Kristus promlouvá ke sborům
Kristus promlouvá ke sborům
„To říká ten, jenž drží ve své pravici sedm hvězd.“ (ZJEVENÍ 2:1)
1, 2. Proč by nás mělo zajímat, co Kristus řekl sedmi sborům v Malé Asii?
JEHOVŮV jediný zplozený Syn, Ježíš Kristus, je Hlavou křesťanského sboru. Přeje si, aby sbor jeho pomazaných následovníků zůstal bez vady, a proto své postavení hlavy uplatňuje tak, že je chválí a kárá. (Efezanům 5:21–27) Příkladem toho jsou Ježíšova působivá a láskyplná poselství sedmi sborům v Malé Asii, která čteme ve druhé a třetí kapitole Zjevení.
2 Než apoštol Jan slyšel Ježíšova slova sedmi sborům, ocitl se ve vidění v „Pánově dnu“. (Zjevení 1:10) Tento ‚den‘ začal v roce 1914, když bylo nastoleno mesiášské Království. To, co bylo řečeno sborům, má tedy velký význam i v těchto posledních dnech. Povzbuzení a rady od Krista nám pomáhají, abychom se dokázali s těmito kritickými časy vyrovnat. (2. Timoteovi 3:1–5)
3. Co znázorňují ‚hvězdy‘‚ ‚andělé‘ a ‚zlaté svícny‘, které spatřil apoštol Jan?
3 Jan spatřil oslaveného Ježíše Krista, jak „drží ve své pravici sedm hvězd“ a „prochází [se] uprostřed sedmi zlatých svícnů“ neboli sborů. ‚Hvězdy‘ představují „anděly sedmi sborů“. (Zjevení 1:20; 2:1) I když hvězdy někdy symbolizují andělské duchovní tvory, Kristus by k zaznamenání poselství duchovním tvorům jistě nepoužil člověka. Logicky z toho tedy vyplývá, že tyto ‚hvězdy‘ označují duchem pomazané dozorce neboli rady starších. Výraz ‚andělé‘ poukazuje na jejich úlohu poslů. Boží organizace zažívá veliký vzrůst, a proto „věrný správce“ jmenuje jako dozorce způsobilé muže také z řad Ježíšových ‚jiných ovcí‘. (Lukáš 12:42–44; Jan 10:16)
4. Jaký užitek mají starší, jestliže věnují pozornost tomu, co Kristus říká sborům?
4 ‚Hvězdy‘ jsou v Ježíšově pravici — tedy v jeho přízni a ochraně a také v jeho moci a pod jeho dohledem. Proto se mu musí zodpovídat. Když budou dnešní starší věnovat pozornost Ježíšovým slovům určeným každému ze sedmi sborů, dozvědí se, jak mohou oni sami jednat v podobných situacích. Slovům Božího Syna však musí naslouchat všichni křesťané. (Marek 9:7) Čemu se tedy můžeme naučit, jestliže dáváme pozor, když Kristus promlouvá ke sborům?
Andělovi v Efezu
5. Jakým městem byl Efez?
5 Pro sbor v Efezu měl Ježíš slova chvály i pokárání. (Přečti Zjevení 2:1–7.) Efez byl bohatým obchodním a náboženským střediskem na západním pobřeží Malé Asie. Stál v něm impozantní chrám bohyně Artemidy. V Efezu sice bujela nemravnost, falešné náboženství a provozovala se tam magie, ale službě apoštola Pavla a jiných křesťanů v tomto městě Bůh žehnal. (Skutky 19. kapitola)
6. V čem se dnešní věrní křesťané podobají křesťanům ve starověkém Efezu?
6 Kristus pochválil sbor v Efezu těmito slovy: „Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost, a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kdo říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a zjistil jsi, že jsou lháři.“ Dnešní sbory Ježíšových pravých následovníků se podobně vyznačují dobrými skutky, namáhavou prací a vytrvalostí. Ve svých řadách netrpí falešné bratry, kteří chtějí, aby se na ně pohlíželo jako na apoštoly. (2. Korinťanům 11:13, 26) Podobně jako Efezané, ani věrní křesťané dnes ‚nemohou snést špatné lidi‘. Chtějí zachovat čistotu Jehovova uctívání a chránit sbor, a proto se nestýkají s nekajícnými odpadlíky. (Galaťanům 2:4, 5; 2. Jana 8–11)
7, 8. Jaký vážný problém existoval ve sboru v Efezu a co bychom mohli v podobné situaci dělat my?
