Jehova žehná těm, kdo ho poslouchají, a chrání je

„Pokud jde o toho, kdo mi naslouchá, ten bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“ (PŘÍSLOVÍ 1:33)

1, 2. Proč je důležité poslouchat Boha? Znázorněte to.

ŽLUTÁ, nedávno vylíhlá kuřátka pobíhají v trávě a pilně hledají, co by kde sezobla. Ani si nevšimnou, že vysoko nad nimi krouží jestřáb. Náhle kvočna vydá pronikavý výstražný signál a roztáhne křídla. Kuřátka k ní rychle běží a za několik vteřin jsou bezpečně skryta pod jejími křídly. Jestřábův útok se nezdařil. * Jaké poučení z toho vyplývá? Poslušnost nám může zachránit život.

² Toto poučení je důležité zejména pro dnešní křesťany, protože Satan se ze všech sil snaží dosáhnout toho, aby se Boží lid stal jeho kořistí. (Zjevení 12:9, 12, 17) Satanovým cílem je poškodit naše duchovní smýšlení, abychom ztratili Jehovovu přízeň a vyhlídku na věčný život. (1. Petra 5:8) Zůstaneme-li však Bohu nablízku a budeme-li rychle reagovat na pokyny, které dostáváme prostřednictvím jeho Slova a organizace, můžeme si být jisti, že nás bude chránit. Žalmista napsal: „Svými perutěmi uzavře k tobě přístup, a pod jeho křídly najdeš útočiště.“ (Žalm 91:4)

Neposlušný národ se stává kořistí

3. K čemu vedlo to, že izraelský národ byl často neposlušný?

³ Dokud byl izraelský národ poslušný, Jehova nad ním bděl a staral se o něj. Izraelité však svého Tvůrce často opouštěli a obraceli se k bohům ze dřeva a kamene, k ‚neskutečnostem, jež nijak neprospívají a jež neosvobozují‘. (1. Samuelova 12:21) Po staletí se bouřili proti Jehovovi. Celý národ nakonec zabředl do odpadlictví tak hluboko, že už nebylo návratu. Proto Ježíš naříkal: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:37, 38)

4. Jaká událost, k níž došlo v roce 70 n.l., potvrdila, že Jehova opustil Jeruzalém?

⁴ To, že Jehova odpadlý Izrael opustil, tento národ bolestně pocítil v roce 70 n.l. V tom roce do Jeruzaléma vtrhla římská vojska třímající standarty se znakem orla a rozpoutala tam děsivé krveprolití. Jeruzalém byl tehdy plný lidí, kteří tam přišli slavit Pasach. Ani množství předložených obětí jim však nezajistilo Boží přízeň. Tato tragická situace potvrdila slova, která řekl Samuel nevěrnému  králi Saulovi: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost je lepší než tuk beranů.“ (1. Samuelova 15:22)

5. Jakou poslušnost Jehova vyžaduje a jak víme, že to není nic nemožného?

⁵ Ačkoli Jehova vyžaduje poslušnost, zároveň si dobře uvědomuje, že nedokonalí lidé mají svá omezení. (Žalm 130:3, 4) Chce, aby měli upřímné srdce a prospěšnou bázeň před jeho nelibostí a aby ho poslouchali na základě své víry a lásky. (5. Mojžíšova 10:12, 13; Přísloví 16:6; Izajáš 43:10; Micheáš 6:8; Římanům 6:17) To, že Jehova nevyžaduje od lidí nic nemožného, je patrné z jednání ‚velkého oblaku svědků‘ z předkřesťanské doby, kteří zůstali ryzí navzdory těžkým zkouškám, a dokonce tváří v tvář smrti. (Hebrejcům 11:36, 37; 12:1) Tito lidé nepochybně rozradostnili Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11) Jiní lidé sice zpočátku byli Jehovovi věrní, ale později ho přestali poslouchat. Byl to například starověký judský král Jehoaš.

Krále zkazila špatná společnost

6, 7. Jakým králem byl Jehoaš, dokud žil Jehojada?

⁶ Krátce po narození Jehoaš jen o vlásek unikl smrti. Později, když mu bylo sedm let, ho velekněz Jehojada odvážně vyvedl z úkrytu a zařídil, aby se Jehoaš stal králem. Jehoaš našel v bohabojném Jehojadovi otce a rádce, a proto tento mladý vladař „stále činil to, co bylo správné v Jehovových očích, po všechny dny kněze Jehojady“. (2. Paralipomenon 22:10–23:1, 11; 24:1, 2)

⁷ Jehoaš udělal mnoho dobrého. Například ‚se stalo blízkým jeho srdci‘, aby obnovil Jehovův chrám. Připomněl veleknězi Jehojadovi, že je nutné vybírat od obyvatel Judy a Jeruzaléma chrámovou daň, jak ‚nařídil Mojžíš‘, aby bylo možné chrám opravit. Jehojadovi se nepochybně dařilo vést mladého krále k tomu, aby studoval Boží Zákon a řídil se jím. Díky tomu byly veškeré práce na opravě chrámu a výroba chrámového náčiní rychle dokončeny. (2. Paralipomenon 24:4, 6, 13, 14; 5. Mojžíšova 17:18)

8. (a) Co bylo hlavní příčinou Jehoašova duchovního úpadku? (b) K čemu tohoto krále nakonec dovedla jeho neposlušnost?

