Přejít k článku

Přejít na obsah

Nejvyšší soud se zastává pravého uctívání v ‚zemi Ararat‘

Nejvyšší soud se zastává pravého uctívání v ‚zemi Ararat‘

Nejvyšší soud se zastává pravého uctívání v ‚zemi Ararat‘

Šedovlasý Armén, otec tří dětí, stojí před nejvyšším soudem svého státu. Svoboda tohoto muže i mnoha jeho spoluvěřících je ohrožena. Muž cituje biblické texty, jimiž vysvětluje své náboženské názory, a soud mu naslouchá. Abychom pochopili, jak toto slyšení vedlo k velkému vítězství ve prospěch pravého uctívání v Arménii, podívejme se, co tomu předcházelo.

ARMÉNIE leží na východ od Turecka a jižně od pohoří Velký Kavkaz. Je domovem více než tří milionů obyvatel. Z jejího hlavního města Jerevanu je nádherný výhled na dva vrcholky hory Ararat, kde podle tradice spočinula po celosvětové potopě Noemova archa. (1. Mojžíšova 8:4) *

Svědkové Jehovovi vykonávají v Arménii svou křesťanskou činnost od roku 1975. Když v roce 1991 získala Arménie nezávislost na bývalém Sovětském svazu, byla vytvořena Státní rada pro náboženské záležitosti, která měla registrovat náboženské organizace. Svědky Jehovovy však tato Rada opakovaně odmítala registrovat, a to především kvůli otázce křesťanské neutrality. Od roku 1991 tudíž bylo v Arménii odsouzeno více než 100 mladých svědků Jehovových, a za svůj biblický postoj k vojenské službě byli ve většině případů uvězněni.

Tato Rada rovněž požádala státní prokuraturu o prošetření náboženské činnosti Ljovy Margarjana, který je křesťanským starším a zároveň pracovitým právníkem v místní jaderné elektrárně. Bratr Margarjan byl nakonec obviněn podle paragrafu 244. Ten byl pozůstatkem sovětského zákona vydaného za éry Chruščova a měl sloužit k tomu, aby byla omezována a nakonec zlikvidována činnost svědků Jehovových a jiných náboženských skupin.

Podle tohoto zákona je zločinem organizovat nebo vést jakoukoli náboženskou skupinu, která pod záminkou kázání náboženských názorů ‚láká mladé lidi k účasti na náboženských shromážděních neregistrovaného náboženství‘ a ‚ovlivňuje členy, aby odmítali plnit své občanské povinnosti‘. Prokurátor podporoval své tvrzení poukazem na to, že při shromážděních, jež bratr Margarjan vedl ve městě Metsamor, byly přítomny nezletilé děti. Také tvrdil, že bratr Margarjan nutil mladé členy sboru, aby odmítali vojenskou službu.

Proces začíná

Proces byl zahájen v pátek 20. července 2001 u armavirského okresního soudu, jemuž předsedal soudce Manvel Simonjan. Řízení se vleklo až do srpna. Svědkové obžaloby nakonec ve svědecké výpovědi přiznali, že zástupci Ministerstva národní bezpečnosti (dříve KGB) jim předem nadiktovali část psaných udání na bratra Margarjana a že je přinutili tato udání podepsat. V jednom případě jakási žena přiznala, že jistý úředník ministerstva bezpečnosti jí dal pokyn, aby tvrdila, že „svědkové Jehovovi jsou proti naší vládě a proti našemu náboženství“. Tato žena připustila, že nikoho ze svědků Jehovových osobně nezná a že obvinění proti nim slyšela jen ve vysílání státní televize.

Když přišla řada na bratra Margarjana, ten vypověděl, že nezletilé děti se účastní shromáždění svědků Jehovových jedině se svolením rodičů. Také vysvětlil, že vojenská služba je věcí osobního rozhodnutí. Křížový výslech, který prováděl prokurátor, trval několik dnů. Na prokurátorovy otázky ohledně náboženských názorů odpovídal bratr Margarjan klidně a používal při tom Bibli. Prokurátor sledoval biblické odkazy ve své Bibli.

Dne 18. září 2001 soudce prohlásil, že Margarjan je „nevinen“, a uvedl, že v činnosti tohoto muže nelze spatřovat „žádný prvek zločinu“. Tisková agentura Associated Press uveřejnila o tomto případu výmluvnou zprávu, v níž bylo uvedeno: „Jeden z vedoucích svědků Jehovových v Arménii byl dnes zproštěn obvinění z proselytismu a z toho, že by nutil mladé lidi vyhýbat se vojenské službě. V závěru procesu, který probíhal dva měsíce, soud prohlásil, že důkazy proti tomuto vedoucímu, Levonu Markarianovi [Ljovovi Margarjanovi], jsou nedostatečné. Hrozilo mu až pět let vězení. ... Arménská ústava sice zaručuje svobodu náboženství, ale nové skupiny mají obtíže s registrací, a předpisy preferují dominantní arménskou apoštolskou církev.“ Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ve své tiskové zprávě z 18. září 2001 uvedla: „Kancelář OBSE toto rozhodnutí sice vítá, ale i nadále vyjadřuje politování nad tím, že trestní stíhání bylo vůbec zahájeno.“

Trestní stíhání pokračuje

Prokurátoři se však odvolali a odvolací řízení se táhlo další čtyři měsíce. Na začátku jednání, když přišel čas, aby bratr Margarjan vypovídal, položil mu jeden ze skupiny soudců první otázku. Když bratr Margarjan začal odpovídat, předsedkyně ho přerušila a vzala mu slovo. Potom bratru Margarjanovi nedovolila dokončit odpověď ani na jednu otázku. Aniž vysvětlila důvody, vyloučila také ze zápisu většinu otázek, které dostal od obhájce. Náboženští fanatici, kteří vystupují proti svědkům Jehovovým a naplnili soudní síň, v průběhu jednání opakovaně na bratra Margarjana vykřikovali urážky. Po zasedání vysílala televize mnoho lživých a zkreslených zpráv o tomto procesu. Například se v nich tvrdilo, že bratr Margarjan v podstatě přiznal vinu.

