druhé lidi povzbuzoval. Tento postoj byl pravým opakem jeho dřívějšího ničivého fanatismu.

Proč být loajální?

Jestliže svůj názor na loajalitu utváříme podle Božích měřítek, je to nepochybně užitečné. Například australský Ústav pro studium rodiny vydal v roce 1999 zprávu, v níž se uvádí, že k základním kamenům trvalého a uspokojujícího manželství patří „důvěra a věrnost ... [a] duchovní smýšlení“. Podle téže studie bylo  zjištěno, že muži a ženy, jejichž manželství je „stabilní a uspokojující“, jsou šťastnější, zdravější a žijí déle. Ukázalo se také, že u dětí, jež pocházejí ze stabilního manželství, je větší pravděpodobnost, že budou v životě šťastné.

V dnešním nejistém světě je loajalita jako záchranné lano mezi záchranným plavidlem a plavcem zápasícím s vlnami. Jestliže „plavec“ nepociťuje loajalitu vůči nikomu a ničemu, bude se zmítat sem a tam jako ve vlnách či ve větru. Jestliže někdo sice loajalitu pociťuje, ale zaměřuje ji nesprávným směrem, je jako plavec, který je záchranným lanem připoután k potápějící se lodi. Mohl by být vtažen do nějakého zhoubného jednání, a právě to se stalo Saulovi. Ale věrná oddanost Jehovovi, založená na přesném poznání, je záchranným lanem, které nám poskytuje stabilitu a vede nás k záchraně. (Efezanům 4:13–15)

Svým věrně oddaným služebníkům Jehova slibuje: „Jehova ... miluje právo a neopustí své věrně oddané. Na neurčitý čas jistě budou střeženi.“ (Žalm 37:28) Všichni lidé, kteří jsou Jehovovi věrně oddáni, budou brzy uvedeni do pozemského ráje, kde již nebude zármutek ani bolest. Mezi lidmi již nebudou žádné náboženské ani politické rozpory, ale budou mezi nimi panovat krásné a trvalé vztahy. (Zjevení 7:9, 14; 21:3, 4)

Již dnes si miliony lidí po celé zemi uvědomují, že pravé štěstí vyplývá jedině z věrné oddanosti Jehovovi. Co kdybyste svědky Jehovovi pozvali a s jejich pomocí prozkoumali, jak se váš názor na otázku loajality jeví ve světle biblické pravdy? Bible nás vybízí: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5)

K tomu, abychom kriticky prozkoumali svou víru a důvod, proč se jí loajálně držíme, je ovšem třeba odvahy. Za vynaložené úsilí však budeme bohatě odměněni, protože díky tomu získáme důvěrnější vztah k Jehovovi Bohu. Žena, jejíž výroky zde byly citovány, vyjadřuje pocity mnoha lidí, když říká: „Přesvědčila jsem se, že věrná oddanost Jehovovi a jeho měřítkům nám pomáhá, abychom byli vyrovnaní v tom, jak jednáme ve své rodině. Pomáhá nám také stát se lepšími členy naší obce. Bez ohledu na to, jak těžké zkoušky nás postihnou, Jehova nám bude stále dávat najevo svou věrnou oddanost, jestliže mu budeme věrně oddáni.“

[Obrázky na straně 6]

Díky přesnému poznání Saul zaměřil svou loajalitu jiným směrem

[Obrázek na straně 7]

Co kdybyste své názory na loajalitu prozkoumali ve světle Bible?

[Podpisky obrázku na straně 4]

Vlevo nahoře, Churchill: foto U.S. National Archives; zcela vpravo, Joseph Göbbels: Library of Congress