Dobré sousedské vztahy jsou přínosné

„Lepší je soused, který je blízko, než bratr, který je daleko.“ (Přísloví 27:10)

V PRVNÍM století n. l. se jistý vzdělaný muž jednou zeptal Ježíše: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš mu nepověděl, kdo je jeho bližní, ale řekl mu, čím se skutečný bližní vyznačuje. Toto Ježíšovo podobenství pravděpodobně znáte. Je zaznamenáno v Lukášově evangeliu a mnozí lidé je znají jako podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ježíš vyprávěl:

„Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého. Náhodou šel po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho po protější straně. Podobně také Levita, když se dostal na to místo a viděl ho, obešel ho po protější straně. Ale nějaký Samaritán, který cestoval po té cestě, přišel k němu, a když ho viděl, byl pohnut lítostí. Přistoupil tedy k němu a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem. Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho. A příští den vyndal dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti splatím, až se sem vrátím.‘ O kterém z těch tří se ti zdá, že  se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“ (Lukáš 10:29–36)

Ten vzdělaný muž myšlenku zřejmě pochopil. Bez váhání správně odpověděl, kdo se projevil jako bližní toho zraněného člověka. Řekl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ Ježíš ho pak vybídl: „Jdi a sám jednej stejně.“ (Lukáš 10:37) Toto podobenství bylo skutečně působivé a zřetelně ukazovalo, co to znamená být pravým bližním. Také nás by mělo Ježíšovo podobenství podnítit k tomu, abychom se sami sebe ptali: ‚Jakým bližním jsem já? Mohlo by se stát, že bych se při rozhodování o tom, kdo jsou moji bližní, dal ovlivnit svým vlastním rasovým či národnostním původem? Je možné, že by mě tyto činitele zbavovaly závazku poskytnout potřebnou pomoc bližnímu, který je v těžkostech? Snažím se ze všech sil být dobrým bližním?‘

Kde začít?

Jestliže se nám zdá, že máme v této záležitosti něco zlepšit, musíme nejdříve prozkoumat svůj myšlenkový postoj. Každý z nás by se měl zaměřit na to, aby sám byl dobrým bližním. Potom snad budeme i my sami žít mezi dobrými bližními. Tuto důležitou zásadu mezilidských vztahů zdůraznil téměř před dvěma tisíci lety Ježíš ve svém slavném Kázání na hoře. Řekl: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Jestliže jednáme s druhými uctivě, uznáváme jejich důstojnost a projevujeme jim laskavost, podnítí je to, aby stejně jednali také oni s námi.

V článku nazvaném „Miluj souseda svého“, který vyšel v časopise The Nation Since 1865, se novinářka a spisovatelka Lise Funderburgová zmínila o několika prostých věcech, jimiž lze posílit sousedské vztahy. Napsala: „Toužím po tom, ... aby byly zachovány styčné body v podobě nesčetných malých laskavostí, které si sousedé navzájem prokazují — když někomu přinesou noviny, pohlídají děti nebo zajdou pro něco do obchodu. Toužím po těchto blízkých vztazích právě dnes, kdy se ve světě prohlubuje vzájemné odcizení a kdy je život v komunitách poznamenán strachem a zločinností.“ Potom dodává: „Někde člověk začít musí. A mohlo by to být hned u sousedů.“

Také v časopise Canadian Geographic se objevila zajímavá myšlenka, která může sousedům pomoci, aby si vytvořili zdravé vzájemné vztahy. Spisovatelka Marni Jacksonová ve svém článku uvedla: „Se sousedy jsme na tom podobně jako se členy své rodiny — ne vždy máme možnost si je vybrat. Vzájemné vztahy vyžadují taktnost, zdvořilost a toleranci.“

Dobří sousedé ochotně dávají

Je pravda, že navazovat kontakty se sousedy je pro mnohé z nás obtížné. Může se zdát daleko snadnější kontaktu se vyhnout a držet se stranou. Bible však říká, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35) Dobrý soused se tedy chce s lidmi ve svém okolí seznámit. Nemusí mu hned jít o blízké přátelství, ale začne možná jen vlídným úsměvem či gestem a bude se snažit čas od času prohodit se sousedy pár slov.

Jak zde již bylo uvedeno, při vytváření a zachovávání dobrých sousedských vztahů mají významnou úlohu ,nesčetné malé laskavosti‘, které si sousedé navzájem prokazují. Proto je dobré, jestliže sami vyhlížíme po příležitostech, kdy můžeme sousedům projevit laskavost v nějaké maličkosti. To totiž často napomůže ke spolupráci a vzájemné úctě. Navíc tak jednáme podle biblické vybídky: „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit.“ (Přísloví 3:27; Jakub 2:14–17)

Dobří sousedé vděčně přijímají

Bylo by ideální, kdybychom mohli říci, že každý přijímá pomoc i dárky vděčně. Je škoda, že tomu tak není vždy. Často se stává, že někdo upřímně a s dobrým úmyslem nabídne pomoc nebo nějaký dárek, ale setká se s tak  nevděčnou reakcí, že si řekne: ‚Tak, to bylo naposled!‘ Někdy se stane, že jedinou reakcí na přátelský pozdrav a zamávání na souseda je jen zdrženlivé pokývnutí hlavou.

