Zachoval bys ryzost?

KOLIK vrabců včera zahynulo? To nikdo neví, a sotva kdo se o to stará — ptáků je přece tolik. Ale stará se o to Jehova. O těchto zdánlivě nevýznamných ptáčcích řekl Ježíš svým učedníkům: „Ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ A dodal: „Nemějte strach: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29, 31)

Později jeho učedníci přesněji pochopili, jak velice si jich Jehova cení. Jeden z nich, apoštol Jan, napsal: „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život.“ (1. Jana 4:9) Jehova se postaral o výkupní oběť, ale navíc také každého ze svých služebníků ujišťuje: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5)

Je tedy zřejmé, že Jehovova láska k jeho lidu je neochvějná. Vzniká však otázka: ‚Lneme k Jehovovi tak silně, že ho nikdy neopustíme?‘

Jak se Satan pokouší zlomit naši ryzost

Když Jehova obrátil Satanovu pozornost na to, že Job je ryzí člověk, Satan mu namítl: „Copak je Job bohabojný zadarmo?“ (Job 1:9, Bogner) Naznačil tím, že lidé zůstávají loajální neboli věrně oddaní Bohu jen tehdy, jestliže to není „zadarmo“. Kdyby to tak bylo, mohla by být podlomena ryzost každého křesťana — pokud by mu bylo nabídnuto něco dostatečně lákavého.

V Jobově případě Satan nejprve tvrdil, že Job přestane být Bohu věrně oddán, pokud přijde o to nejdražší, co má. (Job 1:10, 11) Když vyšlo najevo, že to byla lživá pomluva, Satan prohlásil: „Všechno, co člověk má, dá za svůj život.“ (Job 2:4, Bogner) V některých případech by sice Satanovo tvrzení mohlo být pravdivé, ale Job se své ryzosti nevzdal. Ukazuje to historická zpráva. (Job 27:5; 42:10–17) Projevuješ věrnou oddanost jako Job? Nebo bys připustil, aby Satan zlomil tvou ryzost? Prozkoumáme některé pravdy, jež se týkají každého křesťana, a ty přitom přemýšlej sám o sobě.

Apoštol Pavel byl přesvědčen o tom, že pravá křesťanská loajalita neboli věrná oddanost může být velmi silná. Napsal: „Jsem ... přesvědčen, že ani smrt, ani život, ... ani věci nynější, ani věci budoucí, ... ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:38, 39) Také my o tom můžeme být přesvědčeni, pokud ovšem Jehovu velice milujeme. Jen taková láska je nezlomným poutem, které nemůže zničit ani smrt.

Jestliže máme takový vztah k Bohu, nikdy si nepoložíme otázku: ‚Budu sloužit Jehovovi ještě za několik let?‘ Taková nejistota by  svědčila o tom, že naše věrná oddanost Bohu závisí na tom, co se s námi během našeho života bude dít. Pravá ryzost se nedá ovlivnit vnějšími okolnostmi. Je výsledkem toho, jací jsme uvnitř. (2. Korinťanům 4:16–18) Jestliže milujeme Jehovu celým svým srdcem, nikdy ho nezklameme. (Matouš 22:37; 1. Korinťanům 13:8)

Musíme však pamatovat na to, že se Satan stále snaží zlomit naši ryzost. Může nás svádět, abychom se podvolili tělesným žádostem, může využívat tlaku vrstevníků nebo se může snažit rozpoutat proti nám nepřátelství, jen abychom opustili pravdu. Svět odcizený Bohu je při tomto útoku Satanovým hlavním spojencem, ačkoli projevy naší nedokonalosti mu jeho činnost usnadňují. (Římanům 7:19, 20; 1. Jana 2:16) V několika směrech však máme v tomto boji určité výhody. Jednou z největších výhod je skutečnost, že nejsme v nevědomosti o Satanových záměrech. (2. Korinťanům 2:11)

V čem spočívají Satanovy záměry? Pavel je ve svém dopise Efezanům označil jako ‚pletichy‘ neboli ‚lstivé skutky‘. * (Efezanům 6:11, poznámka pod čarou) Ve snaze zlomit naši ryzost na nás Satan vymýšlí různé úskočné triky. Můžeme být vděčni za to, že Ďáblovy metody byly pro nás zaznamenány v Božím slově, a my tyto lstivé skutky tedy můžeme rozpoznat. Některé ze způsobů, jimiž se Satan snaží zlomit naši křesťanskou ryzost, jsou patrné z toho, jak se pokoušel zlomit ryzost Ježíšovu a Jobovu.

