Co Pánova večeře znamená pro vás?
Co Pánova večeře znamená pro vás?
„Kdo ... jí chléb nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen vzhledem k tělu a krvi Pána.“ (1. KORINTANŮM 11:27)
1. Co je nejdůležitější událostí, která je plánována na rok 2003, a kým byla zavedena?
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ událost, která je plánována na rok 2003, proběhne 16. dubna po západu slunce. Je to čas pro Slavnost na památku smrti Ježíše Krista a svědkové Jehovovi se sejdou, aby ji oslavili. Jak bylo ukázáno v předchozím článku, tuto slavnost, také nazývanou Pánova večeře, zavedl Ježíš po tom, co se svými apoštoly 14. nisanu roku 33 n. l. oslavil Pasach. Symboly, které se při Památné slavnosti používají, totiž nekvašený chléb a červené víno, představují bezhříšné tělo Krista a jeho prolitou krev — tedy jedinou oběť, která může vykoupit lidstvo ze zděděného hříchu a smrti. (Římanům 5:12; 6:23)
2. Jaké varování je zapsáno v 1. Korinťanům 11:27?
2 Ti, kdo při Památné slavnosti přijímají ze symbolů, to musí dělat správným způsobem. Apoštol Pavel to dal jasně najevo ve svém dopise křesťanům ve starověkém Korintu, kde se Pánova večeře neslavila správně. (1. Korinťanům 11:20–22) Pavel napsal: „Kdo ... jí chléb nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen vzhledem k tělu a krvi Pána.“ (1. Korinťanům 11:27) Jaký význam mají tato slova?
Někteří ji slavili nehodně
3. Jak se mnozí korintští křesťané chovali při oslavách Pánovy večeře?
3 Mnozí korintští křesťané přijímali ze symbolů při Památné slavnosti nehodně. Byly mezi nimi rozpory a někteří si, přinejmenším po nějaký čas, přinášeli svou večeři a jedli ji před shromážděním nebo při něm, a navíc často jedli a pili nemírně. Nebyli ani duševně, ani duchovně bdělí. Proto byli ‚vinni vzhledem k tělu a krvi Pána‘. Ti, kdo se nenavečeřeli, měli naopak hlad a špatně se soustředili. Ano, mnozí se účastnili, ale neprojevovali při tom úctu a plně si neuvědomovali závažnost této události. Není divu, že si způsobili odsouzení. (1. Korinťanům 11:27–34)
4, 5. Proč je pro ty, kdo při Památné slavnosti pravidelně přijímají symboly, důležité sebezkoumání?
4 Pro ty, kdo pravidelně přijímají symboly, by mělo být období před Památnou slavností každoročně dobou sebezkoumání. Mají-li se na tomto jídle společenství podílet řádně, musí být duchovně zdraví. Každému, kdo dává najevo neúctu, či dokonce opovržení k Ježíšově oběti, hrozí to, že bude ‚odříznut z Božího lidu‘, podobně jako Izraelita, který se účastnil jídla společenství, ale byl nečistý. (3. Mojžíšova 7:20; Hebrejcům 10:28–31)
5 Pavel přirovnal Památnou slavnost k jídlu společenství známému ve starověkém Izraeli. Mluvil o těch, kdo se společně podílejí na Kristu, a potom řekl: „Nemůžete pít Jehovův pohár a pohár démonů; nemůžete se podílet na ‚Jehovově stole‘ a stole démonů.“ (1. Korinťanům 10:16–21) Jestliže se člověk, který při Památné slavnosti pravidelně přijímá symboly, dopustí vážného hříchu, měl by se vyznat Jehovovi a také vyhledat duchovní pomoc starších mužů sboru. (Přísloví 28:13; Jakub 5:13–16) Pokud činí opravdové pokání a nese ovoce, které přísluší pokání, nebude přijímat symboly nehodně. (Lukáš 3:8)
