Nezanedbávejme společná shromáždění

„Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku,“ říká Písmo, „ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ (Hebrejcům 10:25, Ekumenický překlad) Je zřejmé, že praví ctitelé se mají scházet na nějakém místě určeném pro uctívání — mají totiž ‚dbát jedni o druhé, aby se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům‘. (Hebrejcům 10:24)

KDYŽ v prvním století našeho letopočtu napsal apoštol Pavel tato slova, Židé měli jako místo pro uctívání nádherný chrám v Jeruzalémě. Existovaly také synagógy. Ježíš kdysi „vyučoval v synagóze a v chrámu, kde se [scházeli] všichni Židé“. (Jan 18:20)

Jaký druh míst ke shromažďování měl Pavel na mysli, když vybízel křesťany, aby se scházeli a navzájem se povzbuzovali? Je snad chrámové uspořádání v Jeruzalémě předlohou, podle níž jsou budovány monumentální náboženské stavby křesťanstva? Kdy vůbec ti, kdo se hlásili ke křesťanství, začali používat honosné náboženské budovy?

‚Dům Božímu jménu‘

První pokyny o tom, že Bůh měl být uctíván na určitém místě, najdeme v biblické knize Druhá Mojžíšova. Jehova Bůh dal svému vyvolenému  lidu — Izraelitům — pokyn, aby postavili „svatostánek“ neboli „stan setkání“. Měla v něm být uložena truhla úmluvy a různé posvátné předměty. V roce 1512 př. n. l. byl svatostánek dokončen a ‚naplnila jej Jehovova sláva‘. Tento přenosný stan byl hlavní součástí Božího opatření pro to, aby lidé mohli přistupovat k Bohu, a sloužil tomuto účelu přes 400 let. (2. Mojžíšova, kapitoly 25–27; 40:33–38) Když Bible pojednává o tomto stanu, označuje jej také jako ‚Jehovův chrám‘ a ‚Jehovův dům‘. (1. Samuelova 1:9, 24)

David, který byl později králem v Jeruzalémě, si velmi přál vybudovat trvalý dům pro Jehovovu slávu. Předtím však byl válečníkem, a proto mu Jehova řekl: „Nepostavíš dům mému jménu.“ Jehova ovšem rozhodl, že chrám postaví Davidův syn Šalomoun. (1. Paralipomenon 22:6–10) Šalomoun budoval chrám sedm a půl roku a v roce 1026 př. n. l. jej zasvětil. Jehova tuto budovu schválil, což vyjádřil slovy: „Posvětil jsem tento dům, který jsi postavil, tím, že jsem tam vložil své jméno na neurčitý čas; a mé oči a mé srdce se tam jistě prokážou být stále.“ (1. Královská 9:3) Pokud Izraelité zůstanou věrní, Jehova bude tomuto domu projevovat přízeň. Jestliže se však odvrátí a nebudou jednat správně, Jehova tomuto domu svou přízeň odejme a „z tohoto domu se stanou hromady trosek“. (1. Královská 9:4–9; 2. Paralipomenon 7:16, 19, 20)

Během času se Izraelité skutečně od pravého uctívání odvrátili. (2. Královská 21:1–5) „[Jehova tedy proti nim] přivedl ... krále Chaldejců, který přistoupil ... k tomu, aby spálil dům pravého Boha a strhl zeď Jeruzaléma; a všechny jeho obytné věže spálili ohněm a také všechny jeho žádoucí předměty, takže způsobil zkázu. Navíc odvedl ty, kdo zbyli po meči, zajaté do Babylóna, a stali se sluhy jemu a jeho synům.“ Podle Bible se to stalo v roce 607 př. n. l. (2. Paralipomenon 36:15–21; Jeremjáš 52:12–14)

Jak předpověděl prorok Izajáš, Bůh podnítil perského krále Kýra, aby osvobodil Židy z moci Babylóna. (Izajáš 45:1) V roce 537 př. n. l., po sedmdesátiletém vyhnanství, se vrátili do Jeruzaléma, aby chrám postavili znovu. (Ezra 1:1–6; 2:1, 2; Jeremjáš 29:10) Stavební práce se protahovaly, ale nakonec, v roce 515 př. n. l., byl chrám dokončen a čisté uctívání Boha bylo obnoveno. Budova sice nebyla tak monumentální jako chrám Šalomounův, ale stála téměř 600 let. I tento chrám však zchátral, protože Izraelité zanedbávali uctívání Jehovy. V době, kdy se na pozemské scéně objevil Ježíš Kristus, byl chrám postupně přestavován na podnět krále Heroda. Co se mělo stát s tímto chrámem?