7 Křesťané v Efezu však měli jeden vážný problém. „Zazlívám ti,“ řekl Ježíš, „že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.“ Členové sboru potřebovali rozdmýchat svou první lásku k Jehovovi. (Marek 12:28–30; Efezanům 2:4; 5:1, 2) I my všichni musíme dávat pozor, abychom neztratili svou první lásku k Bohu. (3. Jana 3) Ale co když v našem životě začíná převládat něco takového jako touha po bohatství nebo zábavě? (1. Timoteovi 4:8; 6:9, 10) V takovém případě bychom se měli vroucně modlit o pomoc, abychom dokázali tyto sklony nahradit hlubokou láskou k Jehovovi a vděčností za všechno, co pro nás on a jeho Syn udělali. (1. Jana 4:10, 16)
8 Kristus Efezany naléhavě vybízel: „Vzpomeň [si], od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky.“ Co kdyby to neudělali? „Jestliže to neučiníš,“ řekl Ježíš, „přijdu k tobě a odstraním tvůj svícen z jeho místa.“ Kdyby snad všechny ovce ztratily svou první lásku, pak by „svícen“ neboli sbor přestal existovat. Jakožto horliví křesťané se tedy usilovně snažme, aby sbor v duchovním ohledu stále zářil. (Matouš 5:14–16)
9. Jak bychom měli pohlížet na sektářství?
9 Efezanům bylo ke cti to, že nenáviděli „skutky Mikulášovy sekty“. Kromě toho, co se o této sektě dozvídáme ve Zjevení, nevíme o jejím původu, učení a praktikách nic určitého. Jedno však je jisté. Ježíšovi učedníci nemají následovat lidi, a proto bychom k sektářství měli chovat stejnou nenávist jako kdysi křesťané v Efezu. (Matouš 23:10)
10. Co zažijí ti, kdo dbají na slova, jež říká duch?
10 Kristus dále řekl: „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům.“ Když byl Ježíš na zemi, mluvil pod působením Božího ducha. (Izajáš 61:1; Lukáš 4:16–21) Božím slovům, která Ježíš nyní sděluje prostřednictvím svatého ducha, bychom tedy měli věnovat pozornost. Veden duchem, dal Ježíš tento slib: „Tomu, kdo zvítězí, dopřeji, aby jedl ze stromu života, který je v Božím ráji.“ Pro pomazané jednotlivce, kteří dbají na to, co říká duch, tato slova znamenají nesmrtelnost v nebeském „Božím ráji“ neboli v přítomnosti samotného Jehovy. Členové ‚velkého zástupu‘, který také naslouchá tomu, co říká duch, budou žít v pozemském ráji. Budou zde pít z ‚řeky vody života‘, a „listy stromů“ rostoucích podél této řeky jim poskytnou uzdravení. (Zjevení 7:9; 22:1, 2; Lukáš 23:43)
11. Jak bychom mohli posilovat lásku k Jehovovi?
11 Efezané kdysi ztratili svou první lásku. A co když podobná situace vzniká v některém dnešním sboru? Ať se každý z nás snaží posilovat lásku k Jehovovi tím, že bude mluvit o jeho láskyplném způsobu jednání. Můžeme vyjadřovat svoji vděčnost za lásku, kterou nám Bůh projevil tím, že opatřil výkupné prostřednictvím svého milovaného Syna. (Jan 3:16; Římanům 5:8) Kdykoli je to vhodné, můžeme se o Boží lásce zmiňovat ve svých komentářích, nebo když se jinak podílíme na programu shromáždění. Svou lásku k Jehovovi můžeme dávat najevo také tím, že jeho jméno chválíme v křesťanské kazatelské službě. (Žalm 145:10–13) Ano, svými slovy a skutky můžeme velmi přispět k tomu, aby se ve sboru rozdmýchala a posílila první láska.
