Na co Jozue vzpomínal

JEHOVA řekl: „Můj sluha Mojžíš je mrtev, a nyní vstaň, překroč tento Jordán, ty a všechen tento lid, do země, kterou [jim] dávám.“ (Jozue 1:2) Jozue má před sebou velmi těžký úkol. Téměř čtyřicet let byl Mojžíšovým služebníkem. Nyní má zaujmout místo svého pána a dovést mnohdy těžko zvládnutelné izraelské syny do Zaslíbené země.

Jozue přemýšlí o tom, co ho čeká, a hlavou se mu možná honí vzpomínky na to, jaké zkoušky musel překonávat. Jeho vzpomínky pro něj byly nesmírně cenné, a stejně tak mohou prospět i dnešním křesťanům.

Z otroka se stává velitel

Součástí Jozuových vzpomínek byla také dlouhá léta otroctví. (2. Mojžíšova 1:13, 14; 2:23) Co všechno Jozue zažil v tomto období, si dnes můžeme pouze představovat, protože Bible o tom neuvádí žádné podrobnosti. V době své služby v Egyptě se Jozue možná stal dobrým organizátorem, a mohl tedy pomáhat při zorganizování odchodu Hebrejců a ‚ohromné smíšené společnosti‘ z té země. (2. Mojžíšova 12:38)

Jozue byl příslušníkem jedné rodiny z kmene Efrajim. Jeho děd Elišama patřil k náčelníkům tohoto kmene a zřejmě vedl 108 100 ozbrojených mužů z jednoho izraelského trojkmenného oddílu. (4. Mojžíšova 1:4, 10, 16; 2:18–24; 1. Paralipomenon 7:20, 26, 27) Když však Izraelity po jejich odchodu z Egypta napadli Amalekité, Mojžíš povolal Jozua, aby zorganizoval obranu. (2. Mojžíšova 17:8, 9a) Proč si vybral Jozua, a ne  jeho děda nebo otce? Jedna z domněnek zní: „[Jozue] byl náčelníkem významného kmene Efraim, byl již známý svými organizačními schopnostmi a lid mu naprosto důvěřoval, a proto ho Mojžíš považoval za vůdce, který nejlépe dokáže vybrat a zorganizovat bojovníky.“

Ať už byl Jozue vybrán z jakéhokoli důvodu, jednal potom přesně podle Mojžíšových pokynů. Věděl, že Izraelité nemají s vedením války naprosto žádné zkušenosti, ale byl přesvědčen, že jim Bůh pomůže. Stačilo tedy, když mu Mojžíš řekl: „Zítra se postavím na vrcholek pahorku s holí pravého Boha v ruce.“ Jozue si určitě vzpomněl na to, jak Jehova rozdrtil tehdejší největší vojenskou mocnost. Když Mojžíš příští den zvedl ruce a držel je zdvižené až do západu slunce, Izraelitům nedokázal vzdorovat žádný nepřítel, a Amalekité byli poraženi. Potom Jehova přikázal Mojžíšovi, aby zapsal do knihy a ‚předložil Jozuovi do uší‘ tento výnos: „Úplně vymažu vzpomínku na Amaleka zpod nebes.“ (2. Mojžíšova 17:9b–14) A tento rozsudek Jehova zcela jistě vykonal.

V Mojžíšových službách

Zážitek s Amalekem určitě ještě více upevnil vztah mezi Jozuem a Mojžíšem. Jozue byl poctěn tím, že přibližně 40 let — „od své mladé mužnosti“ až do Mojžíšovy smrti — byl Mojžíšovým osobním ‚služebníkem‘. (4. Mojžíšova 11:28)

Toto postavení bylo spojeno s výsadami a povinnostmi. Jozue byl například možná mezi těmi 70 izraelskými staršími muži, kteří společně s Mojžíšem, Áronem a Áronovými syny vystoupili na horu Sinaj a spatřili vidění Jehovovy slávy. V úloze Mojžíšova osobního služebníka Jozue doprovázel Mojžíše až k vrcholku hory. Zřejmě zůstal opodál, když Mojžíš vstoupil do oblaku, který symbolizoval Jehovovu přítomnost. Jozue patrně zůstal na hoře 40 dní a 40 nocí a věrně čekal na návrat svého pána. Když tedy Mojžíš sestupoval z hory s tabulkami Svědectví, Jozue mu přišel naproti. (2. Mojžíšova 24:1, 2, 9–18; 32:15–17)

Poté, co si Izraelité udělali zlaté tele a dopustili se modlářství, Jozue dále sloužil Mojžíšovi ve stanu setkání za táborem. Tam Jehova mluvil s Mojžíšem tváří v tvář. Když se Mojžíš vracel do tábora, Jozue se „nevzdaloval ze středu stanu“. Možná tam musel zůstávat kvůli tomu, aby zabránil Izraelitům vstoupit do stanu, protože z obřadního  hlediska byli nečistí. Jozue bral své povinnosti opravdu vážně. (2. Mojžíšova 33:7, 11)

