Jak vychovávat své děti v cizí zemi — Problémy a výhody

MILIONY lidí se stěhují do jiných zemí, protože doufají, že zde začnou nový život. Evropa nyní hostí přes 20 milionů přistěhovalců, ve Spojených státech našlo domov více než 26 milionů lidí z jiných zemí, a Austrálie má takových obyvatel více než 21 procent. Rodiny těchto přistěhovalců musí často překonávat problémy související s novým jazykem a musí se přizpůsobovat nové kultuře.

Děti se často naučí jazyk své nové země rychle a začnou v tomto jazyce myslet. Rodičům to může trvat déle. Děti vyrůstají v zemi, kterou jejich rodiče neznají, a tak mohou vznikat jazykové problémy. Ty potom někdy vytvářejí komunikační propast, která se nedá snadno překlenout.

Novým jazykem je ovlivňováno myšlení dětí a novou kulturou může být navíc ovlivňován jejich citový život. Rodiče pak možná zjistí, že dobře nerozumí reakcím svých dětí. Přistěhovalci, kteří se snaží vychovávat své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, musí tedy čelit neočekávaným těžkostem. (Efezanům 6:4)

Působit na mysl a na srdce není snadné

Křesťanští rodiče touží učit své děti ‚čistému jazyku‘ biblické pravdy, a je to jejich zodpovědnost. (Sefanjáš 3:9) Ale jak mohou vštěpovat do srdce svých dětí Jehovův zákon, jestliže děti znají jazyk rodičů jen v omezené míře a jestliže se rodiče nemohou přesvědčivě vyjadřovat v jazyce, na který si už jejich děti zvykly? (5. Mojžíšova 6:7) Děti snad rozumějí tomu, co jim rodiče říkají, ale pokud to nezapůsobí na jejich srdce, možná si doma začnou připadat jako cizí.

S tímto problémem se musí vyrovnávat například Pedro a Sandra. Přestěhovali se z Jižní Ameriky do Austrálie a vychovávají dva dospívající syny. * Pedro říká: „Rozhovor o duchovních věcech se týká srdce a citů. Mluví se o hlubších a závažnějších myšlenkách, a k tomu je nutná větší slovní zásoba.“ Sandra dodává: „Kdyby naše děti plně nerozuměly naší mateřštině, mohl by tím trpět jejich duchovní život. Možná by přestaly rozumět biblické pravdě. Nechápaly by totiž zásady, na kterých je založeno to, čemu se právě učí. Mohla by pak zakrnět jejich duchovní rozlišovací schopnost a mohl by se oslabit jejich vztah k Jehovovi.“

 S tím souhlasí i Gnanapirakasam a Helen, kteří se přestěhovali ze Srí Lanky do Německa a mají teď dvě děti. Říkají: „Myslíme si, že je důležité, aby naše děti mluvily naší mateřštinou, i když se učí německy. Je důležité, aby se nám mohly svěřovat se svými pocity, aby s námi mohly mluvit tak říkajíc od srdce k srdci.“

Miguel a Carmen, kteří se přestěhovali z Uruguaye do Austrálie, říkají: „Rodiče, kteří jsou v podobné situaci jako my, musí vynakládat větší úsilí. Buď se musí sami naučit nový jazyk tak dobře, aby chápali duchovní věci vyjadřované v tomto jazyce a mohli je také v tomto jazyce vysvětlovat, anebo musí své děti dobře naučit své mateřštině.“

Rozhodnutí rodiny

Má-li rodina přistěhovalců duchovně dobře prospívat, nutně se musí rozhodnout, ve kterém jazyce budou ‚vyučováni Jehovou‘. (Izajáš 54:13) Jestliže je v blízkosti jejich bydliště sbor, v němž se mluví jejich mateřštinou, rodina se možná rozhodne, že tento sbor podpoří. Mohou se však také rozhodnout, že budou chodit do sboru, v němž se mluví hlavním jazykem země, do níž se přestěhovali. Na které okolnosti budou brát zřetel?

