,Zůstaňte v mém slovu‘

„Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci.“ (JAN 8:31)

1. (a) Co po Ježíšovi zůstalo na zemi, když se vrátil do nebe? (b) Na které otázky si odpovíme?

KDYŽ se Ježíš Kristus, zakladatel křesťanství, vrátil do nebe, nezůstaly po něm na zemi knihy, které by napsal, ani památníky, které by postavil, ani bohatství, které by nahromadil. Zůstalo však po něm něco jiného, totiž jeho učedníci, a také zde zanechal konkrétní požadavky, které musí učedník splňovat. Podle Janova evangelia uvedl Ježíš tři důležité požadavky, které musí splňovat každý, kdo chce být jeho následovníkem. Jaké to jsou požadavky? Jak je můžeme splňovat? A co máme dělat pro to, abychom dnes požadavkům pro Kristovy učedníky osobně odpovídali? *

2. Co je podle záznamu v Janově evangeliu důležitým požadavkem, který musí učedník splňovat?

² Asi šest měsíců před svou smrtí přišel Ježíš do Jeruzaléma a kázal zástupům, které se tam shromáždily k oslavě sedmidenního Svátku chýší. A tak už v polovině svátku ‚v něj uvěřili mnozí ze zástupu‘. Ježíš kázal dál, takže poslední den svátku v něj opět ‚uvěřili mnozí‘. (Jan 7:10, 14, 31, 37; 8:30) Na tyto nové věřící tehdy Ježíš obrátil svou pozornost a vyjádřil důležitý požadavek, který musí splňovat ti, kdo chtějí být jeho učedníky. Tento Ježíšův výrok zaznamenal apoštol Jan: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci.“ (Jan 8:31)

3. Která vlastnost je potřebná k tomu, abychom ‚zůstali v Ježíšově slovu‘?

³ Těmito slovy Ježíš nenaznačoval, že by noví věřící neměli dost silnou víru. Spíše poukazoval na to, že mají příležitost stát se jeho pravými učedníky — pokud ovšem zůstanou v jeho slovu, tedy pokud budou projevovat vytrvalost. Jeho slovo už přijali, ale nyní bylo třeba, aby v něm zůstali. (Jan 4:34; Hebrejcům 3:14) Ježíš opravdu považoval za velmi důležité, aby jeho následovníci projevovali vytrvalost. Ve svém posledním rozhovoru s apoštoly, který je zapsán v Janově evangeliu, Ježíš dvakrát prohlásil: „Dále mě následuj.“ (Jan 21:19, 22) Mnozí z prvních křesťanů to udělali. (2. Jana 4) Co jim pomohlo vytrvat?

4. Co pomohlo prvním křesťanům vytrvat?

⁴ Na jeden důležitý činitel poukázal apoštol Jan, který byl věrným Ježíšovým učedníkem asi sedmdesát let. Pochválil věrné křesťany těmito slovy: „Jste silní a Boží slovo ve vás zůstává a zvítězili jste nad tím ničemným.“ Tito Kristovi učedníci vytrvali neboli zůstali v Božím slovu, protože Boží slovo zůstalo v nich. Považovali ho za nesmírně cenné. (1. Jana 2:14, 24) Jestliže i my dnes chceme ‚vytrvat až do konce‘, musíme rovněž jednat tak, aby v nás Boží slovo zůstalo. (Matouš 24:13) Co tedy máme dělat? Odpověď najdeme v jednom Ježíšově podobenství.

„Slyší slovo“

5. (a) Jaké druhy půdy Ježíš popsal v jednom ze svých podobenství? (b) Co v Ježíšově podobenství znázorňuje semeno a co představuje půda?

