Projevujte „veškerou mírnost ke všem lidem“

„Dále jim připomínej, aby . . . byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem.“ (TITOVI 3:1, 2)

1. Proč není vždy snadné projevovat mírnost?

„STAŇTE se mými napodobiteli,“ napsal apoštol Pavel, „jako i já jsem Kristův.“ (1. Korinťanům 11:1) Všichni Boží služebníci se dnes velmi namáhají, aby se řídili touto vybídkou. Je pravda, že to není snadné, protože jsme od rodičů celé lidské rodiny zdědili sobecké touhy a povahové rysy, které Kristovu příkladu neodpovídají. (Římanům 3:23; 7:21–25) I přesto může každý z nás mít při projevování mírnosti úspěch, pokud ovšem vynaloží úsilí. Spoléhat se pouze na svou silnou vůli by však nestačilo. Co je tedy ještě zapotřebí?

2. Jak můžeme projevovat „veškerou mírnost ke všem lidem“?

 ² Taková mírnost, jakou projevuje Bůh, patří k ovoci svatého ducha. Čím více se vedení Boží činné síly podřizujeme, tím více bude ovoce ducha patrné. Jedině tehdy budeme schopni projevovat „veškerou mírnost“ ke každému člověku. (Titovi 3:2) Podívejme se, jak můžeme napodobovat Ježíšův příklad a co můžeme udělat pro to, aby ti, kdo s námi přijdou do styku, ‚nalezli občerstvení‘. (Matouš 11:29; Galaťanům 5:22, 23)

V rodině

3. Jak se v některých rodinách projevuje duch tohoto světa?

³ K oblastem, kde je mírnost nezbytná, patří rodina. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že násilí v rodině představuje pro ženy větší zdravotní riziko než dopravní nehody a malárie dohromady. Například v Londýně se čtvrtina ohlášených násilných zločinů týká násilí spáchaného v rodině. Policie se často setkává s lidmi, kteří ‚jekotem a utrhačnou řečí‘ dávají průchod svým náladám. Ještě horší však je, že v některých manželstvích partneři dopustili, aby jejich vzájemný vztah narušila „zlomyslná hořkost“. To vše patří k politováníhodným projevům „ducha světa“, a proto takové věci nemají v křesťanských rodinách místo. (Efezanům 4:31; 1. Korinťanům 2:12)

4. Jaký vliv na rodinu má mírnost?

⁴ Máme-li odolávat světským sklonům, potřebujeme Božího ducha. „Kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. Korinťanům 3:17) Jednotu nedokonalých manželských párů  posiluje láska, laskavost, sebeovládání a trpělivost. (Efezanům 5:33) Mírnost přispívá k dobré pohodě a je vítaným protikladem hádavosti a soupeřivosti, které zhoubně působí v mnoha rodinách. To, co člověk říká, je sice důležité, ale o jeho vnitřním postoji svědčí způsob, jak to říká. Pokud o tom, co nás znepokojuje a co nám dělá starosti, mluvíme mírně, sníží se tím napětí. Moudrý král Šalomoun napsal: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ (Přísloví 15:1)

5. Jak může mírnost pomoci v domácnosti, která je nábožensky rozdělená?

⁵ Mírnost je zvláště důležitá v domácnosti, která je nábožensky rozdělená. Mírnost doprovázená laskavými činy může pomoci, aby ti, kdo nejsou příznivě nakloněni, byli získáni na Jehovovu stranu. Petr radil křesťanským manželkám: „Podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou. A vaše ozdobení ať není ve vnějším splétání vlasů a v navlékání zlatých ozdob ani v nošení svrchních oděvů, ale ať je to utajený člověk srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ (1. Petra 3:1–4)

6. Proč může mírnost posilovat pouto mezi rodiči a dětmi?

⁶ I vztah mezi rodiči a dětmi může být napjatý, a to zejména tehdy, když v rodině není dost lásky k Jehovovi. Avšak mírnost je třeba projevovat ve všech křesťanských rodinách. Pavel radil otcům: „Nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Když v rodině panuje mírnost, těsné pouto mezi rodiči a dětmi se posiluje. Dean, který pochází z pěti dětí, vypráví o svém otci: „Tatínek měl mírnou povahu. Nevzpomínám si, že bych s ním měl někdy nějakou hádku — ani když jsem byl v pubertě. Vždycky byl velmi mírný, i když byl rozčilený. Někdy mě za trest poslal do mého pokoje nebo mi odebral nějaké výsady, ale nikdy jsme se nehádali. Nebyl to jen náš otec. Byl to také náš přítel, a my jsme ho nechtěli zklamat.“ Mírnost skutečně přispívá k posílení pout mezi rodiči a dětmi.