„Nebude zanechán kámen na kameni“

O jeruzalémském chrámu Ježíš svým učedníkům řekl: „Rozhodně zde nebude zanechán kámen na kameni, aniž bude svržen.“ (Matouš 24:1, 2) Tato slova se splnila. Místo, které bylo po staletí uznáváno jako středisko uctívání Boha, bylo v roce 70 n. l. zničeno římskými vojsky, jež přišla potlačit vzpouru Židů. * Tehdejší chrám již nebyl nikdy obnoven. V sedmém století zde byla postavena  muslimská svatyně známá jako Skalní dóm, a na místě, které kdysi používali při uctívání Židé, stojí tato muslimská svatyně dodnes.

Kde měli uctívat Boha Ježíšovi následovníci? Měli první křesťané, kteří pocházeli ze židovského prostředí, dále uctívat Boha v chrámu, jenž měl být zakrátko zničen? A co měli dělat křesťané, kteří nebyli židovského původu? Měl být chrám nahrazen náboženskými budovami křesťanstva? Hlubší pochopení tohoto námětu získáme, zamyslíme-li se nad Ježíšovým rozhovorem se Samaritánkou.

Samaritáni po několik století uctívali Boha ve velkém chrámu na hoře Gerizim v Samaří. „Naši praotcové uctívali na této hoře,“ řekla Samaritánka Ježíšovi, „ale vy říkáte, že v Jeruzalémě je místo, kde se má uctívat.“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo: Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.“ Při uctívání Jehovy už nebude třeba doslovného chrámu. Ježíš totiž vysvětlil, že „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou“. (Jan 4:20, 21, 24) Apoštol Pavel později řekl Atéňanům: „Bůh, který udělal svět a všechno v něm, Ten, který je Pánem nebe a země, nebydlí v chrámech udělaných rukama.“ (Skutky 17:24)

Je zřejmé, že náboženské stavby křesťanstva nemají nic společného s chrámovým uspořádáním, jež existovalo v předkřesťanském období. A křesťané v prvním století neměli důvod takové budovy stavět. Po smrti apoštolů však došlo k předpověděnému odklonu od pravých nauk, tedy k odpadlictví. (Skutky 20:29, 30) Ti, kdo se hlásili ke křesťanství, se začali odvracet od Ježíšova učení již mnoho let před rokem 313 n. l., kdy římský císař Konstantin údajně přijal křesťanství.

Konstantin přispěl k tomu, že se „křesťanství“ smísilo s pohanským římským náboženstvím. The Encyclopædia Britannica o tom říká: „Na Konstantinův příkaz byly v Římě postaveny tři velké křesťanské baziliky: sv. Petra, sv. Pavla za hradbami a sv. Jana Lateránského. ... Zavedl křížový půdorys, a ten se potom stal normou, která platila pro kostely v západní Evropě po celý středověk.“ Renovovaná bazilika sv. Petra v Římě je až dodnes považována za nejdůležitější místo římskokatolické církve.

„Církev přejala některé náboženské zvyky a formy, které byly běžné v předkřesťanském [pohanském] Římě,“ uvádí historik Will Durant. Společně s nimi přijala i „architekturu baziliky“. Velmi mnoho kostelů a katedrál bylo postaveno v období mezi 10. a 15. stoletím, a architektuře se věnovala mimořádná pozornost. Právě tehdy vznikl v křesťanském světě velký počet monumentálních církevních staveb, které jsou nyní považovány za umělecké památky.

Jsou bohoslužby v kostele vždy pro účastníky zdrojem duchovního občerstvení a povzbuzení? „Kostel pro mne začal představovat všechno, co je v náboženství nudné a únavné,“ říká Francisco, který žije v Brazílii. „Mše — to byl stále se opakující obřad, který neměl smysl a vůbec neuspokojoval mé potřeby. Vždy jsem si oddechl, když mše skončila.“ Pro pravé křesťany však platí příkaz, aby se scházeli. Kde se tedy mají scházet?

 „Sbor, který je v jejich domě“

Vzor pro způsob, jak se mají křesťané shromažďovat, poznáváme ze zprávy o tom, jak se věřící shromažďovali v prvním století. Písmo ukazuje, že se obvykle scházeli v soukromých domech. Apoštol Pavel například napsal: „Vyřiďte mé pozdravy Prisce a Aquilovi, mým spolupracovníkům v Kristu Ježíši, ... a pozdravujte sbor, který je v jejich domě.“ (Římanům 16:3, 5; Kolosanům 4:15; Filemonovi 2) Řecký výraz přeložený slovem „sbor“ (ek·kle·siʹa) se někdy překládá slovem „církev“, jak to je uvedeno například v Kralické bibli. Toto slovo se vztahuje na skupinu lidí, kteří se sešli, protože k tomu mají společný důvod. (Skutky 8:1; 13:1) Praví křesťané nepotřebují k uctívání Boha žádné vyzdobené náboženské budovy.