⁵ Ježíš vyprávěl podobenství o rozsévači, který rozsévá semeno. Záznam o tom nacházíme v evangeliích Matouše, Marka a Lukáše. (Matouš 13:1–9, 18–23; Marek 4:1–9, 14–20; Lukáš 8:4–8, 11–15) Když tyto zprávy čteme, povšimneme si hlavní myšlenky tohoto  podobenství: Semeno téhož druhu padá na různé druhy půdy, a výsledek je pokaždé jiný. V prvním případě je půda tvrdá, ve druhém případě je pouze v tenké vrstvě a ve třetím případě je zarostlá trním. Čtvrtá půda je na rozdíl od prvních tří druhů ‚znamenitá‘ a ‚dobrá‘. Ježíš sám vysvětlil, že semeno je poselství o Království obsažené v Božím slovu, a různé druhy půdy představují lidi, jejichž stav srdce se liší. Lidé znázornění různými druhy půdy mají sice některé rysy společné, ale ti, kdo jsou představováni znamenitou půdou, mají určitou vlastnost, která je od ostatních odlišuje.

6. (a) V čem se čtvrtý druh půdy v Ježíšově podobenství liší od ostatních tří a co to znamená? (b) Co nezbytně potřebujeme, abychom jakožto Kristovi učedníci projevovali vytrvalost?

⁶ Zpráva u Lukáše 8:12–15 ukazuje, že ve všech čtyřech případech lidé „slyší slovo“. Ti, kdo mají ‚znamenité a dobré srdce‘, však dělají víc. Nejen ‚slovo slyší‘, ale „podrží si je a s vytrvalostí nesou ovoce“. Znamenitá a dobrá půda je kyprá a hluboká, a proto do ní semeno může zapustit kořeny a pak vyroste v rostlinu, která nese ovoce. (Lukáš 8:8) Podobně lidé se znamenitým srdcem rozumějí Božímu slovu, váží si jej a vstřebávají ho. (Římanům 10:10; 2. Timoteovi 2:7) Boží slovo zůstává v nich. S vytrvalostí tedy nesou ovoce. Máme-li jako Kristovi učedníci projevovat vytrvalost, nezbytně potřebujeme hluboké a upřímné ocenění pro Boží slovo. (1. Timoteovi 4:15) Jak si ale můžeme takové upřímné ocenění pro Boží slovo vypěstovat?

Stav srdce a cílené rozjímání

7. Jaká činnost je úzce spojena s dobrým srdcem?

⁷ Povšimněme si, jaká činnost je v Bibli opakovaně spojována se znamenitým a dobrým srdcem. „Srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět.“ (Přísloví 15:28) „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo.“ (Žalm 19:14) „Rozjímání mého srdce bude o věcech porozumění.“ (Žalm 49:3)

8. (a) Čeho bychom se při čtení Bible měli vyvarovat, ale co bychom měli dělat? (b) Jaký užitek budeme mít z toho, že budeme s modlitbou rozjímat o Božím slovu? (Zahrň myšlenky z rámečku „Upevněni v pravdě“.)

⁸ Stejně jako tito pisatelé Bible, také my musíme s oceněním a modlitbou rozjímat o Božím slově a o Boží činnosti. Při čtení Bible nebo biblických publikací bychom si neměli počínat jako uspěchaní turisté, kteří přebíhají z jednoho zajímavého místa na druhé, všechno fotografují, ale málo toho opravdu vnímají. Když studujeme Bibli, chceme naopak věnovat čas tomu, abychom se zastavili a pěknými místy se pokochali. * Když v klidu přemýšlíme o tom, co čteme, Boží slovo ovlivňuje naše srdce. Působí na naše city a formuje naše smýšlení. Vede nás také k tomu, abychom své důvěrné myšlenky sdělovali Bohu v modlitbě. Tím se posiluje naše pouto  s Jehovou, a naše láska k Bohu nás podněcuje, abychom dále následovali Ježíše i za náročných okolností. (Matouš 10:22) Je tedy zřejmé, že máme-li zůstat věrní až do konce, nutně musíme rozjímat o tom, co Bůh říká. (Lukáš 21:19)

9. Jak zajistíme, že naše srdce zůstane vnímavé k Božímu slovu?

⁹ Z Ježíšova podobenství je také patrné, že růstu semene, jímž je Boží slovo, mohou bránit různé překážky. Abychom tedy zůstali věrnými učedníky, musíme (1) rozpoznat překážky, jež v podobenství znázorňuje nevhodná půda, a (2) podniknout kroky k tomu, abychom tento stav napravili nebo abychom mu předešli. Tím zajistíme, že naše srdce zůstane vnímavé vůči semenu Království a bude stále přinášet ovoce.

