Slouží svým křesťanským bratrům v cizích zemích

SLYŠELI jste už někdy o „mezinárodních služebnících“ a „mezinárodních dobrovolnících“? Jsou to skupiny svědků Jehovových, kteří dobrovolně věnují svůj čas a své odborné znalosti tomu, aby pomáhali při výstavbě objektů, kde se zajišťuje tisk a rozšiřování biblického poselství o Království. Tito dobrovolníci také pomáhají při výstavbě sjezdových sálů a sálů Království, jež slouží jako střediska biblického vzdělávání. V současnosti tito dobrovolní pracovníci pomáhají při stavebních projektech ve 34 zemích, kde jsou omezené prostředky. Do jakých mimořádně náročných situací se v této mezinárodní službě dostávají a jaké radostné zážitky v ní mívají? Co si o své ‚posvátné službě‘ myslí? (Zjevení 7:9, 15) Seznámíme se s několika dobrovolníky, kteří sloužili v Mexiku, a uvidíme, jak na tyto otázky odpovědí.

První dobrovolní pracovníci z ciziny přijeli do Mexika v květnu roku 1992. Krátce nato se ujali vedení při rozšiřování objektů odbočky, která dohlíží nad činností svědků Jehovových v Mexiku. Mělo být postaveno 14 nových budov včetně tiskárny, kancelářské budovy a obytných budov pro dobrovolníky, kteří v odbočce slouží.

Na pomoc při tomto stavebním projektu přijelo přes 730 dobrovolníků z Kanady, ze Spojených států, z Velké Británie a z jiných zemí. Sloužili společně se stovkami dobrovolných pracovníků z celého Mexika. O víkendech kromě toho pomáhalo při stavební činnosti celkem více než 28 000 svědků asi z 1 600 sborů, jež jsou v širším okolí odbočky. Všichni sloužili ochotně a své schopnosti dali k dispozici bezplatně. Považovali za výsadu, že mohou tímto způsobem sloužit Jehovovi. Po celou dobu, kdy tato výstavba probíhala, měli na mysli slova zaznamenaná v Žalmu 127:1: „Pokud Jehova sám nestaví dům, není to k ničemu, že na něm jeho stavitelé tvrdě pracovali.“

Jaké náročné situace musejí zvládat

Jaké náročné situace musejí mezinárodní dobrovolníci zvládat, když slouží v cizí zemi? Podívejme se, co o tom říkají někteří z nich. Manželé Curtis a Sally pocházejí ze  Spojených států. Pomáhali už na stavbách v Indii, Mexiku, Německu, Paraguayi, Rumunsku, Rusku, Senegalu a Zambii. Curtis vypráví: „První náročnou situací bylo to, že jsme odjeli daleko od naší dcery, která byla v průkopnické [celodobé] službě, a že jsme museli opustit náš domovský sbor v Minnesotě. Společně s manželkou jsme v tomto sboru byli 24 let a cítili jsme se v něm velmi dobře.“

Sally říká: „Náročné je, když máme žít v podmínkách, které vůbec neznáme. Pro ženu to většinou bývá obtížnější než pro muže. Ale zjistila jsem, že je možné se přizpůsobit. Nakonec jsem se naučila snášet i hmyz, dokonce spoustu hmyzu!“ Dodává: „V jedné zemi nás bydlelo deset dobrovolníků v jednom bytě, ve kterém byly jenom dvě koupelny a nebyla tam žádná kuchyň. Tehdy jsem se naučila větší trpělivosti.“

Naučit se nový jazyk, to je další náročný úkol, k němuž je třeba úsilí a pokory. Sharon, která již společně se svým manželem sloužila na stavbách v různých zemích, říká: „Náročné je sloužit v zemi, jejíž jazyk neznáme. Zpočátku je těžké přiblížit se k našim duchovním bratrům a sestrám, když neumíme dobře vyjádřit, co cítíme. Člověk si připadá opravdu bezmocný. Ale bratři, s nimiž se ve svých zahraničních působištích setkáváme, s námi mají velkou trpělivost a upřímně se zajímají o to, aby se nám dobře dařilo. Netrvá to dlouho, a nějak se začneme dorozumívat.“

Účast na službě vyžaduje odvahu

Obětaví dobrovolní pracovníci sice velmi přispívají k úspěšnému průběhu výstavby, ale přitom si uvědomují, že jsou především kazateli dobré zprávy o Božím Království. Proto plně podporují kazatelskou činnost ve sborech, s nimiž jsou spojeni. Åke a Ing-Mari jsou manželé, kteří pomáhali na stavbách v Guadeloupe, Malawi, Mexiku a Nigérii. Shodují se na tom, že podílet se na kazatelské službě  v cizí zemi a mluvit přitom cizím jazykem vyžaduje odvahu.