Uctiví pozorovatelé
6. Pro koho Bůh vyhradil výsadu přijímat ze symbolů při Pánově večeři?
6 Měli by při Pánově večeři přijímat ze symbolů i ti, kdo nyní činí dobro ostatku ze 144 000 Kristových bratrů? (Matouš 25:31–40; Zjevení 14:1) Ne. Bůh vyhradil tuto výsadu pro lidi, které pomazal svatým duchem, aby byli ‚spoludědici s Kristem‘. (Římanům 8:14–18; 1. Jana 2:20) Jaké postavení tedy mají ti, jejichž nadějí je věčný život v celosvětovém ráji pod vládou Království? (Lukáš 23:43; Zjevení 21:3, 4) Vzhledem k tomu, že nejsou Ježíšovými spoludědici s nebeskou nadějí, účastní se Památné slavnosti jako uctiví pozorovatelé. (Římanům 6:3–5)
7. Na základě čeho křesťané v prvním století věděli, že při Památné slavnosti mají přijímat ze symbolů?
7 Praví křesťané v prvním století byli pomazáni svatým duchem. Mnozí z nich mohli využívat jednoho nebo více zázračných darů ducha, například mluvení jazyky. Pro tyto křesťany tedy nebylo obtížné poznat, že byli pomazáni duchem a že by při Památné slavnosti měli přijímat ze symbolů. Dnes to však mohou křesťané poznat například na základě těchto inspirovaných slov: „Všichni ti, kdo jsou vedeni Božím duchem, jsou totiž Boží synové. Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který opět působí strach, ale obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘“ (Římanům 8:14, 15)
8. Koho představuje ‚pšenice‘ a „plevel“, o kterých se píše u Matouše ve 13. kapitole?
8 V průběhu staletí praví pomazaní křesťané rostli jako ‚pšenice‘ na poli ‚plevele‘ neboli mezi falešnými křesťany. (Matouš 13:24–30, 36–43) Od sedmdesátých let 19. století byla existence ‚pšenice‘ stále zřejmější. O několik let později bylo pomazaným křesťanským dozorcům řečeno: „Starší ... by měli před ty, kdo se shromáždí [k Památné slavnosti], postavit tyto podmínky a požadavky — je to (1) víra v [Kristovu] krev a (2) zasvěcení Pánovi a službě pro něho až do smrti. Všechny, kdo mají takové smýšlení a kdo se takto zasvětili, by pak starší měli vyzvat k tomu, aby se připojili k oslavě Pánovy smrti.“ (Studies in the Scriptures, VI. série, The New Creation, strana 473) *
Pátrání po ‚jiných ovcích‘
9. Jak bylo v roce 1935 ukázáno, na koho se vztahuje označení „velký zástup“, a jak to zapůsobilo na některé z těch, kdo dříve při Památné slavnosti přijímali symboly?
9 Během doby Jehovova organizace začala zaměřovat svou pozornost nejen na Kristovy pomazané následovníky, ale ještě na jiné lidi. Ke značnému posunu v tomto směru došlo v polovině třicátých let 20. století. Boží ctitelé předtím považovali „velký zástup“ ze Zjevení 7:9 za jakousi druhotnou duchovní třídu, která má být v nebi společně se 144 000 vzkříšenými pomazanými — jako družičky nebo družky Kristovy nevěsty. (Žalm 45:14, 15; Zjevení 7:4; 21:2, 9) Ale 31. května 1935 bylo v přednášce na sjezdu svědků Jehovových ve Washingtonu ve Spojených státech biblicky vysvětleno, že označení „velký zástup“ se vztahuje na „jiné ovce“, které žijí v čase konce. (Jan 10:16) Někteří z těch, kdo dříve při Památné slavnosti přijímali symboly, je po tomto sjezdu přijímat přestali, protože si uvědomili, že mají naději pozemskou, a ne nebeskou.