„Podél cesty“ — Příliš zaměstnaní

10. Popište první druh půdy z Ježíšova podobenství a vysvětlete, co představuje.

¹⁰ První druh půdy, na kterou semeno padá, je „podél cesty“, kde je semeno „pošlapáno“. (Lukáš 8:5) Půda podél cesty, jež vede obilným polem, je udupaná, protože po ní neustále prochází mnoho lidí. (Marek 2:23) Podobné je to s lidmi, kteří dovolí, aby je hektický způsob života, běžný v tomto světě, zbytečně připravoval o čas a energii. Možná zjistí, že jsou příliš zaměstnáni, než aby si mohli vypěstovat hluboké ocenění pro Boží slovo. Slyší je sice, ale nerozjímají o něm, a proto jejich srdce zůstává nevnímavé. Dříve než si Boží slovo zamilují, „přichází Ďábel a odnímá slovo z jejich srdce, aby nevěřili a nebyli  zachráněni“. (Lukáš 8:12) Dá se tomu nějak zabránit?

11. Jak můžeme zabránit tomu, aby se naše srdce nezačalo podobat tvrdé půdě?

¹¹ Je toho hodně, čím můžeme zabránit, aby se naše srdce nestalo podobným neplodné půdě podél cesty. Udupaná a tvrdá půda se může zkypřit a stát se plodnou, jestliže ji zoráme a jestliže z ní odkloníme dopravní ruch. Podobné je to s námi. Pokud si uděláme čas na studium a rozjímání o Božím slovu, naše srdce se může začít podobat znamenité, plodné půdě. Klíčem k úspěchu je nenechat se příliš zaměstnat věcmi každodenního života. (Lukáš 12:13–15) Zajistěme si naopak dostatečné množství času, abychom mohli uvažovat o věcech, které jsou v životě důležitější. (Filipanům 1:9–11)

„Na skalní masiv“ — Bázliví

12. Jaký je skutečný důvod, proč ve druhém typu půdy z Ježíšova podobenství rostlinka zvadne?

¹² Když semeno padne na půdu druhého typu, nezůstane pouze na povrchu, jako tomu bylo v prvním případě. Zapustí kořínky a vyraší. Ale když potom vyjde slunce, mladá rostlinka je sežehnuta slunečním žárem a zvadne. Všimněme si však tohoto významného detailu. Skutečným důvodem, proč rostlinka zvadne, není samotné horko. Vždyť rostlina, která vzejde ve znamenité půdě, je také vystavena slunci, ale nezvadne, dokonce se jí dobře daří. Na čem tedy záleží? Ježíš vysvětlil, že tato rostlinka vadne, „protože neměla hlubokou půdu“ a ‚neměla vláhu‘. (Matouš 13:5, 6; Lukáš 8:6) „Skalní masiv“, který leží přímo pod povrchovou vrstvou půdy, brání semenu, aby zapustilo kořeny dostatečně hluboko, takže semeno nenajde vláhu a nezíská stabilitu. Rostlinka zvadne, protože vrstva půdy je tenká.