Andělovi ve Smyrně
12. Co se z historie dozvídáme o Smyrně a o tamních náboženských praktikách?
12 Kristus, „ten ‚První a ten Poslední‘, který zemřel a opět ožil“ vzkříšením, měl pro sbor ve Smyrně slova pochvaly. (Přečti Zjevení 2:8–11.) Město Smyrna (dnešní Izmir v Turecku) bylo vybudováno na západním pobřeží Malé Asie. Řekové město osídlili, ale Lýdové ho asi roku 580 př. n. l. zničili. Nástupci Alexandra Velikého Smyrnu opět vystavěli, tentokrát na novém místě. Město se stalo součástí římské provincie Asie, vzkvétajícím střediskem obchodu a proslulo svými krásnými městskými budovami. Ve Smyrně stál chrám Tiberia Caesara, což z města činilo středisko uctívání císaře. Od ctitelů se vyžadovalo, aby spálili špetku kadidla a řekli: „César je Pán.“ To křesťané udělat nemohli, protože vyznávali, že „Ježíš je Pán“. V důsledku toho měli soužení. (Římanům 10:9)
13. V jakém smyslu byli křesťané ve Smyrně bohatí, i když po hmotné stránce trpěli chudobou?
13 Kromě toho, že zažívali soužení, trpěli křesťané ve Smyrně chudobou. Pravděpodobně na ně byly uvaleny hospodářské sankce kvůli tomu, že se nepodíleli na uctívání císaře. Podobné zkoušky se nevyhýbají ani dnešním Jehovovým služebníkům. (Zjevení 13:16, 17) Mohou sice být po hmotné stránce chudí, ale pokud jednají jako kdysi křesťané ve Smyrně, jsou duchovně bohatí, a to je opravdu podstatné. (Přísloví 10:22; 3. Jana 2)
14, 15. Jakou útěchu mohou pomazaní křesťané čerpat ze slov ve Zjevení 2:10?
14 O většině Židů ve Smyrně bylo možné říci, že jsou „synagógou Satanovou“, protože lpěli na nebiblických tradicích, zavrhli Božího Syna a rouhali se jeho následovníkům, kteří byli zplozeni duchem. (Římanům 2:28, 29) Pomazaní křesťané však mohou čerpat velkou útěchu ze slov, která Kristus říká dále: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjevení 2:10)
15 Ježíš podporoval Jehovovu svrchovanost a nebál se kvůli tomu zemřít. (Filipanům 2:5–8) Také pomazaný ostatek, proti kterému nyní Satan vede válku, se nebojí toho, co musí jako skupina vytrpět — ať je to soužení, věznění nebo násilná smrt. (Zjevení 12:17) Pomazaní křesťané zvítězí nad světem. Odměnou jim však nebude pouhý vadnoucí věnec z květin, jakým bývali korunováni vítězové pohanských her. Svým pomazaným následovníkům Kristus slibuje, že při vzkříšení obdrží „korunu života“ jakožto nesmrtelní tvorové v nebi. Takový cenný dar!
16. Jakou spornou otázku bychom měli stále mít na zřeteli, jestliže jsme spojeni se sborem, který je v podobné situaci jako sbor ve starověké Smyrně?
16 Co když jsme my, ať máme nebeskou nebo pozemskou naději, spojeni se sborem, který je v podobné situaci jako sbor ve starověké Smyrně? V tom případě svým spoluvěřícím pomáhejme, aby měli stále na zřeteli, co je hlavním důvodem, proč Bůh připouští pronásledování — že jde o spornou otázku týkající se neomezené svrchovanosti. Každý Jehovův svědek, který zachovává ryzost, dokazuje, že Satan je lhář a že i pronásledovaný člověk se může neochvějně zastávat Božího práva vládnout jako Svrchovaný Panovník. (Přísloví 27:11) Povzbuzujme spolukřesťany, aby v pronásledování vytrvávali. Tak budou stále mít „výsadu nebojácně [Jehovovi] prokazovat posvátnou službu s věrnou oddaností a spravedlností před ním po všechny naše dny“ — ano, navždy. (Lukáš 1:68, 69, 74, 75)
Andělovi v Pergamu
17, 18. Jaký druh uctívání byl rozšířen v Pergamu a k čemu mohlo vést to, že se někdo odmítl podílet na takovém modlářství?