Demetrios a Patroulla, kteří se přestěhovali z Kypru do Anglie a vychovali zde pět dětí, vysvětlují, co ovlivnilo jejich rozhodování: „Nejdříve chodila naše rodina do sboru, kde se mluvilo řecky. Nám rodičům to sice velmi pomáhalo, ale ukázalo se, že duchovní vývoj našich dětí se tím brzdí. Řečtině sice v podstatě rozuměly, ale hlubší myšlenky nechápaly. Projevilo se to na jejich poměrně pomalém duchovním růstu. Jako rodina jsme přešli do anglického sboru a dobré výsledky byly vidět téměř okamžitě. Děti to duchovně posílilo. Rozhodnout se k této změně nebylo snadné, ale v našem případě se ukázalo, že to bylo moudré řešení.“

Mateřštinu rodičů si však rodina udržovala stále, a pro všechny to bylo velkým přínosem. Děti říkají: „Znát víc než jeden jazyk je výhoda. Mluvíme sice hlavně anglicky, ale zjistili jsme, že díky znalosti řečtiny si můžeme zachovávat pevné a důvěrné rodinné vztahy, především s našimi prarodiči. Máme také větší pochopení pro přistěhovalce a přesvědčili jsme se, že jsme schopni naučit se jiný jazyk. Když jsme povyrostli, naše rodina se přestěhovala, abychom mohli pomáhat jednomu albánskému sboru.“

Také Christopher a Margarita se přestěhovali z Kypru do Anglie a vychovali zde tři děti. Rozhodli se, že se připojí k řeckému sboru. Jejich syn Nikos, který nyní v jednom řeckém sboru slouží jako starší, si vzpomíná: „Byli jsme povzbuzováni, abychom se spojili  s nově vytvořeným řeckým sborem. Naše rodina to považovala za teokratické pověření.“

Margarita vypráví: „Když našim dvěma chlapcům bylo sedm a osm let, zapsali se do teokratické školy. Jako rodiče jsme z toho měli trochu obavy, protože řecky moc neuměli. Každý jejich úkol byl záležitostí celé rodiny, a s přípravou proslovů jsme jim pomáhali řadu hodin.“

Jejich dcera Joanna říká: „Ještě si vzpomínám, jak nás tatínek učil řecky. Abecedu nám psal doma na tabuli a museli jsme se ji dobře naučit. Mnozí lidé studují nějaký jazyk mnoho let, ale my jsme se naučili řecky poměrně rychle, protože nám tatínek a maminka pomáhali.“

Důvodem, proč se některé rodiny připojí ke sboru, v němž se mluví jejich jazykem, je názor rodičů, že k získání ‚duchovního pochopení‘ a k pokroku potřebuje být rodina vyučována v mateřském jazyce. (Kolosanům 1:9, 10; 1. Timoteovi 4:13, 15) Jiným důvodem může být to, že členové rodiny chtějí pomáhat dalším přistěhovalcům poznat pravdu, a jejich jazykové znalosti jsou proto výhodou.

Jiná rodina může naproti tomu dojít k závěru, že pro ně bude nejlepší chodit do sboru, kde se mluví hlavním jazykem země, do níž se přestěhovali. (Filipanům 2:4; 1. Timoteovi 3:5) Otec jakožto hlava rodiny prohovoří s celou rodinou jejich situaci a po modlitbě učiní rozhodnutí. (Římanům 14:4;  1. Korinťanům 11:3; Filipanům 4:6, 7) Které praktické návrhy by mohly těmto rodinám pomoci?

Některé praktické návrhy

Pedro a Sandra, o nichž zde již byla zmínka, říkají: „Máme pravidlo, že doma se bude mluvit jen španělsky, abychom svou mateřštinu nezapomněli. Není snadné to dodržovat, protože chlapci vědí, že rozumíme anglicky. Kdybychom se toho však nedrželi, španělštinu bychom zapomněli.“

Miguel a Carmen, o kterých se zde už také mluvilo, doporučují: „Jestliže rodiče vedou v mateřštině pravidelné rodinné studium a rozhovory o denním textu, děti budou znát víc než jen základy tohoto jazyka — naučí se v tomto jazyce vyjadřovat duchovní myšlenky.“

Miguel také navrhuje: „Snažte se zařídit věci tak, abyste měli radost z vydávání svědectví. Náš obvod se rozprostírá na rozsáhlém území velkého města. Když tedy hledáme lidi, kteří mluví naším jazykem, strávíme hodně času jízdou v autě. Čas využíváme tím, že hrajeme biblické hry a mluvíme o důležitých věcech. Snažím se plánovat tyto svědecké cesty tak, abychom při nich měli několik pěkných opětovných návštěv. A tak se děti za ten den podílejí nejméně na jednom zajímavém rozhovoru.“

Jak se vyrovnávat s kulturními rozdíly

Mladé lidi Boží slovo vybízí: „Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísloví 1:8) Jestliže však otcův způsob ukázňování a matčin „zákon“ jsou ovlivněny kulturou, která se liší od kultury, v níž žijí jejich děti, pak mohou nastat problémy.