13. Jací lidé jsou jako tenká vrstva půdy a co je hlubším důvodem jejich reakce?

¹³ Tato část podobenství se vztahuje na jednotlivce, kteří „slovo s radostí přijímají“ a po „nějaké období“ horlivě následují Ježíše. (Lukáš 8:13) Když jsou však vystaveni slunečnímu žáru v podobě „soužení nebo pronásledování“, dostanou takový strach, že ztratí radost a sílu, a přestanou Ježíše následovat. (Matouš 13:21) Hlubším důvodem jejich strachu však není pronásledování. Vždyť bezpočet Kristových učedníků zakouší soužení různého druhu, a přesto zůstávají věrní. (2. Korinťanům 2:4; 7:5) Skutečným důvodem, proč někteří dostanou strach a odpadnou od pravdy, je to, že se jejich srdce podobá skále, a proto nejsou schopni dostatečně do hloubky rozjímat o pozitivních a duchovních věcech. Ocenění pro Jehovu a jeho slovo je tedy příliš povrchní a chabé, než aby mohlo odolat odporu. Jak můžeme něčemu takovému zabránit?

14. Jaké kroky bychom měli učinit, aby se naše srdce nestalo podobným tenké vrstvě půdy?

¹⁴ Musíme se postarat o to, abychom v hloubi svého srdce nechovali různé překážky, které by se podobaly skále. Mohla by to být například hluboká zahořklost, skryté sobecké zájmy nebo nějaké podobné úporné pocity, které nejsou na první pohled patrné. Pokud taková překážka již vznikla, může být rozbita mocí, kterou vykonává Boží slovo. (Jeremjáš 23:29; Efezanům 4:22; Hebrejcům 4:12) Rozjímání spojené s modlitbou potom způsobí, že se ‚slovo vštípí‘ hluboko do našeho srdce. (Jakub 1:21) Tak dostaneme sílu, abychom překonali období sklíčenosti, a získáme  odvahu, abychom zůstali věrní navzdory zkouškám.

„Mezi trní“ — Lidé s rozděleným srdcem

15. (a) Proč si třetí druh půdy, o němž hovořil Ježíš, obzvláště zaslouží naši pozornost? (b) Co se s třetím druhem půdy nakonec stane a proč?

¹⁵ Třetí druh půdy, půda zarostlá trním, si obzvláště zaslouží naši pozornost, protože se v některých ohledech podobá půdě, která je znamenitá. Stejně jako ve znamenité půdě, může i v půdě zarostlé trním semeno zapustit kořeny a vyrůst v rostlinu. Růst nové rostliny se zpočátku neliší od růstu na znamenité půdě. V průběhu doby však vzniknou okolnosti, v nichž se rostlina nakonec zadusí. Na rozdíl od znamenité půdy totiž tato půda zaroste trním. Mladá rostlinka vyrůstá, a trní, ‚které roste s ní‘, začíná s rostlinkou soupeřit. Nějakou dobu spolu trní a rostlina bojují o výživu, světlo a prostor, ale nakonec trní získá převahu a rostlinu ‚udusí‘. (Lukáš 8:7)

16. (a) Jací jednotlivci se podobají půdě zarostlé trním? (b) Co je podle záznamu ve třech evangeliích znázorněno trním? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁶ Jací lidé se podobají půdě zarostlé trním? Ježíš vysvětluje: „To jsou ti, kdo slyšeli, ale protože je úzkostné starosti a bohatství a rozkoše tohoto života odvádějí, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.“ (Lukáš 8:14) Stejně jako zaseté semeno a trní rostou v půdě současně, tak se i někteří jednotlivci snaží udělat místo současně Božímu slovu a ‚rozkoším tohoto života‘. Pravda Božího slova je sice do jejich srdce zaseta, ale soupeří s ní jiné zájmy, které na sebe strhávají pozornost těchto lidí. Jejich obrazné srdce je rozdělené. (Lukáš 9:57–62) Proto nevěnují dost času modlitbám a cílenému rozjímání o Božím slovu. Boží slovo plně nevstřebávají, a proto nemají dost upřímného ocenění, jež potřebují, aby vytrvali. Neduchovní záležitosti postupně získávají převahu nad jejich duchovními zájmy, až jsou tito lidé „úplně zadušeni“. * S těmi, kdo nemilují Jehovu celým srdcem, to tedy dopadne opravdu smutně! (Matouš 6:24; 22:37)

