Křesťané se navzájem potřebují
Křesťané se navzájem potřebují
„Jsme údy, které patří k sobě.“ (EFEZANŮM 4:25)
1. Co jedna encyklopedie říká o lidském těle?
LIDSKÉ tělo je opravdu podivuhodné! Dílo The World Book Encyclopedia uvádí: „O lidském těle někdy mluvíme jako o stroji — o tom nejlepším stroji, jaký byl kdy zkonstruován. Lidské tělo samozřejmě žádným strojem není. V mnoha ohledech se mu však podobá. Tělo se stejně jako stroj skládá z mnoha částí. Každá část těla má stejně jako každá část stroje svou funkci. Všechny části ale spolupracují, a díky tomu může tělo nebo stroj dobře fungovat.“
2. V čem se křesťanský sbor podobá lidskému tělu?
2 Ano, lidské tělo má mnoho částí neboli údů, a každý z nich vykonává některou z potřebných funkcí. Žádná céva, sval ani jiná část těla není bezúčelná. Podobně může i v křesťanském sboru každý člen přispívat k jeho duchovnímu zdraví a kráse. (1. Korinťanům 12:14–26) Žádný člen sboru by se tedy neměl vyvyšovat nad druhé ani by se neměl považovat za nedůležitého. (Římanům 12:3)
3. Jak slova v Efezanům 4:25 ukazují, že se křesťané navzájem potřebují?
3 Podobně jako údy těla jsou na sobě závislé, i křesťané se navzájem potřebují. Apoštol Pavel řekl pomazaným spolukřesťanům: „Nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním, protože jsme údy, které patří k sobě.“ (Efezanům 4:25) Vzhledem k tomu, že členové duchovního Izraele — údy „Kristova těla“ — „patří k sobě“, říkají si pravdu a plně spolupracují. Ano, každý z nich patří všem ostatním. (Efezanům 4:11–13) S nimi jsou šťastně sjednoceni křesťané, kteří mají pozemskou naději a kteří také mluví pravdu a jsou ochotni spolupracovat.
4. Jak můžeme pomáhat novým spolukřesťanům?
4 Každý rok jsou pokřtěny tisíce lidí, kteří mají naději na život v pozemském ráji. Ostatní členové sboru jim ochotně pomáhají ‚usilovně spět ke zralosti‘. (Hebrejcům 6:1–3) Součástí této pomoci může být odpovídání na biblické otázky nebo praktické vedení v kazatelské službě. Novým spolukřesťanům můžeme pomáhat tím, že jim půjdeme příkladem pravidelnou účastí na křesťanských shromážděních. V době těžkostí můžeme tyto spoluvěřící také povzbuzovat nebo snad utěšovat. (1. Tesaloničanům 5:14, 15) Měli bychom hledat způsoby, jak druhým pomáhat, aby ‚nadále chodili v pravdě‘. (3. Jana 4) Ať jsme mladí, nebo letití, ať jsme právě začali chodit v pravdě, nebo v ní již chodíme mnoho let, můžeme přispívat k duchovnímu blahobytu svých spoluvěřících — a oni nás skutečně potřebují.
Podali pomocnou ruku
5. Jak Aquila a Priscilla pomáhali Pavlovi?
5 K těm, komu poskytování pomoci spoluvěřícím přináší uspokojení, patří křesťanské manželské páry. Například Aquila a jeho manželka Priscilla (Priska) pomohli Pavlovi. Přijali ho do svého domova, spolupracovali s ním jako výrobci stanů a pomohli mu v Korintu vybudovat sbor. (Skutky 18:1–4) Nějakým blíže neurčeným způsobem dokonce pro Pavla nasadili svůj život. V době, kdy tito manželé žili v Římě, Pavel tamějším křesťanům napsal: „Vyřiďte mé pozdravy Prisce a Aquilovi, mým spolupracovníkům v Kristu Ježíši, kteří nasadili své vlastní hrdlo pro mou duši, jimž vzdávám díky nejen já, ale také všechny sbory z národů.“ (Římanům 16:3, 4) Někteří novodobí křesťané podobně jako Aquila a Priscilla budují sbory a různými způsoby pomáhají spolukřesťanům. Někdy dokonce riskují svůj život, než aby připustili, že by jiní Boží služebníci byli vystaveni brutalitě nebo byli usmrceni z rukou pronásledovatelů.
