Zvítězili nad pronásledováním

FRIEDA JESSOVÁ se narodila roku 1911 v Dánsku. Odtud se s rodiči přestěhovala do města Husum v severním Německu. Po letech přijala zaměstnání v Magdeburku, a v roce 1930 byla pokřtěna jako jedna z badatelů Bible, což bylo tehdejší označení svědků Jehovových. V roce 1933 se dostal k moci Hitler, a pro Friedu tehdy začalo třiadvacetileté období, kdy musela snášet špatné zacházení, ne pouze pod jednou totalitní vládou, ale pod dvěma.

V březnu 1933 vyhlásila německá vláda všeobecné volby. Dr. Detlef Garbe, ředitel památníku koncentračního tábora v Neuengamme blízko Hamburku, o tom říká: „Národní socialisté si chtěli vynutit velkou většinu hlasů pro svého kancléře a führera, Adolfa Hitlera.“ Svědkové Jehovovi se řídili Ježíšovou vybídkou, že ‚nemají být částí světa‘ a mají zůstat politicky neutrální, a proto nehlasovali. K čemu to vedlo? Byli zakázáni. (Jan 17:16)

Frieda pokračovala ve své křesťanské činnosti tajně, a dokonce pomáhala při tisku časopisu Strážná věž. „Některé z těchto časopisů byly pašovány do koncentračních táborů našim spoluvěřícím,“ říká. V roce 1940 byla zatčena, vyslýchána gestapem a pak strávila řadu měsíců v samovazbě. Jak to mohla vydržet? Říká: „Mým útočištěm byla modlitba. Začínala jsem se modlit brzy ráno, a pak jsem se modlila několikrát za den. Modlitba mi poskytovala sílu a pomáhala mi, abych nepociťovala příliš velkou úzkost.“ (Filipanům 4:6, 7)

Frieda byla propuštěna, ale v roce 1944 ji gestapo zatklo znovu. Tentokrát byla odsouzena na sedm let do vězení ve Waldheimu. Frieda pokračuje: „Vězeňští dozorci poslali mě a jiné ženy pracovat do umýváren. Tam jsem často bývala společně s jednou vězeňkyní z Československa, a té jsem hodně vyprávěla o Jehovovi a o své víře. Tyto rozhovory mi dodávaly sílu.“

Propuštěna, ale ne nadlouho

Waldheimskou věznici osvobodili v květnu 1945 sovětští vojáci, a Frieda se mohla vrátit do Magdeburku a ke své veřejné kazatelské službě. Nebylo to však nadlouho. Svědkové Jehovovi se opět stali terčem diskriminace, tentokrát ze strany úřadů v sovětské okupační zóně. Gerald Hacke z Hannah-Arendt-Institutu pro výzkum totalitních režimů píše: „Svědkové Jehovovi byli jednou z mála  společenských skupin, které na německé půdě byly téměř neustále pronásledovány za vlády obou diktátorských režimů.“

Proč byli znovu diskriminováni? Hlavní spornou otázkou byla opět křesťanská neutralita. V roce 1948 se ve východním Německu konal plebiscit, přímé lidové hlasování. Podle vysvětlení pana Hackeho „hlavní příčinou [pronásledování svědků Jehovových] bylo to, že se plebiscitu nezúčastnili“. V srpnu 1950 byli svědkové Jehovovi ve východním Německu zakázáni. Stovky jich byly zatčeny, a mezi nimi i Frieda.

Frieda se znovu ocitla před soudem a byla odsouzena na šest let vězení. „Tentokrát jsem byla se spoluvěřícími, a jejich společnost mi velmi pomáhala.“ V roce 1956 byla propuštěna a odstěhovala se do západního Německa. Nyní je Friedě 90 let, žije ve městě Husum a Jehovovi, pravému Bohu, slouží stále.

Frieda zakoušela pronásledování 23 let, a to pod dvěma diktaturami. „Nacisté se pokoušeli zničit mě tělesně, komunisté se snažili zlomit mého ducha. Co mi dodávalo sílu? Dobré návyky při osobním biblickém studiu, když jsem byla na svobodě; stálé modlitby, když jsem byla v izolaci; pak to, že jsem se scházela se spoluvěřícími, kdykoli to bylo možné; a dále to, že jsem při každé příležitosti mluvila s druhými o své víře.“

Fašismus v Maďarsku

Další zemí, kde svědkové Jehovovi snášeli po řadu desetiletí diskriminaci, je Maďarsko. Někteří z nich prožívali pronásledování nejen ze strany dvou totalitních režimů, ale dokonce tří. To se například stalo Ádámu Szingerovi. Ádám se narodil roku 1922 v maďarském městě Paks a byl vychován jako protestant. V roce 1937 navštívili Ádámovo bydliště badatelé Bible a on okamžitě projevil zájem o jejich poselství. To, co poznal z Bible, jej přesvědčilo, že učení jeho církve je nebiblické. Protestantskou církev tedy opustil a připojil se k badatelům Bible v jejich veřejné službě.

