‚Rty pravdy přetrvají navždy‘

PODOBNĚ jako ohýnek dokáže zapálit a zničit celý les, i on je schopen poškodit celý život člověka. Může být plný jedu, ale také může být „stromem života“. (Přísloví 15:4) Smrt i život jsou v jeho moci. (Přísloví 18:21) Tento malý úd, kterým je náš jazyk, má takovou sílu, že dokáže poskvrnit celé tělo. (Jakub 3:5–9) Jsme-li moudří, pak svůj jazyk střežíme.

Starověký izraelský král Šalomoun dává ve druhé části 12. kapitoly biblické knihy Přísloví cenné rady, které nám pomáhají bedlivě střežit naši řeč. Prostřednictvím stručných, ale praktických přísloví tento moudrý král ukazuje, že za svá slova člověk ponese následky‚ a také odhaluje mnohé o vlastnostech toho, kdo taková slova pronesl. Šalomounovy inspirované rady jsou nepostradatelné pro každého, kdo si přeje ‚postavit hlídku přede dveře svých rtů‘. (Žalm 141:3)

‚Přestupek, který chytne do léčky‘

„Přestupkem rtů je lapen do léčky špatný člověk, ale spravedlivý se dostává z tísně,“ říká Šalomoun. (Přísloví 12:13) Lhaní je přestupek rtů, a pro toho, kdo se ho dopouští, se stává smrtonosnou pastí. (Zjevení 21:8) Mohlo by se zdát, že nepoctivost je snadný způsob, jak uniknout trestu nebo jak se dostat z nepříjemné situace. Nevede ale jedna lež často k dalším lžím? Lhář je na tom stejně jako hazardní hráč. Ten nejprve sází malé částky, ale je nucen své sázky stále zvyšovat, když se prohrané peníze pokouší získat zpět. Do bludného kruhu je brzy chycen i lhář.

Přestupek rtů je pro lháře léčkou i proto, že ten, kdo lže druhým, může nakonec začít lhát sám sobě. Například může sám sebe snadno přesvědčit, že je velmi inteligentní a geniální, i když jeho skutečné vědomosti jsou velmi malé. Tak začne žít ve lži. Ve skutečnosti „jednal ... vůči sobě ve svých vlastních očích příliš hladce, než aby zjistil své provinění, a tak je nenáviděl“. (Žalm 36:2) Lži jsou tedy opravdu nebezpečnou léčkou. Naproti tomu, spravedlivý se do takové obtížné situace nedostane. Neuchýlí se k falši, ani když nastane tíseň.

 ‚Plody, kterými se člověk nasytí‘

„Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat,“ varuje apoštol Pavel. „Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Tato zásada se jistě týká naší řeči a také našich skutků. Šalomoun uvádí: „Z plodů mužových úst se on nasytí dobrým, a právě to, co dělaly ruce člověka, se mu vrátí.“ (Přísloví 12:14)

Ústa, která „pronášejí moudrost“, nesou ovoce, jež působí uspokojení. (Žalm 37:30) Moudrost se neobejde bez poznání a žádný člověk nezná všechno. Naslouchat vynikající radě a řídit se jí tedy potřebuje každý. „Cesta pošetilého je správná v jeho vlastních očích,“ říká král Izraele, „ale kdo naslouchá radě, je moudrý.“ (Přísloví 12:15)

Moudré rady nám Jehova dává ve svém Slově, prostřednictvím své organizace a pomocí publikací, které opatřuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45; 2. Timoteovi 3:16) Bylo by opravdu pošetilé, kdybychom odmítli dobrou radu a trvali na tom, že budeme jednat po svém. Když nám Jehova, „Ten, který vyučuje lidi poznání“, dává prostřednictvím svého sdělovacího prostředku rady, ‚máme být rychlí k slyšení‘. (Jakub 1:19; Žalm 94:10)

Jak moudří lidé reagují na urážky a na neoprávněnou kritiku a jak na ně reagují lidé pošetilí? Šalomoun odpovídá: „Pošetilý je ten člověk, který týž den učiní svou mrzutost známou, ale chytrý přikrývá zneuctění.“ (Přísloví 12:16)

Když se s pošetilcem zachází hrubě, reaguje hněvivě a rychle — „týž den“. Rozumný člověk se ale modlí o Božího ducha, aby projevil sebeovládání. Věnuje čas rozjímání o radách z Božího slova a vděčně uvažuje o Ježíšových slovech: „Ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli, obrať k němu i druhou.“ (Matouš 5:39) Chytrý člověk nechce ‚nikomu odplácet zlé zlým‘ a zadržuje své rty, aby nemluvily neuváženě. (Římanům 12:17) Když podobně i my přikryjeme jakékoli zneuctění, kterého se nám možná dostalo, vyhneme se tak dalším sporům.

