Otázky čtenářů

Je hazardní hraní špatné i v případě, že se hraje jen o malý obnos?

O hazardním hraní Boží slovo nijak podrobně nepojednává, ale z toho, co říká, je jasně patrné, že jakékoli hazardní hraní je s biblickými zásadami neslučitelné. * Je například všeobecně známo, že hazardní hraní podněcuje k chamtivosti. Už sama tato skutečnost je pro křesťany závažným důvodem k zamyšlení, protože Bible říká, že „chamtivci“ nezdědí Boží Království a že chtivost se rovná modlářství. (1. Korinťanům 6:9, 10; Kolosanům 3:5)

Hazardní hraní také podněcuje k samolibosti a podporuje nezdravou soutěživost neboli silnou touhu vyhrát. Apoštol Pavel před takovými věcmi varoval. Napsal: „Nestaňme se samolibými, nevyvolávejme mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviďme.“ (Galaťanům 5:26) Hazardní hraní navíc způsobuje, že se někteří lidé pověrčivě spoléhají na štěstěnu. Vytvářejí si celou řadu pověr a doufají, že se na ně díky tomu usměje štěstí. Jednají podobně jako nevěrní Izraelité, kteří ‚prostírali stůl pro boha Štěstí a nalévali míchané víno pro boha Osudu‘. (Izajáš 65:11)

Někdo by mohl namítnout, že sázet se o malý obnos peněz při přátelské partii karetní nebo stolní hry, kterou hrajeme s příbuznými nebo blízkými přáteli, je pouze neškodná zábava. Ten, kdo se sází jen o malý obnos, si o sobě možná nemyslí, že by byl chamtivý, samolibý, soutěživý nebo pověrčivý. Jak to však působí na ty, s nimiž hraje? Mnozí z dnešních náruživých hráčů začali právě sázkami o malý obnos, jen tak ‚pro zábavu‘. (Lukáš 16:10) Zdánlivě neškodné rozptýlení se v jejich případě změnilo v něco mnohem horšího.

To se týká zvláště dětí. Pro mnohé děti bylo vzrušujícím zážitkem, když vyhrály nějakou malou sázku, a tak se začaly sázet o větší peníze. (1. Timoteovi 6:10) Dlouhodobá studie, kterou ve Spojených státech provedla Arizonská rada pro problematiku patologického hráčství, potvrdila, že mnozí z těch, kdo jsou závislí na hazardním hraní, začali už v dětství, a to „tím, že si občas vsadili pár drobných na nějaké sportovní výsledky nebo si zahráli karty s kamarády či s příbuznými“. Další zpráva uvádí, že „děti začínají s hazardním hraním doma, obvykle při karetních hrách s příbuznými a přáteli“. Zpráva dodává, že „třicet procent dětských hráčů začalo hrát před svým jedenáctým rokem“. Studie nazvaná Proč je tolik hazardních hráčů — Patologické a problémové hráčství ukazuje, že mnozí mladí gambleři se ve snaze získat peníze na uspokojení svého návyku uchylují ke zločinům a nemravnosti. Zpočátku to možná vypadalo zcela neškodně. Následky jsou však tragické.

Žijeme ve světě, který je už sám o sobě plný léček a pokušení. Proč bychom se tedy měli zbytečně vystavovat ještě dalšímu nebezpečí? (Přísloví 27:12) Vůbec nezáleží na tom, zda jsou či nejsou přítomny děti nebo zda jsou sázky vysoké či nízké — hazardní hraní ohrožuje naše duchovní smýšlení a měli bychom se mu proto vyhýbat. Křesťané, kteří se rádi odreagují při nějaké stolní či karetní hře, si mohou své skóre poznamenávat na papír, anebo mohou hrát jen pro zábavu, a skóre nemusí vůbec počítat. Moudrým křesťanům záleží na tom, aby si jak oni sami, tak i jejich přátelé a rodina zachovali duchovní smýšlení. Proto se hazardnímu hraní zcela vyhýbají — nehrají tedy ani o malé částky.

[Poznámka pod čarou]