V kazatelské službě

7, 8. Proč je důležité projevovat mírnost při kazatelské službě?

⁷ Mezi oblasti, kde je důležitá mírnost, patří také kazatelská služba. Když se s lidmi dělíme o dobrou zprávu o Království, setkáváme se s nejrůznějšími povahami. Někteří lidé našemu poselství o naději naslouchají s radostí. Jiní z nejrůznějších důvodů reagují nepříznivě. Právě tehdy nám mírnost velmi pomáhá, abychom plnili své pověření být svědky až do nejvzdálenějších končin země. (Skutky 1:8; 2. Timoteovi 4:5)

⁸ Apoštol Petr napsal: „Ve svém srdci ... posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Krista si hluboce vážíme jako svého příkladu, a proto dbáme na to, abychom byli mírní a také uctiví, když s námi lidé, kterým vydáváme svědectví, mluví hrubě. Mírné a uctivé jednání často vede k pozoruhodným výsledkům.

9, 10. Která zkušenost ukazuje, jakou hodnotu má v kazatelské službě mírnost?

⁹ Na dveře bytu, kde bydlel muž jménem Keith, jednou někdo zaklepal. Otevřela Keithova manželka, ale on ke dveřím nešel. Když jeho manželka zjistila, že klepal svědek Jehovův, hněvivě svědky obvinila z toho, že jsou krutí ke svým dětem. Bratr zůstal klidný. Mírně jí řekl: „Je mi líto, že si to myslíte. Mohu vám prosím ukázat, čemu svědkové Jehovovi věří?“ Keith rozhovoru naslouchal, ale v tomto  okamžiku přišel ke dveřím a jejich rozmluvu ukončil.

¹⁰ Později začalo být Keithovi i jeho manželce líto, že s tím svědkem zacházeli tak hrubě. Zapůsobilo na ně jeho mírné jednání. Byli velmi překvapeni, když ten bratr přišel za týden znovu. Tentokrát si oba nechali z Písma vysvětlit, čemu bratr věří. Později vyprávěli: „Během následujících dvou let jsme naslouchali mnoha dalším svědkům.“ S manželi bylo zavedeno biblické studium a nakonec se oba zasvětili Jehovovi a byli pokřtěni. Pro bratra, který je navštívil jako první, to musela být velká odměna. Po několika letech se s nimi totiž setkal a dozvěděl se, že nyní před ním stojí jeho duchovní bratr a sestra. Ano, mírnost vede k úspěchu.

11. Jak může mírnost připravit cestu pro to, aby někdo přijal křesťanskou pravdu?

¹¹ Harold sloužil v armádě. Kvůli tomu, co prožil, zahořkl a začal pochybovat o Boží existenci. Jeho rozpoložení se ještě zhoršilo potom, co se stal obětí dopravní nehody, kterou zavinil opilý řidič. Haroldovi po ní zůstaly těžké trvalé následky. Když na jeho dveře zaklepali svědkové Jehovovi, prohlásil, že si nepřeje, aby za ním chodili. Ale jistý svědek jménem Bill šel jednoho dne na opětovnou návštěvu k muži, který bydlel v Haroldově sousedství. A stalo se, že Bill omylem zaklepal na Haroldovy dveře. Harold přišel o berlích otevřít. Když jej Bill uviděl, ihned se omluvil a vysvětlil, že chtěl zaklepat u sousedů. Jak reagoval Harold? Aniž o tom Bill věděl, sledoval Harold krátce předtím televizní reportáž o tom, jak svědkové spolupracují na stavbě sálu Království a dokáží jej postavit velmi rychle. Na Harolda velmi zapůsobilo, když viděl tolik lidí pracovat tak harmonicky. Jeho postoj ke svědkům se změnil. Billova pokorná omluva a mírný způsob vystupování se mu velmi líbily, a proto se rozhodl, že bude návštěvy svědků Jehovových přijímat. Začal studovat Bibli, dělal pokroky a stal se pokřtěným Jehovovým služebníkem.