‚Jazyk, který uzdravuje‘

Přestupek rtů může nadělat velkou škodu, když jde o právní záležitosti. Král Izraele říká: „Kdo šíří věrnost, poví, co je spravedlivé, ale falešný svědek — podvod.“ (Přísloví 12:17) Pravý svědek šíří věrnost, protože jeho svědectví je spolehlivé a důvěryhodné. Jeho slova přispějí ke zjednání práva. Falešný svědek je naproti tomu plný podvodu a přispívá k překrucování práva.

„Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem,“ pokračuje Šalomoun, „ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví  12:18) Slova mohou probodnout jako meč — mohou tedy zničit přátelství a způsobit problémy. Nebo mohou být potěšující a příjemná, a přátelství udržovat. A co nadávání, křik, neustálé kritizování a ponižující urážky? Nejsou snad bodáním, jež působí hluboké citové rány? Je opravdu na místě, když jakékoli pochybení, jehož se v tomto ohledu dopustíme, napravíme hojivými slovy upřímné omluvy.

Dnes žijeme v náročné době, a proto nikoho nepřekvapí, že mnozí lidé mají „zlomené srdce“ nebo jsou „zdrcení na duchu“. (Žalm 34:18) Jestliže ‚mluvíme utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘ a ‚podpíráme slabé‘, nepůsobí snad naše slova hojivě? (1. Tesaloničanům 5:14) Ano, soucitná slova mohou povzbudit mladé lidi, kteří bojují se škodlivým tlakem vrstevníků. Letité spolukřesťany může ohleduplný jazyk ujistit, že jsou stále potřební a milovaní. Laskavá slova určitě zpříjemní život těm, kdo jsou nemocní. Dokonce i přijmout pokárání je snadnější, je-li uděleno „v duchu mírnosti“. (Galaťanům 6:1) A uzdravující účinky má rozhodně také to, když křesťan používá jazyk, aby lidem, kteří chtějí naslouchat, sděloval dobrou zprávu o Božím Království.

‚Ret, který přetrvá‘

Šalomoun používá slovo „ret“ jako synonymum slova „jazyk“ a prohlašuje: „Ret pravdy, ten bude navždy pevně založen, ale falešný jazyk bude jen na okamžik.“ (Přísloví 12:19) Výraz „ret pravdy“ je v hebrejštině uveden v jednotném čísle a má hlubší význam než jen pravdivá řeč. „Zahrnuje v sobě takové vlastnosti jako trvalost, stálost a spolehlivost,“ uvádí jeden výkladový slovník. „Řeč vyznačující se těmito rysy bude trvat ... na věky, protože bude shledána jako spolehlivá, na rozdíl od lživého jazyka..., který možná podvádí na okamžik, ale bude-li podroben zkoušce, neobstojí.“

„Podvod je v srdci těch, kdo vymýšlejí darebáctví,“ říká moudrý král, „ale ti, kdo radí k pokoji, se radují.“ A dodává: „Nic, co ubližuje,  nepostihne spravedlivého, ale ničemní, ti budou jistě naplněni neštěstím.“ (Přísloví 12:20, 21)

Lidé, kteří osnují darebáctví, mohou způsobit pouze bolest a trápení. Na druhé straně ti, kdo radí k pokoji, pocítí uspokojení, neboť činí to, co je správné. Také se budou radovat z dobrých výsledků. A co je nejdůležitější, mají Boží schválení, protože „falešné rty jsou pro Jehovu něčím odporným, ale v těch, kdo jednají ve věrnosti, má zalíbení“. (Přísloví 12:22)

‚Řeč, která přikrývá poznání‘

Král Izraele popisuje ještě další rozdíl mezi tím, kdo pečlivě volí slova, a tím, kdo tak nejedná. Říká: „Chytrý člověk přikrývá poznání, ale srdce hlupáků, to provolává pošetilost.“ (Přísloví 12:23)

Chytrý neboli prozíravý člověk ví, kdy mluvit a kdy mlčet. Přikrývá poznání v tom smyslu, že nevystavuje své znalosti na odiv. To neznamená, že své poznání skrývá vždy. Své vědomosti však dává najevo rozvážně. Hlupák naproti tomu mluví ukvapeně a tak odhaluje svou pošetilost. Ať je tedy našich slov pomálu a ať se náš jazyk nevychloubá.

