„Septuaginta“ — Přínosem v minulosti i dnes

JEDEN vlivný muž z Etiopie cestoval domů z Jeruzaléma. Jel ve svém voze pouštní cestou, a nahlas si přitom četl z jakéhosi náboženského svitku. Vysvětlení slov, která četl, na něj zapůsobilo tak mocně, že se od té doby úplně změnil jeho život. (Skutky 8:26–38) Ten muž četl slova zapsaná u Izajáše 53:7, 8, a to z prvního překladu Bible, z řecké Septuaginty. Při rozšiřování biblické zprávy mělo toto dílo po staletí nesmírný  význam. Říkalo se proto, že tento překlad Bible změnil svět.

Kdy a za jakých okolností byla Septuaginta přeložena? Proč byl takový překlad nutný? Do jaké míry byl v průběhu staletí užitečný? Můžeme se dnes něčemu ze Septuaginty naučit?

Vytvořena pro řecky mluvící Židy

Když v roce 332 př. n. l. po zničení fénického města Tyru Alexandr Veliký vstoupil do Egypta, byl vítán jako osvoboditel. Založil zde město Alexandrii, a ta se ve starověkém světě stala střediskem vzdělanosti. Alexandr si přál, aby se řecká kultura rozšířila mezi obyvateli všech zemí, které dobyl, a proto v celé své rozsáhlé říši zavedl obecnou řečtinu (koiné).

Ve třetím století př. n. l. bylo v Alexandrii početné židovské obyvatelstvo. Do Alexandrie se přistěhovali mnozí Židé, kteří po propuštění z babylónského vyhnanství žili v různých osadách roztroušených mimo Palestinu. Jak dalece tito Židé znali hebrejštinu? V McClintockově a Strongově díle Cyclopedia se uvádí: „Je dobře známo, že když se Židé vrátili z babylónského zajetí, starověkou hebrejštinu už tak dobře neznali, a když se v palestinských synagogách četly pasáže z Mojžíšových knih, musely jim být vysvětlovány v chaldejském jazyce... Židé v Alexandrii znali hebrejštinu pravděpodobně ještě méně. Dobře však ovládali alexandrijskou řečtinu.“ V Alexandrii tedy zřejmě byly vhodné podmínky pro pořízení překladu Hebrejských písem do řečtiny.

Aristobulos, Žid, který žil ve druhém století př. n. l., napsal, že byl hebrejský zákon přeložen do řečtiny a tento překlad byl dokončen za vlády Ptolemaia Filadelfa (285–246 př. n. l.). Názory na to, co Aristobulos mínil slovem „zákon“, se různí. Někteří znalci se domnívají, že měl na mysli pouze Pentateuch, ale jiní říkají, že tím mínil celá Hebrejská písma.

Ať tomu bylo jakkoli, tradice říká, že se na tomto prvním psaném překladu písma z hebrejštiny do řečtiny podílelo asi 72 židovských učenců. Později se uváděl zaokrouhlený počet 70. Proto byl tento překlad nazván Septuaginta, to znamená „sedmdesát“, a označuje se římskou číslicí LXX. Koncem druhého století př. n. l. již bylo možné všechny knihy Hebrejských písem číst v řečtině. Jménem Septuaginta byl tudíž označen řecký překlad celých Hebrejských písem.

Užitečná v prvním století

A tak už před dobou Ježíše Krista a jeho apoštolů řecky mluvící Židé používali Septuagintu běžně. Mnozí Židé a proselyté, kteří se shromáždili v Jeruzalémě v den Letnic roku 33 n. l. pocházeli z oblasti Asie, z Egypta, Libye, Říma a Kréty — a ve všech těchto místech lidé mluvili řecky. Měli bezpochyby ve zvyku číst Septuagintu. (Skutky 2:9–11) V prvním století měl tedy tento překlad velký význam při rozšiřování dobré zprávy.

Když například učedník Štěpán mluvil s muži z Kyréné, Alexandrie, Kilikie a Asie, řekl: „Josef ... poslal a zavolal svého otce Jákoba a všechny své příbuzné z toho místa [Kanaánu] v počtu sedmdesáti pěti.“ (Skutky 6:8–10; 7:12–14) Hebrejský text v 1. Mojžíšově ve 46. kapitole říká, že Josefových příbuzných bylo sedmdesát. Ale Septuaginta uvádí počet sedmdesát pět. Štěpán tedy zjevně citoval ze Septuaginty. (1. Mojžíšova 46:20, 26, 27, poznámka pod čarou)

Apoštol Pavel při své druhé a třetí misionářské cestě procházel Malou Asií a Řeckem a kázal jak velkému množství pohanů, kteří se báli Boha, tak ‚Řekům, kteří Boha uctívali‘. (Skutky 13:16, 26; 17:4) Tito lidé se už  Boha báli a uctívali ho, protože se o něm již dříve dozvěděli ze Septuaginty. Když tedy Pavel kázal těmto řecky mluvícím lidem, často citoval nebo parafrázoval úseky z tohoto překladu. (1. Mojžíšova 22:18, poznámka pod čarou; Galaťanům 3:8)

Křesťanská řecká písma obsahují celkem asi 890 citací a odkazů z Hebrejských písem a z toho je přímých citací asi 320. Většina z nich je založena na Septuagintě. A tak se součástí inspirovaných Křesťanských řeckých písem staly citace z tohoto překladu, a ne z hebrejských rukopisů. To bylo skutečně významné. Ježíš předpověděl, že se dobrá zpráva o Království bude kázat po celé obydlené zemi. (Matouš 24:14) Proto Jehova dovolil, aby bylo jeho inspirované Slovo přeloženo do rozmanitých jazyků, v nichž čtou lidé po celém světě.