6. Jakou pomoc Apollos dostal?
6 Aquila a Priscilla také pomohli výmluvnému křesťanovi Apollovi, který obyvatele Efezu učil o Ježíši Kristu. Apollos tehdy věděl pouze o křtu, který prováděl Jan a který byl znamením pokání z hříchů proti smlouvě Zákona. Aquila a Priscilla pochopili, že Apollos potřebuje určitou pomoc, a proto mu ‚přesněji objasnili Boží cestu‘. Pravděpodobně mu vysvětlili, že ke křesťanskému křtu patří to, že je člověk ponořen do vody a je na něj vylit svatý duch. Apollos to přijal za své. Později v Achaii „velmi pomohl těm, kdo z Boží nezasloužené laskavosti uvěřili; důrazně a důkladně totiž veřejně dokazoval, že se Židé mýlí, když z Písem ukazoval, že Ježíš je Kristus“. (Skutky 18:24–28) Komentáře spoluvěřících mohou často prohloubit naše porozumění Božímu slovu. I v tomto ohledu se navzájem potřebujeme.
Poskytování hmotné pomoci
7. Jak reagovali Filipané, když jejich spolukřesťané potřebovali hmotnou podporu?
7 Členové křesťanského sboru ve Filipech velice milovali Pavla a posílali mu hmotnou podporu v době, kdy pobýval v Tesalonice. (Filipanům 4:15, 16) Když byli v nouzi bratři v Jeruzalémě, Filipané byli ochotni přispět i nad své možnosti. Pavel si znamenitého postoje bratrů a sester ve Filipech natolik vážil, že je dal za vzor ostatním věřícím. (2. Korinťanům 8:1–6)
8. Jaký postoj projevoval Epafroditos?
8 Když byl Pavel ve vězeňských poutech, Filipané mu nejen poslali věcné dary, ale vypravili také svého osobního zplnomocněnce Epafrodita. Pavel napsal: „Kvůli Pánovu dílu [se Epafroditos] zcela přiblížil k smrti, když vystavil svou duši nebezpečí, aby plně vynahradil to, že jste tu nebyli, abyste mi prokazovali soukromou službu.“ (Filipanům 2:25–30; 4:18) Nikde není řečeno, zda byl Epafroditos starším nebo služebním pomocníkem. Byl to však obětavý a ochotný křesťan, a Pavel ho skutečně potřeboval. Je i ve vašem sboru někdo jako Epafroditos?
Byli „posilující pomocí“
9. V čem je nám příkladem Aristarchos?
9 Každý sbor si velice váží láskyplných bratrů a sester, jako byli Aquila, Priscilla a Epafroditos. Někteří z našich spoluvěřících se mohou podobat jinému křesťanovi z prvního století, Aristarchovi. On a další křesťané byli „posilující pomocí“, možná uměli poskytovat útěchu nebo pomáhali v běžných praktických věcech. (Kolosanům 4:10, 11) Svou pomocí Pavlovi dal Aristarchos najevo, že je skutečným přítelem v nouzi. Byl takovým člověkem, o jakém se mluví v Příslovích 17:17: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Neměli bychom se snad všichni snažit o to, abychom pro spolukřesťany byli „posilující pomocí“? Pomocnou ruku bychom měli podat zvláště těm, kdo jsou v těžké situaci.
10. Jaký příklad dal Petr křesťanským starším?
10 Pro své duchovní bratry a sestry musí být posilující pomocí zejména křesťanští starší. Kristus řekl apoštolu Petrovi: „Posiluj své bratry.“ (Lukáš 22:32) Petr to mohl dělat, protože byl pevný a neochvějný jako skála, a to zejména po Ježíšově vzkříšení. Starší, snažte se ze všech sil jednat také tak a dělejte to ochotně a něžně, protože vaši spoluvěřící vás potřebují. (Skutky 20:28–30; 1. Petra 5:2, 3)
11. V čem nám to může prospět, když se zamyslíme nad postojem Timotea?
11 Timoteus, Pavlův společník na cestách, byl křesťanským starším a hluboce se o druhé křesťany zajímal. Měl sice nějaké zdravotní problémy, ale projevoval pevnou víru a ‚sloužil s Pavlem jako otrok při podpoře dobré zprávy‘. Apoštol proto mohl Filipanům napsat: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká.“ (Filipanům 2:20, 22; 1. Timoteovi 5:23; 2. Timoteovi 1:5) Budeme-li mít stejný postoj jako Timoteus, můžeme být pro ty, kdo společně s námi uctívají Jehovu, velkým přínosem. Musíme pochopitelně zápasit s vlastními tělesnými problémy a různými zkouškami, ale také můžeme a měli bychom projevovat pevnou víru a láskyplný zájem o naše duchovní bratry a sestry. Nikdy bychom neměli zapomínat na to, že nás potřebují.