10. Jak můžeme popsat naději a povinnosti dnešních ‚jiných ovcí‘?
10 Zejména v roce 1935 začalo pátrání po lidech, kteří se stanou ‚jinými ovcemi‘ — budou mít víru ve výkupné, zasvětí se Bohu a budou pomazané „malé stádo“ podporovat v díle kázání o Království. (Lukáš 12:32) Tyto jiné ovce mají naději, že budou žít navždy na zemi, ale ve všech ostatních ohledech se podobají ostatku dnešních dědiců Království. Podobně jako cizí usedlíci ve starověkém Izraeli uctívali Jehovu a podřizovali se Zákonu, i dnešní jiné ovce přijímají křesťanské povinnosti, například káží dobrou zprávu společně se členy duchovního Izraele. (Galaťanům 6:16) Stejně jako se žádný cizí usedlík nemohl stát králem Izraele nebo knězem, nemůže ani nikdo z těchto jiných ovcí vládnout v nebeském Království nebo sloužit jako kněz. (5. Mojžíšova 17:15)
11. Proč může to, kdy se člověk zasvětil Bohu, mít nějaký vliv na jeho naději?
11 Ve třicátých letech 20. století tedy začalo být zřejmé, že nebeská třída jako celek už byla vybrána. Nyní se již řadu desetiletí pátrá po jiných ovcích, tedy po lidech s pozemskou nadějí. Pokud by se někdo z pomazaných prokázal jako nevěrný, je velmi pravděpodobné, že na uvolněné místo mezi 144 000 by byl vybrán člověk, který již Bohu dlouho věrně sloužil jako jedna z jiných ovcí.
Důvody pro nesprávné domněnky
12. Za jakých okolností by měl někdo přestat přijímat ze symbolů při Památné slavnosti a proč?
12 Pomazaní křesťané si jsou naprosto jisti tím, že mají nebeské povolání. Co však mají dělat lidé, kteří takové povolání nedostali, ale při Památné slavnosti přijímají ze symbolů? Když si nyní uvědomí, že nikdy nebeskou naději neměli, jejich svědomí je jistě přiměje k tomu, aby již ze symbolů nepřijímali. Bůh by se nedíval příznivě na nikoho, kdo by vystupoval jako člověk povolaný k tomu, aby se stal nebeským králem a knězem, a přitom by věděl, že takové povolání ve skutečnosti nemá. (Římanům 9:16; Zjevení 20:6) Jehova vynesl rozsudek nad Korachem, protože se tento Levita opovážlivě snažil zajistit si áronské kněžství. (2. Mojžíšova 28:1; 4. Mojžíšova 16:4–11, 31–35) Jestliže si křesťan uvědomí, že při Památné slavnosti mylně přijímal ze symbolů, měl by s tím přestat a pokorně se k Jehovovi modlit o odpuštění. (Žalm 19:13)
13, 14. Proč se možná někteří lidé mylně domnívají, že mají nebeské povolání?
13 Proč by se někteří lidé mohli nesprávně domnívat, že mají nebeské povolání? Smrt manželského partnera nebo jiná tragédie může způsobit, že někdo ztratí zájem o život na zemi. Nebo možná touží po stejném určení, jaké má jeho blízký přítel, který se k pomazaným křesťanům hlásí. Je jisté, že Bůh nikomu nedal za úkol získávat další lidi pro tuto výsadu. A pomazání dědiců Království Bůh nepůsobí tím, že by jim to sděloval prostřednictvím nějakých hlasů.
14 Někteří z těch, kdo si přisvojují nebeskou naději, jsou možná pod vlivem učení falešných náboženství, že všichni dobří lidé jdou do nebe. Musíme si proto dávat pozor, aby nás neovlivňovaly dřívější nesprávné názory nebo jiné faktory. Někdo by si například mohl položit otázky: ‚Neberu snad nějaké léky, které ovlivňují mé emoce? Nepodléhám natolik silným emocím, že by mi to mohlo bránit v jasném úsudku?‘
15, 16. Proč možná někteří lidé nesprávně vyvozují, že patří k pomazaným?