Vliv fašismu v Maďarsku sílil. Četníci mnohokrát Ádáma sledovali, jak káže dům od domu, a brali ho k výslechu. Tlak vůči svědkům Jehovovým vzrůstal, a v roce 1939 byla jejich činnost postavena mimo zákon. V roce 1942 byl Ádám zatčen, uvězněn a těžce zbit. Co mu tehdy, v jeho devatenácti letech, pomohlo vydržet utrpení a několikaměsíční věznění? „Dokud jsem byl ještě doma, důkladně jsem studoval Bibli a v podstatě jsem porozuměl tomu, jaké má Jehova záměry.“ Teprve po svém propuštění z vězení byl Ádám pokřtěn jako svědek Jehovův, a to v řece nedaleko domu, kde bydlel. Stalo se tak jedné temné noci v srpnu roku 1942.

Vězení v Maďarsku, pracovní tábor v Srbsku

Mezitím se během druhé světové války Maďarsko připojilo k Německu proti Sovětskému svazu, a na podzim roku 1942 byl Ádám povolán k vojenské službě. Vypráví: „Prohlásil jsem, že v armádě sloužit nemohu kvůli tomu, co jsem poznal z Bible. Vysvětlil jsem jim, proč zastávám neutrální postoj.“ Ádám byl odsouzen k 11 letům vězení. V Maďarsku však dlouho nezůstal.

V roce 1943 bylo asi 160 svědků Jehovových vyvedeno z různých ubikací, byli nahnáni do člunů a po Dunaji dopraveni do Srbska. Mezi nimi byl i Ádám. V Srbsku se nyní tito vězni ocitli pod nadvládou Hitlerovy Třetí říše. Byli internováni v pracovním táboře v Boru a museli pracovat v měděném dole. Asi za rok byli převezeni zpět do Maďarska. Tam byl Ádám na jaře roku 1945 osvobozen sovětskými vojáky.

Maďarsko pod komunistickou nadvládou

Svoboda však netrvala dlouho. Koncem čtyřicátých let omezovaly činnost svědků Jehovových v Maďarsku komunistické úřady, stejně jako to dělali fašisté před válkou. V roce 1952 byl Ádám zatčen a obžalován, když opět odmítl vojenskou službu. Bylo mu nyní 29 let, byl ženatý  a měl dvě děti. Ádám před soudem prohlásil: „To není poprvé, kdy jsem odmítl vojenskou službu. Za války jsem byl uvězněn a deportován do Srbska z téhož důvodu. Vstoupit do armády odmítám kvůli svému svědomí. Jsem svědek Jehovův a zůstávám politicky neutrální.“ Byl odsouzen na osm let vězení, ale později mu byl trest snížen na čtyři roky.

Diskriminaci zažíval Ádám až do poloviny sedmdesátých let, déle než 35 let od chvíle, kdy badatelé Bible poprvé navštívili domácnost jeho rodičů. Během té doby byl šesti soudy odsouzen na 23 let odnětí svobody a vězněn byl nejméně v deseti věznicích a táborech. Pronásledování snášel za tří režimů — za fašistického režimu v předválečném Maďarsku, německého národně socialistického režimu v Srbsku a komunistického režimu v Maďarsku v období studené války.

Ádám až dodnes žije ve svém rodném městě Paks a věrně slouží Jehovovi. Má snad nějaké mimořádné schopnosti, které by mu pomáhaly vítězně obstát v obtížných situacích? Nemá. Říká o tom:

„Nezbytně nutné bylo studovat Bibli, modlit se a být ve společnosti bratrů. Chtěl bych však zdůraznit ještě dvě věci. Předně, že Zdrojem síly je Jehova. Důvěrný vztah k němu byl pro mě jako záchranné lano. A za druhé, stále jsem si připomínal slova ze 12. kapitoly dopisu Římanům, kde je uvedeno: ‚Sami se nemstěte.‘ A tak jsem v sobě nikdy nechoval žádnou zášť. Několikrát jsem měl příležitost pomstít se lidem, kteří mě pronásledovali, ale nikdy jsem to neudělal. Sílu, kterou nám Jehova dává, bychom nikdy neměli používat k tomu, abychom opláceli zlé zlým.“

Veškeré pronásledování jednou skončí

Frieda i Ádám mohou nyní Jehovu uctívat bez překážek. Ale jak se ve světle takových zážitků, jako byly jejich, jeví náboženské pronásledování? Takové pronásledování se prokazuje jako neúspěšné — alespoň v případech, kdy jsou pronásledováni praví křesťané. Na pronásledování svědků Jehovových bylo vynaloženo mnoho hmotných prostředků a bylo jím způsobeno mnoho krutého utrpení, ale cíle dosaženo nebylo. V Evropě před časem vládly dvě velké diktatury, ale dnes se zde svědkům Jehovovým daří velmi dobře.

Jak na pronásledování svědkové Jehovovi reagovali? Z vyprávění Friedy i Ádáma je patrné, že se řídili biblickou radou: „Nedej se přemoci zlem, ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:21) Může být zlo skutečně přemoženo dobrem? Ano, pokud je dobro spojeno se silnou vírou v Boha. Vítězství svědků Jehovových nad pronásledováním v Evropě bylo vítězstvím Božího ducha, byl to projev síly, jež podněcuje k dobrému a jež pramení z víry, kterou svatý duch působí v pokorných křesťanech. (Galaťanům 5:22, 23) V dnešním světě plném násilí je to poučení, které bychom si všichni měli vzít k srdci.

[Obrázky na straně 5]

Frieda Jessová (nyní Thieleová) v době svého zatčení a nyní

[Obrázky na straně 7]

Ádám Szinger v době svého uvěznění a nyní