Ženy, které pečovaly o druhé
12. Co se můžeme naučit z příkladu Dorkas?
12 Ke zbožným ženám, které pečovaly o druhé, patřila Dorkas. Když zemřela, učedníci zavolali Petra a zavedli ho do horní místnosti. „Všechny vdovy se mu [tam] s pláčem představovaly a ukazovaly mnoho spodních a svrchních oděvů, které Dorkas dělávala, dokud byla s nimi.“ Dorkas byla přivedena zpět k životu a nepochybně dále „oplývala dobrými skutky a dary z milosrdenství“. I v dnešním křesťanském sboru jsou ženy, které podobně jako Dorkas vyrábějí oděvy nebo láskyplně vykonávají jiné věci pro ty, kdo potřebují pomoc. Dobré skutky těchto žen samozřejmě souvisí především s podporou zájmů Království a s účastí na díle činění učedníků. (Skutky 9:36–42; Matouš 6:33; 28:19, 20)
13. Jak Lydie projevila zájem o spolukřesťany?
13 O druhé pečovala také bohabojná žena jménem Lydie. Pocházela z Thyatiry, ale žila ve Filipech, když tam asi v roce 50 n. l. kázal Pavel. Lydie pravděpodobně byla židovská proselytka. Ve Filipech však možná nebylo mnoho Židů a nebyla tam možná ani žádná synagóga. Lydie a další zbožné ženy se u řeky shromáždily k uctívání a tam je apoštol zastihl a kázal jim o dobré zprávě. Biblický záznam uvádí: „Jehova rozevřel srdce [Lydie], aby věnovala pozornost tomu, o čem mluvil Pavel. A když byla pokřtěna ona a její domácnost, řekla se snažnou prosbou: ‚Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vstupte do mého domu a zůstaňte.‘ A prostě nás přiměla přijít.“ (Skutky 16:12–15) Lydie chtěla pro druhé dělat dobré věci, a proto Pavla a jeho společníky přesvědčila, aby u ní zůstali. Jistě si velmi vážíme toho, když i dnes projevují laskaví křesťané podobnou pohostinnost. (Římanům 12:13; 1. Petra 4:9)
Mladí, potřebujeme i vás
14. Jak Ježíš Kristus jednal s mladými lidmi?
14 Křesťanský sbor byl založen laskavým, srdečným Božím Synem, Ježíšem Kristem. Lidé se v jeho společnosti cítili dobře, protože měl láskyplnou povahu a byl soucitný. Když při jedné příležitosti někteří lidé začali Ježíšovi nosit své malé děti, učedníci se je snažili odehnat. Ježíš ale prohlásil: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království. Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“ (Marek 10:13–15) Požehnání spojené s Královstvím obdržíme tehdy, budeme-li jako malé děti — pokorní a ochotní učit se. Ježíš dal najevo svou lásku k dětem tím, že je bral do náruče a žehnal jim. (Marek 10:16) A co vy, naši mladí? Buďte si jisti, že vás sbor miluje a že vás potřebuje.
15. Které skutečnosti z Ježíšova života popisuje Lukáš 2:40–52 a jaký příklad dal Ježíš mladým lidem?
15 Ježíš projevoval lásku k Bohu a k Písmu už v mládí. Když mu bylo 12 let, cestoval on a jeho rodiče, Josef a Marie, ze svého domovského města Nazaretu do Jeruzaléma na oslavu Pasach. Při zpáteční cestě Ježíšovi rodiče zjistili, že jejich syn není ve skupině, se kterou cestovali. Nakonec ho našli, jak sedí v jednom ze sálů v chrámu, naslouchá židovským učitelům a klade jim otázky. Ježíš byl překvapen, že Josef a Marie nevěděli, kde ho najít, a proto se jich zeptal: „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Vrátil se domů se svými rodiči, zůstal jim podřízen a dále dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu. (Lukáš 2:40–52) Ježíš je pro naše mladé skutečně výborným příkladem. Určitě by měli poslouchat své rodiče a se zájmem poznávat duchovní věci. (5. Mojžíšova 5:16; Efezanům 6:1–3)
16. (a) Co volali nějací chlapci, když Ježíš vydával svědectví v chrámu? (b) Jakou výsadu dnes mají mladí křesťané?