Šalomoun pokračuje v líčení kontrastů a výrazným způsobem ukazuje rozdíl mezi pilností a leností. Prohlašuje: „Ruka pilných, ta bude panovat, ale nedbalá ruka dospěje k nucené práci.“ (Přísloví 12:24) Namáhavá práce může přinést úspěch a finanční nezávislost, ale lenost povede k nucené práci a nevolnictví. „S odstupem času,“ říká jeden učenec, „se lenoch stane otrokem pilného.“

‚Slovo, které působí radost‘

Král Šalomoun se vrací k otázce řeči a připojuje zajímavý postřeh týkající se lidské povahy. „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo,“ konstatuje, „ale dobré slovo je rozradostňuje.“ (Přísloví 12:25)

Existuje mnoho úzkostných starostí a obav, které mohou srdce člověka obtížit smutkem. K nadlehčení tohoto břemena a k rozradostnění srdce je zapotřebí vlídných, povzbudivých slov od chápajícího člověka. Jak ale druzí lidé poznají intenzitu úzkostlivé péče v našem srdci, pokud se jim neotevřeme a nemluvíme s nimi o tom? Když zažíváme tíseň nebo jsme sklíčení, potřebujeme se svěřit někomu, kdo se dokáže vcítit a může nám pomoci. Jestliže navíc své pocity vyjádříme slovy, do jisté míry se tím utiší úzkost našeho srdce. Je proto dobré, svěříme-li se svému manželskému partnerovi, někomu z rodičů nebo soucitnému, duchovně způsobilému příteli.

Existují snad nějaká povzbudivější slova než ta, která jsou zaznamenána v Bibli? Musíme se tedy přiblížit k Bohu tím, že o jeho inspirovaném Slovu s vděčností rozjímáme. Takové uvažování jistě rozradostní naše ztrápené srdce a rozjasní naše smutné oči. To potvrzuje žalmista, když říká: „Jehovův  zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým. Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči.“ (Žalm 19:7, 8)

Cesta, která přinese odměnu

Král Izraele porovnává cestu přímého člověka s cestou toho, kdo je ničemný, a prohlašuje: „Spravedlivý si vyhlíží svou vlastní pastvu, ale právě cesta ničemných je vede k bloudění.“ (Přísloví 12:26) Spravedlivý si svou pastvu — své společníky a přátele — vybírá obezřetně a moudře. Snaží se tak vyvarovat nebezpečné společnosti. To nelze říct o ničemných, kteří odmítají radu a trvají na tom, že si půjdou svou vlastní cestou. Dostanou se na scestí a bloudí.

Král Šalomoun dále uvádí rozdíl mezi nedbalým a pilným člověkem a bere přitom v úvahu další hledisko. „Nedbalost nevyplaší nikomu lovnou zvěř,“ říká, „ale pilný je pro člověka drahocenným jměním.“ (Přísloví 12:27) Nedbalý člověk, tedy „lenoch“, si svou lovnou zvěř „nevyplaší“, ani ji nebude „péci“. (Ekumenický překlad) Neumí totiž dokončit to, co začne. Naproti tomu pilnost jde ruku v ruce s bohatstvím.

Lenost je tak škodlivá, že apoštol Pavel považoval za nezbytné napsat spolukřesťanům v Tesalonice a pokárat některé z nich za to, že „chodí nepořádně“ — vůbec nepracovali, ale pletli se do toho, co se jich netýkalo. Takoví křesťané vložili nákladné břemeno na ostatní. Pavel jim proto dal otevřenou radu a vybídl je, aby ‚v tichosti pracovali, a tak mohli jíst pokrm, na který si sami vydělají‘. A pokud by na tuto důraznou radu nereagovali, Pavel ostatní členy sboru vybídl, aby se od nich „odtáhli“, neboli aby se s nimi nestýkali, patrně při společenských událostech. (2. Tesaloničanům 3:6–12)

Musíme si vzít k srdci obě Šalomounovy rady: být pracovití a také správně používat svůj jazyk. Snažme se tedy tento malý úd používat způsobem, který druhé uzdraví a rozradostní. Vyhýbejme se přestupku rtů a žijme bezúhonně. Šalomoun nás ujišťuje: „Na stezce spravedlnosti je život, a pouť po jejím chodníčku neznamená smrt.“ (Přísloví 12:28)

[Obrázky na straně 27]

„Kdo naslouchá radě, je moudrý“

[Obrázky na straně 28]

„Jazyk moudrých je uzdravení“

[Obrázek na straně 29]

Svěříme-li se důvěryhodnému příteli, může nám to přinést útěchu

[Obrázek na straně 30]

Jestliže vděčně rozjímáme o Božím slovu, naše srdce se bude radovat