Ve sboru

12. Jakým světským projevům by se členové křesťanského sboru měli postavit?

¹² Třetí oblastí, kde je nezbytně nutné projevovat mírnost, je křesťanský sbor. Konflikty nejsou v dnešní společnosti ničím výjimečným. Spory, hádky a rozepře mezi lidmi, kteří se na život dívají tělesně, jsou zcela běžné. Občas se takové světské projevy vloudí i do křesťanského sboru, a pak dochází ke sporům a svárům. Odpovědné bratry zarmucuje, že takové situace musí řešit. Láska  k Jehovovi a k jejich bratrům je však podněcuje, aby se snažili získat zpět ty, kdo chybují. (Galaťanům 5:25, 26)

13, 14. K čemu to může vést, když ‚s mírností poučujeme ty, kdo nejsou příznivě nakloněni‘?

¹³ Pavel a jeho společník Timoteus se v prvním století setkávali s těžkostmi, které jim působili někteří členové sboru. Pavel Timotea varoval, aby se měl na pozoru před bratry, kteří byli jako nádoby, jež jsou k „účelu, který postrádá čest“. „Pánův otrok ... nepotřebuje bojovat,“ vysvětloval Pavel, „ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kdo nejsou příznivě nakloněni.“ Pokud projevujeme mírnost i v situaci, kdy se nás někdo snaží vyprovokovat, často se stává, že se takový člověk zamyslí nad tím, zda jsou jeho kritické poznámky opodstatněné. Jehova pak může udělat to, o čem Pavel píše dále, totiž dát takovému člověku „pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy“. (2. Timoteovi 2:20, 21, 24, 25) Všimněte si, že Pavel spojuje mírnost s jemností a sebeovládáním.

¹⁴ To, co Pavel kázal, také uplatňoval. Když psal o ‚nejznamenitějších apoštolech‘ v korintském sboru, obrátil se na bratry těmito slovy: „Já, Pavel, vás sám snažně prosím při Kristově mírnosti a laskavosti, ačkoli jsem mezi vámi zjevem ponížený, kdežto jsem-li nepřítomen, jsem vůči vám smělý.“ (2. Korinťanům 10:1; 11:5) Pavel skutečně napodoboval Krista. Vždyť tyto bratry prosil „při Kristově mírnosti“. Nedělal to povýšeně ani diktátorsky. Na členy sboru, kteří měli vnímavé srdce, jeho vybídka bezpochyby zapůsobila. Pavel uklidnil napjaté vztahy a položil základ pro pokoj a jednotu ve sboru. To je způsob jednání, o jaký jistě můžeme usilovat všichni. Vzorem, který dali Kristus a Pavel, se musí řídit zejména sboroví starší.

15. Proč je mírnost důležitá při udělování rad?

¹⁵ Odpovědnost pomáhat druhým se jistě nevztahuje pouze na situace, kdy jsou pokoj a jednota sboru ohroženy. Bratři potřebují láskyplné vedení dlouho před tím, než v jejich vzájemných vztazích vznikne napětí. „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kdo jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka,“ vybízel Pavel. Jak se to má dělat? „V duchu mírnosti, zatímco každý upíráš oči sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1) Zachovat si ‚ducha mírnosti‘ není vždy snadné. Všichni křesťané, včetně jmenovaných mužů, totiž podléhají hříšným sklonům. Avšak právě mírnost bratra, který dává radu, může přispět k tomu, že se chybující křesťan nechá usměrnit.

16, 17. Co může přispět k tomu, že rada bude ochotně uplatněna?