Ježíšova ryzost nemohla být zlomena

Na samém počátku Ježíšovy služby měl Satan tu drzost, že vyzval Božího Syna, aby přeměnil kameny v chléb. To bylo lstivé pokušení! Ježíš nejedl čtyřicet dnů, a měl proto jistě hlad. (Lukáš 4:2, 3) Satan Ježíšovi našeptával, aby svou přirozenou touhu okamžitě uspokojil, a to způsobem, který neodpovídal Jehovově vůli. Podobně i dnešní propaganda ve světě vybízí lidi k tomu, aby si splnili svá přání ihned a neuvažovali o následcích. Veřejně se hlásá: „Užij si to hned!“ nebo zkrátka „Odvaž se!“

Kdyby Ježíš utišil svíravý hlad, aniž by uvažoval o následcích, pro Satana by to byl úspěch. Znamenalo by to, že přiměl Ježíše, aby slevil ze své ryzosti. Ježíš však pohlížel na věci z duchovního hlediska a pevně odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít samotným chlebem.‘“ (Lukáš 4:4; Matouš 4:4)

Satan pak změnil svou taktiku a zneužil Písmo, z něhož Ježíš předtím citoval. Ďábel ho vybídl, aby se vrhl dolů z chrámového cimbuří. ‚Anděl tě bude chránit,‘ tvrdil Satan. Ježíš rozhodně neměl v úmyslu vyžadovat od svého Otce zázračnou ochranu jen proto, aby na sebe upoutal pozornost. Řekl: „Nebudeš zkoušet Jehovu, svého Boha.“ (Matouš 4:5–7; Lukáš 4:9–12)

 Nakonec Satan použil taktiku mnohem otevřenější. Pokusil se s Ježíšem uzavřít dohodu, když mu nabídl celý svět a jeho slávu, a to za jediný skutek uctívání. Žádnou lákavější nabídku už vlastně neměl. Ale jak by Ježíš mohl vykonat skutek uctívání před úhlavním nepřítelem svého Otce? To bylo nemyslitelné! Ježíš odpověděl: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Matouš 4:8–11; Lukáš 4:5–8)

Po těchto třech nezdařených pokusech Satan ‚od Ježíše odstoupil až do jiné příhodné doby‘. (Lukáš 4:13) Satan stále číhal na nějakou příležitost, aby mohl vystavit Ježíšovu ryzost zkoušce. Vhodná chvíle nastala o dva a půl roku později, když Ježíš začal připravovat své učedníky na to, že se blíží jeho smrt. Apoštol Petr mu řekl: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ (Matouš 16:21, 22)

Je možné, že by tato dobře míněná, ale nemístná rada připadala Ježíšovi přijatelná? Vždyť ji přece vyslovil jeden z jeho učedníků. Ježíš však okamžitě rozpoznal, že se v těchto slovech projevují přání Satana, a ne Jehovy. Kristus pevně odpověděl: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Matouš 16:23)

Ježíš Jehovu bezmezně miloval, a proto Satan nemohl jeho ryzost zlomit. Ježíšovu věrnou oddanost jeho nebeskému Otci nemohlo oslabit nic, ani žádná Ďáblova nabídka, ani ta nejtěžší zkouška. Ocitneme-li se v situaci, v níž bude obtížné zůstat ryzí, budeme jednat stejně rozhodně? Na základě Jobova příkladu můžeme lépe porozumět těžkostem, do nichž se můžeme dostat.

Věrná oddanost za těžkých okolností

Job poznal, že těžké okolnosti mohou člověka postihnout kdykoli. Byl šťastně ženatý, měl deset dětí a v duchovním směru měl dobré návyky. (Job 1:5) Job však nevěděl, že jeho ryzost se stala spornou otázkou u nebeského dvora a že se Satan rozhodl zlomit jeho ryzost všemi prostředky.

V jediném okamžiku Job ztratil své bohatství. (Job 1:14–17) V této zkoušce ryzosti však obstál, protože se na peníze nikdy nespoléhal. O tom, jak smýšlel v době, kdy byl ještě bohatý, později řekl: „Jestliže jsem postavil zlato jako svou důvěru, ... jestliže jsem se radovával, protože mého majetku bylo mnoho, ... i to by bylo provinění..., vždyť bych byl zapřel pravého Boha nahoře.“ (Job 31:24, 25, 28)

I dnes se může stát, že člověk přes noc ztratí prakticky všechno. Jeden obchodník, který je svědkem Jehovovým, byl podvodem připraven o velké peníze a takřka přišel na mizinu. Upřímně říká: „Málem jsem z toho dostal infarkt. Myslím, že mě zachránil jen můj vztah k Bohu. Ale díky tomuto zážitku jsem si uvědomil, že duchovní hodnoty nejsou v mém životě na prvním místě. Vydělávat peníze bylo tak vzrušující, že pro mě skoro nic jiného neexistovalo.“ Potom tento svědek Jehovův svou obchodní činnost velmi omezil, začal pravidelně sloužit jako pomocný průkopník a křesťanské službě dnes věnuje nejméně padesát hodin měsíčně. Existují však okolnosti mnohem drtivější než ztráta majetku.