Společenství s Mojžíšem jistě posilovalo Jozuovu víru. Podle vyjádření historika Josepha byl Mojžíš o pětatřicet let starší než Jozue. Podle jednoho pramene to byl vztah „mistra s žákem“, v němž se „zralý věk spojoval s mládím“. Tento vztah vedl k tomu, že se Jozue stal „rozhodným, důvěryhodným mužem“. Dnes ve sborech Jehovova lidu nejsou proroci, jako byl Mojžíš, ale máme mezi sebou sborové starší, kteří díky svým zkušenostem a duchovnímu smýšlení jsou skutečným zdrojem síly a povzbuzení. Vážíte si jich? Máte užitek z jejich společenství?

Zvědem v Kanaánu

Krátce potom, co Izrael dostal Zákon, se v Jozuově životě odehrála velmi důležitá událost. Byl vybrán, aby se jako zástupce svého kmene stal jedním ze zvědů, kteří šli do Zaslíbené země. Je to velmi známý příběh. Všech dvanáct zvědů shodně říkalo, že ta země „oplývá mlékem a medem“, jak to Jehova slíbil. Deset zvědů však mělo slabou víru a obávali se, že Izrael nedokáže vyhnat tamější obyvatele. Pouze Jozue a Kaleb Izraelity nabádali, aby se nebouřili a neměli strach, protože Jehova určitě bude s nimi. Celé shromáždění proti tomu protestovalo a vyhrožovalo jim, že je ukamenují. Je možné, že by to udělali, kdyby jim v tom Jehova nezabránil projevem své slávy. Bůh prohlásil, že nikdo z těch, kdo byli v Izraeli sepsaní, od dvacetiletých výše, se kvůli nedostatku víry nedožije vstupu do Kanaánu. Naživu zůstali pouze Jozue, Kaleb a Levité. (4. Mojžíšova 13:1–16, 25–29; 14:6–10, 26–30)

Cožpak Jehovovy mocné skutky v Egyptě neviděli všichni Izraelité? Většina Izraelitů však nevěřila v Boží pomoc. Co tedy Jozuovi pomohlo, aby v Boží pomoc pevně důvěřoval? Jozue si musel připomínat všechno, co Jehova slíbil a udělal. Po letech mohl říci, že ‚neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která Jehova mluvil k Izraeli. Všechna se splnila.‘ (Jozue 23:14) Jozue tedy věřil, že se splní také všechny Jehovovy sliby o budoucnosti. (Hebrejcům 11:6) To by mělo každého z nás přimět, aby si položil otázku: ‚Opravdu jsem se na základě usilovného studia Jehovových slibů přesvědčil, že jsou důvěryhodné? Věřím tomu, že během blížícího se velkého soužení může Bůh ochránit spolu se svým lidem i mě?‘

Jozue projevoval nejen víru, ale také mravní odvahu. Jenom on a Kaleb zůstali věrní Jehovovi a celé shromáždění jim vyhrožovalo, že je ukamenují. Jaký pocit byste měli vy? Měli byste strach? Jozue se nenechal zastrašit. On i Kaleb odvážně řekli, čemu věří. Je možné, že se jednoho dne dostaneme do podobné situace. Budeme-li chtít zůstat Jehovovi věrně oddaní, pak budeme muset jednat stejně.

Z příběhu o zvědech se také dozvídáme, že Jozuovo jméno bylo změněno. Původně se jmenoval Hošea, což znamená „Záchrana“, ale Mojžíš k jeho jménu přidal slabiku označující Boží jméno a říkal mu Jehošua nebo Jozue — „Jehova je záchrana“. V Septuagintě je jméno Jehošua překládáno výrazem „Jesus“. (4. Mojžíšova 13:8, 16, poznámka pod čarou) V souladu s tímto významným jménem Jozue odvážně oznamoval, že Jehova je záchrana. Jozuovo jméno nebylo změněno neuváženě. Je z toho patrné, že si Mojžíš vážil Jozuova charakteru. Toto jméno také odpovídá výsadní úloze, kterou měl Jozue plnit tím, že novou generaci Izraelitů povede do Zaslíbené země.