Jak probíhala shromáždění v prvních křesťanských sborech? Učedník Jakub používá ve spojitosti s křesťanským shromážděním řecké slovo sy·na·go·geʹ. (Jakub 2:2, poznámka pod čarou) Toto řecké slovo znamená „shromažďování“ a používá se ve stejném významu jako slovo ek·kle·siʹa. Během doby se však slovo „synagóga“ začalo používat jako označení místa nebo budovy, kde se shromáždění konalo. První židovští křesťané dobře věděli, k čemu synagóga slouží. *

Ke svým výročním svátkům se Židé scházeli v chrámu, zatímco synagógy sloužily jako místa, kde se Židé poučovali o Jehovovi a o Zákonu. Bohoslužba v synagóze se zřejmě skládala z modlitby, čtení Písma a také z výkladu a vybídek. Když Pavel a ti, kdo byli s ním, vešli do synagógy v Antiochii, „předsedající úředníci synagógy [k nim] poslali a řekli: ‚Muži, bratři, jestliže máte nějaké slovo povzbuzení pro lidi, povězte je.‘“ (Skutky 13:15) První židovští křesťané se scházeli v soukromých domech, ale bezpochyby se řídili podobným vzorem, takže jejich shromáždění poskytovala biblické poučení a duchovní povzbuzení.

Sbory, v nichž lze načerpat povzbuzení

Svědkové Jehovovi dnes napodobují první křesťany. Scházejí se, aby se poučovali z Bible  a aby měli užitek ze zdravého společenství, přičemž místa, kde uctívají Boha, nejsou nijak okázalá. Mnoho let se scházeli pouze v domácnostech, a na některých místech to dělají dodnes. Nyní však mají více než 90 000 sborů, a shromažďují se hlavně na místech, kterým říkají sály Království. Tyto budovy nejsou nápadné ani nevypadají jako kostely. Jsou to praktické, jednoduché stavby, v nichž se mohou scházet sbory, jež mají 100 až 200 členů. Scházejí se každý týden, aby naslouchali Božímu slovu a učili se z něj.

Většina sborů svědků Jehovových se schází třikrát týdně. Při jednom shromáždění se koná veřejná přednáška na aktuální téma. Po ní následuje studium založené na některém biblickém námětu nebo určitém proroctví, přičemž informace jsou čerpány z časopisu Strážná věž. Dalším shromážděním je škola, která poskytuje výcvik potřebný k předkládání biblického poselství. Po tomto programu následuje shromáždění, při němž jsou předkládány praktické podněty pro křesťanskou službu. Jednou za týden se svědkové Jehovovi scházejí k biblickému studiu také v malých skupinách v soukromých domácnostech. Všechna tato shromáždění jsou přístupná veřejnosti. Nikdy se nekonají žádné peněžní sbírky.

Francisco, o němž zde byla zmínka, se přesvědčil o tom, že shromáždění pořádaná v sále Království jsou velice užitečná. Říká: „První shromáždění, kterého jsem se zúčastnil, se konalo v pohodlně zařízené budově v centru města. Sál na mě udělal velmi dobrý dojem. Lidé, kteří se zde sešli, byli příjemní, a bylo patrné, že je mezi nimi láska. Nemohl jsem se dočkat, až tam zase půjdu. Vlastně jsem od toho dne ani jedno shromáždění nevynechal. Tato křesťanská shromáždění jsou živá a uspokojují mé duchovní potřeby. I když jsem z nějakých důvodů sklíčený, do sálu Království jdu a vím jistě, že se domů vrátím povzbuzen.“

Biblické vzdělávání, povzbuzující společnost a také příležitost chválit Boha — to vše na křesťanských shromážděních svědků Jehovových čeká i vás. Vřele vás zveme, abyste přišli do nejbližšího sálu Království. Jestliže přijdete, zjistíte, že jste se rozhodli dobře.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 4 a 5]

Svatostánek a později chrámy sloužily jako střediska uctívání Jehovy

[Obrázek na straně 6]

Bazilika sv. Petra v Římě

[Obrázek na straně 7]

První křesťané se scházeli v soukromých domech

 [Obrázky na straně 8 a 9]

Svědkové Jehovovi konají svá shromáždění v domácnostech i v sálech Království