Užitečná dnes

Septuaginta má velkou cenu i dnes. S její pomocí lze odhalit chyby, které se mohly vloudit do hebrejských rukopisů, jež byly opsány později. Například zpráva v 1. Mojžíšově 4:8 říká: „Potom Kain řekl svému bratru Abelovi: [‚Přejděme na pole.‘] A tak se stalo, že když byli na poli, Kain přistoupil k tomu, aby napadl svého bratra Abela a zabil ho.“

Pasáž „přejděme na pole“, kterou uvádíme v závorkách, se nevyskytuje v hebrejských rukopisech z desátého století n. l. Je však obsažena ve starších rukopisech Septuaginty a v několika jiných odkazech z rané doby. Hebrejský text obsahuje slovo, které obvykle uvádí přímou řeč, ale žádná slova pak nenásledují. Co se asi stalo? První Mojžíšova 4:8 obsahuje dvě po sobě jdoucí pasáže, jež obě končí výrazem, který je přeložen slovy „na pole“, respektive „na poli“. McClintockova a Strongova Cyclopedia tedy uvádí, co se mohlo stát: „Hebrejský opisovač se pravděpodobně přehlédl, protože obě tyto pasáže končí [stejným] slovem.“ První pasáž končící slovy „na pole“ opisovač možná přeskočil. Je tedy zřejmé, že Septuaginta, stejně jako jiné staré rukopisy, jež se dochovaly, může pomáhat při zjišťování omylů v pozdějších opisech hebrejského textu.

Ovšem chyby se mohou vyskytnout i v opisech Septuaginty samotné, a někdy je možno řecký text opravit na základě textu hebrejského. Srovnáváním hebrejských rukopisů s rukopisy řeckými a s překlady do jiných jazyků lze tedy najít jak chyby překladatelů, tak i chyby opisovačů, čímž je umožňován přesný překlad Božího slova.

Dnes existující úplné exempláře Septuaginty pocházejí ze čtvrtého století n. l. Boží jméno, reprezentované v hebrejském textu tetragrammatem (JHWH), v těchto rukopisech a v pozdějších opisech uvedeno není. Na všech místech, kde se v hebrejském textu vyskytovalo tetragrammaton, jsou v těchto exemplářích uvedena řecká slova, jež znamenají „Bůh“ a „Pán“. Téměř před 50 lety však byl v Palestině učiněn objev, kterým byla tato věc objasněna. Tým badatelů zkoumal jeskyně nedaleko západního pobřeží Mrtvého moře. Byly objeveny zlomky starobylého koženého svitku. Text je psán řecky a obsahuje spisy dvanácti proroků (od Ozeáše po Malachiáše). Tyto spisy se datují do období mezi lety 50 př. n. l. a 50 n. l. V těchto starších zlomcích není tetragrammaton nahrazováno a řecká slova, jež znamenají „Pán“ a „Bůh“, tedy nejsou na jeho místě použita. Tím se potvrdilo, že nejstarší exempláře Septuaginty obsahovaly Boží jméno.

V roce 1971 byly publikovány fotografie starobylého papyrového svitku (papyry Fouad 266). Tyto části Septuaginty pocházejí ze druhého nebo prvního století př. n. l. Co se z nich dozvídáme? Také v nich se  zachovalo Boží jméno. Tyto starobylé svitky Septuaginty poskytují přesvědčivý doklad toho, že v prvním století Ježíš a jeho učedníci znali a používali Boží jméno.

Bible je dnes nejpřekládanější knihou v dějinách. Pro více než 90 procent lidí na zemi je alespoň část Bible dostupná v jejich vlastním jazyce. Velice si vážíme Svatého Písma — Překladu nového světa. Je to přesný, moderní překlad, který je nyní dostupný ve více než 40 jazycích, a to buď celý nebo jeho část. Svaté Písmo — Překlad nového světa (se studijními poznámkami) obsahuje stovky poznámek pod čarou, které odkazují na Septuagintu a jiné starověké rukopisy. Ti, kdo dnes studují Bibli, se tedy o Septuagintu stále zajímají a váží si jí.

[Obrázek na straně 26]

Učedník Filip vysvětlil pasáž, která byla čtena ze „Septuaginty“

[Obrázky na straně 29]

Apoštol Pavel často citoval ze „Septuaginty“