⁸ Později však Jehoaš přestal Jehovu poslouchat. Boží slovo nám vysvětluje, jak k tomu došlo: „Po Jehojadově smrti judská knížata vešla a přistoupila k tomu, aby se poklonila králi. Tehdy jim král naslouchal. A postupně opustili dům Jehovy, Boha svých praotců, a začali sloužit posvátným kůlům a modlám, takže pro tuto jejich vinu vzniklo proti Judovi a Jeruzalému rozhořčení.“ A právě neblahý vliv judských knížat způsobil, že král přestal naslouchat Božím prorokům. Jedním z těchto proroků byl Jehojadův syn Zecharjáš, který na neposlušnost Jehoaše a lidu odvážně poukazoval. Místo toho, aby Jehoaš činil pokání, nechal Zecharjáše ukamenovat. Z Jehoaše se stal neposlušný a bezcitný člověk — a to právě proto, že podlehl  vlivu špatné společnosti. (2. Paralipomenon 24:17–22; 1. Korinťanům 15:33)

9. Jak se v případě Jehoaše a judských knížat prokázalo, že neposlouchat Boha je pošetilé?

⁹ Co se stalo s Jehoašem a jeho ničemnými knížaty, když opustili Jehovu? Do Judy vtrhl ‚malý počet mužů‘ syrské armády, a ačkoli jich bylo málo, „zničili ... všechna knížata lidu“. Kromě toho útočníci donutili krále, aby jim vydal svůj majetek a také zlato a stříbro ze svatyně. Jehoaš sice přežil, ale stal se z něj zdrcený člověk s podlomeným zdravím. Krátce nato se proti němu spikli jeho vlastní sluhové a zavraždili ho. (2. Paralipomenon 24:23–25; 2. Královská 12:17, 18) Tak se opět prokázala pravdivost Jehovových slov: „Jestliže nebudeš naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, tím, že bys dbal na konání všech jeho přikázání a jeho ustanovení, ... pak na tebe přijdou ... zlořečení a dostihnou tě.“ (5. Mojžíšova 28:15)

Tajemníka zachránila poslušnost

10, 11. (a) Proč bychom se měli zamyslet nad radou, kterou dal Jehova Barukovi? (b) Čeho se tato rada týkala?

¹⁰ Cítíte se občas unaveni tím, že jen málokdo z těch lidí, s nimiž se setkáváte v kazatelské službě, projeví zájem o dobrou zprávu? Stane se vám někdy, že zatoužíte po pohodlném životě dobře situovaných lidí? Pokud ano, vzpomeňte si na Jeremjášova tajemníka Baruka a na láskyplnou radu, kterou mu dal Jehova.

¹¹ Baruk právě zapisoval prorocké poselství, když na něj Jehova zaměřil svou pozornost. Proč? Protože Baruk si začal stěžovat na svůj životní úděl a toužil po něčem lepším, než byla zvláštní výsada, kterou měl ve službě Bohu. Jehova si všiml toho, že Baruk změnil svůj postoj, a proto mu dal otevřenou, ale zároveň laskavou radu: „Ty pro sebe stále hledáš velké věci. Dále nehledej. Hle, přivádím totiž neštěstí na všechno tělo, ... a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam bys šel.“ (Jeremjáš 36:4; 45:5)

12. Proč bychom v tomto systému věcí neměli pro sebe hledat „velké věci“?

¹² Jehova se těmito slovy obracel k muži, který mu po Jeremjášově boku sloužil věrně a odvážně. Všimli jste si, jak hluboký zájem Jehova o Baruka projevil? Podobně i dnes Jehova věnuje láskyplnou pozornost těm svým služebníkům, kteří někdy zatouží po tom, aby si už v tomto systému splnili svá vysněná přání. Je pěkné, že na láskyplné rady, které dostávají od odpovědných bratrů, mnozí z nich reagují podobně jako Baruk. (Lukáš 15:4–7) Je důležité, aby každý z nás pamatoval na to, že ti, kdo v tomto systému hledají „velké věci“, si takovým jednáním nezajistí šťastnou budoucnost. Nejenže nenajdou pravé štěstí, ale ještě horší je to, že brzy budou spolu s tímto světem a se všemi jeho sobeckými touhami odstraněni. (Matouš 6:19, 20; 1. Jana 2:15–17)