15 Někteří lidé se mohou sami sebe zeptat: ‚Toužím po prominentním postavení? Usiluji ctižádostivě o to, abych měl jak dnes, tak v budoucnosti autoritu jako spoludědic s Kristem?‘ Když byli povoláváni dědicové Království v prvním století, neměli všichni zodpovědné postavení ve sboru. A lidé s nebeským povoláním neusilují o prominentní postavení ani se nechlubí tím, že jsou pomazaní. Projevují pokoru, která se očekává od těch, kdo mají „Kristovu mysl“. (1. Korinťanům 2:16)
16 Někteří možná došli k závěru, že mají nebeské povolání proto, že získali značné biblické poznání. Ale pomazání duchem není spojeno s mimořádným porozuměním — vždyť Pavel musel některé pomazané poučovat a dávat jim radu. (1. Korinťanům 3:1–3; Hebrejcům 5:11–14) Bůh má opatření, jak zajišťuje duchovní pokrm pro všechny své ctitele. (Matouš 24:45–47) Nikdo by si tedy neměl myslet, že když je pomazaným křesťanem, je moudřejší než ti, kdo mají pozemskou naději. Pomazání duchem se neprojevuje tak, že člověk umí obratně odpovídat na biblické otázky, vydávat svědectví nebo působivě přednášet biblické proslovy. V těchto ohledech si dobře vedou i křesťané s pozemskou nadějí.
17. Na kom a na čem závisí pomazání duchem?
17 Jestliže se křesťan ptá na nebeské povolání, může to s ním starší nebo jiný zralý křesťan rozebrat. Ale závěr v této věci musí udělat každý člověk sám. Ten, kdo opravdu toto povolání dostal, se nepotřebuje ptát druhých, zda takovou naději má. Pomazaným bylo „dáno nové zrození, ne porušitelným, ale neporušitelným plodným semenem, prostřednictvím slova živého a trvajícího Boha“. (1. Petra 1:23) Svým duchem a Slovem Bůh zasadí ‚semeno‘, které člověka učiní „novým stvořením“ s nebeskou nadějí. (2. Korinťanům 5:17) A tento výběr provádí Jehova. Pomazání „nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu“. (Římanům 9:16) Jak si tedy člověk může být jist, že má nebeské povolání?
Proč jsou si jisti
18. Jak Boží duch vydává svědectví s duchem pomazaných?
18 Pomazaní křesťané jsou o své nebeské naději přesvědčováni svědectvím Božího ducha. „Obdrželi jste ducha přijetí za syny,“ napsal Pavel, „a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ (Římanům 8:15–17) Pod vlivem svatého ducha pohání pomazané křesťany jejich duch, neboli převládající postoj, k tomu, aby na sebe uplatnili to, co Písmo říká o Jehovových duchovních dětech. (1. Jana 3:2) Boží duch na ně působí tak, že si uvědomují svůj synovský vztah k Bohu, a vytváří v nich jedinečnou naději. (Galaťanům 4:6, 7) Ano, věčný život na zemi bude pro dokonalé lidi obklopené rodinnými příslušníky a přáteli jistě nádherný, ale tuto naději Bůh pomazaným nedal. Prostřednictvím svého ducha v nich vyvolal tak silnou nebeskou naději, že jsou ochotni obětovat veškeré své pozemské vztahy a vyhlídky. (2. Korinťanům 5:1–5, 8; 2. Petra 1:13, 14)
