Jak bychom měli pohlížet na zkoušky?

ZKOUŠKY! Potkávají každého. Mohou být důsledkem rozporů mezi lidmi, hospodářských těžkostí, chatrného zdraví, pokušení, pronásledování, mohou souviset s tlakem vrstevníků, kteří nás chtějí přimět k nesprávnému jednání, mohou mít podobu nátlaku, abychom slevili ze svého kategorického postoje v otázce neutrality nebo modlářství, a mohou mít i mnoho jiných příčin. Bez ohledu na to, jakou mají zkoušky podobu, často vyvolávají pocit úzkosti. Co máme dělat, abychom v nich obstáli? Mohou nám nějak prospět?

Nejlepší opora

Starověký král David prožil mnoho zkoušek, ale zůstal věrný až do smrti. Jak to mohl všechno vydržet? Ukázal, odkud čerpal sílu. Řekl totiž: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ Potom pokračoval: „I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného, vždyť jsi se mnou; tvůj prut a tvá hůl, ty mě utěšují.“ (Žalm 23:1, 4) Ano, Jehova je zdrojem bezmezné podpory. Jako pastýř provedl Davida velice temnými obdobími. Je připraven udělat totéž i pro nás, pokud to bude nutné.

Jak můžeme získat Jehovovu podporu? Bible nám na to odpovídá: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý.“ (Žalm 34:8) To je laskavé pozvání, ale co je tím míněno? Je to vybídka, abychom sloužili Jehovovi a abychom se v životě plně přizpůsobili jeho vůli. Takový způsob života znamená, že se do jisté míry vzdáme své svobody a že jsme ochotni něco obětovat. Někdy to dokonce může vést ke zkouškám — k pronásledování a utrpení. Ale ti, kdo celým srdcem přijmou Jehovovo pozvání, toho nikdy nebudou litovat. Jehova k nim bude velmi laskavý. Povede je a bude o ně duchovně pečovat. Ve zkouškách je bude podporovat svým psaným Slovem, svým svatým duchem a prostřednictvím křesťanského sboru. Nakonec je odmění věčným životem. (Žalm 23:6; 25:9; Izajáš 30:21; Římanům 15:5)

Lidé, kteří se rozhodnou změnit svůj život a sloužit Jehovovi a potom se tohoto  rozhodnutí drží, zjišťují, že Jehova plní všechny své sliby. O tom se přesvědčili Izraelité, kteří pod Jozuovým vedením vstoupili do Zaslíbené země. Jakmile překročili Jordán, museli překonávat těžké zkoušky, bojovat v mnoha bitvách a mnohdy dostali důkladně za vyučenou. Tato generace však projevila větší věrnost než jejich otcové, kteří vyšli z Egypta a zemřeli v pustině. Své věrné služebníky tedy Jehova podporoval. O stavu, v jakém byli na sklonku Jozuova života, biblický záznam říká: „Jehova [jim] dal všude kolem odpočinek, podle všeho, co přísahal jejich praotcům... Neselhal ani jeden slib z celého dobrého slibu, který Jehova dal izraelskému domu; všechno se splnilo.“ (Jozue 21:44, 45) O tomtéž se můžeme přesvědčit i my, jestliže se budeme pevně spoléhat na Jehovu jak ve zkouškách, tak i jindy.

Co by mohlo naši důvěru v Jehovu oslabit? Na jednu věc poukázal Ježíš, když řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů... Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Matouš 6:24) Jestliže důvěřujeme v Jehovu, nebudeme hledat bezpečí tam, kde je hledá většina lidí ve světě, totiž v hmotných věcech. Ježíš svým následovníkům radil: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní [nezbytné zaopatření] vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33) Křesťan, který si zachovává vyrovnaný názor na hmotné věci a dává Boží Království na první místo ve svém životě, si zvolil správně. (Kazatel 7:12) Může ho to ovšem něco stát. Je možné, že v hmotném ohledu bude muset něco obětovat. V mnoha směrech však obdrží velkou odměnu a Jehova mu bude oporou. (Izajáš 48:17, 18)

Co můžeme ze zkoušek vytěžit?