13. V jakém ohledu je pro nás Baruk příkladem pokory?

¹³ Zpráva o Barukovi nám také poskytuje vynikající poučení o pokoře. Povšimněte si, že Jehova nemluvil s Barukem přímo. Svou radu mu dal prostřednictvím Jeremjáše, jehož nedostatky a osobité jednání Baruk pravděpodobně dobře znal. (Jeremjáš 45:1, 2) Baruk se však nenechal ovládnout pýchou. Byl pokorný a uvědomil si, že tato rada ve skutečnosti pochází od Jehovy. (2. Paralipomenon 26:3, 4, 16; Přísloví 18:12; 19:20) Jestliže se nám stane, že ‚uděláme nějaký chybný krok‘ a ‚dříve než si to uvědomíme‘, dostaneme radu z Božího slova, jednejme podobně jako Baruk, který projevil zralost a pokoru a který měl v duchovním ohledu dobrou rozlišovací schopnost. (Galaťanům 6:1)

14. Proč je správné poslouchat ty, kdo mezi námi poskytují vedení?

¹⁴ Svým pokorným postojem také usnadníme situaci tomu, kdo nám dává radu.  V Hebrejcům 13:17 čteme: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ Dávat druhým dobré rady je náročnou stránkou pastýřské práce. A proto se starší často úpěnlivě modlí k Jehovovi o odvahu, moudrost a nezbytný takt. ‚Uznávejme tedy takové lidi.‘ (1. Korinťanům 16:18)

15. (a) Jak Jeremjáš projevil Barukovi důvěru? (b) Jak byl Baruk odměněn za to, že Jehovu pokorně uposlechl?

¹⁵ Je zřejmé, že Baruk změnil své smýšlení, protože Jeremjáš mu později dal velmi zodpovědný úkol — měl jít do chrámu a nahlas přečíst soudní poselství, jež mu nadiktoval Jeremjáš. Přijal Baruk tento úkol? Ano, poslechl a udělal všechno, „co mu přikázal prorok Jeremjáš“. Přečetl toto poselství i jeruzalémským knížatům, což nepochybně vyžadovalo značnou odvahu. (Jeremjáš 36:1–6, 8, 14, 15) Přibližně o 18 let později Jeruzalém padl do rukou Babylóňanů. Baruk však vyvázl. Představte si, jak byl vděčný, že se řídil Jehovovou radou a přestal pro sebe hledat „velké věci“. (Jeremjáš 39:1, 2, 11, 12; 43:6)

Poslušnost v době obléhání vedla k záchraně života

16. Jak Jehova projevil soucit Židům v roce 607 př.n.l., když byl Jeruzalém obléhán Babylóňany?

¹⁶ Když byl v roce 607 př.n.l. Jeruzalém zničen, bylo jasně patrné, že s těmi, kdo jsou poslušní, má Bůh soucit. V době, kdy obléhání vrcholilo, Jehova řekl Židům: „Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti. Ten, kdo zůstane sedět v tomto městě, zemře mečem a hladem a morem; ale ten, kdo vyjde a kdo opravdu odpadne k Chaldejcům, kteří vás obléhají, zůstane naživu a svou duši jistě dostane jako kořist.“ (Jeremjáš 21:8, 9) Ačkoli si obyvatelé Jeruzaléma zasluhovali zničení, těm, kdo byli poslušní, Jehova i v této rozhodující chvíli projevil soucit. *

17. (a) Jakými dvěma způsoby byla vyzkoušena Jeremjášova poslušnost, když mu Jehova přikázal, aby říkal Židům, že mají ‚odpadnout k Chaldejcům‘? (b) V čem je pro nás Jeremjášova poslušnost příkladem?

¹⁷ To, že Jeremjáš říkal Židům, aby se vzdali, pro něj jistě bylo zkouškou poslušnosti. Velmi si totiž vážil Božího jména a nechtěl, aby nepřátelé toto svaté jméno haněli tím, že budou své vítězství připisovat neživým modlám. (Jeremjáš 50:2, 11; Nářky 2:16) Kromě toho Jeremjáš velmi dobře věděl, že tímto poselstvím riskuje svůj život,  protože mnozí lidé budou jeho slova považovat za pobuřování. Přesto však nebojácně a poslušně oznamoval Jehovova prohlášení. (Jeremjáš 38:4, 17, 18) Stejně jako Jeremjáš, i my předkládáme lidem nepopulární poselství. Je to stejné poselství, kvůli němuž lidé opovrhovali Ježíšem. (Izajáš 53:3; Matouš 24:9) ‚Nechvějme se tedy před lidmi‘, ale stejně jako Jeremjáš se odvážně řiďme pokyny od Jehovy a naprosto mu důvěřujme. (Přísloví 29:25)

