Otázky čtenářů

Je v souladu s Písmem, aby křesťan položil ruku na Bibli a přísahal, že bude u soudu mluvit čistou pravdu?

V tomto ohledu musí každý učinit své vlastní rozhodnutí. (Galaťanům 6:5) Bible však nic nenamítá proti tomu, aby někdo u soudu přísahal, že bude mluvit pravdu.

Přísahání je již dlouho rozšířenou praxí. Ve starověku při skládání přísahy například Řekové pozvedali ruku k nebi nebo se dotýkali oltáře. Když někdo přísahal ve starém Římě, držel v ruce kámen a odříkával: „Jestliže vědomě klamu, zatímco on chrání město a pevnost, kéž mě [bůh] Jupiter odhodí od všeho, co je dobré, tak jako já odhazuji tento kámen.“ (Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature od Johna McClintocka a Jamese Stronga, svazek VII, strana 260)

Takové jednání ukazovalo, že lidé mají sklon věřit v existenci nějakého boha, který může lidstvo pozorovat a jemuž jsou lidé odpovědní. Praví ctitelé Jehovy si od starověku uvědomovali, že Bůh ví, co říkají a dělají. (Přísloví 5:21; 15:3) Skládali přísahy jakoby v přítomnosti Boha, anebo si ho brali za svědka. Tak jednali například Boaz, David, Šalomoun a Sedekjáš. (Rut 3:13; 2. Samuelova 3:35; 1. Královská 2:23, 24; Jeremjáš 38:16) Ctitelé pravého Boha také dovolovali, aby je druzí podrobili přísaze, jak tomu bylo v případě Abrahama a Ježíše Krista. (1. Mojžíšova 21:22–24; Matouš 26:63, 64)

Osoba, která skládala přísahu před Jehovou, to někdy doprovodila určitým gestem. Abram (Abraham) řekl sodomskému králi: „Já pozvedám ruku v přísaze k Nejvyššímu Bohu Jehovovi, Původci nebe a země.“ (1. Mojžíšova 14:22) Anděl, který mluvil s prorokem Danielem, „přistoupil k tomu, aby pozdvihl svou pravici a svou levici k nebesům a aby přísahal při Tom, který je naživu na neurčitý čas“. (Daniel 12:7) Dokonce i Bůh je popsán, jak symbolicky pozvedá ruku v přísaze. (5. Mojžíšova 32:40; Izajáš 62:8)

Proti tomu, aby někdo složil přísahu, Bible nic nenamítá. Křesťan však nemusí dokládat přísahou každé své tvrzení. Ježíš řekl: „Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Matouš 5:33–37) Podobnou myšlenku vyjádřil Jakub. Když řekl „přestaňte přísahat“, varoval tím před lehkovážným přísaháním. (Jakub 5:12) Ani Ježíš, ani Jakub však neříkají, že je nesprávné před soudem složit přísahu, že budeme mluvit pravdu.

Co má tedy křesťan dělat, jestliže je soudem požádán, aby přísahal, že jeho svědectví je pravdivé? Snad si myslí, že takovou přísahu může složit. V opačném případě mu možná bude dovoleno, aby podepsal čestné prohlášení, že nelže. (Galaťanům 1:20)

Jestliže k proceduře při skládání přísahy u soudu patří zvednutí ruky nebo položení ruky na Bibli, křesťan se může rozhodnout, že tak učiní. Bude přitom mít na mysli biblické příklady, kdy přísaha byla doprovázena určitým gestem. To, zda je s přísahou spojeno nějaké gesto, není tak důležité. Důležitější je, aby si byl křesťan vědom toho, že se přísahou před Bohem zavazuje mluvit pravdu. Taková přísaha je vážná věc. Pokud si křesťan myslí, že může a má odpovědět na otázku, která mu za takových okolností bude položena, pak by měl pamatovat na to, že je pod přísahou mluvit pravdu, což ostatně chce křesťan činit vždy.