Než se Job stačil vyrovnat se ztrátou bohatství, dozvěděl se, že zahynulo jeho deset dětí. A přesto prohlásil: „Ať je Jehovovo jméno nadále požehnáno.“ (Job 1:18–21) Zůstali bychom ryzí, kdybychom náhle ztratili několik členů rodiny? Francisco, křesťanský dozorce ve Španělsku, přišel o dvě děti při tragické nehodě autobusu. Těsněji se však přimkl k Jehovovi a intenzivněji se věnoval křesťanské službě. Tak načerpal útěchu.

Otřesnou zprávou o ztrátě dětí však Jobovo utrpení zdaleka neskončilo. Satan ho postihl odpornou a bolestivou nemocí. A tehdy Job  dostal od své manželky velmi špatnou radu. Vybídla ho: „Proklej Boha a zemři!“ Job na její radu nedbal, a „nezhřešil svými rty“. (Job 2:9, 10) Jeho ryzost nezávisela na tom, zda ho podepře jeho rodina, ale vyplývala z jeho osobního vztahu k Jehovovi.

Jobovy pocity jistě může dobře chápat Flora, jejíž manžel a nejstarší syn před více než deseti lety opustili křesťanskou cestu. „Když člověk najednou ztratí podporu v rodině, může to být rána,“ říká. „Ale věděla jsem, že mimo Jehovovu organizaci šťastná nebudu. A tak jsem se vzchopila a vyhradila jsem Jehovovi první místo, a přitom jsem se snažila být dobrou manželkou a matkou. Stále jsem se modlila a Jehova mě posílil. I přes manželův rozhodný odpor mohu být šťastná, protože jsem se naučila úplně se spoléhat na Jehovu.“

Ve snaze zlomit Jobovu ryzost nakonec Satan použil Jobových tří druhů. (Job 2:11–13) Muselo to být skutečně skličující, když ho začali kritizovat. Kdyby byl přijal jejich argumentaci, byl by ztratil důvěru v Jehovu Boha. Jejich demoralizující rady ho mohly zlomit a připravit o ryzost. Tím by Satan dosáhl svého.

Job však prohlásil: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5) Neřekl: ‚Nedovolím, abyste mě vy připravili o mou ryzost!‘ Job věděl, že jeho ryzost závisí na něm a na jeho lásce k Jehovovi.

Stále stejným trikem chytá nové oběti

Nemístné rady od přátel a spoluvěřících nebo jejich bezmyšlenkovité poznámky jsou až dodnes součástí Satanova arzenálu. Sklíčenost vyvolaná nějakými okolnostmi ve sboru by mohla náš pevný postoj podkopat snadněji než pronásledování z venku. Jeden křesťanský starší, který se kdysi účastnil války jako voják, ukázal, jak se mu ve srovnání s jeho válečnými zážitky jeví bolest, kterou prožíval v důsledku bezmyšlenkovitých slov a skutků některých spolukřesťanů. O této bolesti řekl: „Nic horšího jsem nikdy neprodělal.“

Mohlo by se nám stát také něco jiného. Nedokonalost našich spoluvěřících by nás mohla rozčilovat natolik, že bychom s některými z nich přestali mluvit, nebo bychom dokonce začali vynechávat křesťanská shromáždění. Zdálo by se, že nejdůležitější je uklidnit své rozjitřené city. Bylo by však velmi smutné, kdybychom se na věci dívali tak krátkozrace. Dovolili bychom totiž, aby to, co dělají nebo říkají druzí, poškodilo naše nejvzácnější vlastnictví, náš vztah k Jehovovi. Kdybychom něco takového připustili, padli bychom za oběť jednomu ze Satanových starých triků.

Právem čekáme, že se v křesťanském sboru budou zachovávat vysoká měřítka. Jestliže však od spoluvěřících, kteří jsou stále ještě nedokonalí, očekáváme příliš mnoho, budeme určitě zklamáni. Naproti tomu Jehova od svých služebníků nežádá nic nerealistického. Jestliže napodobujeme jeho příklad, budeme ochotni se s nedokonalostí svých spoluvěřících smířit. (Efezanům 4:2, 32) Apoštol Pavel dal tuto radu: „Pokud se zlobíte, nedejte se tím přivést k hříchu; nechovejte zlobu až do západu slunce; nenechte ďáblovi ani skulinku.“ (Efezanům 4:26, 27, The New English Bible)

Bible jasně ukazuje, že Satan používal mnoho úskočných triků, aby pokud možno našel nějaký způsob, jak zlomit křesťanovu ryzost. Někdy jsou to nástrahy přitažlivé pro padlé tělo, jindy to jsou okolnosti, které působí bolest. Toto pojednání ti mělo ukázat, proč se nikdy nesmíš nechat zaskočit. Hluboko v srdci stále pociťuj lásku k Bohu, buď rozhodnut dokázat, že Ďábel je lhář, a rozradostňuj Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11; Jan 8:44) Pamatuj na to, že ať přijdou jakékoli zkoušky, v křesťanské ryzosti nesmíme polevit.

[Poznámka pod čarou]