Izraelité putovali pustinou čtyřicet úmorných let, dokud nevymřela generace jejich otců. O Jozuovi nemáme z tohoto období žádné zprávy. Určitě se v té době hodně naučil. Je pravděpodobné, že na vlastní oči viděl, jak Bůh vykonal rozsudek nad vzbouřenci Korachem, Datanem a Abiramem, nad jejich stoupenci a nad těmi, kdo se připojili k ohavnému uctívání Baala z Peoru. Jozue  byl nepochybně velmi smutný, když se dozvěděl, co se stalo u vod Meriba. Mojžíš tehdy nevzdal Jehovovi čest, a proto nemohl vejít do Zaslíbené země. (4. Mojžíšova 16:1–50; 20:9–13; 25:1–9)

Stává se Mojžíšovým nástupcem

Krátce před svou smrtí Mojžíš prosil Boha, aby za něj ustanovil nástupce. Nechtěl, aby se izraelský lid stal „podobným ovcím, které nemají pastýře“. Jak Jehova na tuto prosbu reagoval? Řekl Mojžíšovi, že má před očima celého shromáždění pověřit Jozua, „muže, v němž je duch“, aby mu všichni Izraelité naslouchali. To bylo vynikající rozhodnutí! Jehova viděl Jozuovu víru a znal jeho schopnosti. Vedení Izraele nemohlo být svěřeno vhodnějšímu člověku. (4. Mojžíšova 27:15–20) Mojžíš však věděl, že se Jozue setká s obrovskými problémy. Nabádal tedy svého nástupce, aby byl „odvážný a silný“, protože Jehova bude stále s ním. (5. Mojžíšova 31:7, 8)

Stejné povzbuzení k odvaze dal Jozuovi osobně Bůh a dodal: „[Dbej] na to, abys jednal podle celého zákona, který ti přikázal můj sluha Mojžíš. Neodbočuj od něho napravo ani nalevo, abys jednal moudře všude, kam půjdeš. Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst, a budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí, abys dbal na to, abys jednal podle všeho, co je v ní napsáno, neboť potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře. Nepřikazoval jsem ti? Buď odvážný a silný. Nebuď otřesen ani se neděs, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (Jozue 1:7–9)

Jozue o tom nepochyboval. V uších mu totiž stále zněla Jehovova slova a už získal řadu zkušeností. Byl si jist, že Zaslíbenou zemi dobudou. Těžkosti samozřejmě vznikaly a hned první úkol, přebrodit rozvodněnou řeku Jordán, byl velmi náročný. Jehova mu však přikázal: „Vstaň, překroč tento Jordán.“ Úspěch byl tedy zaručen. (Jozue 1:2)

Také z dalších událostí, které se odehrály za jeho života — dobytí Jericha, podmaňování nepřátel Izraele a rozdělování země —, je jasně vidět, že Jozue nikdy nezapomínal na Boží sliby. Když se blížil konec jeho života, shromáždil Izraelity, jimž Jehova tehdy dopřál odpočinek od jejich nepřátel. Jozue jim připomněl, jak s nimi Bůh jedná, a vyzval je, aby Jehovovi sloužili celým srdcem. Díky tomu Izraelité obnovili svou smlouvu s Jehovou a nepochybně podle vzoru svého vůdce „Izrael dále sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny“. (Jozue 24:16, 31)

Jozue je pro nás vynikajícím příkladem. V dnešní době totiž zápolíme s mnoha zkouškami víry. Je nesmírně důležité, abychom tyto zkoušky s úspěchem překonávali, a tak si zachovali Jehovovo schválení a nakonec zažili splnění jeho slibů. Jozue úspěšně prošel zkouškami díky tomu, že měl silnou víru. Je pravda, že my jsme neviděli Boží mocné skutky, které viděl Jozue. Nemusíme však o nich pochybovat, protože máme k dispozici očité svědectví zapsané v biblické knize Jozue, a to potvrzuje, že Jehovovo slovo je spolehlivé. Stejně jako Jozue, i my si můžeme být jisti, že pokud denně čteme Boží slovo a snažíme se uplatňovat ho ve svém životě, získáme moudrost a Jehovovo schválení.

Stává se vám, že vás někdy zraňuje chování spolukřesťanů? Přemýšlejte o tom, jakou vytrvalost projevoval Jozue, když musel 40 let putovat pustinou s nevěrnými společníky, ačkoli on sám se ničím neprovinil. Připadá vám obtížné obhajovat své přesvědčení? Vzpomeňte si, jak jednali Jozue a Kaleb. Za svou víru a poslušnost později dostali mimořádnou odměnu. Ano, Jozue opravdu věřil, že Jehova splní všechny své sliby. Jistě bychom takovou víru chtěli mít i my. (Jozue 23:14)

[Obrázek na straně 10]

Společenství s Mojžíšem posilovalo Jozuovu víru

[Obrázek na straně 10]

Jozue a Kaleb důvěřovali v Jehovovu moc

[Obrázek na straně 10]

Pod Jozuovým vedením se Izraelité snažili být Jehovovi věrní