„Víte, proč vám ty peníze vracím?“

„POTŘEBUJI peníze jako sůl,“ říkala si Nana, svobodná matka, která se svými třemi syny žije v Kaspi v Gruzii. Snila o tom, že nějaké peníze najde, a jednoho rána se jí ten sen splnil. Nedaleko policejní stanice našla 300 lari, což je poměrně velký obnos. V blízkosti nikdo nebyl. Lari se stalo národní měnou před pěti lety a bankovku v hodnotě 100 lari Nana ještě nikdy neviděla. Místní obchodníci si tolik nevydělají ani za několik let.

Nana si řekla: ‚K čemu mi ty peníze budou, jestliže ztratím svou víru, bázeň před Bohem a své duchovní smýšlení?‘ Tyto křesťanské vlastnosti pěstovala i v době tvrdého pronásledování, kdy byla za svou víru bita.

Když šla na policejní stanici, uviděla, jak pět policistů něco horečně hledá. Uvědomila si, že hledají ty peníze, a proto k nim přišla blíž a řekla: „Hledáte něco?“

„Peníze,“ odpověděli.

„Kolik?“

„Tři sta lari!“

„Vaše peníze jsem našla,“ řekla Nana. Potom se zeptala: „Víte, proč vám ty peníze vracím?“ Nevěděli to.

„Protože jsem svědkem Jehovovým,“ pokračovala. „Kdybych nebyla, ty peníze bych vám nevrátila.“

Policejní náčelník, který ty peníze ztratil, ocenil její poctivost a dal Naně 20 lari.

Zpráva o tom se rychle rozšířila po celém okrese. Druhý den jedna uklízečka, která vyšla z policejní stanice, Naně řekla: „[Náčelník] má stále vaši literaturu v kanceláři. Teď si jí asi bude vážit ještě víc.“ Jeden policista dokonce řekl: „Kdyby byl svědkem Jehovovým každý, kdo by se potom dopouštěl zločinů?“