Otázky čtenářů

• Vztahuje se biblická zmínka o „luciferovi“ na Satana?

Výraz „lucifer“ se v Bibli objevuje jen jednou, a to pouze v některých překladech. Například v Kralické bibli můžeme u Izajáše 14:12 číst: „Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející?“

Hebrejské slovo přeložené výrazem „lucifer“ znamená „zářící“. V Septuagintě je použito řecké slovo, které znamená ‚nositel úsvitu‘. Někteří překladatelé proto původní hebrejské slovo překládají slovy „jitřenka“ (Ekumenický překlad) nebo „denice“ (Bible česká). Jeronýmova latinská Vulgáta však používá výraz „lucifer“ (světlonoš), a proto se toto slovo objevuje v různých překladech Bible.

Kdo je tento „lucifer“? Výraz „zářící“ neboli „lucifer“ se objevuje v „příslovečném rčení proti babylónskému králi“, které měli pronášet Izraelité, jak jim to prorocky přikázal Izajáš. Tento výraz je tedy součástí výroku, který byl v první řadě zaměřen proti babylónské dynastii. Označení „zářící“ se tedy vztahuje na člověka, a ne na duchovního tvora, jak je dále vidět ze slov: „Dolů do šeolu však budeš vnesen.“ Šeol je společný hrob lidstva. Není to místo obývané Satanem Ďáblem. Kromě toho ti, kdo vidí, že „lucifer“ byl ‚vnesen do šeolu‘, si kladou otázku: „Je tohle ten muž, který znepokojoval zemi?“ Jméno „lucifer“ se tedy jasně vztahuje na člověka, a ne na duchovního tvora. (Izajáš 14:4, 15, 16)

Proč babylónská dynastie dostala tak neobvyklé označení? Musíme si uvědomit, že označení „zářící“ měl babylónský král dostat teprve po svém pádu a že toto označení bylo posměšné. (Izajáš 14:3) Sobecká pýcha podněcovala babylónské krále, aby se vyvyšovali nad druhé. Babylónská dynastie byla velmi domýšlivá, jak je patrné z tohoto vychloubání: „Vystoupím do nebes. Svůj trůn pozvednu nad Boží hvězdy a posadím se na horu setkání v nejodlehlejších severních končinách. ... Připodobním se Nejvyššímu.“ (Izajáš 14:13, 14)

„Boží hvězdy“ jsou králové z Davidovy královské linie. (4. Mojžíšova 24:17) Počínaje Davidem vládly tyto „hvězdy“ z hory Sion. Když Šalomoun v Jeruzalémě postavil chrám, začal se výraz Sion používat k označení celého města. V době platnosti smlouvy Zákona museli na Sion třikrát za rok cestovat všichni izraelští muži. Tato hora se tedy stala ‚horou setkání‘. Nebukadnecar se rozhodl, že si podmaní judské krále a potom je z této hory odstraní, a tak se nad tyto „hvězdy“ vyvýší. Místo toho, aby zásluhu za vítězství nad nimi připsal Jehovovi, drze se postavil na jeho místo. A tak od té doby, kdy byla babylónská dynastie podťata, se jí posměšně říkalo „zářící“.

V pýše babylónských panovníků se projevoval postoj ‚boha tohoto systému věcí‘, Satana Ďábla. (2. Korinťanům 4:4) I on prahne po moci a touží vyvýšit se nad Jehovu Boha. Biblická zmínka o „luciferovi“ se však na Satana nevztahuje.

 • Proč je v 1. Paralipomenon 2:13–15 uvedeno, že David byl Jišaiův sedmý syn, ale v 1. Samuelově 16:10, 11, že byl jeho osmým synem?

Když se Saul, král starověkého Izraele, odvrátil od pravého uctívání, Jehova Bůh poslal proroka Samuela, aby pomazal za krále jednoho z Jišaiových synů. V biblické zprávě o této události, kterou v 11. století př.n.l. zaznamenal Samuel, je uvedeno, že David byl osmým synem Jišaie. (1. Samuelova 16:10–13) Avšak zpráva, kterou asi o 600 let později napsal kněz Ezra, říká: „Jišai se zase stal otcem Eliaba, svého prvorozeného, a druhého Abinadaba a třetího Šimey, čtvrtého Netanela, pátého Raddaie, šestého Ocema, sedmého Davida.“ (1. Paralipomenon 2:13–15) Co se stalo s jedním z Davidových bratrů, a proč Ezra vynechal jeho jméno?

Písmo uvádí, že Jišai „měl osm synů“. (1. Samuelova 17:12) Jeden z jeho synů zřejmě žil poměrně krátce, takže se nestačil oženit a mít děti. Neměl potomky, a proto neuplatnil nárok na kmenové dědictví ani nijak neovlivnil rodopisné záznamy o Jišaiově rodové linii.

Nyní si představme, že jsme v Ezrově době. Vezměme v úvahu, za jakých okolností Ezra sepsal knihy Paralipomenon. Vyhnanství v Babylóně skončilo asi před 77 lety a Židé se znovu usídlili ve své zemi. Perský král pověřil Ezru, aby ustanovil soudce a učitele Božího zákona a aby zkrášlil Jehovův dům. Bylo nutné sestavit přesné rodopisy, které by potvrzovaly kmenová dědictví a zajišťovaly, aby v kněžstvu sloužili pouze ti, kdo k tomu byli oprávněni. Ezra tedy připravil úplnou zprávu o dějinách národa, která obsahovala také přesný a spolehlivý záznam o Judově a Davidově rodové linii. Uvádět v rodopisu jméno Jišaiova syna, který zemřel bezdětný, nemělo žádný význam. Proto Ezra jeho jméno vynechal.