V mnoha případech však příjemce ve skutečnosti nevděčný není, ačkoli se to tak může na první pohled zdát. Je možné, že pochází z odlišného kulturního prostředí a neví, jak má reagovat. Potom vzniká dojem, že je nevlídný a lhostejný. V dnešním nevděčném světě však mohou někteří lidé považovat naši vlídnost za něco neobvyklého, a mohou nám dokonce přisuzovat vedlejší úmysly. Potřebují získat určitou jistotu. K tomu, aby se vytvořily přátelské vztahy, je třeba času a trpělivosti. Ale sousedé, kteří si osvojí umění ochotně dávat a vděčně přijímat, přispějí k tomu, že mezi sousedy bude panovat pokoj a pohoda.

Když nastanou nepříznivé okolnosti

Když nastane nějaká přírodní katastrofa, je dobrý soused k nezaplacení. Právě v takové době se projeví kvalita sousedských vztahů. Existuje bezpočet zpráv o nesobecké pomoci, kterou si sousedé navzájem prokázali, když někoho z nich postihlo neštěstí. Zdá se, že společná tragédie přiměje sousedy k tomu, aby spontánně spolupracovali a aby si vzájemně vycházeli vstříc. Často společně pracují i lidé protichůdných názorů.

Například v listu The New York Times se objevila zpráva o tom, že když bylo v roce 1999 Turecko postiženo ničivým zemětřesením, lidé, kteří byli odedávna nepřáteli, si projevovali sousedskou solidaritu. „Po léta jsme se učili, že máme Turky nenávidět,“ napsala v jedněch aténských novinách řecká žurnalistka Anna Stergiou. „Ale z jejich nevýslovné bolesti jsme neměli vůbec žádnou radost. Byli jsme rozrušeni a plakali jsme, jako kdyby se při pohledu na mrtvé malé děti odvěká nenávist rozplynula.“ Když byly záchranné akce oficiálně ukončeny, řecké záchranné týmy odmítly vzdát se pátrání po lidech, kteří by ještě mohli žít.

Záchranné práce po katastrofě se jistě dají označit jako ušlechtilý a hrdinný projev sousedské solidarity. Daleko větší sousedskou solidaritu však projevíme tehdy, jestliže souseda předem upozorníme na hrozící neštěstí, a zachráníme mu tím život. Dějiny však odhalují smutnou skutečnost, že ti, kdo varují své sousedy před nadcházející katastrofou, se často setkávají s nepříznivou odezvou, protože v době, kdy výstraha zaznívá, nelze hrozící nebezpečí snadno rozeznat. Těm, kdo ohlašují výstrahu, lidé často nedůvěřují. Jestliže se tedy někdo snaží pomáhat lidem, kteří si své nebezpečné situace vůbec nejsou vědomi, musí být velmi vytrvalý a obětavý.

Největší projev lásky k bližnímu

Dnes stojí lidstvo před událostí, která je daleko závažnější než jakákoli přírodní katastrofa. Je to předpověděný skutek Všemohoucího Boha. Tímto skutkem bude ze země odstraněna zločinnost, ničemnost a problémy s tím spojené. (Zjevení 16:16; 21:3, 4) Tato závažná událost není něco, o čem bychom se pouze dohadovali — k této události dojde naprosto  jistě. Svědkové Jehovovi horlivě sdělují druhým lidem poznatky nutné k tomu, aby tuto nadcházející událost, jež otřese světem, přežilo co nejvíce lidí. Proto se tak vytrvale věnují své kazatelské činnosti, která je známá po celém světě. (Matouš 24:14) Dělají to dobrovolně, z lásky k Bohu a k bližnímu.

Nedejte se tudíž ovlivnit předsudky ani rozmrzelostí, a když svědkové Jehovovi přijdou k vašim dveřím nebo vás osloví někde jinde, neodmítejte je. Chtějí být vašimi dobrými sousedy. Přijměte tedy jejich nabídku, že by s vámi studovali Bibli. Získejte poznatky o tom, že podle Božího slova nastane doba, kdy budou mít sousedé mezi sebou ty nejlepší vztahy. Žádnými rasovými, náboženskými ani třídními rozdíly pak už nebudou narušovány upřímné vztahy, po jakých většina z nás skutečně touží.

[Obrázky na straně 6 a 7]

Je dobré projevovat svým sousedům laskavost

[Podpisek]

Zeměkoule: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.