Noemův lodní deník — Má pro nás nějaký význam?

V PROROCTVÍ o znamení své přítomnosti a závěru systému věcí Ježíš řekl: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:3, 37) Ježíš tedy předpověděl, že to, co se děje v naší době, je obdobou toho, co se dělo v době Noemově. Spolehlivá a přesná zpráva o událostech Noemovy doby může mít nesmírnou cenu.

Mohl by takovým cenným pokladem být Noemův lodní deník? Vykazuje charakteristické rysy pravého historického dokumentu? Můžeme opravdu zjistit, kdy k potopě došlo?

Kdy došlo k potopě?

Bible poskytuje chronologické informace, které nám umožňují dopočítat se až k začátku lidských dějin. V 1. Mojžíšově 5:1–29 nacházíme rodokmen, který začíná stvořením prvního člověka, Adama, a končí narozením Noema. Potopa začala „v šestistém roce Noemova života“. (1. Mojžíšova 7:11)

Jestliže chceme určit, kdy k potopě došlo, musíme vyjít od určitého klíčového data. To znamená, že musíme vyjít od data, které je uznáváno ve světských dějinách a odpovídá určité události zaznamenané v Bibli. Od takového pevného bodu pak můžeme provést výpočet a můžeme potopě přiřadit datum založené na gregoriánském kalendáři, který se dnes běžně používá.

Jedním klíčovým datem je rok 539 př. n. l. V tom roce perský král Kýros dobyl Babylón. Ke světským zdrojům, podle nichž byla určena doba Kýrovy vlády, patří babylónské tabulky a dále spisy Diodóra, Africana, Eusebia a Ptolemaia. Na základě Kýrova výnosu odešel židovský ostatek v roce 537 př. n. l. z Babylóna a dostal se do své vlasti. Tím skončilo sedmdesátileté období, kdy byla Juda zpustošená a které — podle biblické zprávy — začalo v roce 607 př. n. l. Jestliže vezmeme v úvahu období soudců a vlády izraelských králů, zjistíme, že k exodu Izraelitů z Egypta došlo v roce 1513 př. n. l. Biblická chronologie dále ukazuje, že o 430 let dříve, totiž v roce 1943 př. n. l., byla uzavřena smlouva s Abrahamem. Potom musíme vzít v úvahu zprávy o narození a délce života Teracha, Nachora, Seruga, Reua, Pelega, Ebera, Šely a také Arpakšada, který se narodil „dva roky po potopě“. (1. Mojžíšova 11:10–32) Tak dojdeme k tomu, že potopa začala v roce 2370 př. n. l. *

Začínají padat vody potopy

Než se budeme zabývat událostmi Noemovy doby, bylo by dobré přečíst si pasáž uvedenou v 1. Mojžíšově, od kapitoly 7, verše 11, do kapitoly 8, verše 4. O lijáku, který tehdy nastal, čteme: „V šestistém roce Noemova života [2370 př. n. l.], ve druhém měsíci, sedmnáctého dne měsíce, v ten den byla proražena všechna zřídla ohromné vodní hlubiny a nebeské propusti byly otevřeny.“ (1. Mojžíšova 7:11)

 Noe dělil rok do 12 měsíců po 30 dnech. Ve starověku první měsíc začínal kolem poloviny našeho měsíce září. Vody potopy začaly padat „ve druhém měsíci, sedmnáctého dne měsíce“, a padaly 40 dnů a 40 nocí v listopadu a prosinci roku 2370 př. n. l.

O potopě se dále dozvídáme: „Vody zaplavovaly zemi po sto padesát dnů. ... A vody začaly ustupovat ze země, postupně ustupovaly; a na konci sto padesáti dnů vody nebyly. A v sedmém měsíci, sedmnáctého dne měsíce, archa spočinula na horách Ararat.“ (1. Mojžíšova 7:24–8:4) A tak od doby, kdy byla země zaplavena, do doby, kdy voda ustoupila, uplynulo 150 dnů neboli pět měsíců. Na horách Ararat tedy archa spočinula v dubnu roku 2369 př. n. l.

Nyní byste si mohli přečíst pasáž z 1. Mojžíšovy 8:5–17. Vrcholky hor se objevily téměř o dva a půl měsíce (73 dnů) později, „v desátém měsíci [v červnu], prvního v měsíci“. (1. Mojžíšova 8:5) * O tři měsíce (90 dnů) později, v Noemově „šestistém prvním roce, v prvním měsíci, prvního dne měsíce“ neboli v polovině září roku 2369 př. n. l., Noe odstranil kryt archy. Viděl, že „povrch zemské půdy byl již vysušen“. (1. Mojžíšova 8:13) O měsíc a 27 dnů (57 dnů) později, totiž ‚ve druhém měsíci, dvacátého sedmého dne měsíce [uprostřed listopadu roku 2369 př. n. l.], země oschla‘. Noe a jeho rodina pak vyšli z archy na suchou zem. Strávili tedy v arše jeden lunární rok a deset dnů (370 dnů). (1. Mojžíšova 8:14)

O čem svědčí tyto přesné záznamy, v nichž jsou uvedeny události, podrobnosti a časové údaje? Svědčí o tom, že hebrejský prorok Mojžíš, který patrně zprávu v 1. Mojžíšově  založil na záznamech, jež dostal, nepopisoval nějaký smyšlený alegorický příběh, ale líčil skutečnosti. Potopa tedy má pro nás dnes velký význam.