17 Sbor v Pergamu obdržel jak chválu, tak pokárání. (Přečti Zjevení 2:12–17.) Pergamon ležel asi 80 kilometrů severně od Smyrny. Bylo to město prosáklé pohanským náboženstvím. Zdá se, že do něj z Babylóna uprchli chaldejští mágové (astrologové). Stál zde proslavený chrám Asklépia, falešného boha léčení a medicíny, a k němu přicházely davy nemocných lidí. Ve městě byl také chrám zasvěcený uctívání Caesara Augusta, a proto bývá Pergamon označován jako ‚hlavní centrum kultu impéria v počátečním období říše‘. (Encyclopædia Britannica, 1959, svazek 17, strana 507)
18 V Pergamu byl kromě toho oltář zasvěcený Diovi. V tomto městě také panoval zvyk zbožňovat lidi, což je způsob uctívání inspirovaný Ďáblem. Je pochopitelné, proč o sboru v Pergamu bylo řečeno, že sídlí tam, kde je „Satanův trůn“. Ten, kdo se zastával Jehovovy svrchovanosti a odmítal uctívat císaře, mohl být usmrcen. Svět leží v moci Ďábla až dosud a lidé dnes se zbožnou úctou vzhlíží k národním symbolům. (1. Jana 5:19) Od prvního století až dodnes zemřelo mučednickou smrtí mnoho věrných křesťanů, podobně jako Antipas, kterého Kristus označil jako svého „svědka, toho věrného, který byl zabit po vašem boku“. Jehova Bůh a Ježíš Kristus budou na takové věrné služebníky jistě pamatovat. (1. Jana 5:21)
19. Co udělal Balám a před čím se musí střežit všichni křesťané?
19 Kristus se také zmínil o „učení Baláma“. To byl falešný prorok, který se z chamtivosti pokoušel proklít Izrael. Když Bůh obrátil jeho kletbu v požehnání, spolupracoval Balám s moabským králem Balakem a vlákali mnoho Izraelitů do léčky modlářství a sexuální nemravnosti. Proti úkladům Baláma se rázně postavil Pinechas. Křesťanští starší se musí zastávat spravedlnosti stejně rozhodně jako tento muž. (4. Mojžíšova 22:1–25:15; 2. Petra 2:15, 16; Juda 11) A totéž platí pro všechny křesťany. Musí se střežit před modlářstvím a nesmí dovolit, aby do sboru pronikla sexuální nemravnost. (Juda 3, 4)
20. Co by měl udělat křesťan, který se začíná zabývat odpadlickými názory?
20 Sbor v Pergamu byl ve velikém nebezpečí, protože ve svém středu trpěl ty, „kdo se ... drží učení Mikulášovy sekty“. Kristus tomuto sboru řekl: „Čiň pokání. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě rychle a budu s nimi válčit dlouhým mečem svých úst.“ Sektáři chtějí křesťanům způsobit duchovní škodu, a ti, kdo se snaží vytvářet rozdělení a sekty, nezdědí Boží Království. (Římanům 16:17, 18; 1. Korinťanům 1:10; Galaťanům 5:19–21) Pokud se některý křesťan začíná zabývat odpadlickými názory a chce je rozšiřovat, měl by vzít Kristovu výstrahu vážně. Jestliže se chce uchránit před neštěstím, měl by činit pokání a vyhledat duchovní pomoc u sborových starších. (Jakub 5:13–18) Je nutné jednat okamžitě. Ježíš totiž rychle přichází vykonat rozsudek.
21, 22. Kdo bude smět pojíst z „utajené manny“ a co to symbolizuje?