Ing-Mari o tom vypráví: „Zpočátku jsme toho v kazatelské službě moc nezvládli. Chodili jsme vždy s místními svědky, bylo nám trapné promluvit, a tak jsme to většinou nechávali na nich. Jednou ráno jsme se však rozhodli, že půjdeme do kazatelské služby sami. Byli jsme nervózní — srdce nám divoce tlouklo a podlamovala se nám kolena. Setkali jsme se s jednou mladou ženou, která si vyslechla moji předem připravenou nabídku. Přečetla jsem jí biblický text a dala jsem jí nějakou literaturu. Ta žena potom řekla: ‚Něco bych se od vás chtěla dozvědět. Jedna moje příbuzná studuje Bibli se svědky Jehovovými. Co mám dělat, abych mohla studovat také?‘ Oněměla jsem úžasem. Pak jsem se vzpamatovala a nabídla jsem jí biblické studium.“

Ing-Mari dodává: „Představte si, jakou jsem měla radost a jak jsem byla Jehovovi vděčná za to, že naší snaze a naší touze mluvit s lidmi o pravdě skutečně požehnal.“ Ta žena dělala pěkné pokroky a byla pokřtěna na oblastním sjezdu svědků Jehovových v Mexico City. Svůj názor na křesťanskou službu vyjadřují Åke a Ing-Mari těmito slovy: „Skutečnosti, že smíme pracovat na rozmanitých stavebních projektech, si velice vážíme, ale největší radost a uspokojení pociťujeme, když někomu pomáháme přijmout pravdu.“

Projevují obětavost

Je pravda, že dobrovolní pracovníci, kteří opustí své příbuzné a přátele, aby sloužili svým bratrům v cizích zemích, přinášejí určité oběti. V mnoha směrech však také prožívají nepřekonatelnou radost. Z čeho?

Howard a jeho manželka Pamela sloužili v Angole, Ekvádoru, Guyaně, Kolumbii, Mexiku, Portoriku a Salvadoru. Howard o tom říká: „Je výsadou poznávat bratry a sestry v různých zemích a na vlastní oči se přesvědčovat o tom, jakým poutem lásky je spojeno naše mezinárodní společenství bratrů. Často o tom čteme, ale když společně s bratry, kteří pocházejí z různých kultur a z různého prostředí, žijeme a sloužíme, potom máme pro naše drahocenné společenství bratrů ještě větší ocenění.“

Gary, který pomáhal při stavebních projektech v Ekvádoru, Kolumbii, Kostarice, Mexiku a Zambii, také cítí, že mu tato činnost velmi prospěla. Vypráví: „Díky společenství se zralými bratry, kteří v zemích, kam jsem byl poslán, slouží v odbočkách, jsem se v průběhu let naučil lépe zvládat náročné situace, jež souvisejí s mými úkoly. Posílilo to mou víru, protože jsem měl příležitost osobně se přesvědčit o jednotě, která je charakteristickým rysem Jehovovy celosvětové organizace a která dokáže překlenout všechny rozdíly — jazykové, rasové i kulturní.“

Stavební činnost v Mexiku již skončila a rozšířené objekty odbočky byly tento rok zasvěceny. Mezinárodní služebníci a mezinárodní dobrovolníci byli podněcováni láskou k Bohu a velmi přispěli k rozšiřování pravého uctívání v Mexiku i jinde. V mezinárodním rozsahu slouží svým bratrům ochotně a obětavě, a svědkové Jehovovi po celém světě si toho velice váží.

[Obrázek na straně 25]

Ekvádor

[Obrázek na straně 25]

Kolumbie

[Obrázek na straně 25]

Angola

[Obrázek na straně 26]

Začíná práce na nových objektech odbočky v Mexiku

[Obrázek na straně 26]

Zahrada v areálu odbočky

[Obrázek na straně 26]

Dole: Někteří členové stavebního oddělení před částí nových objektů

[Obrázek na straně 27]

Dobrovolní stavbaři se společně s místními sbory rádi účastní kazatelské činnosti