Otázky čtenářů

Jaké vedení poskytuje Písmo, pokud jde o výchovu dětí, jestliže pouze jeden z rodičů je svědkem Jehovovým?

Jestliže je svědkem Jehovovým pouze jeden z rodičů, poskytnou mu vedení pro výchovu dětí dvě důležité biblické zásady. Jedna z nich je: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Druhá je: „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru.“ (Efezanům 5:23) Tento text platí nejen pro manželku, jejíž manžel je svědkem Jehovovým, ale také pro manželku, jejíž manžel svědkem Jehovovým není. (1. Petra 3:1) Jak může ten z rodičů, který je svědkem Jehovovým, vyrovnaně uplatňovat tyto zásady při výchově svých dětí?

Jestliže je svědkem Jehovovým manžel, je jeho odpovědností starat se o rodinu v duchovním i hmotném ohledu. (1. Timoteovi 5:8) Nevěřící matka sice asi stráví s dětmi více času, ale křesťanský otec by jim měl poskytovat náboženskou výchovu. Měl by je poučovat doma a měl by je také brát na křesťanská shromáždění, kde budou mít užitek z mravního vedení a z dobrého společenství.

Co když jeho nevěřící manželka trvá na tom, že bude jejich děti vodit na bohoslužby svého náboženství nebo že je bude svému náboženství učit? Je možné, že podle zákona dané země na to má právo. To, zda pro děti bude uctívání na takových místech lákavé, může velmi záležet na kvalitě duchovního poučování, které jim poskytuje otec. Když děti povyrostou, měla by jim otcova biblická výchova pomoci, aby se řídili pravdou Božího slova. Věřící manžel bude jistě velmi šťastný, jestliže se jeho děti rozhodnou pro pravdu.

V případě, že je svědkem Jehovovým matka, musí respektovat zásadu vedení prostřednictvím hlavy, a zároveň musí mít na zřeteli věčné blaho svých dětí. (1. Korinťanům 11:3) V mnoha případech nebude mít nevěřící manžel námitky, jestliže jeho manželka bude děti vychovávat v mravním a duchovním ohledu. Takové výchově napomáhají shromáždění Jehovova lidu. Matka může pomoci svému nevěřícímu manželovi, aby viděl, že jejich děti prostřednictvím Jehovovy organizace získávají užitečnou výchovu. Může taktně zdůrazňovat, jakou výhodou je to, že v dnešním světě, jehož morálka stále více upadá, jsou jejich dětem vštěpovány biblické mravní zásady.

Může se však stát, že nevěřící manžel trvá na tom, aby jejich děti přijaly jeho náboženství. Bere je proto s sebou na bohoslužby a vede je ke svému náboženství. Nebo je manžel proti jakémukoli náboženství a trvá na tom, aby děti neměly žádné náboženské vedení. Je hlavou rodiny, a proto za rozhodování nese odpovědnost především on. *

Jakožto zasvěcená křesťanka bude věřící manželka sice respektovat skutečnost, že manžel je její hlavou, ale bude také pamatovat na to, jaký postoj zaujali apoštolové Petr a Jan. Ti řekli: „Pokud jde o nás, my nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Skutky 4:19, 20) Taková matka bude pečovat o duchovní blaho svých dětí, a proto si najde příležitosti, aby jim mohla  poskytovat morální vedení. Má před Jehovou odpovědnost učit druhé o tom, co sama poznala jako pravdu. O takové vyučování by tedy neměly být ochuzeny ani její děti. (Přísloví 1:8; Matouš 28:19, 20) Co může matka v takovém případě dělat?

Může jít například o víru v Boha. Je možné, že manželka, která je svědkem Jehovovým, nesmí s dětmi vést pravidelné biblické studium, protože to její manžel zakázal. Znamená to tedy, že by svým dětem neměla říkat o Jehovovi vůbec nic? To rozhodně ne. Je přirozené, že bude svými slovy i skutky dávat najevo svou víru ve Stvořitele. Děti se na to bezpochyby budou ptát. Měla by bez zábran uplatňovat svou svobodu vyznání. Měla by tedy vyjadřovat, že věří ve Stvořitele, a mluvit o tom i před dětmi. Poznání o Jehovovi Bohu jim může vštěpovat i tehdy, když nemá dovoleno s nimi vést biblické studium nebo je pravidelně vodit na shromáždění. (5. Mojžíšova 6:7)

V případě, že svědkem Jehovovým je pouze jeden z manželů, platí slova apoštola Pavla: „Nevěřící manžel je posvěcen ve vztahu ke své manželce a nevěřící manželka je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by vaše děti byly skutečně nečisté, ale nyní jsou svaté.“ (1. Korinťanům 7:14) Kvůli věřícímu manželskému partnerovi považuje Jehova jejich manželský svazek za svatý a v Jehovových očích jsou svaté i děti. Věřící manželka by se měla ze všech sil snažit dětem pomáhat, aby pochopily pravdu, a konečný výsledek ponechat v Jehovových rukou.

Postupem doby se děti budou muset rozhodnout, jaký postoj na základě rodičovského poučování zaujmou. Budou možná jednat v souladu s Ježíšovými slovy: „Kdo má větší náklonnost k synovi nebo k dceři než ke mně, není mě hoden.“ (Matouš 10:37) Platí pro ně také příkaz: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem.“ (Efezanům 6:1) Mnozí mladí lidé se rozhodli, že více než toho z rodičů, který není svědkem Jehovovým, budou ‚jako panovníka poslouchat Boha‘, a to bez ohledu na případné těžkosti ze strany nevěřícího rodiče. Když se děti navzdory odporu rozhodnou sloužit Jehovovi, pro toho z rodičů, který je svědkem Jehovovým, to bude velkou odměnou.

[Poznámka pod čarou]