Jaký názor na potopu měli jiní pisatelé Bible?

Kromě zprávy v 1. Mojžíšově obsahuje Bible i mnoho dalších zmínek o Noemovi nebo o potopě. Uveďme si příklady:

(1) Badatel Ezra uvedl Noema a jeho syny (Sema, Chama a Jafeta) v rodopisných záznamech izraelského národa. (1. Paralipomenon 1:4–17)

(2) Pisatel jednoho evangelia, lékař Lukáš, uvádí Noema mezi předky Ježíše Krista. (Lukáš 3:36)

(3) Apoštol Petr se ve svém dopise spolukřesťanům několikrát odvolává na zprávu o potopě. (2. Petra 2:5; 3:5, 6)

(4) Apoštol Pavel píše o velké víře, kterou Noe projevil, když postavil archu, v níž se jeho rodina zachránila. (Hebrejcům 11:7)

Je možné pochybovat, že zprávu o potopě, uvedenou v 1. Mojžíšově, tito inspirovaní pisatelé uznávali? Nesporně potopu považovali za skutečnou událost.

Ježíš a potopa

Ježíš Kristus existoval dříve, než přišel na zemi jako člověk. (Přísloví 8:30, 31) V době potopy byl duchovním tvorem v nebi. Pokud jde o Noema a potopu, Ježíš nám tedy jakožto očitý svědek poskytuje to nejspolehlivější  biblické potvrzení. Řekl: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39)

Použil by snad Ježíš nějaké lidové vyprávění, aby nás varoval před koncem tohoto systému věcí? Sotva. Jsme si jisti, že vykonání Božího soudu nad zlými lidmi znázornil událostí, k níž skutečně došlo. Mnoho lidí při potopě přišlo o život, ale útěchou nám může být vědomí, že Noe a jeho rodina byli zachráněni.

„Noemovy dny“ mají dnes pro všechny lidi velký význam. Žijeme totiž v době, která je označena jako „přítomnost Syna člověka“, Ježíše Krista. Když čteme podrobné vylíčení celosvětové potopy, jež se zachovalo ve zprávě zapsané Noemem, můžeme si být jisti, že to je pravý historický dokument. A Bohem inspirovaná zpráva o potopě, obsažená v 1. Mojžíšově, pro nás má velký význam. Stejně jako Noe, jeho synové a jejich manželky uvěřili, že Boží opatření jim pomůže přežít, tak se i my dnes můžeme na základě své víry v Ježíšovu výkupní oběť dostat pod Boží ochranu. (Matouš 20:28) A můžeme také mít naději, že budeme mezi těmi, kdo přežijí konec tohoto ničemného systému věcí, stejně jako Noe se svou rodinou přežili potopu, při které skončil tehdejší bezbožný svět. Noemův lodní deník je toho dokladem.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 5]

Žili tak dlouho?

„VŠECHNY Noemovy dny dosáhly devíti set padesáti let, a zemřel,“ říká Bible. (1. Mojžíšova 9:29) Noemův děd Metuzalém žil 969 let — déle než kterýkoli jiný člověk, o němž existuje nějaký záznam. Lidé žijící v deseti generacích od Adama po Noema se dožívali průměrně více než 850 let. (1. Mojžíšova 5:5–31) Opravdu tehdy lidé žili tak dlouho?

Původním Božím záměrem bylo, aby člověk žil věčně. Když byl stvořen první člověk Adam, měl možnost žít nekonečně dlouho, pokud by Boha poslouchal. (1. Mojžíšova 2:15–17) Adam se však dopustil neposlušnosti, a tuto příležitost ztratil. Po 930 letech života, z nichž většinu strávil za pozvolného umírání, se nakonec vrátil do zemské půdy, z níž byl vzat. (1. Mojžíšova 3:19; 5:5) První člověk předal celému svému potomstvu dědictví v podobě hříchu a smrti. (Římanům 5:12)

Avšak lidé, kteří žili v tehdejší době, měli blíže k Adamově původní dokonalosti, a pravděpodobně právě proto žili déle než lidé narození později. Před potopou tudíž délka lidského života dosahovala téměř tisíce let, ale po potopě se náhle zkrátila. Například Abraham žil jen 175 let. (1. Mojžíšova 25:7) A asi 400 let po smrti tohoto věrného patriarchy napsal prorok Mojžíš: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují.“ (Žalm 90:10) Dnešní situace se od tehdejší příliš neliší.

[Tabulka a obrázky na straně 6 a 7]

Zpětný výpočet od vydání Kýrova výnosu o návratu Židů z vyhnanství až k potopě v Noemových dnech

537 Kýrův výnos *

539 Kýros Perský dobývá Babylón

68 let

607 70 let zpustošení Judy začíná

906 let

pravomoci

vůdců,

soudců

a izraelských králů

1513 Vyjití Izraelitů z Egypta

430 let 430 let, kdy izraelští synové

přebývali v egyptské zemi a v Kanaánu

(2. Mojžíšova 12:40, 41)

1943 Potvrzena platnost abrahamské smlouvy

205 let

2148 Narození Teracha

222 let

2370 Začátek potopy

[Poznámka pod čarou]