19. Jakou úlohu má nová smlouva v životě pomazaného křesťana?
19 Svou nebeskou nadějí, tedy tím, že byli přijati do nové smlouvy, si jsou pomazaní křesťané jisti. O nové smlouvě se Ježíš zmínil, když zaváděl Památnou slavnost. Řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Lukáš 22:20) Stranami v nové smlouvě jsou Bůh a pomazaní křesťané. (Jeremjáš 31:31–34; Hebrejcům 12:22–24) Ježíš je prostředníkem. Díky nové smlouvě, která byla uvedena v platnost Kristovou prolitou krví, byl nejen ze Židů, ale i z národů vybrán lid pro Jehovovo jméno, a tito lidé se stali částí Abrahamova ‚semene‘. (Galaťanům 3:26–29; Skutky 15:14) Tato ‚věčná smlouva‘ umožňuje všem duchovním Izraelitům, aby byli vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. (Hebrejcům 13:20)
20. Do jaké smlouvy s Kristem jsou přijati pomazaní?
20 Pomazaní jsou si svou nadějí jisti. Byli ještě přijati do jiné smlouvy, do smlouvy o Království. Ježíš o jejich podílnictví s Kristem prohlásil: „Jste však těmi, kdo se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království.“ (Lukáš 22:28–30) Tato smlouva mezi Kristem a jeho spolukráli zůstává v platnosti navždy. (Zjevení 22:5)
Požehnané období Památné slavnosti
21. Jak můžeme mít velký užitek z období Památné slavnosti?
21 Období Památné slavnosti je v mnoha ohledech požehnané. Můžeme mít užitek ze čtení Bible, které je na tuto dobu naplánováno. Je to také mimořádně vhodný čas pro modlitby, pro rozjímání o Ježíšově pozemském životě a smrti a pro účast na díle kázání o Království. (Žalm 77:12; Filipanům 4:6, 7) Samotná slavnost je pro nás připomínkou lásky, kterou nám v souvislosti s Ježíšovou výkupní obětí projevili Bůh a Kristus. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Toto opatření nám dává naději a útěchu a mělo by upevňovat naše odhodlání následovat Kristův příklad. (2. Mojžíšova 34:6; Hebrejcům 12:3) Památná slavnost by nás také měla posilovat v rozhodnutí jednat podle toho, že jsme se Bohu zasvětili jako jeho služebníci, a v rozhodnutí být věrnými následovníky jeho drahého Syna.
22. Co je Božím největším darem lidstvu a například jakým způsobem za něj můžeme projevit vděčnost?
22 Jehova nám skutečně dává dobré dary. (Jakub 1:17) V jeho Slově nacházíme vedení, máme pomoc Božího ducha a naději na věčný život. A Božím největším darem je Ježíšova oběť za hříchy pomazaných a všech ostatních, kdo projevují víru. (1. Jana 2:1, 2) Co tedy Ježíšova smrt znamená pro vás? Budete mezi těmi, kdo svou vděčnost za ni dají najevo tím, že se 16. dubna 2003 po západu slunce sejdou k oslavě Pánovy večeře?
[Poznámka pod čarou]
^ 8. odst. Vydali svědkové Jehovovi, dnes již není k dispozici.
Jak odpovíte?
• Kdo by měl při Památné slavnosti přijímat ze symbolů?
• Proč se „jiné ovce“ účastní Pánovy večeře jen jako uctiví pozorovatelé?
• Jak si pomazaní křesťané mohou být jisti tím, že při Slavnosti na památku Kristovy smrti mají přijímat chléb a víno?
• Pro co je období Památné slavnosti vhodnou dobou?
[Studijní otázky]
[Graf a obrázky na straně 18]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Účast na Památné slavnosti
V MILIONECH
15,597,746
15
14
13,147,201
13
12
11
10
9
8
7
6
5
4,925,643
4
3
2
1
878,303
63,146
1935 1955 1975 1995 2002
[Obrázek na straně 18]
Zúčastníte se letos Pánovy večeře?
[Obrázky na straně 21]
Období Památné slavnosti je příhodná doba pro to, abychom více četli Bibli a více se podíleli na kázání o Království