16 Jako mladý člověk možná vydáváš svědectví o Jehovovi ve škole, a také dům od domu společně se svými rodiči. (Izajáš 43:10–12; Skutky 20:20, 21) Když Ježíš krátce před svou smrtí vydával svědectví v chrámu a uzdravoval tam lidi, nějací chlapci volali: „Zachraň, prosíme, Syna Davidova!“ Přední kněze a znalce Zákona to rozčílilo, a proto protestovali: „Slyšíš, co říkají?“ „Ano,“ odpověděl Ježíš. „Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu‘?“ (Matouš 21:15–17) Také vy, mladí ve sboru, máte stejně jako ti chlapci vzácnou příležitost chválit Boha a jeho Syna. My vás nejenom chceme, ale také potřebujeme mít po svém boku jako hlasatele Království.
Když přijdou těžkosti
17, 18. (a) Proč Pavel organizoval sbírku pro křesťany v Judeji? (b) Jak dobrovolné dary pro judské věřící zapůsobily na židovské a nežidovské křesťany?
17 Láska nás podněcuje k tomu, abychom pomáhali spolukřesťanům v nouzi, ať žijeme v jakýchkoli podmínkách. (Jan 13:34, 35; Jakub 2:14–17) Právě láska k bratrům a sestrám v Judeji podnítila Pavla k tomu, aby pro ně zorganizoval sbírku ve sborech v Achaii, Galácii, Makedonii a v oblasti Asie. Pronásledování, občanské nepokoje a hladomor, které učedníci v Jeruzalémě prožívali, byly možná příčinou toho, co Pavel popisuje jako ‚utrpení‘, ‚soužení‘ a ‚drancování majetku‘. (Hebrejcům 10:32–34; Skutky 11:27–12:1) Proto dohlížel na zajištění finančních prostředků pro chudé křesťany v Judeji. (1. Korinťanům 16:1–3; 2. Korinťanům 8:1–4, 13–15; 9:1, 2, 7)
18 Dobrovolné dary pro svaté v Judeji byly dokladem bratrského pouta, jež spojovalo židovské a nežidovské ctitele Jehovy. Svým finančním příspěvkem mohli nežidovští křesťané také dát svým judským spoluvěřícím najevo svou vděčnost za duchovní bohatství, které od nich získali. Vzájemně si tedy pomáhali jak hmotně, tak duchovně. (Římanům 15:26, 27) Příspěvky pro spoluvěřící, kteří jsou v nouzi, jsou i dnes dobrovolné a jsou podníceny láskou. (Marek 12:28–31) Také v tomto ohledu se navzájem potřebujeme, aby docházelo k vyrovnání a aby ten, ‚kdo má málo, neměl příliš málo‘. (2. Korinťanům 8:15)
19, 20. Uveďte příklad toho, jak Jehovovi ctitelé poskytují pomoc, když dojde k nějaké katastrofě.
19 Jsme si vědomi toho, že křesťané se navzájem potřebují, a proto pohotově přicházíme na pomoc našim bratrům a sestrám ve víře. Zamysleme se například nad situací v Salvadoru, který byl začátkem roku 2001 postižen ničivým zemětřesením a sesuvy půdy. Jedna zpráva uvedla: „Do humanitární pomoci se zapojili bratři ze všech částí Salvadoru. Na pomoc nám přijely skupiny bratrů z Guatemaly, Spojených států a Kanady. ... Za krátkou dobu bylo postaveno přes 500 domů a 3 pěkné sály Království. Pracovní úsilí a spolupráce těchto obětavých bratrů byly velkým svědectvím.“
20 Jedna zpráva z Jižní Afriky říká: „Obrovské záplavy, které zpustošily velké části Mosambiku, postihly také mnoho našich křesťanských bratrů. Odbočka v Mosambiku se postarala o většinu jejich potřeb. Byli jsme však požádáni, abychom jim pro bratry, kteří jsou v nouzi, poslali dobré použité oblečení. Shromáždili jsme toho tolik, že jsme našim bratrům v Mosambiku poslali dvanáctimetrový kontejner plný oblečení.“ Ano, i v těchto směrech se navzájem potřebujeme.
21. Co bude rozebírat příští článek?
21 Jak jsme si uvedli již dříve, všechny části lidského těla jsou důležité. Totéž platí i o křesťanském sboru. Všichni jeho členové se navzájem potřebují. Musí ale také nadále jednotně sloužit. Příští článek bude rozebírat několik činitelů, které to umožňují.
Jak byste odpověděli?
• V čem se křesťanský sbor podobá lidskému tělu?
• Jak reagovali první křesťané, když jejich spoluvěřící potřebovali podporu?
• Které biblické příklady ukazují, že se křesťané navzájem potřebují a pomáhají si?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 10]
Aquila a Priscilla pečovali o druhé
[Obrázky na straně 12]
Když dojde k nějaké katastrofě, pomáhají Jehovovi ctitelé jak sobě navzájem, tak i ostatním