Poslušnost v době Gogova útoku

18. S jakými zkouškami poslušnosti se Jehovovi služebníci ještě setkají?

¹⁸ Brzy bude celý Satanův ničemný systém odstraněn ve ‚velkém soužení‘. (Matouš 24:21) Jak před velkým soužením, tak i v jeho průběhu bude Boží lid nepochybně procházet velkými zkouškami víry a poslušnosti. Bible například říká, že Satan ve své úloze ‚Goga ze země Magog‘ podnikne proti Jehovovým služebníkům frontální útok, k němuž zmobilizuje ‚početnou vojenskou sílu, podoben oblakům, aby pokryl zemi‘. (Ezekiel 38:2, 14–16) Neozbrojený Boží lid bude obklopen přesilou svých protivníků. Bude však hledat útočiště u Jehovy, který pod svými „perutěmi“ skryje ty, kdo budou poslušní.

19, 20. (a) Proč byla pro Izraelity u Rudého moře poslušnost životně důležitá? (b) Jaký užitek dnes máme z toho, že přemýšlíme o událostech u Rudého moře?

¹⁹ V podobné situaci byli Izraelité potom, co odešli z Egypta. Tuto zemi Jehova postihl deseti ničivými ranami a svůj lid vedl do Zaslíbené země. Nevybral však nejkratší cestu, ale vedl je směrem k Rudému moři. Ze strategického hlediska to vypadalo velmi nerozumně, protože Izraelité se mohli ocitnout v pasti a být napadeni. Co byste udělali, kdybyste byli mezi Izraelity? Poslechli byste pokyn, který Jehova dal prostřednictvím Mojžíše, důvěřovali byste mu a šli byste k Rudému moři, i kdybyste věděli, že tudy cesta do Zaslíbené země nevede? (2. Mojžíšova 14:1–4)

²⁰ Když pokračujeme ve čtení 14. kapitoly 2. Mojžíšovy, vidíme, že Jehova dal svému lidu pozoruhodným způsobem najevo svou moc. Když takové zprávy čteme a přemýšlíme o nich, můžeme tím velmi posílit svou víru. (2. Petra 2:9) Díky silné víře budeme schopni poslechnout Jehovu i v případě, kdy se bude zdát, že jeho požadavky jsou z lidského hlediska nerozumné. (Přísloví 3:5, 6) Každý z nás by si tedy měl položit otázku: ‚Snažím se upevňovat svou víru tím, že pilně studuji Bibli, modlím se a rozjímám a také se pravidelně scházím s Božím lidem?‘ (Hebrejcům 10:24, 25; 12:1–3)

Poslušnost přináší naději

21. Jaký užitek mají už dnes ti, kdo poslouchají Jehovu, a jaké požehnání je čeká v budoucnosti?

²¹ V případě těch, kdo poslouchají Jehovu v každé oblasti svého života, se již nyní splňují slova z Přísloví 1:33: „Pokud jde o toho, kdo mi [poslušně] naslouchá, ten bude přebývat  v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“ Pravdivost těchto povzbuzujících slov se obdivuhodným způsobem potvrdí v blížícím se Jehovově dni pomsty. Ježíš svým učedníkům řekl: „Až se to ... začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ (Lukáš 21:28) Je jasné, že důvěru v tato slova budou mít pouze ti, kdo Boha poslouchají. (Matouš 7:21)

22. (a) Jaký základ pro důvěru má Jehovův lid? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

²² Důvěru v Jehovu můžeme mít i proto, že „Svrchovaný Pán Jehova ... neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům“. (Amos 3:7) V dnešní době už Jehova nevysílá proroky, ale používá třídu věrného otroka, kterou pověřil tím, aby Boží domácnosti poskytovala pokrm v pravý čas. (Matouš 24:45–47) Proto je velmi důležité, abychom pokyny tohoto ‚otroka‘ poslouchali. Jak uvidíme z následujícího článku, takovou poslušností dáváme najevo také svůj postoj k Ježíšovi, který je pánem tohoto ‚otroka‘. Právě Ježíšovi ‚patří poslušnost národů‘. (1. Mojžíšova 49:10)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

• K čemu vedla neposlušnost Izraelitů?

• Jak krále Jehoaše ovlivňovali ti, v jejichž společnosti vyrůstal, a ti, s nimiž se stýkal v dospělosti?

• Jaké poučení získáváme z příkladu Baruka?

• Proč lidé, kteří poslouchají Jehovu, nemusí mít strach z blížícího se konce současného systému věcí?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 13]

Díky Jehojadovu vedení mladý Jehoaš poslouchal Jehovu

[Obrázek na straně 15]

Pod vlivem špatné společnosti Jehoaš zabil Božího proroka

[Obrázek na straně 16]

Poslechli byste Jehovu? V tom případě byste byli svědky jeho obdivuhodné moci zachraňovat