21 Věrní pomazaní křesťané a jejich oddaní společníci se přicházejícího soudu nemusí bát. Ti, kdo věnují pozornost Ježíšovým radám předaným pod působením Božího svatého ducha, se mohou těšit na požehnání. Pomazaní, kteří zvítězí nad světem, budou například pozváni, aby pojedli z „utajené manny“, a bude jim dán „bílý oblázek“, na němž je „nové jméno“.
22 Bůh živil mannou Izraelity během jejich čtyřicetiletého putování pustinou. Něco z tohoto ‚chleba‘ bylo uloženo ve zlatém džbánu v truhle smlouvy. Bylo to tedy ve svatostánku, skryto v Nejsvětější, kde zázračné světlo symbolizovalo Jehovovu přítomnost. (2. Mojžíšova 16:14, 15, 23, 26, 33; 26:34; Hebrejcům 9:3, 4) Z této utajené manny nebylo nikomu dovoleno pojíst. Avšak Ježíšovi pomazaní následovníci obléknou při svém vzkříšení nesmrtelnost, což je symbolizováno jedením „utajené manny“. (1. Korinťanům 15:53–57)
23. Co znázorňuje „bílý oblázek“ a „nové jméno“?
23 Černý oblázek znamenal v římském soudnictví nepříznivý rozsudek, zatímco bílý oblázek znázorňoval zproštění viny. Vítězným pomazaným křesťanům dává Ježíš „bílý oblázek“, což ukazuje, že je považuje za nevinné a čisté. Římané používali oblázky také jako vstupenky na důležité události, a bílý oblázek proto může naznačovat, že pomazaný obdržel místo na Beránkově svatbě v nebesích. (Zjevení 19:7–9) „Nové jméno“ zjevně znázorňuje výsadu být spojeni s Ježíšem jako spoluvládci v nebeském Království. To všechno je velkým povzbuzením jak pro pomazané křesťany, tak i pro ty, kdo společně s nimi slouží Jehovovi a mají naději na život v pozemském ráji.
24. Jaký postoj bychom měli zaujmout k odpadlictví?
24 Je moudré pamatovat na to, že sbor v Pergamu byl ohrožován odpadlíky. Pokud je podobně ohroženo duchovní blaho sboru, s nímž jsme spojeni, pak odpadlictví rázně a beze zbytku zavrhněme a nadále choďme v pravdě. (Jan 8:32, 44; 3. Jana 4) Falešní učitelé nebo jednotlivci, kteří mají sklon k odpadlictví, mohou zkazit celý sbor, a proto se musíme proti odpadlictví rozhodně vzepřít. Nikdy nedopusťme, aby nám ničemné přesvědčování bránilo poslouchat pravdu. (Galaťanům 5:7–12; 2. Jana 8–11)
25. Kterým sborům jsou určena Ježíšova poselství, jež budeme rozebírat v následujícím článku?
25 Pochvala a rady z úst oslaveného Ježíše Krista nás opravdu vedou k zamyšlení! A to jsme mluvili pouze o tom, co bylo řečeno třem ze sedmi sborů v Malé Asii. Pod působením svatého ducha však má Ježíš co říci i zbývajícím čtyřem sborům. Jsou to poselství do Thyatiry, Sard, Filadelfie a Laodiceje a budeme je rozebírat v následujícím článku.
Jak byste odpověděli?
• Proč bychom měli věnovat pozornost tomu, co Kristus říká sborům?
• Jak bychom mohli přispět k tomu, aby se ve sboru rozdmýchala první láska?
• Proč lze říci, že chudí křesťané ve starověké Smyrně byli ve skutečnosti bohatí?
• Jak bychom měli pohlížet na odpadlictví, když přemýšlíme o situaci ve sboru v Pergamu?
[Studijní otázky]
[Mapa na straně 10]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
ŘECKO
MALÁ ASIE
Efez
Smyrna
Pergamon
Thyatira
Sardy
Filadelfie
Laodicea
[Obrázek na straně 12]
„Velký zástup“ má vyhlídku na radostný život v pozemském ráji
[Obrázky na straně 13]
Pronásledovaní křesťané jsou vítězi nad světem