Asi v polovině procesu předsedkyně tříčlenného senátu překvapila přítomné, když ukázala dopis od Státní rady pro náboženské záležitosti, v němž se vyžadovalo, aby prokuratura proti bratru Margarjanovi zakročila. Mezinárodní pozorovatelé, kteří byli procesu přítomni, tím byli šokováni. Arménie totiž ve své žádosti o členství v Radě Evropy uznala, že má povinnost „všem církvím a náboženským společnostem, zejména těm, jež jsou považovány za ‚netradiční‘, zajistit možnost praktikovat bez jakékoli diskriminace jejich náboženství“.

Proces se vlekl řadu týdnů a atmosféra byla stále napjatější. Odpůrci dále šikanovali a napadali svědky Jehovovy, jak v budově soudu, tak i venku. Ženy, které patřily ke svědkům Jehovovým, dostávaly kopance do holení. Jeden ze svědků Jehovových byl napaden, a když se nedal vyprovokovat, dostal zezadu ránu do páteře a musel být převezen do nemocnice.

Mezitím byl jako předseda v tomto soudním procesu jmenován jiný soudce. Někteří z posluchačstva se sice snažili zastrašovat obhájce, ale nový předseda situaci zvládl, a dokonce přikázal, aby policie vyvedla ze soudní síně jednu ženu, která obhájci hlasitě vyhrožovala.

Případ postupuje k Nejvyššímu soudu Arménie

Nakonec 7. března 2002 odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu první instance. Den před oznámením tohoto rozhodnutí došlo ke kuriózní události — Státní rada pro náboženské záležitosti byla rozpuštěna. Prokuratura se opět odvolala, tentokrát ke Kasačnímu soudu, což je v Arménii nejvyšší soud. Prokurátoři nyní žádali, aby soud vrátil případ k novému projednání, aby „byl vynesen výrok o vině“.

Šestičlenný senát, jemuž předsedal soudce Mher Chačatrjan, se sešel 19. dubna 2002 v 11 hodin dopoledne. Jeden z prokurátorů vyjádřil ve svých úvodních slovech velké rozhořčení nad tím, že oba předcházející soudy neshledaly bratra Margarjana vinným. Tentokrát však byl přerušen projev prokurátora, a čtyři ze soudců mu začali klást cílené otázky. Jeden ze soudců pokáral prokurátora za to, že se snažil vyvolat u soudu předpojatost, když do svého podání proti bratru Margarjanovi zahrnul i to, že svědkové Jehovovi káží a že nejsou registrováni — přičemž paragraf 244 ani jednu z těchto skutečností nedefinuje jako trestnou. O postupu prokuratury pak soudce prohlásil, že jde o „pronásledování pod záminkou kriminálního případu“. Další soudce se zmínil o různých případech, jež byly projednávány Evropským soudem a v nichž byli svědkové Jehovovi uznáni za „známé náboženství“, které má podle Evropské úmluvy o lidských právech nárok na ochranu. Mezitím jeden kněz v soudní síni vykřikoval, že svědkové Jehovovi rozvracejí národ. Soud mu přikázal, aby byl zticha.

Soudci pak Ljovu Margarjana vyzvali, aby před ně předstoupil — což byl při jednáních tohoto nejvyššího soudu bezprecedenční krok. Bratr Margarjan vydal znamenité svědectví o tom, jaký je křesťanský postoj svědků Jehovových k různým otázkám. (Marek 13:9) Po krátké poradě se soud vrátil a jednomyslně potvrdil rozhodnutí „nevinen“. Bylo vidět, že se bratru Margarjanovi ulevilo. V písemném soudním zdůvodnění bylo uvedeno: „Podle platného zákona není tato činnost [Ljovy Margarjana] považována za zločin, a tento typ obvinění odporuje článku 23 arménské ústavy a článku 9 Evropské úmluvy.“

Důsledky tohoto rozhodnutí

Kdyby obžaloba byla úspěšná, připravila by cestu pro právní zásah proti jiným svědkům Jehovovým, kteří jsou staršími ve sborech po celé Arménii. Doufáme, že jasné rozhodnutí vynesené tímto soudem předejde takovému šikanování. Nepříznivé rozhodnutí se také mohlo stát záminkou pro to, aby byla svědkům Jehovovým nadále odmítána registrace. Je dobré, že soud nyní tuto falešnou záminku odstranil.

Čas ukáže, zda svědkům Jehovovým, jichž je v této zemi více než 7 000, bude registrace udělena. Zatím v ‚zemi Ararat‘ pravé uctívání stále žije a vzkvétá.

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. To je jeden z důvodů, proč Arméni spojují svou zem s horou Ararat. Ve starověku byla Arménie rozsáhlým královstvím, na jehož území se rozkládal i tento horský masiv. Proto je v řeckém překladu Bible, v takzvané Septuagintě, u Izajáše 37:38 místo výrazu „země Ararat“ uvedeno jméno „Arménie“. Hora Ararat dnes leží v Turecku, blízko jeho východní hranice.

[Obrázek na straně 12]

Ljova Margarjan u soudu

[Obrázek na straně 13]

Bratr Margarjan a jeho rodina