Rozhodnutí, jak bude rodina vedena, je samozřejmě věcí toho, kdo je hlavou rodiny. Jinými rodinami by se neměl nechat nepatřičně ovlivňovat. (Galaťanům 6:4, 5) Jestliže je ovšem mezi rodiči a dětmi dobrá  komunikace, může být pro rodiče snadnější přijímat nové zvyky.

Mnohé zvyky, které jsou běžné v rozvinutých zemích, však mohou poškozovat duchovní zdraví křesťanů. Prostřednictvím zábavy a populární hudby se často propaguje sexuální nemravnost, chamtivost a vzpoura. (Římanům 1:26–32) I když křesťanští rodiče novému jazyku dobře nerozumí, přesto je jejich odpovědností dohlížet nad tím, jakou hudbu a zábavu si děti vybírají. Rodiče musí stanovit pevná pravidla. Ale i to může být náročné.

Carmen říká: „Textům písní, které naše děti poslouchají, často nerozumíme. Melodie se může zdát přijatelná, ale kdyby text obsahoval dvojsmyslná nebo vulgární slova, vůbec bychom to nepoznali.“ Jak to vyřešili? Miguel vysvětluje: „Věnujeme hodně času tomu, abychom děti poučili o nebezpečích, která v sobě skrývá nemravná hudba. Snažíme se jim pomáhat, aby si vybírali hudbu, kterou by Jehova schválil.“ Má-li se tedy křesťan úspěšně vyrovnávat s kulturními rozdíly, musí být stále ve střehu a musí být rozumný. (5. Mojžíšova 11:18, 19; Filipanům 4:5)

Jaké to má výhody

Výchova dětí v cizí zemi vyžaduje bezesporu víc času a úsilí. Ale rodiče i děti možná zjistí, že jim jejich úsilí přináší řadu výhod.

Azzam a jeho manželka Sara se přestěhovali z Turecka do Německa a vychovali zde tři děti. Jejich nejstarší syn dnes slouží v německé odbočce svědků Jehovových v Selters. Azzam říká: „Naše děti mohou rozvíjet kladné rysy obou kultur, a to je pro ně velká výhoda.“

Antonio a jeho žena Lutonadio se přestěhovali z Angoly do Německa a vychovávají zde devět dětí. V rodině se mluví lingalsky, francouzsky a německy. Antonio říká: „Mluvíme několika jazyky, a to naší rodině pomáhá vydávat svědectví lidem z mnoha zemí. Máme z toho opravdu velkou radost.“

Dvě děti jistých japonských rodičů, kteří se přestěhovali do Anglie, mluví japonsky i anglicky a považují to za velkou výhodu. Říkají: „Znalost dvou jazyků nám pomohla získat zaměstnání. Máme také užitek z velkých sjezdů, které se konají v angličtině. Zároveň máme výsadu sloužit v japonském sboru, kde to je velmi zapotřebí.“

Můžete dosáhnout úspěchu

Vychovávat děti v prostředí, v němž lidé nesdílejí kulturní hodnoty rodičů, je náročný úkol, se kterým se museli vyrovnávat již Boží služebníci v biblických dobách. Mojžíšovi rodiče to však úspěšně zvládli, ačkoli byl Mojžíš vychováván v Egyptě. (2. Mojžíšova 2:9, 10) Mnozí Židé vychovali v babylónském zajetí děti, které pak byly ochotné vrátit se do Jeruzaléma a obnovit zde čisté uctívání. (Ezra 2:1, 2, 64–70)

Také křesťanští rodiče dnes mohou dosáhnout úspěchu. Odměnou jim pak možná budou podobná slova, jaká slyšeli od svých dětí jistí rodiče: „Jako rodina jsme si velmi blízcí, a to díky láskyplné péči tatínka a maminky, s nimiž jsme si vždy dobře rozuměli. A jsme šťastní, že patříme k celosvětové rodině Jehovových služebníků.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 24]

Budete-li doma mluvit pouze svou mateřštinou, vaše děti získají základní znalost tohoto jazyka

[Obrázek na straně 24]

Jestliže prarodiče a vnuci mluví stejným jazykem, pouto mezi nimi se uchovává

[Obrázek na straně 25]

Pokud se svými dětmi studujete Bibli, roste jejich ‚duchovní pochopení‘