17. Jak se musíme rozhodovat, nechceme-li, aby nás udusilo obrazné trní z Ježíšova podobenství?

¹⁷ Radosti a strasti tohoto světa nás nezadusí, pokud dáváme duchovním věcem přednost před hmotnými zájmy. (Matouš 6:31–33; Lukáš 21:34–36) Nikdy bychom neměli zanedbávat čtení Bible a rozjímání o tom, co jsme četli. Více času na soustředěné rozjímání spojené s modlitbou získáme, jestliže co nejvíce zjednodušíme svůj život. (1. Timoteovi 6:6–8) Boží služebníci, kteří to udělali — a tak říkajíc vykořenili z půdy trní, aby plodonosná rostlina měla více výživy, světla a prostoru —, pociťují Jehovovo požehnání. Šestadvacetiletá Sandra říká: „Když rozjímám o požehnání, které mi přináší pravda, uvědomuji si, že svět nemůže poskytnout nic podobného.“ (Žalm 84:11)

18. Jak můžeme zůstat v Božím slovu a vytrvávat na křesťanské cestě?

 ¹⁸ Je tedy jasné, že všichni, ať jsme mladí nebo staří, zůstaneme v Božím slovu a vytrváme jako Ježíšovi učedníci tehdy, pokud Boží slovo zůstane v nás. Postarejme se tedy o to, aby půda našeho obrazného srdce nikdy neztvrdla, neztenčila se ani nezarostla, ale aby zůstala kyprá a hluboká. Pak budeme schopni plně vstřebávat Boží slovo a ‚s vytrvalostí nést ovoce‘. (Lukáš 8:15)

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Proč musíme ‚zůstat v Ježíšově slovu‘?

• Jak umožníme, aby Boží slovo zůstalo v našem srdci?

• Jací lidé jsou znázorněni čtyřmi druhy půdy, o nichž hovořil Ježíš?

• Jak si můžeme najít čas na rozjímání o Božím slovu?

[Studijní otázky]

[Rámeček a obrázek na straně 10]

„UPEVNĚNI V PRAVDĚ“

MNOHO dlouholetých Ježíšových následovníků dokazuje rok co rok, že jsou „upevněni v pravdě“. (2. Petra 1:12) Co jim pomáhá vytrvávat? Zde jsou některé jejich komentáře.

„Na závěr každého dne si přečtu úsek z Bible a pomodlím se. Pak přemýšlím o tom, co jsem četla.“ (Jean, pokřtěna roku 1939)

„Když rozjímám o tom, že Jehova, který je tak vznešený, nás hluboce miluje, dává mi to pocit bezpečí a sílu zůstat věrná.“ (Patricia, pokřtěna roku 1946)

„Držím se dobrých studijních návyků a důkladně zkoumám ‚hluboké Boží věci‘. To mi dodává sílu, abych vytrvávala ve službě.“ (1. Korinťanům 2:10; Anna, pokřtěna roku 1939)

„Bibli a naše publikace čtu s úmyslem zkoumat své srdce a pohnutky.“ (Zelda, pokřtěna roku 1943)

„Moje nejmilejší chvíle jsou, když se mohu projít a mluvit k Jehovovi v modlitbě a říkat mu, jak se opravdu cítím.“ (Ralph, pokřtěn roku 1947)

„Každý den začínám tím, že si rozeberu denní text a přečtu si nějaký úsek z Bible. A o nových myšlenkách pak mohu rozjímat během dne.“ (Marie, pokřtěna roku 1935)

„Rozbor nějaké biblické knihy verš po verši je pro mne jako povzbuzující lék.“ (Daniel, pokřtěn roku 1946)

Kdy si vy děláte čas na to, abyste s modlitbou rozjímali o Božím slově? (Daniel 6:10b; Marek 1:35; Skutky 10:9)

[Obrázek na straně 13]

Jestliže dáváme přednost duchovním věcem, můžeme ‚s vytrvalostí nést ovoce‘