Jestliže se rozhodneme ‚ochutnat a vidět, že Jehova je dobrý‘, samozřejmě to neznamená, že budeme ušetřeni neočekávaných životních změn, ani nás to nebude úplně chránit před útoky Satana a lidí, kteří mu slouží. (Kazatel 9:11) Křesťanova opravdovost a jeho pevné rozhodnutí tedy mohou být vystaveny zkoušce. Proč Jehova dovoluje, aby se jeho ctitelé setkávali s takovými zkouškami? Jeden z důvodů ukázal apoštol Petr, když napsal: „Jste nyní na malou chvíli, musí-li to být, zarmucováni různými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem hodnotnější než zlato, jež zaniká, přestože se zkouší ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:6, 7) Ano, ve zkouškách máme příležitost prokázat jakost své víry a svou lásku k Jehovovi. A díky své vytrvalosti ve zkouškách můžeme také poskytnout odpověď na popichování a obviňování ze strany Satana Ďábla. (Přísloví 27:11; Zjevení 12:10)

Zkoušky nám také pomáhají rozvíjet další křesťanské vlastnosti. Podívejme se například, co napsal žalmista: „[Jehova] vidí pokorného; ale povzneseného zná jenom z dálky.“ (Žalm 138:6) Mnozí sami o sobě pokorní nejsme, ale zkoušky mohou přispět k tomu, abychom si tuto nezbytnou vlastnost rozvíjeli. Vzpomeňme si na to, co se stalo v Mojžíšově době, když někteří z Izraele měli pocit, že se jim manna, kterou jedli celé týdny a měsíce, přejedla. Zřejmě to pro ně byla zkouška, i když jim manna byla poskytována zázračným způsobem. Co bylo účelem této zkoušky? Mojžíš jim řekl: „[Jehova] tě v pustině krmil mannou, ... aby tě pokořil a vyzkoušel tě.“ (5. Mojžíšova 8:16)

 Naše pokora také může být zkoušena. Jakým způsobem? Jak třeba reagujeme na organizační úpravy? (Izajáš 60:17) Podporujeme celým srdcem kazatelskou a vyučovací činnost? (Matouš 24:14; 28:19, 20) Přijímáme dychtivě vysvětlení biblické pravdy, jež nám poskytuje „věrný a rozvážný otrok“? (Matouš 24:45–47; Přísloví 4:18) Odoláváme nátlaku pořizovat si nejrůznější moderní věcičky, oblečení podle poslední módy nebo nejnovější typ auta? Pokorný člověk bude moci na takové otázky odpovědět kladně. (1. Petra 1:14–16; 2. Petra 3:11)

Zkoušky nám také pomohou rozvíjet další nezbytnou vlastnost — vytrvalost. Učedník Jakub řekl: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (Jakub 1:2, 3) Jestliže se nám daří s plným spolehnutím se na Jehovu překonávat jednu zkoušku za druhou, upevňuje se naše vytrvalost, stálost a ryzost. Posiluje nás to, abychom dokázali odolávat příštím útokům Satana, rozhněvaného boha tohoto světa. (1. Petra 5:8–10; 1. Jana 5:19; Zjevení 12:12)

Zachovávejme si správný názor na zkoušky

Dokonalý Boží Syn, Ježíš Kristus, čelil na zemi mnoha zkouškám, a to, že v nich obstál, mu přineslo velký užitek. Pavel napsal, že Ježíš ‚se naučil poslušnosti z toho, co vytrpěl‘. (Hebrejcům 5:8) Zůstal Jehovovi věrně oddán až do smrti. Přispěl tak ke chvále Jehovova jména a mohl předložit hodnotu svého dokonalého lidského života jako výkupné za lidstvo. Lidem, kteří projevují víru v Ježíše, tak byla poskytnuta vyhlídka na věčný život. (Jan 3:16) Ježíš zůstal ve zkoušce věrný, a právě proto je nyní naším Veleknězem a panujícím Králem. (Hebrejcům 7:26–28; 12:2)

A co my? Jestliže ve zkouškách zůstáváme Jehovovi věrně oddáni, přináší nám to velké požehnání. O těch, kdo mají nebeskou naději, Bible říká: „Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce, protože potom, co je schválen, přijme korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kdo ho stále milují.“ (Jakub 1:12) Ti, kdo mají pozemskou naději, jsou ujišťováni, že pokud věrně vytrvají, zdědí věčný život v pozemském ráji. (Zjevení 21:3–6) A ještě důležitější je, že svou věrnou vytrvalostí vzdávají chválu Jehovovu jménu.

Když věrně jdeme v Ježíšových šlépějích, můžeme se spolehnout na to, že všechny zkoušky, s nimiž se v tomto systému věcí setkáme, můžeme úspěšně překonat. (1. Korinťanům 10:13; 1. Petra 2:21) Jak? Tím, že se spoléháme na Jehovu, jenž těm, kdo se o něj opírají, poskytuje „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7) Kéž máme stejné přesvědčení, jaké měl Job. Zůstal pevný i v tvrdých zkouškách a s důvěrou prohlásil: „Až mě vyzkouší, vyjdu jako zlato.“ (Job 23:10)

[Obrázek na straně 31]

Ve zkoušce zůstal Ježíš věrně oddán Jehovovi a přispěl tak ke chvále jeho jména. K tomu můžeme přispět i my