 ¹⁶ Původní řecké slovo přeložené jako „usměrnit“ se také vztahuje na nápravu zlomené kosti, což je bolestivý zákrok. Laskavý lékař, který zlomenou kost napravuje, ujišťuje pacienta, že to bude prospěšné. Jeho klidné jednání je upokojující. Několik slov před zákrokem pomůže vydržet to nejhorší. Podobně i duchovní usměrnění může být bolestivé. Ale díky mírnosti bude snáze přijatelné, a tak povede k obnově příjemných vztahů, a chybujícímu člověku pomůže, aby napravil svůj způsob jednání. I kdyby takové radě někdo zpočátku odporoval, může na něj mírnost toho, kdo poskytuje pomoc, zapůsobit tak, že nakonec tuto rozumnou biblickou radu ochotně poslechne. (Přísloví 25:15)

¹⁷ Když někomu pomáháme k nápravě, vždy je zde nebezpečí, že svou radu budeme formulovat jako kritiku. Jeden spisovatel to vyjádřil takto: „Nepatřičná sebejistota nám nikdy nehrozí více, než když někoho káráme, a proto právě tehdy potřebujeme mírnost nejvíce.“ Jestliže křesťan, který dává radu, pěstuje mírnost, snadněji se tomuto nebezpečí vyhne.

„Ke všem lidem“

18, 19. (a) Proč může pro křesťany být někdy obtížné projevovat mírnost při jednání se světskými autoritami? (b) Co křesťanům pomůže, aby projevovali mírnost vůči těm, jimž byla svěřena moc, a k čemu to může vést?

¹⁸ Jednou z oblastí, kde mnohdy není snadné projevovat mírnost, je jednání se světskými autoritami. Je pravda, že někteří lidé, jimž byla svěřena moc, jednají drsně a bezcitně. (Kazatel 4:1; 8:9) Láska k Jehovovi nám však pomůže, abychom uznávali Jehovovu nejvyšší autoritu a abychom byli relativně podřízeni vládním autoritám, tak jak se to patří. (Římanům 13:1, 4; 1. Timoteovi 2:1, 2) I když se vysocí úředníci snaží omezovat veřejné projevy našeho uctívání Jehovy, rádi hledáme jiné možnosti, jak předkládat své oběti chvály. (Hebrejcům 13:15)

¹⁹ Za žádných okolností nejsme útoční. Ze všech sil se snažíme být rozumní, ale nikdy se nedopouštíme kompromisu, pokud jde o spravedlivé zásady. Díky tomu naši bratři úspěšně vykonávají svou službu ve 234 zemích po celém světě. Řídíme se Pavlovou radou, ‚abychom se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli přichystáni ke každému dobrému dílu, abychom o nikom nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem‘. (Titovi 3:1, 2)

20. Jaká odměna čeká ty, kdo projevují mírnost?

²⁰ Ty, kdo projevují mírnost, čeká velké požehnání. „Šťastní jsou lidé mírné povahy,“ prohlásil Ježíš, „protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5) Pokud jde o Kristovy duchem pomazané bratry, ti zachovávají mírnost, a tak dosáhnou štěstí a získají výsadu vládnout nad pozemskou říší Božího Království. Pokud jde o členy ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘, ti projevují mírnost a těší se přitom na život v pozemském ráji. (Zjevení 7:9; Jan 10:16; Žalm 37:11) To jsou jistě nádherné vyhlídky! Nikdy tedy nezapomeňme na to, co Pavel připomínal křesťanům v Efezu: „Já, vězeň v Pánu, vás proto snažně prosím, abyste chodili hodni povolání, kterým jste byli povoláni, s úplnou ponížeností mysli a mírností.“ (Efezanům 4:1, 2)

Pro zopakování

• K jakému požehnání povede mírnost projevovaná

• v rodině?

• ve službě?

• ve sboru?

• Jaká odměna čeká ty, kdo mají mírnou povahu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 21]

Mírnost je zvláště důležitá v nábožensky rozdělené domácnosti

[Obrázek na straně 21]

Mírnost posiluje rodinná pouta

[Obrázek na straně 23]

Odpovídej s mírností a hlubokou úctou

[Obrázek na straně 24]

Mírnost toho, kdo dává radu, může chybujícímu pomoci